Spolupráce a jejich špína za nehty

Ani nevím, proč jsem se rozhodla tento článek sepsat zrovna teď. Možná už je to z toho, že jsem doma kvůli karanténě,  a tak se začínám věnovat všem tématům, která s vámi mohu rozebírat. A že právě spolupráce toho mají k rozboru hodně.

Jsem člověk, který tvoří jako knižní bloger už dva roky, a to už je poměrně dlouhá doba na to, abych si o spolupracích a recenzních výtiscích udělala svůj vlastní obrázek. Teď už vím, že mezi námi jsou blogeři, kteří dostávají spousty knih a ani je nečtou. Vím, že jsou tu lidé, kteří přijmou každou spolupráci kvůli tomu, že je to přeci kniha zadarmo, a je jim jedno, jestli se jedná o erotický román, na který by normálně nesáhli ani lopatou, nebo o dětskou ilustrovanou pohádku, která je upřímně nezajímá. Zjistila jsem, že někteří recenzenti knihy bezdůvodně chválí jen kvůli tomu, aby dostávali další výtisky zdarma (ale tohle není dobrá cesta, to je vám určitě jasné).

Tohle všechno vím a jako naprosto upřímný bloger tady poletuji mezi recenzenty, kteří své názory píší podle pravdy, a mezi těmi, co dělají přesný opak. Protože knihy zdarma – to je přece boží, ne? Jen ať jsme populární a naše knihovna je plná těch nejžhavějších titulů, co existují na planetě Zemi. A je jedno, že tam budeme mít kombinaci všech žánrů, i když nás některé z nich vůbec nezajímají. Hlavní je to, že je ta knihovna plná a my se s ní můžeme jako knižní blogeři chlubit na sociálních sítích.

Dobře, končím s ironií.

Recenze jsou tu jako zpětná vazba od nás blogerů pro naše čtenáře – máme sdělit svůj upřímný názor, říct, proč se nám to líbilo, či se nám to naopak nelíbilo. Nejsme tu od toho, abychom klamali své sledující kvůli knihám zdarma. Bookstagramy (či blogy, knižní videokanály) vedeme kvůli tomu, že nás to baví, a kvůli své lásce ke knihám. To, že jsme se stali úspěšnějšími a jsme schopni navázat spolupráce s nakladatelstvími (či s e-shopy, autory a tak dále), je skvělé, já sama si toho neuvěřitelně vážím, ale nikdy bych si netroufla v recenzi uvést něco, co není pravda. Že bych nějaké dílko úmyslně vychválila jen z toho důvodu, že se jedná o spolupráci? Ha. Ha. Kdo tu se mnou byl třeba už v dobách Kinga od nakladatelství Ocelot, je mu jasné, že já se nepárám s ničím. Kdo mě zná pouze krátce, musí mu stačit můj názor na Kletbu vítězů.

Recenze, které neukazují náš vlastní názor, jsou k ničemu. Nejsme upřímní k našim sledujícím, nejsme upřímní k nakladatelstvím, e-shopům či dokonce autorům, nejsme upřímní ani sami k sobě.  A já nevím jak vy, ale já kdybych publikovala názor, který se liší od toho mého pravého, asi se budu cítit podvedená sama sebou. A budu si připadat jako lhář.

To, že knihu vychválíte, ačkoli je váš názor opačný, je naprosto na nic. (A tak to prostě je.) Jasně, některá nakladatelství se drží kladných recenzí zuby nehty jak já své neutuchající lásky ke k-popu, protože jim jde o pořádný marketing. Negativní recenze od známých influencerů mohou způsobit, že bude ta knížka odsouzená ještě dřív, než se lidi rozhodnou si ji přečíst. A tak se do ní potom halda čtenářů nepustí, protože ten známej borec řekl to a to. Naopak pokud je tu lavina pozitivních reakcí, tím větší je šance, že lidem proletí hlavou "ty jo, to musí být úžasný, to si musím přečíst". 

