Pojďme
se přenést do rádoby drsného světa plného otroků a zrady. Pojďme si popovídat
s hrdinkou, která ze začátku působí jako poměrně rozumná holka, ale bláznivé city jí obrátí celý život naruby. Pojďme si dnes
popovídat o známé Kletbě vítězů a mém názoru na ni.
Budu
předpokládat, že vám název Kletba vítězů něco říká. Protože pokud ne, tak
nevím, jak jste se vyhnuli té kauze, která se kolem této knihy strhla.
Už
je to nějaká doba od toho, kdy se nakladatelství Fragment rozhodlo nedovydat
poslední díl trilogie v tištěné podobě. Bylo to někdy v lednu?
Určitě. Kauza Kletby vítězů se totiž svezla na vlnách tsunami ve vodách
bookstagramu společně se mnou a mým příspěvkem o korekturách. Hádám, že v tuto
dobu o tomto dílku slyšeli i ti, co se tomu předtím úspěšně vyhnuli.
Právě
tohle byl důvod, proč jsem se rozhodla si knížku přečíst. Bylo to všude, bylo
to nějakým záhadným způsobem spojené se mnou, do toho tady byla ta kauza o
nedovydání… A tak jsem si na to stručně řečeno zase chtěla udělat svůj vlastní
názor (jak typické). Takže jsem naskočila do vlaku směr eknihovna.cz a
poprosila je o recenzní e-knihu. A oni mi jako vždy vyšli vstříc, protože na
svých stránkách mají snad všechno. Proto opět moc děkuji jim, bez nich by tato recenze nevznikla.
A
my jedeme dál.
(anotace
z webu eknihovna.cz)
„Některá
vítězství stojí víc než jen velký balík peněz.“
Jako
dcera generála Valoriánské říše má Kestrel dvě možnosti – přidat se
k armádě, nebo se vdát. Jenže ona nechce ani jedno. Když na trhu
s otroky koupí muže, jehož hrdost jí na první pohled učaruje, netuší, že
následky tohoto rozmaru ji budou stát hodně. Zakázané přátelství, které mezi
nimi vznikne, se stane nebezpečným pro ně i pro celou zemi. Oba se totiž stanou
důležitými figurkami ve vysoké politické hře plné intrik, tajemství a zrady.
Začátek
byl fajn, vůbec nemůžu tvrdit opak. Líbilo se mi to. Zamlouvala se mi ta jistá
„rádoby drsnost“, která celý děj provázela. Námět s otroky byl perfektní a
prostředí bylo také skvěle vykreslené. Dokonce i hlavní hrdinka mi ze začátku
sedla, o čemž svědčí následná poznámka, kterou jsem si během čtení zapsala.
Hezky,
Kestrel, tvoje povaha mi zatím sedí. Člověk, který se nebojí slitovat nad
ostatními, nechce nic navíc, dobře, my bychom si mohly rozumět, snad to
nezkazíš.
Arin
sice nebyl typ člověka, kterého bych zbožňovala, ale zaťala jsem zuby a snažila jsem se to skousnout.
Dokud jsem se nedostala ke straně sto a všechno začalo jít z kopce.
Co
mi na tom vadilo asi nejvíce, je romantická linka (jak překvapivé, Moro,
všichni zírají). To, co všichni víte, je to, že romantiku v knihách příliš
nemusím. Proto si přezdívám emocionální šutr, však to známe, že ano. Co ale
nevíte, je to, že já vlastně romantiku ráda mám, jen na ni stanovuji hrozně přísné
požadavky. Musí to být originální, neotřelé, zkrátka mě to musí nějakým
způsobem zaujmout, musí to pro mě být to pravé ořechové. A to jsem tu nenašla. Zamilovaná zápletka se mi tu totiž zdála naprosto zbytečná. Proč tu byla? Nestačilo by
spíše silné přátelství, které by mohlo – já nevím – skončit nějakou
krvežíznivou zradou (krvežíznivá zrada, ještě lepší, dneska ti to jde)?
Dobře, nestačilo, takto je ten příběh daný. A mě to právě kvůli tomuto
nebavilo.
Romantická
linka tam totiž nasekala z mého úhlu pohledu hrozně moc problémů. Ten
první je vidět na Kestrel, hlavní hrdince, která se začala držet pouze té lásky
a její myšlení mi potom už vůbec nesedělo. Ten druhý problém je o tom, že se to
celé zamilování stočilo k mé předpovědi budoucnosti, kam se bude děj
ubírat. Odehrálo se téměř vše, co jsem čekala. A ten třetí problém už jen
zahrnuje ty romantické scény, které mi přišly nezajímavé a nudné a držely se klišé scénáře. Raději bych se
věnovala politikaření a charakterům jiných postav.
Kestrel
mi tedy pak už vůbec neseděla, ačkoli bylo na jednu stranu zajímavé sledovat
to, jak se se vším vyrovnává, ale… nezaujalo mě to. Existuje pouze jedna
postava, kterou jsem si během čtení oblíbila. A tou je Ronan. Tečka.
