sobota 19. ledna 2019

Radši si necháme otevřeno – Za zavřenými dveřmi


Některé páry občas vypadají až příliš dokonale. A jak nám líčí autorka B. A. Paris v thrilleru Za zavřenými dveřmi, nemusí to být vždy pravda. Co když je ta nadpřirozená dokonalost jen pouhou zástěrkou pro to, co se v jejich životě skutečně odehrává? Co když se za zavřenými dveřmi děje něco, co by nás vůbec nenapadlo?
I kdybych knížku nedostala k Vánocům, rozhodně se pro ni vydám sama do knihkupectví (nebo do knihovny, to je fuk, třeba bych chtěla ušetřit – možná by to z hlediska mých knižních výdajů bylo rozumné). Proč? Protože mě autorka svým stylem psaní okouzlila už v létě se svým dalším thrillerem V pasti lží. To. Byla. Totiž. Pecka. Ale tohle? To bylo možná ještě o chlup lepší.

neděle 13. ledna 2019

Vzhůru do světa vikingů – Klan


Nepřátelské vztahy mezi dvěma klany. Vikingové. Recenzní výtisk od samotného Humbooku. Co víc jsem si jen mohla přát? Měla jsem štěstí.

Když jsem prošla konkurzem a byla jsem společně s devíti dalšími vybrána na minirecenzi knihy Klan, která u nás vyjde až na konci ledna, nechápala jsem to. 
Vstupní otázku jsem zpracovala během pěti minut (možná ani to ne) a nakonec jsem téměř i zapomněla na to, že jsem se někam hlásila. Z tohoto transu mě vzbudil až e-mail, který mi přišel a hrdě oznamoval, že mě vybrali a že dostanu e-book Klanu zdarma. Věřte mi, v ten moment jsem se zmohla jen na takové zajíknuté „prosím?“. 
Humbooku, ještě jednou vám děkuju!
A jak se mi tedy Klan líbil? 

středa 9. ledna 2019

Kočkoveverka opět srší vtipem - Černé znamení


Neznáte Reichise a jeho úžasnou kočkoveverčí ironii? To není dobré, raději si padejte přečíst Divotvůrce a zmizte odtud. Dnes jsem tady totiž s Černým znamením, což je druhý díl této skvělé série (a což znamená také to, že byste se tu mohli nechtěně dozvědět něco důležitého z prvního dílu, co teď fakt vědět nechcete).
Sebastien de Castell je pro mě opravdu velmi dobře zapamatovatelný autor. Zvlášť kvůli Humbooku, kde se ukázal v super světle. Jeho osobnost uchvátila snad všechny v sále a jeho vtipy byly zkrátka naprosto úžasné! Ani nemohu opomenout jeho povídání o svém dlouhém seznamu zaměstnání, ve kterém se mimo spisovatele vyskytuje třeba i archeolog a choreograf bojových scén. A samozřejmě nezapomeňme na to, jak Sebastian týral chudáka překladatele. Tohle byl rozhodně nejlepší zážitek z celého HumbookFestu a vy, co jste to neviděli, se na to můžete podívat tady!
To jsem se ale rozpovídala, že? Sebastien de Castell si vysloužil místo v mém knihomolském srdci. A to zejména v sekci humoru. Jeho styl psaní je dokonalý.

pondělí 7. ledna 2019

Čtenářská výzva 2019

A je to tu! Nový rok konečně nastal a já mohu spustit nové počítadlo. Zajímalo by mě, kolik toho přečtu letos.
Hranici si nedávám. Nechci se potom stresovat, že svou výzvu nestíhám. Kdyby se mi podařilo přečíst více knih než loni (což bylo 61  a kompletní seznam najdete tady), budu jedině ráda, ale rozhodně to nebudu nijak honit. To nepotřebuji. Budu si číst, jak se mi zlíbí, což je dle mého to nejlepší, co můžu udělat. Už se těším na knihy, které v tomto roce objevím!

A všem, kteří nějakou výzvu také mají, přeji hodně štěstí a pěkné čtenářské zážitky!

Opět každý odkaz vede na mou recenzi.