Co chci zmínit? Existuje mnoho nakladatelství, která si váží pravdivých recenzí. Protože chtějí znát skutečnou odezvu, aby věděli, zda byl dobrý tah určitou knihu vydat. To samé platí u autorů – pro ně je to zpětná vazba na jejich dílo.

Z vlastní zkušenosti vím, že negativní recenze dokáže čtenáře nalákat taky. Protože když zmíníte, proč se to nelíbilo vám, najde se někdo, kdo by si to právě kvůli tomu chtěl přečíst. Sice to bude mít asi menší účinek než ta vyloženě kladná odezva, ale co. Pokud se vám to nelíbilo, máte naprosté právo říct to nahlas, nikdo vám za to hlavu neutrhne. No, nebo možná jo, někdy to neprobíhá podle našich představ, ale nebojte, dejte mi vědět, já vás ochráním a ráda si o tom s vámi popovídám. Mora je opatrovníkem pravdomluvných recenzentů.

To by bylo k šíření nepravdivých názorů. Můžu jen říct – nedělejte to. Určitým způsobem podvádíte své sledující. Knihu, která se vám zatraceně nelíbila, jste vychválili do nebes. Někdo si ji kvůli vám koupil. A ani jemu se nelíbila. Právě tento člověk by moc ocenil pravdivý názor, aby třeba nevyhodil svoje peníze za něco, co vůbec číst nechtěl, protože na vás jako blogera dává. A že takových lidí, kteří se opravdu orientují podle vkusu svých oblíbenců, je hodně. I já sama mám své blogerské favority, podle kterých se rozhoduji, zda si něco přečtu, či se tomu vyhnu obloukem. (A jo, sto lidí, sto chutí, ale tyhle vlivy prostě někdy zapůsobí.)

Zbytečné množství spoluprací – kapitola sama pro sebe?

Já sama jsem příkladem recenzentského přístupu „ber jen to, co tě nějak zaujme“. Například za březen jsem odmítla už tři nabídky spolupráce, protože se ani jednou nejednalo o něco, co by se mi nějakým způsobem líbilo. Nebudu číst ekonomickou knihu, protože mě to nebaví (a to jsem na ekonomce prosím pěkně) a navíc ani netuším, jak bych ji byla schopná zrecenzovat. Nebudu číst pohádku pro děti, protože vím, že tento žánr není pro mě.

Jedinou výjimku jsem udělala u Kinga a toho jsem si vzala opravdu jen kvůli tomu, že jsem to chtěla vyzkoušet a zjistit, jak moc špatné to bude. Dopadlo to tak, že jsem to málem ani nedočetla, a kdybych se nehecla a vážně to nedala do konce, tak se můj názor na tuto knihu vůbec nezmění. Tohle už nikdy víc. Od té doby podobné výzvy radši nedělám, život si ničit nepotřebuju. Ale zpět k tématu.

Chápu, že velké množství spoluprací je pro vás šancí být více vidět. Tomu rozumím. Proč si ale přidělávat tolik starostí? Proč klamat své sledující nepravdivými názory? Proč si brát na spolupráci něco, co číst nechcete, když se potom stane, že tu knihu ani nedočtete (nebo ji vůbec nepřečtete)? Proč se k větším číslům nedostat přirozenou cestou – tak, jak vás to baví, tak, abyste se nemuseli nutit do něčeho, co nelahodí vašemu vkusu, tak, abyste se nemuseli stresovat s tím, že nestíháte termíny, protože jste si toho nabrali moc?

