pátek 20. března 2020

Bůh lží tě musí milovat – Kletba vítězů

Pojďme se přenést do rádoby drsného světa plného otroků a zrady. Pojďme si popovídat s hrdinkou, která ze začátku působí jako poměrně rozumná holka, ale bláznivé city jí obrátí celý život naruby. Pojďme si dnes popovídat o známé Kletbě vítězů a mém názoru na ni.

Budu předpokládat, že vám název Kletba vítězů něco říká. Protože pokud ne, tak nevím, jak jste se vyhnuli té kauze, která se kolem této knihy strhla. 

Už je to nějaká doba od toho, kdy se nakladatelství Fragment rozhodlo nedovydat poslední díl trilogie v tištěné podobě. Bylo to někdy v lednu? Určitě. Kauza Kletby vítězů se totiž svezla na vlnách tsunami ve vodách bookstagramu společně se mnou a mým příspěvkem o korekturách. Hádám, že v tuto dobu o tomto dílku slyšeli i ti, co se tomu předtím úspěšně vyhnuli.

Právě tohle byl důvod, proč jsem se rozhodla si knížku přečíst. Bylo to všude, bylo to nějakým záhadným způsobem spojené se mnou, do toho tady byla ta kauza o nedovydání… A tak jsem si na to stručně řečeno zase chtěla udělat svůj vlastní názor (jak typické). Takže jsem naskočila do vlaku směr eknihovna.cz a poprosila je o recenzní e-knihu. A oni mi jako vždy vyšli vstříc, protože na svých stránkách mají snad všechno. Proto opět moc děkuji jim, bez nich by tato recenze nevznikla.

A my jedeme dál.

(anotace z webu eknihovna.cz)

„Některá vítězství stojí víc než jen velký balík peněz.“

Jako dcera generála Valoriánské říše má Kestrel dvě možnosti – přidat se k armádě, nebo se vdát. Jenže ona nechce ani jedno. Když na trhu s otroky koupí muže, jehož hrdost jí na první pohled učaruje, netuší, že následky tohoto rozmaru ji budou stát hodně. Zakázané přátelství, které mezi nimi vznikne, se stane nebezpečným pro ně i pro celou zemi. Oba se totiž stanou důležitými figurkami ve vysoké politické hře plné intrik, tajemství a zrady.

Začátek byl fajn, vůbec nemůžu tvrdit opak. Líbilo se mi to. Zamlouvala se mi ta jistá „rádoby drsnost“, která celý děj provázela. Námět s otroky byl perfektní a prostředí bylo také skvěle vykreslené. Dokonce i hlavní hrdinka mi ze začátku sedla, o čemž svědčí následná poznámka, kterou jsem si během čtení zapsala.

Hezky, Kestrel, tvoje povaha mi zatím sedí. Člověk, který se nebojí slitovat nad ostatními, nechce nic navíc, dobře, my bychom si mohly rozumět, snad to nezkazíš.

Arin sice nebyl typ člověka, kterého bych zbožňovala, ale zaťala jsem zuby a snažila jsem se to skousnout.

Dokud jsem se nedostala ke straně sto a všechno začalo jít z kopce.

Co mi na tom vadilo asi nejvíce, je romantická linka (jak překvapivé, Moro, všichni zírají). To, co všichni víte, je to, že romantiku v knihách příliš nemusím. Proto si přezdívám emocionální šutr, však to známe, že ano. Co ale nevíte, je to, že já vlastně romantiku ráda mám, jen na ni stanovuji hrozně přísné požadavky. Musí to být originální, neotřelé, zkrátka mě to musí nějakým způsobem zaujmout, musí to pro mě být to pravé ořechové. A  to jsem tu nenašla. Zamilovaná zápletka se mi tu totiž zdála naprosto zbytečná. Proč tu byla? Nestačilo by spíše silné přátelství, které by mohlo – já nevím – skončit nějakou krvežíznivou zradou (krvežíznivá zrada, ještě lepší, dneska ti to jde)? Dobře, nestačilo, takto je ten příběh daný. A mě to právě kvůli tomuto nebavilo.

Romantická linka tam totiž nasekala z mého úhlu pohledu hrozně moc problémů. Ten první je vidět na Kestrel, hlavní hrdince, která se začala držet pouze té lásky a její myšlení mi potom už vůbec nesedělo. Ten druhý problém je o tom, že se to celé zamilování stočilo k mé předpovědi budoucnosti, kam se bude děj ubírat. Odehrálo se téměř vše, co jsem čekala. A ten třetí problém už jen zahrnuje ty romantické scény, které mi přišly nezajímavé a nudné a držely se klišé scénáře. Raději bych se věnovala politikaření a charakterům jiných postav.

Kestrel mi tedy pak už vůbec neseděla, ačkoli bylo na jednu stranu zajímavé sledovat to, jak se se vším vyrovnává, ale… nezaujalo mě to. Existuje pouze jedna postava, kterou jsem si během čtení oblíbila. A tou je Ronan. Tečka.