LEDEN


1. Nyxia – Scott Reintgen
2. Černé znamení – Sebastien de Castell
3. Máj – Karel Hynek Mácha
4. Za zavřenými dveřmi – B. A. Paris
5. Petr a Lucie – Romain Rolland
6. Z kouře a kamene – Alžběta Bílková

Čtenářská výzva 2018

LEDEN


1. Panský dům - A. Jacobs
2. Griša - Světlo a stíny - L. Bardugo
3. Staré pověsti české - Alois Jirásek
4. Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky - J. R. R. Tolkien
5. Griša - Bouře a vzdor - L. Bardugo

pátek 4. ledna 2019

Ukládám si to pod B jako Bomba - Nyxia

Pojďte objevit Eden. Pojďte ovládnout Nyxii. Tento svět potřebujete znát!
Dejte si kafe nebo čaj, vypněte si wi-fi a sociální sítě a nenechte se rušit – přesně toto bych vám poradila. Tahle kniha totiž stojí za přečtení, a pokud ještě stále váháte, zda se máte do tohoto úžasného sci-fi pustit, začtěte se v mé recenzi. TOHLE MUSÍTE MÍT! Moro, klídek, oni tě vnímají i bez CapsLocku.
Nyxii jsem dostala ve vánočním balíčku od Knih Dobrovský a ze začátku jsem vůbec netušila, že v něm bude, protože nám to pod záminkou překvapení odmítli prozradit. Musím ještě jednou poděkovat za tuto jedinečnou příležitost! Nevím, jak mě na tom Instagramu našli, ale jsem z toho opravdu nadšená (ta kniha je prostě boží). V den, kdy jsem si pro ten balíček šla, jsem málem měla nervy v kýblu, ale nakonec jsem se z toho vyležela. Radost mě ale rozhodně neopustila. Vybalovala jsem přímo v obýváku, aby to viděla celá moje rodina. Jejich dcerka něco dokázala!

Dobře, co je tedy ta úžasná Nyxia, o níž stále mluvím? 
Je to první díl trilogie od Scotta Reintgena, který u nás má vyjít 11. února. Zároveň je to jedna z nejočekávanějších knih tohoto roku. Věřte mi, OPRAVDU to tak je, ty reklamy nelžou.
Troufám si tvrdit, že je to jeden z nejlepších sci-fi příběhů, které jsem doposud měla v rukou.
Nyxia – nejcennější látka ve vesmíru dokáže proměnit váš bídný život v lesk a slávu. Ale při pokusu o její získání můžete ztratit víc než jen čas. Troufnete si kvůli ní i zemřít?
Život Emmetta Atwatera rozhodně není procházka růžovou zahradou. Jeho matka bojuje s rakovinou, otec neustále pracuje, aby uživil rodinu. Jednoho dne se naskytne příležitost, jak rodinu navždy zabezpečit. Příležitost, která ho možná bude stát život. Přesto Emmet neváhá a přihlásí se do projektu Genesis 11, kde s dalšími chlapci a děvčaty z celého světa trénuje pro vesmírnou misi.
Pouze osm z nich bude vybráno pro cestu na planetu Eden, kde se nachází vzácná látka Nyxia, a získá bohatství a slávu. Jenomže cesta za vítězstvím je může stát život. Emmett se bude muset postavit tváří v tvář konečnému rozhodnutí: vyhrát za každou cenu, nebo najít způsob, jak bojovat a zůstat dobrým člověkem.
Už jen anotace naznačuje, že půjde o něco neotřelého. Originalita z toho jen čiší a vy dobře víte, že já něco neokoukaného miluju. Nad námětem mi vážně zůstává rozum stát.
Příběh mě vtáhl hned na první stránce, bylo to až příliš zajímavé, mělo to logiku, hlavní hrdina mi byl sympatický, i když se našlo pár situací, kdy jsem si myslela, že mi zase tak nesedne (přeci jen má trošku více výbušnější povahu, než mám já jako citlivý a miloučký ráček, že ano). Ale opak byl pravdou, ten člověk je super a jsem ráda, že byl děj vyprávěný právě z jeho pohledu. 
Vlastně všechny postavy jsou něčím charakteristické, a to se mi na tom hrozně moc líbí. Nestává se často, že všichni dostanou prostor, když je jich tolik. Na každého jsem si vytvořila pořádný názor, je tam spousta lidí, které obdivuji, a není tam nikdo s plochou povahou. Nejvíce se tam samozřejmě řeší hlavní desítka. Každý z nich je úplně jiný. Kaya jako úžasná holka a skvělý stratég, Emmett v roli sympatického hlavního hrdiny, který chce vyhrát kvůli své matce, uzavírající se Longwej prahnoucí po vedení, Katsu – rozený vtipálek, Azima, kvůli níž vzniklo mnoho vtipných scén… A kdybych tuto recenzi neměla rozplánovanou, mohla bych zvesela pokračovat ve jmenování dál.
Námět je opravdu skvěle promyšlený, svět mě hrozně moc oslovil. Styl psaní knize dodává na efektu. Normální mluva, sci-fi termíny nejsou příliš zásadní a časté, rychle se to čte. Je to šik. Teď jsem okopírovala jednu větu z knihy, ale o tom můžeme pomlčet. Hned z kraje mě trošku vytáčelo slovo cool, ale nakonec jsem zjistila, že do toho příběhu prostě patří. Autor čtenáře na každé stránce rozesmívá, ale dokáže ho dohnat i k slzám. Po dlouhé době mi nějaké sci-fi proměnilo oči ve sklo (smekám svůj imaginární klobouk, moji drazí). A v jeden moment se mi málem zastavilo srdce... Kdo to četl, ráda si o tom s ním pokecám. 
Ačkoli úplně všechno hltáte, někdy tam jsou scény, které… hltáte ještě mnohem víc!
A konec? To byla teda další pecka. Jednu jeho část jsem si tipla správně, další zlomek jsem si dala dohromady  v průběhu, ale jinak mě překvapil. Závěr je skutečně perfektní a zůstává toho mnoho nedořešeného, takže jsem opravdu hrozně natěšená na další díl, který bych potřebovala ihned!
*Z Mory je ještě větší cvok než normálně*