Bylo by trošku lehkovážné říct, že čísla vůbec neřeším, spíš je jen neřeším tolik. Nehoním se za žádným velkým počtem sledujících, ale pokaždé mě potěší, když rozkliknu svůj profil (nebo mrknu do statistik na blog, zkrátka kamkoli, kde se pohybuji) a vidím to, co vidím. A pod těmi čísly, které tam mám, si vždy představím ty úžasné lidi, kteří mě podporují. Každého člověka znám díky něčemu jinému, někoho jsem poznala už v roce 2018 tady na blogu, někdo mi okomentoval fotku, se kterou jsem si dala práci... A některé z vás, co stojíte v té bublině s popiskem 1600, ještě stále neznám, ale snažím se si vás všechny pamatovat. Jenže mi to nejde a vy mi to musíte nějakým způsobem prominout, protože já na to nejsem zvyklá. Stačí říct, že vás všechny zbožňuju? Protože to je pravda. Vy jste se rozhodli za mnou stát a číst si mé názory, to vy jste se rozhodli mě podporovat.

A do tohoto stavu jsem se dostala jen tím, že tvořím to, co tvořím. Pravidelných spoluprací mám pomálu, dokonce čtu e-knihy, což je pro některé brzda, protože ty knihy pak na mých fotkách přeci nejsou dobře vidět. Ale já se dostala tam, kde jsem, nemusela jsem si nabírat spousty spoluprací, nemusela jsem v recenzích lhát. Mám za sebou ty, kteří už jsou na mé vyjadřování zvyklí, kteří už ví, že si vážně nehodlám s ničím brát servítky, kteří ví, že patřím mezi ty upřímné blogery (tedy alespoň doufám, že si to ostatní myslí, pokud ne, jdu si hodit mašli).

Jen řekněte – není to lepší? Mít počet spoluprací, který zvládáme. Pracovat a tvořit v klidu. Cílit na to, co nás zajímá. A užívat si to.

Já myslím, že toto je ta nejlepší cesta k tomu být tím správným blogerem.

Mám dojem, že tento článek se ztratil někde ve vodách nesmyslu. Ale nevadí. 

Máte dojem, že jsou mezi námi tací, kteří knihy zbytečně chválí? A jaké jsou vaše další postřehy k tomuto tématu?


Mora

Komentáře

  1. Osobně nemám moc ráda lidi, kteří dostávají knihy zadarmo, ale reálně je nečtou, jenom se jim doma hromadí. Dozvím se od nich totiž maximálně to, že daná kniha vyšla, ale už žádný relevantní názor, protože mi ho nemají na základě čeho poskytnout. Na druhou stranu, marketing takhle funguje - kniha prostě musí být co nejvíc vidět.
    Pokud jde o spolupráce, já mám sem tam něco a vlastně se za nimi ani moc nehoním. Beru to tak, že knihy, které si ke mně mají najít cestu, si ji nakonec nějak najdou. Ať už jako recenzní výtisky, knížky z knihovny nebo moje vlastní kousky. Nevidím důvod hromadit mraky knih, ke kterým se dostanu někdy v důchodu a možná ani to ne. Baví mě číst a dělit se s lidmi o svůj názor, ale mám v tom čtení ráda svobodu. Dost na tom, že mám termíny, co musím stíhat, v práci. Proč si je cpát i do svého koníčku? :)
    Každopádně super článek. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě, také v tom nevidím smysl. Knihy nehromadím, do spoluprací se opravdu pustím jen, když mě to zajímá a mám na to chuť. Mé termíny jsou minimální. Navíc ráda pomůžu rozšířit nějakou knihu, pokud je dobrá. Pokud ne, tak mě to mrzí, ale bohužel. Mé názory jsou pro mě zásadní. :D

      Souhlasím. A moc děkuju, jsem ráda, že sis článek přečetla! :)

