Mohu se zeptat, proč mě chcete zabít? – Prokletá krev

Metro jako královský expres, monarchie, kde vládne regent a chystá se korunovace pravého panovníka, a ještě k tomu upíři. Představte si svět, který je přesně na tomto postaven. Svět, který neovlivnila Velká francouzská revoluce, protože jí bylo… zabráněno. Zvláštní? To ano, v tom s vámi souhlasím.

Za e-knihu Prokleté krve bych ráda poděkovala internetovému knihkupectví eknihovna.cz! Znám mnoho prodejců e-knih, ale nakonec u mě zvítězil tento web, kde mi poskytli recenzní výtisk. Ještě jednou moc děkuji!

Dobrá, už víme, že tato kniha představuje takovou young adult upírskou drsňárnu, ale nevíme, že tuto pecku napsali společně dva autoři. Anne Guéro a Gérard Guéro, pár, skrývající se pod pseudonymem Ange, který je stvořen z prvních dvou písmem jejich jmen. 

Odhalte temná tajemství skrytá v zákoutích Versailles!
Představte si svět, ve kterém Velká francouzská revoluce nikdy neproběhla a kde se právě chystá korunovace Ludvíka XXIV. Sedmnáctiletou Angie pronásledují jednoho dne v metru dva ozbrojení muži a pokusí se jí zabít. Unikne jim jen o vlásek. Toho dne večer ji nečekaně navštíví její matka vévodkyně de Noaillesová, kterou již léta neviděla, a pozve ji na ples do Versailles, aby byla náležitě představena u dvora. Angie se tam nechce, ale takový večer by jí mohl pomoci odhalit, kdo jí usiluje o život a proč.

I když už mám knížku nějakou dobu přečtenou, pořád nedokážu říct, jak přesně se k ní stavím. Bylo to velmi zajímavé, to by možná charakterizovalo úplně vše, ale… všichni víme, kdo já jsem. Takže všichni víme, jak píšu recenze. Z čehož plyne, že s jednou větou se přeci nespokojím. Což… Moro, už toho nech, prosím tě.

Do děje jsem se dostala hned na první stránce a dá se říct, že mě styl psaní autorů nepustil (když tedy nepočítám poslední třetinu). Je to psané velmi čtivě a čtenář je zkrátka nucený číst dál a dál. Miluji tu plynulost! Kdybych se mohla v hodnocení rozhodovat pouze na základě čtivosti, možná by to dalo i těch devadesát procent…

Ale proti tomuto bohužel stojí celá řada problémů, která na mě během čtení vyskočila.

Poslední třetina knihy, kterou jsem tu už jednou zmínila, je pro mě opravdu zapeklitým úsekem. Hrozně moc mě nebavila, skoro bych řekla, že mě až trápila tím, že to ještě pokračuje dál. Do toho mi přestala být sympatická hlavní hrdinka Angie. A pak se tam začalo nacházet hodně věcí, které mi neseděly kvůli mé – zvláštní, citlivé a trpělivé – povaze. Třeba takový hlavní upír a určité scény s ním mi silně rozvrtávaly mozkové buňky. Nedokázala jsem se do některých situací vůbec vžít, nicméně to možná není zase tak podstatné – zažít to nepotřebuji, radši zůstanu do konce života jako knihomolské neviňátko, co si s upíry skutečně zahrávat nebude. Ticho o tom, že neexistují, to všichni víme, ale ta věta sem hezky sedí a vy to vidíte.

Konec je hrozně překombinovaný. Působí to na mě tak, jako kdyby se autoři rozhodli tam najednou nasázet všechno možné, aby to působilo extrémně promyšleně.

Co mě v Prokleté krvi iritovalo tak na půl, bylo příliš časté střídání pohledů postav. Sice se tam někdy vyloženě hodilo, ale občas to utvářelo dojem zmatenosti. Pokud vím, proskákali jsme s postavami tak osmi až deseti pohledy, což je docela hodně, když vezmu v úvahu, že má celý děj poměrně složitou zápletku (především co se týče historie).

Abych ale jen nekritizovala, musím pochválit celkový námět, protože to je něco skvělého. Kombinace metra, království a upírů je rozhodně zajímavá. Přiznávám, že se mi asi nejvíce líbí ten kontrast. Prvky, které k sobě téměř vůbec nepatří, ale přesto se tak skvěle doplňují. Zkrátka perfektní.

Dílko končí otevřeně, za což jsem ráda. Pokud vím, jedná se o samostatnou knihu, takže pokračování nečekáme. Za to jsem také ráda. To je velký plus. V dnešní době sérií najít knihu s otevřenou zápletkou, která nebude mít další díl, je opravdu zázrak!

Hodně mě pobavila zmínka o básni Opilý koráb. Zrovna ten den jsem si dvě strofy vypisovala na papírek, který jsem si nalepila do pokoje na nástěnku, abych ho měla na očích a abych pak mohla před určitými lidmi machrovat s tím, že to umím nazpaměť (taková naše profesorka na literaturu...). Nejvíc mě ale udivilo, že jsem v textu našla úplně ty stejné verše, jako jsem si vypsala já. Docela náhodička.

Nutná vsuvka: Hlavní upír se asi tak tisíckrát „pousmál“.

Závěrem bych tedy řekla, že se jedná o pěkný počin, ale čekala jsem asi něco víc. Na druhou stranu – i tak jsem stále překvapená tím, jak rychle mě kniha vtáhla do děje a jak moc mě bavila. Takže hezké a čtivé, jen ten konec… Ten konec bych vyškrtla. A trošku promazala informace z poslední třetiny, opravdu je to překombinované. Díky tomu bych se u Prokleté krve totiž vůbec nenudila. To by bylo super, no ne? A možná by i to hodnocení bylo vyšší.

Ještě jednou tedy děkuji webu eknihovna.cz!

Prokletou krev můžete zakoupit zde!

Mora