Nejvíce mě na tom asi zaráží, že některé části se dají odhadnout a některé vůbec. Celé se to tak kombinuje. Myslíte si, že víte, ale pak přijde něco úplně z cesty a vaše teorie jsou rozlámané.  
Strašně moc mě zaujalo myšlení hlavního hrdiny. Svůj pocit si ukládám pod H jako Hněv. 
Nazvala jsem to jako „šuplíkování mysli“. Je to něco jako obrana proti výbuchům vzteku. Zapamatujete si to (uložíte si to do šuplíku v hlavě) a potom to ze sebe dostanete, když na to budete mít čas. Skvělý nápad!
Také se mi hodně líbila (přiznejme si to – všechno se mi líbilo, jasný?) atmosféra. Soutěživá, ale přesto v rámci možností přátelská. Bojují, ale zároveň spolu spolupracují. Šílené, ale perfektní. 
Co se ještě těch vztahů týče, najde se tady i drobná romantická linka, ale ta je tak minimální, že je jen takovým lehkým bonusem, který hezky dokresluje celý vzduch (vzduch, jo, jasně…). Ale když se ten náznak objevil poprvé, myslela jsem, že se to tam vůbec nehodí. Ale ne, sedí to tam, možná až moc. Vše do sebe pěkně zapadá.
Hm, a víte, jak jsem nedávno říkala, že se mi už dlouho vyhýbá jméno Alex? Tak hádejte, kdo tady v té knize byl. Musela jsem se smát. Dlouho se neobjevil.
Opravdu mě to nadchlo, strašně moc se mi to líbilo a mohu to doporučit tak všemi třinácti! Už se ani nedivím, že mi říkali, že se mi to bude na 99,9 % líbit, protože je to pravda. I když… vlastně není, mně se to líbí na 100 %!

Nyxia vychází už 11. února, tak si ji neváhejte předobjednat na webu knihydobrovsky.cz!

„Počkejte, s kým že to bojuju?“ ptám se a očima sklouznu na Defoa. 
Defoe trochu pozvedne obočí. „S Antonem přece.“
„Aha,“ říkám a dívám se na Antona. „A kde je?“
Defoe tentokrát neodpovídá. Slyším, jak se Katsu směje, a Antonovi se tváří rozlévá červeň. Natahuju krk a mhouřím oči.
„Aha, tady jsi! Promiň, nějak jsem tě neviděl.“

Tak co, nalákala jsem vás? 
Mora

čtvrtek 3. ledna 2019

Rozhovory s Morou - Knižní zklamání roku 2018


Minule se řešilo to nejlepší, co se tedy podívat i na ty největší propadáky? 
„Tak, Mor, hádej, co bude teď.“
„Úplný opak toho, co jsme řešily před chvílí?“ zeptá se s úsměvem a natáhne se po skleničce vody na stole. „Loni jsi to udělala stejně,“ dodá a napije se.
„Taky pravda,“ připustím a mrknu se do sešitu. Další otázka je naštěstí o něčem jiném. To by čekat nemusela. Snad. „Dobře, takže… co nejhoršího se ti dostalo do rukou za rok 2018?“
Položí skleničku zpátky na stolek a na chvilku se zamyslí. „Tohle už není moc složité. Možná jsi tím měla začít hned.
Na špičce bude určitě Pád andělů od Susan Ee. Kdo četl moji recenzi, okamžitě pochopí. První kniha, u které jsem dokonce vytvořila tabulku příšernosti. Nedalo se to.“