Můj pohled na tuto knihu se od strany sto vážně neuvěřitelně změnil. Celý děj začal být neuvěřitelně plochý, předvídatelný, nedošlo k žádnému překvapivému zvratu. Působilo to na mě tak, jako kdybych už něco takového četla. Což je vlastně pravda, něco na tento způsob jsem již četla. A ty verze, k nimž jsem se se dostala já, se mi líbily více než toto. A to je škoda. (S podobnými náměty jsem se setkala jak v knihách, tak třeba i v anime.)

Karty štěstí se obrátily v můj neprospěch i u čtivosti, ta po té straně sto totiž také zmizela.

Párkrát během čtení narazíme na záměnu pohledů, je pravda, že většinu příběhu vypráví Kestrel, ale občas nám tam autorka hodí i Arina. Proto se díky tomu setkáme s tím, že zažijeme situaci, která se odehrála mezi nimi, z obou stran. Znáte na to názor Kestrel, ale i Arina. To není špatné, ale chvílemi to na mě působilo hrozně zvláštně. Bylo to vlastně jako taková další dohra děje, jako kdyby některé ty části ještě nekončily. Do teď nejsem přesně schopná říct, jak to na mě působilo.

Jediné, co to všechno trošku zachránilo, byl konec. A to je jeden z těch důvodů, proč nehodlám riskovat druhý díl. Protože vím, že se to všechno změní a takto to neskončí. Takže to necháme takto, ať to své hodnocení nemusím nacpat až někam pod podlahu.

Stručně řečeno: Čekala jsem od toho víc. Je to kniha (nu, spíše série), která je vážně chválená, ale mě to nijak nezaujalo. Je možné, že už jsem těchto typů příběhů přehlcená, asi si od YA budu muset dát pauzu (a už dokonce vím, jak to udělám a brzy vám to povím, nebojte). Věřím, že někomu se to líbit může, nechci to úplně odsoudit jen kvůli té kauze, která se kolem toho vytvořila, ale můj šálek kávy to není.

Ještě jednou moc děkuji Eknihovně za poskytnutí recenzní e-knihy. Pokud si na toto dílko chcete udělat svůj vlastní názor, protože jste ho ještě nečetli, tak elektronickou verzi najdete tady.

Co vy a Kletba vítězů? Jen povídejte!


Mora

6 komentářů:

  1. Mám ji doma od vydání, ale ještě jsem nečetla :D Každopádně díky za recenzi, budu mít zase o něco reálnější očekávání :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není vůbec zač, jsem ráda za přečtení! :) Jsem zvědavá, co na to pak řekneš. :)

      Vymazat
  2. U tomhle jsem slyšela až v tom lednu, kdy se vlastně začalo mluvit o tom poslední díle pouze ve formě ebooku. :D A ted jsem si poprvé přečetla anotaci a sakra. Ta anotace je bomba! Hrozně se mi líbí! *0* (pozn. redakce. nedošla v tvé recenzi dál, než na konec anotace.) Na uložto je jen druhý díl... Q.Q A kde mám jako sehnat jedničku?! ToT ... No, nic. Jdu si přečíst tu recenziu. :D
    Tak po dočtení si říkám, že prostě YA už nejsou pro tebe. :D Zatím každá YA co jsem četla, tak romantika je tam prostě povinnost. :D Já v knížkách romantiku(nebo spíše vášeň?) prostě potřebuji. :D Ale taky to musí to pravé, jinak mě to neuspokojí a já vždy nadávám, jak by to mohlo vypadat mnohem líp. :D
    Jinak tohle bych ráda zkusila. :D Téma s otroky mám hrozně ráda, takže to zkusím. :D (Jestli to tedy někde seženu... *3* )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už asi ne. :D Ale určitá Young Adult jsou ještě fajn. Aby mě to zaujalo, musí být ta romantika buď vážně minimální, nebo krásně zpracovaná. Typickým příkladem je třeba Snílek Neznámý, kde je to na romantické zápletce založené, a ten se mi líbil vážně dost. :D

      Tak uvidíš, třeba se ti to bude zamlouvat a bude z tebe člověk, který tuto sérii vychvaluje! :D

      Jsem ráda za přečtení recenze, tvoje komentáře jsou skvělý. :D

      Vymazat
  3. Na Kletbu vítězů jsem slyšela samé pozitivní ohlasy. Ale jsem ráda, že jsem narazila i na negativní. :) I když myslím si, že sérii nakonec číst nebudu. Nějak mám YA moc načteno a dávám si od toho pauzu. Výjimkou je teď Griša, ta mě zlákala. A pak se vrhnu asi na nějaký ty thrillery. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si hodlám od YA dát na nějakou chvilku pauzu. U mě je teď výjimkou Nyxia, která je prostě boží a nemůžu ji nemilovat. :D Kletba vítězů je opravdu taková průměrná, alespoň za mě. :D

      Vymazat

Komentáře mi vždy vykouzlí úsměv na tváři!