Podle § 16 Knihomolského zákoníku: Měli byste si přečíst Nyxii

Jestli mě už nějakou chviličku sledujete, jistě víte, že jsem poměrně náročnej čtenář. Vždy hledám něco, co mě ohromí, překvapí. Něco, co mě donutí nadzvednout obočí kvůli tomu, jak super to vlastně je. A ačkoli poslední dobou proplouvám vodami jiných žánrů, než je young adult, pořád jsem několika určitým YA dílkům věrná. Proč? Protože to jsou prostě ty příběhy, které ve svém životě chci mít, ve kterých chci žít.

Do této skupiny vyvolených se řadí i série Nyxia od Scotta Reintgena. S jejím čtením jsem začala na konci roku 2018, protože jsem ji dostala od Dobrovského jako recenzák. První díl mě hrozně moc překvapil a věděla jsem, že se po pokračování budu pídit, i kdybych měla na dosah vlastní smrt. Další dva díly jsem si už dokoupila sama, čímž jsem si rozhodila symetrii své knihovny, ale všichni víme, že zrovna já se o tohle „upravování knihoven level perfekcionista“ moc nezajímám, že ano.

Druhý díl jsem četla metodou toho „šetři si to, je to potřeba“ a vážně jsem se při tomto systému zvládla udržet. Měla jsem díky tomu příležitost číst to déle a delší dobu si to také vychutnávat. Na třetí a tedy závěrečný díl jsem chtěla nastoupit podobným způsobem, jenže jsme odjeli na víkend na chatu, já se odpojila od internetu, pak jsem si na chviličku zalezla k Nyxii… a zbytek si asi dokážete domyslet sami. Už jsem se od ní neodtrhla.

Recenze posledních dílů jsou vždy takové ošemetné. Nepřečte si je moc lidí, protože se v nich můžou objevit spoilery na díly předchozí. Podle mého názoru navíc ani tolik nenalákají. Ti, co už sérii znají, se rozhodnou sami, zda chtějí ve čtení pokračovat. Proto jsem se rozhodla dnešní recenzi pojmout úplně jinak. Nyxia je za mě jednou z nejlepších knižních sérií, jaké jsem kdy četla, takže si rozhodně své místo zaslouží.

Jaké jsou tedy důvody k tomu si Nyxii přečíst?

Shrnutí pro nenáročné

Na začátek si krátce řekneme, o čem to je, dobře? Nyxia vypráví příběh z vesmírného prostředí, kde bylo několik našich hrdinů vybráno na misi, za kterou můžou obdržet tučnou odměnu, pokud se vše povede. Jenže organizace, která jim naslibovala hory, doly, má svá tajemství, a tak je všechno mnohem složitější, než se na začátku zdálo. To by vám mohlo stačit. Zaujalo vás to? Fajn, jděte si číst. Kdo ale není spokojen, pojďte se mnou pokračovat dál!

Podrobnější informace pro náročné čtenáře

Můžete se těšit na originální nápad – hmota středobodem děje

Já nevím jak vy, ale já když jsem se dozvěděla, že Nyxia vlastně pojednává o tajemné hmotě, se kterou můžete pomocí mysli vytvořit třeba i jednorožce, uznale jsem pokývala hlavou a řekla jsem si „jo, tohle chci číst, to zní dobře“. A své kouzlo to neztratilo. První díl vám nyxii skvěle představí, dozvíte se, co z ní jde vytvořit, jak s ní pracovat – to vše vám prozradí naši hrdinové. V dalších dílech už jen sledujete, jak moc velkým středobodem celá ta hmota je. Stojí na ní zápletka celé příběhu.

Dějová linka vás ani na chvilku nenechá vydechnout

Když nebudeme počítat samotnou nyxii, tak tu máme i krutý Babylon, organizaci, která nabízí našim hlavním hrdinům vysoké peněžní odměny, ale zároveň má spoustu tajemství, která postupně vycházejí najevo. První díl vás provede drsným soubojem o to, kdo bude mít možnost letět na planetu, kde se bude nyxie těžit, další dva díly už se ale odehrávají jinde, poznáte spoustu nových postav a soupeření o to, kdo je lepší, není to hlavní. Spíš se z toho stává krvelačný boj o přežití, kde zvrat střídá smrt a smrt střídá nová zápletka. (Tahle věta je podle mě zmatená, ale na druhou stranu výborně vystihuje situaci! Takže ji tu nechám! Ha!)

Heleme se, tohle je z roku 2019.

Jednoduchý styl psaní odpovídající situaci zaručuje neuvěřitelnou čtivost

Styl psaní Scotta Reintgena je kapitola sama pro sebe. Do teď si pamatuju ten pocit, jak jsem otevřela první díl Nyxie. A přečetla jsem asi čtyřicet stran, ačkoli jsem měla v úmyslu jen do toho nakouknout. Čte se to samo, v kombinaci s tím, jak parádní nápad to má a kolik věcí se tam děje, je styl psaní už jen taková drobná třešnička na dortu, která zaručuje, že náš dezert jménem Nyxia bude chutnat skoro každému.