V ten moment mi dojde, že vím, o čem mluví. Tu recenzi jsem četla. „Počkej, to je taková ta zelenobílá obdélníková tabulka?“
„Jo, to je ono.“
„To je ta hrůza, klišoidní hrůza a zvláštní hrůza?“
Kývne hlavou na souhlas.
Zasměju se. „Tak to se pak nedivím. Pokračuj.“
Odpovědí mi je úšklebek. „S radostí.
Hodně jsem také očekávala od Kinga, kterého jsem dostala jako recenzní výtisk od MegaKnihy.cz a nakladatelství Ocelot. Byl na něj hrozně velký ohlas, recenze bořily hranice normálu, pořád dostával pět hvězdiček z pěti… Jo, a pak jsem ho dostala do ruky já a bylo to v háji,“ uchechtne se. „King jako rádoby drsňák rozhodně neměl žádné kouzlo, které by mě uchvátilo. Byl to prostě namachrovanej týpek, nad kterým jsem měla slintat asi jako všechny čtenářky, ale to se nestalo. Do toho se nám tam ukázala další hrdinka Doe, která mi k srdci skutečně nepřirostla, a vulgarita, co nás provázela celou knihou… Ne a ne, nebavilo mě to, ale na svoje vlastní nebezpečí chci zkusit druhý díl.“


Vytřeštím oči. „Proč proboha?“ zeptám se, ačkoli je mi jasné, proč to chce udělat. Jako bych tu holku neznala.
Protočí oči v sloup. „Je to výzva, Paolo.“
 „I kdyby ti to mělo přivodit smrt?“
„I tak do toho půjdu.“
„Blázne,“ povzdechnu si.
Poklepe prsty na stůl. „Kde jsem to skončila? Ach, jasně, King. Tragédie světová. 
Nesmím zapomenout zmínit ani scénář Harry Potter a prokleté dítě, který vyšel s podobným popraskem. Jenže to byla taková neslaná, nemastná, ještě k tomu nepovedená fanfikce na Harryho Pottera. Pro mě série končí Relikviemi, tohle tam nepatří. Je to jednohubka, která by měla splnit čtenářskou touhu návratu do Bradavic, ale neřekla bych, že ji plní dobře. Spíš se mi zdálo, že se tento scénář snažil svět Harryho Pottera zničit.

Potom tu byla i Bodyguardka. Další katastrofa prvního stupně. Bylo to strašně pomalé, rozvláčné. Chybělo tomu napětí, vlastně mě ani moc neoslovil nápad.



A nakonec bych ještě zmínila Caraval, který mě svým námětem strašně moc zaujal, ale jeho čtivost jaksi zmizela hned po prvních padesáti stránkách. Pak už se bohužel nevrátila. Tak úžasný nápad to byl!“


„Magie a kouzla?“ vložím se do toho.
Mora přikývne. „Přesně, miluji magii. Tohle mohlo mít budoucnost, ale nemělo. V mým podání by to rozhodně dopadlo mnohem líp,“ mávne rukou do neznáma a zakoulí očima.
Tlumeně se zasměju nad jejím sarkasmem. „Egoisto.“

A co vaše největší knižní zklamání roku 2018? Opět opakuji, že nemusí jít o knihy, které v tomto roce vyšly, nýbrž o ty, které jste vy přečetli. 

Mora/Paola

středa 2. ledna 2019

Rozhovory s Morou - TOP knihy roku 2018


Jmenuji se Paola van Mistick, což tedy pravděpodobně víte, pokud nejste nějací nově příchozí poutníci, kteří se tu jen tak poflakují a koukají se kolem. Mým dnešním úkolem je vás seznámit s těmi nejlepšími knihami. Ne, to ne. S těmi nejlepšími knihami podle Mory, která se už určitě úplně třese na rozebírání svých čtenářských zážitků.