      Vymazat
  2. Tak. Musím ti říct, že jsem od článku podle názvu čekala trošku něco jiného. xD Čekala jsem, že budeš trošku víc konkrétnější. (Ted když o tom přemýšlím, tak by to pro tebe mohlo dopadnou i špatně, kdybys konkrétně hejtila nějaké nakladatelství nebo blogera. :|) (Jsem typ, co nejdříve píše, než přemýšlí. Jinak ale dříve přemýšlím než jednám! xD)
    Nikdy mě nenapadlo, že by v knižní komunitě byli takoví jedinci, kteří by si vzali knihu na spolupráci a pak ji ani nedočetli/nečetli. Poprvé jsem o tomhle četla, když jsi sdílela ten odkaz tu holčinu, co mluvila o své špatné zkušenosti se spoluprací, (Už nevím, kdo to byl... 😅 Ale ty určitě víš koho myslím! :D ) a ani mě nepřekvapuje, že takový lidé jsou. :|
    Já jsem s tebou už od dob blog.cz! :D Nemám tušení, jak je to dlouho, ale vím že je to dlouho! xD A i když už nečtu každou recenzi, tak mě tvoje texty baví číst! (Jinak bych si s tebou asi ani nepsala. xD) (Což mi připomíná, že bych mohla odepsat. :| Sakra práce.) No nic. :D Těším se na další takové články! ;D
    (Bože, to je zase román. o.o Jsem teď už dva týdny doma a to nepovídání si kompenzuji všude možně jinde. :| )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak, tak, nechci zbytečně vířit vody kvůli tématu spoluprací. Vzala jsem to obecně, ale nebudu útočit, komplikací bylo dost a v době koronaviru to není třeba. Stačí mi pokroutit hlavou nad ostatními doma a jsem v pohodě. Takže tak. :D

      Knižní svět se sice na první pohled jeví jako hrozná idylka, ale když se dostaneš do nitra toho všeho, tak zjistíš, že je to vlastně plné problémů. A jak jsou ještě ty problémy různorodé! :D

      Ty to tady se mnou táhneš už dlouho a já jsem za to vděčná. Protože já si hrozně vážím těch lidí, které znám téměř od začátku. Můžu s tebou společně vzpomínat na tu dobu, kdy se blog.cz rozpadl na kaši a já jsem běžela se svými soubory na blogger. :D

      Určitě odepiš (pak zase neodepíšu já :D).

      Souhlasím, taky mi hrozně moc chybí sociální kontakt. Už chci ven. A nemůžu. Ale to přežijem. :D

      Vymazat
  3. Já s tebou ve všem souhlasím. Nikdy bych si nelajzla napsat názor, který není můj. A že já toho poslední dobou moc nechválím... Už jsem nějaké spolupráce odmítla a už jsem u pár zalitovala že jsem je vzala. Poslední dobou celkově se snažím brát jen knihy, které opravdu moc chci číst, protože mám pocit že mě spolupráce omezují. Knížku musím přečíst za určitou dobu, ale co když na ní prostě nemám náladu? Přečtu toho hodně, ale stejně se mi z pravidla ve chvíli kdy na mě čeká nějaký recenzní výtisk stane že se na nějakou knížku fakt moc těším a musím ji odložit. Spolupráce jsou stres. Je to psaní recenzí na knížky, které jsem včera dočetla i když mě čeká dalších sedm knih na které jsem chtěla napsat názor dřív. Dřív jsem se těšila že až budu ten slavný blogger, budu mít knížky zadarmo. Jenže až teď, když je mám cítím ten tlak a nelíbí se mi to. Myslím si, že být v téhle době bloger je děsně těžké. Především s ohledem na spolupráce a iluze o nich.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud knížku nezvládneš dočíst za určitou dobu, protože k tomu máš nějaké důvody, vždy se jde domluvit. Nevím, jestli by ti za to někdo utrhl hlavu. Ale brát si toho hodně je vážně stresující a já jsem ráda, že to nedělám. Jsem v tomhle ohledu hodně v pohodě, nemám toho moc a užívám si to. Je to můj koníček, u kterého nechci, aby mě jakkoli stresoval (i když u některých záležitostí je ten stres nevyhnutelný že ano :D).