Hrdinové se stanou vaší novou rodinou

Víte, jak vždycky říkám, že postavy ze Šesti vran jsou moje další rodina? Ok, vědět to nemůžete, nikdy jsem to neřekla přímo, ale myslím, že domyslet si to můžete. Já Šest vran doporučuji všemi jedenácti a s postavami z tohoto světa se vždy nerada loučím (a proto to čtu stále dokola – Mořino životní moudro). Úplně stejně to mám s Nyxií. Když jsem dočítala poslední díl, procházela jsem přes řádky s přihlouplým úsměvem na tváři a se skelnýma očima kvůli tomu, že to končí a že se musím smířit s tím, že už tohle vesmírný dobrodrůžo zasazuje svůj poslední úder do mého kamenného srdce.

Navíc! Během čtení si rozhodně najdete své oblíbence, protože hrdinů je tu opravdu mnoho. Já osobně jsem si oblíbila všechny až na pár určitých výjimek. Každý z nich je něčím zajímavý, jedinečný. Vývoje jejich charakterů jsem sledovala s napětím. Vztahy mezi nimi budete chápat, protože se z nich postupně stává jedna velká rodina (stejně jako když se oni postupně stanou vaší rodinou). Takže postavy jsou další ohromný plus celé série.

Hlavní postava není debil

Já jsem se vážně snažila podat tuhle část nějak mile, ale ono to nešlo. (Zde si představte mě s knížkou na hlavě, jak krčím rameny na znamení toho, že jiná formulace neexistuje.) Hlavní postava je skutečně ten typ hrdiny, který vám neleze na nervy. Emmett je dokonce jednou z mých nejoblíbenějších postav z celé Nyxie, jeho organizace myšlenek mě fascinovala a navíc je to sympaťák, člověk ho dokáže pochopit. Nestává se často, že jsou hlavní postavy mými nejoblíbenějšími, většinou se vždy uchyluji k těm vedlejším, ale Nyxia je prostě tak skvělá, že žeru i hlavního hrdinu. Takže jo – hlavní hrdina není debil, a to je další důvod k tomu si to přečíst!

Autor není záchranář

Teď jsem evidentně přešla do stádia psaní vět typu „tohle není tohle“, to jen značí mou karanténní neschopnost obratně se vyjadřovat (páni, Moro, teď děláš, jako kdyby ti to někdy šlo nějak převratně líp), ale nevadí. Opět je to velmi přesné pojmenování. Znáte takový ten pocit, jak doufáte, že vaše oblíbená postava bude ušetřena? A vzápětí ten pocit, kdy zjistíte, že autor nic takového nezamýšlí? Tak tohle je přesně případ Scotta Reintgena. Tenhle člověk mě donutil křičet do polštáře výhružky a několikrát zaklapnout knihu v němém úžasu nad tím, co se právě stalo. Reintgen se s ničím nezabývá déle než pár vteřin, problémy se řeší mrknutím oka, smrt postav je na denním pořádku (jak mírumilovné). A ačkoli se vám to možná nezdá jako správný důvod pro to celou sérii obdivovat, já si stojím za tím, že právě tohle tomu dodává další kouzlo.

Pekelně dobře sepsané zoufalství a snaha přežít

Tohoto si cením hrozně moc. Je tam krásně vidět, jak se autor snaží ukázat, že postavy to nemají jednoduché, jak se chytají každé drobné nitky, aby se mohly zachránit před tím, co přijde, jak se ze zoufalosti smějí a snaží se hledat chvilky štěstí v neštěstí. Typickým příkladem je třeba hra, kterou mezi sebou často hrají. Až tohle všechno skončí, tak budu… Protože to tam bylo několikrát, vždy mě přepadl takový nostalgický pocit. A skvělé na tom bylo, jak se odpovědi ostatních postupně měnily. Takže tohle je za mě taky naprosto perfektní.

Je to prostě co? Dobrodružství, které chcete zažít

Pokud vás ani tohle zatím nepřesvědčilo, asi s vámi nic neudělám, sto lidí, sto chutí, však to říkám pořád, ale ještě to zkusím. Tady je pár mých posledních postřehů, které vám sem hodím předtím, než to celé ukončím.

1) Je tu Morning, za mě neuvěřitelně silná hrdinka, před kterou smekám svůj klobouček, chtěla bych být jako ty, moje milá.

2) Najdete tu i postavu, kterou budete bezpochyby nesnášet. To přece k dobrým příběhům patří, nebo ne? Na někom si svůj vztek vybít musíme.

3) Mezi celou tou hustou akcí si užijete i pár poklidných chvilek, kdy se postavy smějí a hrají hry.

4) Romantika tu je, ale je tak strašně moc odsunutá do pozadí, že je opět takovým droboučkým bonusem. Ale něco tu najdete, takže jestli jste romantické duše, nějaké to jedno procento celé série by vás k přečtení také nalákat mohlo, že jo?

5) Pro ty, kteří milují hezké obálky: Série Nyxia je knihomolský poklad i díky svému vzhledu.

Tímto bych to pro dnešek asi zakončila. Nyxii doporučuji, řadí se k mým nejoblíbenějším sériím a tento článek si vysloužila naprostým právem. Tak pokud vás to zaujalo, dejte tomu šanci, já z toho byla opravdu nadšená a podle mě to skutečně stojí za to.

Tohle si tady jen ukládám, protože je to jedna z mých oblíbených částí, a až si to přečtete, tak to pochopíte (další nenápadné postrčení k přečtení, nemáte zač).

„Myslel jsem na to, jak musel být na konci spokojený.“

„Spokojený?“

„Jen si to představ. Doběhl tam jako první.“

Mora