Takovou uklízečku ve svém životě (ne)potřebujete – Božka

Uklízečky mají složitý život. To přeci musíme vidět. 

Uklízet všechno, co po nás kde zůstane... Mnohdy je to vážně nepěkné. Ale že pro ně bude složité i normální vytření podlahy a umytí oken, když je to jejich nejvíce typická práce? To se zas tak často nevidí. A právě Božka je příkladem uklízečky, která má problém s každou drobností. Opravdu s každou. 

Ale na druhou stranu je to tak zajímavá postava, že vás bude bavit si o ní číst.

Humorná beletrie mě vždy zajímala, ovšem nikdy jsem se k ní přímo nedostala. Vždy jsem si říkala „přečtu si něco vyloženě humorného, potřebuji to, bude to nová zkušenost“ a nakonec jsem jako obvykle sáhla po nějakém fantasy, které bylo vtipné dost, i když to do žánru humoru nepatřilo. Božka proto pro mě byla první humornou beletrií vůbec. 

Zelená kaše chutná v elfím světě jako pizza – Strážce ztracených měst

Empat. Telepat. Infliktor… Sophie neměla do nedávna tušení, že její telepatické schopnosti vlastně mají jasné odůvodnění. A když se před ní zčistajasna zjeví další telepat Fitz a oznámí jí, že je ještě k tomu elf, naše hlavní hrdinka je velmi zmatená. A kdo by taky nebyl? 

Mít telepatické schopnosti je věc jedna, ale dozvědět se, že nejste člověk? To je dost silný kafe i na mě. Každopádně kdybych elf byla, do tohohle světa chci ihned jít. A pokud si můžu vybrat svůj elfí doprovod, tak budu ještě radši. (Keefe, kde jsi? Hledám tě!)

Viděli jste v úvodce nakladatelství Ocelot? A zděsili jste se mého vysokého hodnocení? Nejde vám to dohromady? Věřte mi, já se vám nedivím. Taky na to vykuleně zírám. Ale chyba to není. Ocelot konečně vydal něco, co se mi líbilo.

Do třetice všeho dobrého, říkala jsem si, když jsem kývala na novou nabídku recenzáku. Zkusit jsem to musela. Námět mě zaujal, navíc to slibovalo fajnové fantasy a hlavní hrdince mělo být dvanáct, takže jsem to brala jako příjemnou změnu. A tahle příjemná změna mě děsně bavila.

Knihohlavské shrnutí – červenec 2019

Díky Advíku nebyl na Knihohlavské shrnutí za červenec čas hned, ale poslední den (tedy včera), kdy jsem smutnila nad tím, že už Advík končí, jsem se po hlavě vrátila zpět do knižního světa, sedla jsem za komp a začala psát. A vzniklo z toho moje milované klasické shrnutí, u kterého jsem zjistila, že jsem přečetla šest knih. A to mě naprosto šokovalo. 

V létě nečtu tolik, jak bych mohla, loni jsem se rozjížděla mnohem více. Letos to totiž je složitější hlavně díky mým jiným koníčkům a mému mnohem aktivnějšímu a častějšímu sociálnímu životu.

S kamarády se vídám téměř každý den a cosplaye (to mi připomíná, že bych měla začít makat na svém kostýmu na Humbook, zase s tím začnu na poslední chvíli, i když mám jasnou představu o tom, jak by to mělo vypadat) jsou skvělá věc a já si to se svou partou zkrátka neskutečně užívám. Advík je taková ta akce, kdy se prostě setkají ty lidi, které mám tolik ráda, a poslední den už roním slzy nad tím, že to končí. Oukej, proč mám dojem, že tenhle úvod je naprosto nepochopitelný? Chci tím říct, že jsem zkrátka překvapená z toho čísla, které zdobí přečtené knihy za měsíc červenec. Přečetla jsem neuvěřitelných šest knih a všechny byly dost dlouhé. A už se tedy konečně půjdeme podívat na to, co to bylo. (Bože můj, v nejbližší době bych měla vydat nějaký kecací člověk, dlouho tu žádný takový nebyl a já si evidentně vážně potřebuje vylít své kamenné srdce.)