      Souhlasím. A jediné, co ti můžu poradit, je tohle – dej si trochu pauzu, dodělej recenzáky a nějakou dobu vážně nic nepřijímej (nebo si dej i pauzu od světa bookstagramu, prostě se (laicky řečeno) vypni :D). Jen tak si pročistíš hlavu. Já jsem po červenci a srpnu 2019 musela mít taky krátkou pauzu od spoluprací, protože se mi toho za léto nashromáždilo zbytečně moc. :D

      Moc děkuju za zanechání komentáře! :)

      Vymazat
  4. Vidina knih "zadarmo" je lákavá a je snadné jí podlehnout. Když jsme měly spolupráci s jedním velkým nakladatelstvím, začala jsem si postupem času brát knihy, které zrovna frčely a byly in, i když jsem věděla, že to není zrovna můj šálek kávy. Brala jsem si je, protože jsem věděla, že jsou populární a čtené a třeba se tímto způsobem dostane i náš blog mezi více lidí. Nevydržela jsem to ale dlouho a po čase jsem opět začala brát jen knihy, které mi byly nějakým způsobem sympatické, i když to nebyly bestsellery. O spolupráci jsme nakonec přišly, protože jsme neměly dost sledujících a obecně jsem byly málo vidět. Teď by se mi sem hodil ten smajlík s pokrčenými rameny. :D Chci tím říct, že ono pozlátko internetové slávy je pro někoho přespříliš lákavé a udělá pro něj první poslední, jen aby měj srdíčka/lajky/sledující a tím v závěru i spolupráce. Myslím, že je to o svědomí každého z nás, uvědomit si, proč píšeme blogy/vedeme instagramy/youtube a zamyslet se, co všechno jsem pro to schopni udělat. Samozřejmě, sorta lidí, na které tu narážíme, ta si to pravděpodobně neuvědomí tak jako tak. Opět smajlík s pokrčenými rameny :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprostý souhlas, vidina slávy na internetu je vážně lákavá, ale je třeba si uvědomit, zda to děláme z větší části pro sebe, či u nás rozhoduje to, kolik lidí nás bude znát. Spolupráce jsou marketingové tahy, a pokud má člověk málo sledujících, je pak z větší části pro nakladatelství nepotřebný. Ale u všeho je to jinak. :D

      Moc děkuju za komentář a přeju, abyste se nadále věnovaly tomu, co vás baví, protože to je v tomto světě nejlepší cesta, i když to nebude mít tak velkou odezvu!

      Vymazat
  5. Svatá pravda, bohužel :( na druhou stranu to není "chyba" jen na straně blogerů, atd., ale ve velké míře i nakladatelů, kteří chtějí lidi, kteří mají x tisíc sledujících, ale ve skutečnosti knížky nečtou a ani se z jejich postů, článků,... nic nedozvíš. A pokud knížku poctivě čteš a strávíš odpoledne nad recenzí, tak o to vlastně dneska nikdo nemá zájem. :( Když jsem před necelými 4 lety začínala s blogováním, měla jsem pocit, že i v případě knižní komunity je dobré být něčím "nej" nebo "jiná", a pak o tebe budou mít nakladatelé nebo knihkupci zájem. Mým velkým koníčkem jsou romantické příběhy, červená knihovna atd. a blog (Zápisník zvědavého pejska) mám od počátku směřovaný na propagaci těchto opomenutých knížek - což už z podstaty s sebou přináší poměrně nízká čísla sledujících. Ale zase vím, že v republice jsou takto zaměřené asi jen 2 další projekty. A přesto to nikoho z knihomolského světa nezajímá. Až nedávno mi došlo, že pokud máš zájem o spolupráce, měla bys mít TOP instagram a věnovat se jen young adult nebo bestsellerům, které všichni čtou, protože o to mají nakladatelství zájem a pak tě vezmou do komunity. Můžeme vzdychat nad množstvím lidí, kteří to dělají jen pro knížky zadarmo a knižní blogy i kvalita jde do kopru, ale musíme si taky na rovinu říci, že je to z velké části vina samotných nakladatelů, kteří to takto chtějí. Bohužel :(