„Tak co, Mor? Můžeme začít?“ zeptám se, když vzhlédnu od svých poznámek.
„Jasně že ano,“ odpoví mi s úsměvem. „Co tam pro mě máš?“
„Chci začít něčím lehkým. Takže jaká pro tebe byla nejlepší kniha roku 2018?“ zeptám se a dramaticky nahlédnu do sešitu s otázkami, který mám položený na klíně. Mora sedí přímo naproti mně, červené pruhy ve vlasech jí září.
„Prej lehkým,“ odfrkne si, „tohle je spíš to nejtěžší, co jsi mi na začátek mohla dát. A navíc ani nemám pouze jednu knihu. Letos jsem se setkala s naprosto úžasnými příběhy. Nemůžu z toho udělat závěr o jedné knize, to chce alespoň sedmičku.“
Krok vedle. Asi jsem se vyjádřila špatně. „Tak mi tedy sestav sedmičku nejlepších knih,“ řeknu nakonec.
Mora zvedne ruku v gestu, že mám chvilku počkat. „Moment, musím se nad tím trochu zamyslet.“
Dobrá, já si počkám, proletí mi hlavou. Neříkej mi, že ani o jedné nevíš hned z fleku. To bych zvládla odpovědět i za ní. Taková Leigh Bardugo tam bude určitě. Tohle jméno je mi kvůli Mor dost známé. 
„Fajn, už vím,“ prohlásí. „Do sedmi nejlepších knih za rok 2018 musí patřit Prohnilé město, což je druhý série Šest vran. V Prohnilém městě se toho děje tak moc, až nám nad tím zůstává rozum stát. Intriky a podvody jsou na každém rohu a čtenář se vždycky diví, jak to autorka vůbec může vymyslet. Leigh Bardugo se vyznamenala.“ No, neříkala jsem to?
(Mořino první foto na Instagramu.)
„To se přece vyznamenala už v jedničce, ne?“ zeptám se, když si vzpomenu na Mořinu rozjasněnou tvář, když mi loni vyprávěla o prvním díle. Kvůli ní jsem to opravdu chtěla zkusit přečíst.
„To ano. První díl je dokonalý, ale Prohnilé město taktéž. Leigh Bardugo je vážně jedna z mých nejoblíbenějších autorek.“
„Tak co dál?“
„Rozhodně sem musím zařadit Smrtku od Neala Shustermana, která na mě udělala neskutečný dojem. Byla to kniha, kterou jsem neodložila. Musela jsem s ní chodit úplně všude, dokonce jsem s ní i jedla. Tragédie, ale bylo to boží.

V létě mě hodně nadchly i Stíny nad zálivem od mé oblíbené autorky Lucy Clarke, která mě už dříve nadchla svou Modrou. Stíny nad zálivem mě ale zaujaly mnohem více, protože… koho by nebavilo zkoumat záhadu zmizení syna hlavní hrdinky, když před několika lety na tom samém místě zmizelo i jiné dítě?“

„Zajímavé,“ přispěju svým oblíbeným slovem a poslouchám ji dál.
Mor protočí oči v sloup. „Stíny nad zálivem jsou thriller a z okruhu thrillerů tu mám ještě úžasnou pecku. Tentokrát V pasti lží od autorky B. A. Paris. Stejně jako Stíny nad zálivem a Smrtka patřila do mé letní sedmičky a udělala na mě pořádný dojem. Takové rozuzlovací psycho jsem teda dlouho neviděla.“

„Psycho je tvůj oblíbenej žánr? A já myslela, že miluješ romanťárny,“ podotknu s úsměvem. 
„Samozřejmě, romantiku, nejlépe ještě takovou tu strašně sladkou… né, počkej, moment, nejvíc vlastně miluju ty vztahy, kde se neděje nic jinýho než hádky a jejich následné usmiřování. To je úplně nejlepší,“ vysvětlí a znovu protočí oči v sloup. Musím se tomu smát.
„Dobře, dál. V tomto roce jsem se dostala i k české literatuře, a tím myslím Hanu od Aleny Mornštajnové, kterou jsem si přivezla ze Světa knihyv Plzni. Tak rozvířené emoce jsem po dočtení měla v tomto roce jen jednou, a za to může právě Hana, která mi nastínila šílené a děsivé prostředí koncentračních táborů. Je to vážně silné čtení.

Poslední dva tituly budou z pořádného fantasy světa. 
Jedním z nich je Divotvůrce od Sebastiana de Castella. Vtipné, poutavé, kouzelné fantasy, které rozhodně stojí za přečtení. Už se nemůžu dočkat dvojky. Shodou okolností jsem druhý díl dostala k Vánocům.“

„Tak to hádám, že byla ježíškovská nadílka dost dobrá,“ nadhodím.
„Rozhodně, naprostá dokonalost.
A jako poslední to bude Krutý princ od Holly Black, který někomu možná může připomínat Dvůr od Sary J. Maas, ale pro mě to bylo dost zajímavé fantasy, které mě opravdu bavilo. Jen mě tam mrzel ten začátek, který ale nakonec polevil. Pak to bylo boží.“

Obdivně kývnu hlavou. Jsme na konci, tak rychlé jsem to tedy nečekala.

A jaké jsou vaše nejoblíbenější knihy tohoto roku? Nemusí být v tomto roce vydané, jde o to, co jste přečetli vy.

Mora/Paola

Přečti si také