Oddechovka z pera české autorky – Tamara

Ruská rodina, hlavní hrdinka prvotřídní lékařka, tajemné dědictví. Těmito slovy by se dala Tamara popsat, ačkoli dle mého (velmi kvalitního) úsudku je to dědictví nejzajímavějším prvkem celého příběhu. Pojďme společně prozkoumat zákoutí této knihy odehrávající se částečně i na vznešeném panství Kirovovo, čeká tam toho na nás opravdu mnoho.

Já se poutavé úvody asi nikdy nenaučím, tak to prostě je. A i když se budu snažit, vždy to dopadne tak… jak to vždycky dopadá (to je hluboká myšlenka, Moro). Navíc jsem se tentokrát snažila i o jistou uhlazenost, protože Tamara je psána dost zvláštním stylem, ale… o tom později.

K Tamaře jsem se dostala díky autorce Martině Mouseové, která mi nabídla knihu ve formátu e-book, a já jí za to moc děkuji. A protože mě to zaujalo, ke svým závazkům, kterých poslední dobou opravdu nemám málo (a jsem samozřejmě hrozně ráda, že mě autoři a nakladatelství oslovují, jelikož to vždy považuji za úžasné příležitosti, ale víte co, časová vytíženost je něco příšerného), jsem si Tamaru nakonec s radostí také přihodila. A překvapivě jsem se ani nemusela nijak zvlášť stresovat s tím, že nestíhám. Měla jsem dočteno za dva dny a moc jsem si to užila.

Zvláštní, roztomilé, čtivé a často i nečtivé vyprávění – Příběh

Ponořme se do Příběhu. (Chtěla jsem začít originálně, ovšem nic duchaplnějšího mě nenapadlo, takže se spokojíme s tímto.)

Ano, vážně myslím do Příběhu s velkým P. Tak se totiž tato kniha jmenuje. Je to zkrátka dlouhý životní Příběh. A ten v tomto dílku se opravdu nemůže nazývat jinak než s tím velkým písmenem na začátku. I když vlastně… každý životní příběh by měl začínat velkým písmenem.

Pojďme se dnes projít dějovou linkou života jedné ženy již od jejího narození až do dospělosti. Je tam toho hodně, ovšem mnohdy to čtenáře zkrátka nezaujme tolik, jak by mělo. A to je škoda.

Třetí kniha z letní výzvy a další spolupráce. Poslední dobou mě velmi často oslovují čeští autoři, za což jsem moc ráda. Je to skvělé a já tyto příležitosti zkrátka miluji! Nedávno jsem dočetla i Tamaru, která byla opravdu čtivě napsaná, ale… o tom teď nemluvíme.

Pomyslné ponožky velké holky – Kulti

Fotbalovou hvězdu, jako je Reiner Kulti, prostě poznáte. Značkový oblečení, drahý boty, osobní řidič, nevrlý a otrávený výraz… A asi si dokážeme představit, co by to mohlo být dalšího.

Sal ho dříve hrozně obdivovala a milovala, po pár incidentech byl však její názor nalomen. A když tahle „stár“ nastoupí do jejího fotbalového týmu jako trenér, musí svůj názor přehodnotit ještě mockrát. A přesně tohle (ale nejen to) mě na tom bavilo.

Kulti na naší české „bookstagramové“ scéně vzbudil velké pozdvižení zvláště díky Míše z Radši knihu, která o něm dlouho básnila v pořadu Míšo, co budeme číst?. A kdyby ji nikdo nezastavil, rozhodně by pokračovala dál. Není proto překvapením, že jsem se na tuto pecku chtěla zaměřit i já. Podívat se na ni přes svou velkou lupu. Zamrkat na ni svýma obrovskýma kritickýma očima. A tak jsem požádala web eknihovna.cz, zda by mi nepřispěchal na pomoc a nezaslal mi e-book této opěvované parády. I tato kniha v jejich nabídce byla, takže jim moc děkuji za příležitost a možnost se ke knížce dostat tímto způsobem! Knihu v e-book verzi můžete zakoupit tady!