    I když je fakt, že u mne na blogu taky najdeš většinou pozitivní recenze, ale s čistým svědomím mohu říci, že je to tím, že už dokážu poměrně dobře odhadnout, jestli se mi ta knížka bude líbit a z podstaty věci nečtu věci o kterých tuším, že se mi líbit nebudou, na to fakt nemám čas. :) A taky při psaní přemýšlím nad tím, pro koho je knížka určená - to že se nelíbila mě, v 80% neznamená, že je nekvalitní, ale že je určená pro jiného čtenáře, kterému se bude na 100% líbit. A nepřijde mi fér psát negativní recenzi "jen" proto, že se knížka netrefila do mých preferencí, ale po grafické či příběhové stránce je kvalitní. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni. Opravdu moc děkuji za komentář. Jsem vždycky ráda, když můžu číst názory ostatních, vždy mě to nabije energií. Zvlášť když si půjdu za chvíli sednout k ekonomice a budu ráda za to, že u ní dvě hodiny vydržím. :D

      Je pravda, že nakladatelství vždy zaujmou velké účty, které mají pořádný dosah. Pokud nemáš dosah, nejsi pro nakladatelského velikána přínosem. To je velká, smutná pravda.

      Souhlasím, young adult literatura je za na knižních účtech největší tahák. Protože bookstagramy mají hlavně lidé, které tento žánr nejvíce zajímá. Příspěvky s young adult, které mám u sebe já, jsou tak milionkrát úspěšnější než příspěvky, které se týkají něčeho jiného. A to je hrozná škoda – proč je hlavní jenom tento žánr? Vždy tak posmutněle kroutím hlavou. :D

      Young adult je fajnový žánr, jen se nedá číst pořád. A já mám dojem, že jsem toho už přehlcená. Proto teď odbočuji do jiných koutů a vidím ty změny.

      Tohle je náhodou skvělý přístup. I já se vždy snažím dopředu odhadnout, zda bude ta knížka pro mě či ne. Třeba Kletba vítězů mě neuvěřitelně zaujala už jen svou anotací a říkala jsem si, že to za to asi stojí. A dle mého názoru nestálo. Příběh průměrný, nic přespříliš originálního. Ale vím, že se to někomu líbit může. Tohle je věc, kterou se snažím v recenzích zmiňovat, protože přeci jen sto lidí, sto chutí. Každý má jiné preference, jak sama říkáš, takže se to nemůže líbit všem. Ale vzhledem k tomu, že v každé negativní recenzi vždy uvádím důvody, proč se to nelíbilo mně, si myslím, že mé negativní recenze jsou i slušným lákadlem. :D

      Ještě jednou moc děkuju za komentář a za to, že sis článek přečetla! :)

      Vymazat
  6. Moc pěkný článek :) To je přesně můj názor. Dříve jsem si taky myslela, že úspěšný bloger může být jen ten, co má hromadu spoluprácí a každý měsíc hromady knih:) Krátce jsem to zkusila, ale byla jsem tak přehlcená recenzáky, že mě to zhruba druhý měsíc už přešlo. Od té doby si pečlivě vybírám jen knihy, které mě skutečně zajímají. U některých už tuším, že by můj názor byl špatný, třeba u žánrů, které moc nečtu. Čtu jen tolik, kolik mám šanci zvládnout a představit i svým čtenářům. Mám teď jeden až dva recenzáky měsíčně a jsem o dost spokojenější :) Navíc mě nebaví psát jen jednu recenzi za druhou, snažím se být kreativní a vymýšlet i jiné články ať je to pestré :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! :)
      Tohle je za mě zkrátka ten nejlepší přístup, máš šanci spolupracovat, ale s mírou a hlavně rozmanitě. I já se snažím přidávat i jiné články než recenze, jen je problém v tom, že blog není můj hlavní koníček a nestíhám to tak jako dříve. :D To je další důvod, proč si spoluprací beru méně. :)