Můj
pohled na tuto knihu se od strany sto vážně neuvěřitelně změnil. Celý děj začal
být neuvěřitelně plochý, předvídatelný, nedošlo k žádnému překvapivému zvratu. Působilo to na mě tak, jako kdybych už
něco takového četla. Což je vlastně pravda, něco na tento způsob jsem již
četla. A ty verze, k nimž jsem se se dostala já, se mi líbily více než
toto. A to je škoda. (S podobnými náměty jsem se setkala jak v knihách, tak třeba i v anime.)
Karty
štěstí se obrátily v můj neprospěch i u čtivosti, ta po té straně sto totiž také zmizela.
Párkrát
během čtení narazíme na záměnu pohledů, je pravda, že většinu příběhu vypráví
Kestrel, ale občas nám tam autorka hodí i Arina. Proto se díky tomu setkáme
s tím, že zažijeme situaci, která se odehrála mezi nimi, z obou
stran. Znáte na to názor Kestrel, ale i Arina. To není špatné, ale chvílemi to
na mě působilo hrozně zvláštně. Bylo to vlastně jako taková další dohra děje,
jako kdyby některé ty části ještě nekončily. Do teď nejsem přesně schopná říct, jak to na mě působilo.
Jediné,
co to všechno trošku zachránilo, byl konec. A to je jeden z těch důvodů, proč nehodlám riskovat druhý díl. Protože vím, že se to všechno změní a takto to neskončí. Takže to necháme takto, ať to své hodnocení nemusím nacpat až někam pod podlahu.
Stručně
řečeno: Čekala jsem od toho víc. Je to kniha (nu, spíše série), která je vážně
chválená, ale mě to nijak nezaujalo. Je možné, že už jsem těchto typů příběhů
přehlcená, asi si od YA budu muset dát pauzu (a už dokonce vím, jak to udělám a
brzy vám to povím, nebojte). Věřím, že někomu se to líbit může, nechci to úplně
odsoudit jen kvůli té kauze, která se kolem toho vytvořila, ale můj šálek kávy
to není.
Ještě
jednou moc děkuji Eknihovně za poskytnutí recenzní e-knihy. Pokud si na toto
dílko chcete udělat svůj vlastní názor, protože jste ho ještě nečetli, tak
elektronickou verzi najdete tady.
Co vy a Kletba vítězů? Jen povídejte!
Mora
Mám ji doma od vydání, ale ještě jsem nečetla :D Každopádně díky za recenzi, budu mít zase o něco reálnější očekávání :)
OdpovědětVymazatNení vůbec zač, jsem ráda za přečtení! :) Jsem zvědavá, co na to pak řekneš. :)
VymazatU tomhle jsem slyšela až v tom lednu, kdy se vlastně začalo mluvit o tom poslední díle pouze ve formě ebooku. :D A ted jsem si poprvé přečetla anotaci a sakra. Ta anotace je bomba! Hrozně se mi líbí! *0* (pozn. redakce. nedošla v tvé recenzi dál, než na konec anotace.) Na uložto je jen druhý díl... Q.Q A kde mám jako sehnat jedničku?! ToT ... No, nic. Jdu si přečíst tu recenziu. :D
OdpovědětVymazatTak po dočtení si říkám, že prostě YA už nejsou pro tebe. :D Zatím každá YA co jsem četla, tak romantika je tam prostě povinnost. :D Já v knížkách romantiku(nebo spíše vášeň?) prostě potřebuji. :D Ale taky to musí to pravé, jinak mě to neuspokojí a já vždy nadávám, jak by to mohlo vypadat mnohem líp. :D
Jinak tohle bych ráda zkusila. :D Téma s otroky mám hrozně ráda, takže to zkusím. :D (Jestli to tedy někde seženu... *3* )
Už asi ne. :D Ale určitá Young Adult jsou ještě fajn. Aby mě to zaujalo, musí být ta romantika buď vážně minimální, nebo krásně zpracovaná. Typickým příkladem je třeba Snílek Neznámý, kde je to na romantické zápletce založené, a ten se mi líbil vážně dost. :D
VymazatTak uvidíš, třeba se ti to bude zamlouvat a bude z tebe člověk, který tuto sérii vychvaluje! :D
Jsem ráda za přečtení recenze, tvoje komentáře jsou skvělý. :D
Na Kletbu vítězů jsem slyšela samé pozitivní ohlasy. Ale jsem ráda, že jsem narazila i na negativní. :) I když myslím si, že sérii nakonec číst nebudu. Nějak mám YA moc načteno a dávám si od toho pauzu. Výjimkou je teď Griša, ta mě zlákala. A pak se vrhnu asi na nějaký ty thrillery. :)
OdpovědětVymazatTaky si hodlám od YA dát na nějakou chvilku pauzu. U mě je teď výjimkou Nyxia, která je prostě boží a nemůžu ji nemilovat. :D Kletba vítězů je opravdu taková průměrná, alespoň za mě. :D
Vymazat