Čtení v prázdném bytě podmínkou – Přízraky domu Carrowů

S domem Carrow se táhne nepěkná pověst a na svědomí ji má pouze jediná osoba: Edgar Porter, vrah, který střádá na svém kontě tolik obětí, že všem nově informovaným přeběhne mráz po zádech. 

Dnes tu již naštěstí Edgar není, odešel odpočívat do posmrtného života. Dům ale stále vykazuje známky toho, co se tu před desítkami let dělo. Remy v tomto domě pracuje jako vedoucí prohlídek již dva roky, nikdy tam ovšem nestrávila více dní. Společně s dalšími sedmi lidmi se ale tento fakt má změnit. A každému je jasné, že to nebude mít lehký průběh.

Nejsem člověk, který by často četl strašidelné příběhy. Sice když na mě vybafnete, pravděpodobnost, že se leknu, je téměř nulová, ale do tohoto se většinou nehrnu. Čtení knih s tímto tématem mě dokáže ponořit do děje mnohem víc a ani mé vědomí už nestojí beze strachu. Ovšem když jsem u Knih Dobrovský zahlédla tuto novinku, která mi byla nabídnuta v rámci naší nové spolupráce, neváhala jsem a překonala jsem sama sebe. Navíc mi autorka Darcy Coates byla několikrát doporučena s tím, že její dílka za přečtení určitě stojí. Můžu říct, že holky měly pravdu, když říkaly, že by se to mělo zkusit.

Za poskytnutí knihy k recenzi tedy mockrát děkuji Knihám Dobrovský! Jsem ráda, že má druhá volba už padla na něco, co mohu pochválit. Ráda chválím, ale i ráda kritizuji, je to tak půl na půl. Tady to přesně vychází, protože v rámci této dlouhé spolupráce jsem zatím měla knížky dvě. Jednu jsem skopala do klubíčka, jasně, mluvím o Hrozbě, která si to u mě nakonec moc neužila (nebo jsem si to já neužila s ní? Omlouvám se, ještě nejsem při smyslech). A druhá kniha je ta, o níž se teď budeme bavit.

(anotace z webu knihydobrovsky.cz)

Remy pracuje jako průvodkyně v Carrow, nejstrašidelnějším domě ve státě. Po jedné z prohlídek jí jeden z účastníků sdělí, že by rád v domě spolu s dalšími nadšenci zorganizoval dvoutýdenní pobyt. Remy souhlasí a doufá, že během něj spatří některé z nadpřirozených jevů, které místo proslavily. Sejde se osmičlenná skupina a zpočátku se zdá, že se naplní jejich očekávání, se kterými do Carrow přijeli. Potom ale začne bouřka, odřízne je od okolního světa a začnou se dít podivné věci. Dveře se samy otvírají. Seance se začnou zvrtávat. Tapetou prosakuje červená tekutina. Náměsíčné médium se v noci potuluje chodbami… Když jeden z hostů za podivných okolností zemře, Remy je donucena uvažovat o možnosti, že duch původního majitele domu, zvrácený sériový vrah, stále bloudí jeho chodbami. Jenže už je příliš pozdě na to snažit se utéct.

Přízraky domu Carrowů jsem jako vždy začala číst v tu nejvíce inteligentní hodinu, ve kterou jsem mohla. Rodiče odjeli na několik dní na chatu a byt na tuto dobu padl do oparu samoty. Byl slyšet každý můj krok, cokoli, co jsem pronesla během své samomluvy, se rozléhalo těmi prázdnými zdmi jako nejhlasitější výkřik světa, ve dvě ráno tu byla až příliš nepříjemná tma. Normálně se nebojím, ale od té doby, co moje skvělá kamarádka prohlásila, že podle těch divnejch čísel na barácích to vypadá, jako kdybychom žili v ghettu, se můj smysl pro strach asi obrátil. Dobře, dělám si srandu, ale když se teď večer podívám na to číslování vchodů, už na to nikdy nebudu nahlížet jinak. Ono to vážně vypadá docela děsivě.

Zpět k Přízrakům. Strašidelnou atmosféru umí autorka naladit výborně. Trnula jsem hrůzou, kamkoli jsem šla (mohla bych být někdy tak při smyslech, že nebudu číst horor v době, kdy jsem doma sama? Opakuji se, ale pořád, pořád mě to překvapuje, vždy jsem myslela, že mám alespoň v rámci možností všech pět pohromadě), když se v noci ozvalo zpoza okna nastartování motoru, všechny moje obranné smysly se napnuly do pozoru.

Pořád mluvím o strašidelné atmosféře, ale problém je ten, že pro mě je to to nejpodstatnější, o čem bych dnes měla mluvit. Když čtu horor, chci, aby mi to nahnalo strach. A to se Darcy Coates prostě povedlo na jedničku.

Mohla bych tu zmínit, že hlavní hrdinka mi byla sympatická a procházet příběh právě s ní bylo skvělé. 

Klidně bych mohla dodat, že Taj byl fantastická vedlejší postava, a nakonec bych mohla říct, že každá postava vlastně měla co nabídnout, ačkoli jsme se rozvinutí jejich charakterů nedočkali. Což je ale logické, hlubší seznamování s postavami by tady bylo i naprosto zbytečné a mohlo by to děj nepřirozeně natáhnout. Naopak se mi líbilo, jak děj rychle plynul, vyděsil mě a celou dobu tu stoupal bod varu jak ve varné konvici (jak zajímavé vyjádření!).

Pokud chcete zkusit něco z tohoto žánru, určitě můžu Přízraky domu Carrowů doporučit. Mně se to moc líbilo. Konec byl sice trochu šílený (to jediné trochu snížilo mé hodnocení, občas to bylo zvrácené až moc), ale rozhodně to na tom nic neubralo. Skvělé, strach mi to nahnalo, dům, který tu hraje hlavní roli, byl perfektně vykreslený a já jsem díky tomu zažila opravdu nezapomenutelnou noc.

Přízraky domu Carrowů můžete zakoupit tady a já ještě jednou moc děkuji Knihám Dobrovský za poskytnutí knihy k recenzi, moc jsem si čtení užila.

Co vy a strašidelné příběhy? Zaujaly vás Přízraky domu Carrowů?

 Mora