V záplavě knih slaví své třetí narozeniny!

Nazdárek, moji drazí! 

Jsem ráda, že vás tady po dvou měsících můžu zase přivítat, přestože tento článek vůbec nebyl v plánu. Já jsem totiž opravdu zapomněla na to, že včera to byly už tři roky od doby, co jsem tento blog založila. Ten čas hrozně letí. 

Vím, že moje aktivita v posledních měsících stagnuje, ale to je všechno jen kvůli tomu, že na čtení nezbývá čas. A když už čtu a rozhodnu se vydat příspěvek, volím raději Instagram, protože ten alespoň nezabírá tolik času. K blogu se ale vrátím, až bude po maturitě a přijímačkách na výšku, to se moje aktivita možná o nějaký ten jeden stupeň zvýší (zázraky se dít nemohou, já jsem prostě šnek).

Článek na pět áčtyřek ve Wordu ode mě dneska čekat nemůžete, za poslední rok se toho totiž tolik nestalo. A proč asi. Knižní akce nebyly, takže jedna třetina z mého shrnutí je hned pryč. V druhé části roku jsem moc nečetla a ani jsem neměla příliš možností spolupracovat s autory a autorkami, protože nebyl čas. Ale i tak je tu pár momentů, které bych si chtěla připomenout, protože věřte tomu nebo ne, i tenhle rok něco V záplavě knih dal, i když se to může zdát, jako kdyby to tak vůbec nebylo. Tak se na to se mnou pojďte ohlédnout!

Navázala jsem dlouhodobou spolupráci s Knihami Dobrovský, která do teď trvá.

Tohle bude rozhodně můj favorit ze všech momentů, které tu zmíním. Nabídka spolupráce mě potěšila, protože přišla zhruba po roce a půl od toho, co jsem od Dobrovského měla na recenzi Nyxii (a že Nyxia za to stojí!). A přestože teď nejsem příliš aktivní, jsem ráda, že mohu být součástí jejich týmu. Po všech povinnostech se do toho vrhnu po hlavě a nemůžu se dočkat! Škola je teď ale zkrátka přednější.

Na okraj tu jen zmíním, které knížky jsem si mohla v rámci spolupráce přečíst. Mým oblíbencem se rozhodně stala Štvanice od Lucy Foley, která mi na konci roku dorazila jako překvápko společně s Kořistí. Nebo Lockdown, díky kterému jsem si mohla dát pauzu od učení a neuvěřitelně mě bavil. 

A Jedináček, kde jsem sice brečela nad překladem korejských jmen do čeština, ale také se řadí k mým oblíbencům. A mnoho dalších!

Měla jsem šanci spolupracovat s nakladatelstvím Grada skrze Bookport.

Karanténní událost. V rámci spolupráce s Bookportem jsem měla přístup do jejich knihovny a přečetla jsem si tři knížky, z nichž největší dojem na udělalo DNA (známá fotka s vysavačem se hlásí!). Jsem moc ráda, že jsem dostala příležitost s nimi spolupráci navázat.

Křest Mety od Pavla Bareše.

Jediná akce, která se tento rok konala a já jsem vděčná, že jsem na ní mohla být. Tenhle den se mi vryl do paměti. Když se mě někdo zeptá, kterou událost si z roku 2020 pamatuju nejvíc, když nepočítám uzavření škol a karanténu, vždy zmíním křest Mety od Pavla Bareše, protože jsem po dlouhé době mohla vidět své přátele, všechny z knižní komunity a tahle atmosféra mi neuvěřitelně chyběla. A co teprve povídání s Janem Hamouzem o Polovičním králi a korekturách, to byl teprve zážitek!

Přečetla jsem mnoho skvělých knih a vydala jsem spoustu příspěvků.

Tedy mnoho. Mnoho to nebylo, ale i tak mě ten počet překvapil, protože jsem čekala, že jsem jich přečetla daleko méně. Chtě nechtě jsem se více věnovala jiným koníčkům. O těch příspěvcích platí to samé, aktivní jsem opravdu příliš nebyla, ale když už jsem do toho šla, tak to bylo naplno (i když třeba po dvou měsících neaktivity že ano).

Ukradli mi facebookovou stránku V záplavě knih.

Já vím, velmi pozitivní moment roku 2020. Ale tohle si neodpustím. Je to už téměř rok, co nejsem správcem V záplavě knih. Rok, co na té stránce není žádná aktivita. A mě to mrzí, protože s tím nemůžu nic dělat. Kontaktovat Facebook je totiž nemožné. Už jsem se s tím ale snad smířila. Teď by to jen chtělo, aby se ta stránka alespoň smazala, protože vše ohledně blogu řeším jen přes svůj účet.

Zvládla jsem přečíst svou první knihu v angličtině.

Tohle je další velký milník, který jsem zdolala. Vděčím za to Tatérovi z Osvětimi. Má angličtina je teď opravdu úplně někde jinde, než byla tak před třemi lety, a za to jsem neskutečně ráda. První kniha v angličtině pro mě byl ale vždy cíl, který jsem sice měla, ale nedokázala jsem se k jeho realizaci dostat. Ještě že se to v tom červnu změnilo. A pak přišel Demian. A už bych si měla hledat další anglickou knížku, ať můžu procvičovat (ne že by to sledování seriálů nepomáhalo).

A na závěr bych ještě mohla zmínit pár článků, které považuji za poměrně kvalitní. Například Spolupráce a jejich špína za nehty, za kterým si stojím. Nebo to shrnutí o Nyxii (úspěšně jsem zapomněla název, pardón, už to bylo dávno, ale byl tam nějaký knihomolský zákoník, to určitě jo).

Tento rok byl jedna velká jízda, ačkoli trochu v jiném slova smyslu. Když vezmu rok 2019, popsala bych ho asi slovem lidé, protože jsem se účastnila nesčetně mnoho knižních (i neknižních) akcí a poznávala jsem nové lidi tak třikrát do týdne. Letos… jsem spíš poznávala sebe, a to přestože se už dobře znám. Ale nikdy o sobě nedokážete zjistit všechno, tak je dobré na tom dál pracovat. Zajímá mě tedy, co budu poznávat rok příští a jaký závěr udělám na své další blogové narozeniny? Které slovo by mohlo být klíčové? Třeba studium (to bych se ale musela dostat tam, kam bych chtěla, a to je věc, kolem které budu dělat mlžný opar ještě dlouho, protože mám stále pochybnosti o tom, že se mi to podaří – pro tyto případy tu přeci jen vždycky je záložní plán!).

Mějte se krásně, moji drazí, já jdu slavit dnešní den. (Čtěte jako „Jdu vypracovat otázku z ekonomiky a vypočítat pár příkladů z ekonomiky.")

Mora