Odmaturováno! Jdu si číst aneb Pár knižních doporučení

Nazdárek, moji drazí,

tak to máme zase tři měsíce od posledního článku, co byste ode mě asi tak čekali. Bohužel jsem ale skládala maturitu, a tak toho času bylo méně a méně. A na čtení bylo zase méně a méně mé nálady (ani snad nechtějte vědět, kolik jsem za dobu svého učení viděla korejských a čínských dramat, byl to můj zdroj energie, mám určitě zase nějaká doporučení, takže se mě klidně poptejte – a třeba na to napíšu i článek). 

Každopádně mám úspěšně odmaturováno a musím se vám pochlubit s tím, co jsem si vytáhla na češtině. Jak je důležité míti Filipa! Pamatujete si, jak jsem tady o tom básnila? Sice jsem byla na potítku první minutu v šoku, protože jsem měla dojem, že se mi to celé vykouřilo z hlavy (a hlavně zrovna tuhle knihu jsem si skoro nepřipravila, protože jsem nevěřila, že si svého favorita vytáhnu) ale… mám to, nadšeně jsem své zkoušející vyprávěla o okurkových chlebíčcích a Algernonovi, potom jsem šokovala druhou profesorku s tím, že se mi Jak je důležité míti Filipa líbilo více než Obraz Doriana Graye. Mám dojem, že tahle zkouška byla spíš jak posezení u kafe s debatou o knížkách, a to je na tom skvělé.

Teď mě čekají už poslední přijímačky, pak se třeba na nějakou tu vysokou i dostanu. Pokud ne, rezervuju si místo ve skladu, chcete se ke mně někdo přidat? :D

Jsem moc ráda, že to mám za sebou, ani jsem z té zkoušky nebyla tolik nervózní, protože jsem věděla, že jsem byla připravená. Ale ty tři minuty, než mě zavolali dovnitř na první losování, byly největší peklo. Jestli vás to teprve čeká, tak vás ale můžu ujistit, že to zase není taková hrůza, jak to může na první pohled vypadat. 

Ale teď k tématu.

Konečně mám příležitost vám tu lehce představit knihy, které jsem za poslední měsíce přečetla. Věřte mi, nebylo jich moc (teď se tady na vás zubím zpoza počítače, mrzí mě, že to nevidíte), ale vzhledem k tomu, že jsem s většinou z nich byla naprosto spokojená, určitě jich několik stojí za zmínku. Tenhle článek teda berte spíš jako takové knižní doporučování, nevydala jsem na blogu za poslední dobu totiž žádný delší článek o konkrétní knize. Takže to nacpu sem. 

Lockdown – Alexander Gordon Smith

Lockdown dokáže zastrašit už jen svým názvem, protože by někoho napadlo, že tento titul pojednává o koronaviru, ale není tomu tak. Kniha nás zavádí do prostředí kruté věznice pro mladé delikventy, ve které se odehrávají šílená zvěrstva. S hlavním hrdinou Alexem společně sledujeme, jak to ve věznici funguje, dozvídáme se další tajemství a modlíme se za jeho (nebo spíše jejich) bezpečí. Tahle kniha je silný kafe, neuvěřitelně skvělá záležitost. Měla jsem ji jako recenzák od Dobrovského a určitě doporučuji dál, pokud chcete rychlé čtení a nemáte strach z toho, že se vám udělá zle. Někdo říká, že je Lockdown určený klidně i pro mladší čtenáře, ale já nevím, já kdybych si to přečetla tak před třemi čtyřmi lety, asi už mě rodiče nevytáhnou z pokoje.

Baletky – Miřenka Čechová

Slyšela jsem v podobě audia a určitě je to jeden z mých oblíbených příběhů za tento rok. Baletky nás zavádí do světa divadla, do světa krve, potu a neštěstí, drog a závislostí. Čerpají ze zkušenosti autorky a za mě to je opravdu působivé dílo a zároveň skvělá česká próza. Příběh je vyprávěn surově, drsně, nebere si servítky. Velké doporučení. Na audio snad ještě větší.

Vládci popela – Scott Reintgen

Kdo by neznal Nyxii, jako by nebyl. Reintgen se vrátil s novým počinem a mě si, velmi překvapivě, opět získal. Neříkám, Nyxia se mi asi líbila více, navíc už mám zkušenosti s celou sérií, ale ani Vládci popela nejsou krokem vedle. Navíc to byl teprve první díl! Přináší zajímavé fantasy, které popisuje (a teď jak to nazvat) „magické dostihy“ ve světě, kde jsou obyvatelé rozděleni do tří ras. Každá z nich je jiná, každá by chtěla převzít kontrolu, každou z nich reprezentuje jeden klíčový jezdec. Neuvěřitelně napínavé, stejně jako Nyxia, jen je to ze začátku trochu zmatek (hlavně kvůli samotnému popelu). Ale pokud se z toho vymotáte, užijete si skvělou jízdu, a to nejen dostihovou.

Cesta – Cormac McCarthy

Škoda, u maturity jsem to nevytáhla, básnila bych jim tam o tom stejně jako o Jak je důležité míti Filipa. Je to další super audio. McCarthy stvořil postapokalyptický román, který mě sebral ze země a pak mě na ni hodil zpátky. Tak stokrát za sebou. Naděje se objevila a hned vzápětí byla zmařena. Svižný příběh s postavami beze jména, zkrátka jen muž a chlapec, kteří putují do neznáma ve světě, jenž zažil blíže nepopsanou katastrofu. Setkávají se s mnohými komplikacemi, utíkají před lidmi, řídí se heslem „nikomu nevěř“. Za mě je úplně skvěle vykreslený ten vztah mezi otcem a synem, že si i v tom světě, který už prožil to, co si prožil, vybudovali svou důvěru a na jejich vztahu to vlastně celé stojí. Další silné čtení.

Na západní frontě klid – Erich Maria Remarque

Audio číslo nevím kolik. 

Knihu nebudu nijak více představovat, protože si myslím, že její příběh musí být každému alespoň trochu známý, ale jako člověk, který ji četl v tištěné formě a zároveň ji slyšel jako audio, vám ji doporučím právě v namluvené verzi. Opět velké doporučení.

Zrádné mlhy – Katherine Arden

Tak si dáme něco divného na závěr a už končím. Zrádné mlhy… to bylo něco. Knížka nám vypráví příběh tří kamarádů, které potkalo neštěstí, když jeli na školní výlet. Ollie, Brian a Coco nejsou skupina, která by spolu před tímto výletem spolupracovala, ale za určitých podmínek musí. Protože to, co se děje na úspěšné farmě, není normální. Můžu vám asi jen říct „bacha na strašáky“. Divnočtení, ale je to paráda.

Dál jsem měla ještě skvělou zkušenost s detektivkami Vražda na blatech a Vražda bez soucitu, které jsem měla na recenzi od nakladatelství Grada, a nebo třeba s Němci od Jakuby Katalpy, ale to už bychom tady zase byli do zítra do večera.

Momentálně mám rozečtené Noci běsů a musím říct, že si je moc užívám.

Které knihy jsou zatím vašimi favority za tento rok? 

Mora