      Vymazat
  7. Paani, upřímně momentálně fakt nedávám lidi, co kopirujou a podle všeho knížky na recenzi ani nečtou. To je podle mě totálně hnusný vůči všem sledujícím ale i samotnému poskytovateli knížky.
    Já osobně nevyhledavam recenzní výtisky od nakladatelství, kterého jsem nečetla ani jednu knížku. Jako jo, držet se svých vyjetých kolejí je na jednu stranu na nic, ale na druhou víš do čeho jdeš.
    Sama jsem dostala dvě knížky jako recenzní výtisk a i tak, když jsem tu knížku doma už měla, tak mi na jednu stranu vadí to, že jí prostě přečíst musím. Ano, zrovna u těhle dvou knížek si jsem skoro jistá, že nějaké to zpoždění by nevadilo, ale mně v podstatě vadí takový ten neviditelný nátlak. Rozhodně se ale recenzím vyhýbat nebudu(nebo těm, u kterých vím že bych si to stejně pořídila tak jako tak) a to co mě nezajímá, budu s díky odmítat. Brát všechno je podle mě fakt kravina a ten člověk v mých očích pak strašně klesne. (Hah, na koho asi tak můžu narážet žejo xd)
    Ale jinak musím říct, že si strašně cením všech pravdivých recenzí. Ať už jsou pozitivní nebo negativní (u těch jsem po přečtení schopná s většinou souhlasit a po čase uznat pravdivost xD - čímž nechci říct, že nerespektuju názory ostatních- ale to, že po čase mi nedělá problém se na knížku podívat z jiného úhlu a ty chyby tam vidět (pokud chápeš co tím chci říct))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se už párkrát stalo, že mi byl nabídnutý recenzák přímo od autora, takže tam rozhoduje opravdu jen to, jestli mě knížka zaujme, či nikoli. Nemůžu se ohlížet na nakladatelství, spíš mám taková, od kterých bych si knihu nevzala, protože znám zkušenosti ostatních. :D

      Tady v tom ohledu je dobré si ujasnit, zda pro tebe vůbec spolupráce jsou. Jestli je na tebe ten nátlak moc, tak to neber a jeď si svoje, podle sebe, tak jak si to můžeš sama rozvrhnout a být s tím v pohodě. :D

      Přesně tak, pravdivé recenze jsou důležité a nejlepší. :)

      Vymazat
  8. Naprosto s tebou souhlasím. Nejdůležitější je být sama sebou a podávat upřímné názory. Nedokážu si představit samu sebe, že bych podala neupřímný názor. Též se u mně vyskytla párkrát kritika, ale přitom jsem se snažila vypíchnout něco, co by se na tom mohlo líbit někomu, kdo má jiný vkus než já.
    Jinak k těm spolupracím. Též jsem jich pár odmítla, co mi nesedí, tak nevěřím, že bych to mohla nějak zrecenzovat. A hlavně se snažím vyhýbat těm knihám, které by mi ani nesedly a tudíž by s hodnocením dopadly špatně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, jsem ráda, že to vidíme stejně. :)

      Vymazat
  9. Mluvíš mi z duše. Já poslední dobou bojuji s tím,abych nenapsala jedné blogerce a nakladtelství, jen ze zvědavosti, jak fungují jejich spolupráce, protože na jednom blogu čtu recenze, které mají asi 4 krátké odstavce, kde jeden je anotace a poslední pouhé doporučení. Samotná recenze má pár vět a jsou o ničem :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takové recenze já ani za recenze nepovažuju. To je mininázor, ne plnohodnotné vyjádření, které by se dalo nazývat recenzí. A pokud něco takového vůbec funguje přes spolupráci, tak je to na nic. :/

      Vymazat

Okomentovat

Napiš sem, cokoli budeš chtít, ráda si počtu, poutníku.