Mořin povídací deník: Demian, druhé čtení v angličtině a nějaká ta motivace

Pamatujete si, jak jsem se na začátku září zmiňovala, že čtu Demiana a že ho do týdne do čtu? Hádám že ne (a taky v to doufám). Tato informace totiž pravděpodobně zanikla ve shluku mých dalších výkřiků, protože jsem si hodně rychle uvědomila, že nemám šanci to dočíst za tak krátkou dobu. Ale tak víte co, ta naivita mi vydržela alespoň dva dny, to docela ujde. (Autorka příspěvku se zoufale směje.)

Je vidět, že jsem si svůj volný čas na čtení nevypočítala nejlépe. Hodně velkou část svého volna věnuji klasice, protože stále mám v hlavě ten sen, že bych chtěla literaturu a češtinu studovat profesionálně. Snažím se pochytit ta témata, ve kterých zaostávám (a že jich není málo). Učím se tak trojnásobně víc než minulý rok. Volný čas ale stále zbývá. Většinou pak ale bývám tak vyšťavená, že po knize nesáhnu a raději si sednu s hrnkem čaje k seriálu nebo si jdu zatancovat nebo prostě jen tak přemýšlet nad tím, jak zajímavý a děsivý tento rok – a samozřejmě jak se k němu staví má pozitivní mysl. Pozitivita je důležitá, ale tento rok mi asi nezbývá nic jiného než se zoufale smát. Já sama jsem šťastná, v rámci možností, ale každé ráno se na nás hrnou přívaly nových zpráv a je zkrátka nutno uznat, že něco takového hne s každým.

Je těžká doba, moji drazí. Sama se teď tady na blogu objevuji po měsíci a přijde mi to, jako kdybych se tu neukázala několik let. Je zvláštní psát a vědět, že se tento text brzy publikuje. Fakt že jo.

Ještě zvláštnější je ale vědět, o čem chci mluvit. Poslední dobou nemám moc témat, s nimiž bych mohla přispět. Jasně, plánuji pro vás výběr své oblíbené klasiky a nějaké to doporučování, ale co se týče nově vydávané beletrie, jsem s tím na štíru. Proto je sakra zázrak, že konečně vím, o čem chci psát! Díky Demianovi od Hermanna Hessea jsem zažila již své druhé čtení v angličtině a určitě se jedná o jedinečný zážitek!

Před čtyřmi měsíci jsem v angličtině přečetla Tatéra z Osvětimi a sama jsem byla překvapená, jak dobře mi to šlo. Byla to první kniha v angličtině, kterou jsem byla schopná dočíst a chápat ji. Rozhodně má vzácné místo v mém srdci (jinak ta kniha vypadá hrozně zničeně, protože jsem ji nosila všude, lepíkovala jsem si do ní a… myslím, že si rozumíme, moji drazí, snažím se vás tady namotivovat!). Dřív jsem si dala cíl, že začnu číst v angličtině, protože potřebuji svou úroveň angličtiny pozvednout. A protože Tatér byl první takovou knihou, byl také prvním krůčkem ke splnění mého cíle. Více o něm si můžete když tak přečíst tady, už je to dávno, co jsem tento článek psala.

S Demianem jsem začala, jak vám asi již došlo, na začátku září. Rozhodla jsem se, že se do toho pustím, když jsem poslouchala rozhovor se svým oblíbeným korejským zpěvákem stejného jména. Tady Demian se totiž rozhodl používat jméno Demian kvůli Maxovi Demianovi z Demiana od Hermana Hesse (v této větě máme nějak příliš mnoho Demianů). A mě jako věrného fanouška tady Demiana z Koreje zkrátka zajímalo, jaký příběh tady Demiana vedl k tomu si toto jméno vybrat. Jo, už končím s těmi Demiany.

Co se týče angličtiny, bylo pro mě toto dílko rozhodně náročnější. Ne že by bylo snad psané složitě, spíš tam bylo více výrazů, které jsem neznala, a tak se mi čtení protahovalo. Dík bohu, že jsem knížku četla v aplikaci Bookmate, kde k překladu stačí slovo označit a ono se samo přeloží, takže nemusíte ani opouštět appku. Má slovní zásoba se díky tomuto dílku určitě významně rozšířila.

Občas tam byly věty, na které jsem chvilku koukala a přemýšlela, co tím chtěl autor říct, ovšem většinou jsem se rychle vzpamatovala a vše si kousek po kousku přeložila. Nebyl tu úsek, který bych nakonec nerozluštila, takže to považuji za úspěch.

Demian je příběh, který má co nabídnout hned v několika ohledech. Ať už jde o postavu Demiana, který se stal mentorem, pomocníkem na cestě životem, našeho hlavního hrdiny, či o to, kolik krásných myšlenek tam najdete (opět děkuji aplikaci Bookmate, že jsem si mohla své oblíbené části sama zvýraznit přímo v souboru, v němž jsem četla, ještě si je budu muset přepsat), nebo zkrátka jen Sinclair jako náš hlavní hrdina, s nímž jste schopni soucítit a celé to dobrodružství, které, řekněme laicky, zkoumá život, zažívat s ním… je tam toho hodně a myslím, že se nemýlím, když řeknu, že až to budu číst znovu, opět objevím něco nového, co mě překvapí.

Tuto knížku jsem si neuvěřitelně oblíbila, propadla jsem Maxu Demianovi a asi ho také přijmu jako svého životního mentora. Knihu určitě doporučuji dál, pokud víte, že máte rádi díla, která se zaměřují na myšlenky týkající se vnímání světa a sebe sama. Co se týče čtení v angličtině, určitě záleží na tom, jakou úroveň máte. Já před několika lety bych s tím bojovala a hodně pravděpodobně bych to vzdala.

Přeci jen jsem nezačínala s angličtinou na knihách, ale na seriálech, které mi dopomohly dostat se do fáze, ve které jsem teď. Nikdy jsem si nevěřila, že budu schopná v angličtině číst, ale hele, už se to děje.

To je jen taková motivace pro vás, pokud jste na tom podobně jako já. Nevzdávejte se, všechno jde, když se chce. Jen do toho musíte jít naplno. Já jsem začala s korejskými seriály s anglickými titulky a ze začátku jsem ty titulky ani nestíhala číst. Love in the moonlight nebo Moonlight drawn by clouds, myslím, že to mělo dva názvy, jsem vůbec nechápala, a když se mi před několika dny toto drama zapnulo v televizi, byla jsem tak překvapená a nadšená, že tomu rozumím, že jsem nakonec strávila dvě hodiny své neděle sledováním posledních dílů. Před rokem jsem ale vůbec nevěděla, která bije. Teď, po roce samostudia, jsem zmatená, když vidím české titulky. Rozumím téměř všemu a snažím se už jen doplňovat a rozšiřovat svou slovní zásobu, která je zatím stále slabá.

Držím vám palce! Jak už ve čtení v angličtině, tak i v této době, která je nelítostná! Hledejte pozitivní věci, přestože se vám může zdát, že nejsou. Jsou, jen jsou skryté v maličkostech.

Přečtěte si Demiana, to je asi moje rada do života. Mně toto dílko dalo neskutečně mnoho, ten příběh se mi vryl do paměti a věřím, že se bude líbit i vám.

Tak třeba zase za měsíc, moji drazí!

Mora