Ze smrti jsem měl vždycky strach – Oba na konci zemřou

Dokážete si představit situaci, že vám teď někdo nejmenovaný zavolá a s ledovým klidem vám sdělí, že do dvaceti čtyř hodin – nebo třeba i do dvaceti tří – zemřete? Že se zkrátka dozvíte, že váš život někdy během tohoto dne skončí? Já osobně ne. Ovšem spousta osob v tomto světě tuto šanci má díky Hodině smrti, která nějakým záhadným způsobem tuší, kdy kdo zemře. A abych nezapomněla, vždy vám popřeje, ať si ten poslední den na maximum užijete.

Tento drsný příběh, kde se prolíná smutek, strach, překonávání sebe sama a vše spojené s mým oblíbeným citátem „Žij každý den, jako kdybys v něm měl prožít celý svůj život“, vám může nabídnout jedině román od Adama Silvery, Oba na konci zemřou (sakra, tohle je strašně ohraný úvod, to je zlé).

Naprosto upřímně vám říkám, že tohle mě dostalo. A musím uznat, že tomu asi nemám co vytknout, když nepočítám chyby (protože je to nakladatelství CooBoo), to taky říkám naprosto upřímně, jasné? Já jsem zkrátka neuvěřitelně překvapená.

Abych vše uvedla na pravou míru, do Oba na konci zemřou jsem se pustila z jednoho jediného důvodu. Chtěla jsem vědět, co je na tom tak perfektního, že to tolik lidí vychvaluje. Zajímalo mě, jestli na tom příběhu seděj zrnka hvězdnýho prachu nebo jestli tam leží duha… Dobře, budu seriózní. Já jsem pouze potřebovala zjistit, zda to nadchne i mě. (To, že nadchlo, už asi všichni víme.)

A tak jsem se ohlásila u webu eknihovna.cz s tím, že bych ráda zrecenzovala Oba na konci zemřou. A oni mi opět vyšli vstříc, za což moc děkuji! Díky nim jsem se dostala k tomuto skvostu (vtipné na tom je, že díky Eknihovně jsem se zatím dostala pouze k dobrým dílkům, začínám mít strach, kdy se to zlomí). Takže vám náleží velké poděkování s úklonou. Řeknu to znovu, jste prostě skvělí. 

Myslím, že je nejvyšší čas na to přejít k hlavní recenzi.

(anotace z webu eknihovna.cz)

Když Mateovi zazvoní těsně po půlnoci telefon a dozví se, že tento den bude jeho poslední, najednou neví, co dělat. Rufusovi zazvoní telefon se stejnou zprávou, právě když se pere s novým klukem své expřítelkyně. Rufus už ztratil celou svou rodinu, a tak ví, jak to s telefonáty chodí. Ale ani tak to není snazší. Kluci se neznají, ale rozsudek smrti je svede dohromady. A tak se společně vydávají na své poslední dobrodružství...

Dějová linie vás nadchne už svým námětem. Společnost, která vám zavolá a dokáže vám říct, že tento den zemřete. Neurčí čas, místo asi způsob smrti, jen vám sdělí, že k tomu dojde. Že pro vás tento život do dvaceti čtyři hodin skončí a vy zmizíte. Ovšem jak se to stane, to je pro vás záhadou.

Máte tedy šanci prožít svůj zbývající život v jediném dni. A ten vám ještě ani nemusí zůstat celý. Můžete zemřít hned ráno.

Nápad je zkrátka brilantní, smekám svůj imaginární klobouk. Kdybych měla říct, které knihy mě za tento rok nejvíce ohromily svým námětem, vyzdvihnu pravděpodobně tři. Zloděje dýmu, protože prostě… je to boží (ani neumím smysluplně hodnotit), potom Zmizení Sáry Lindertové kvůli využití metra jako středobodu zápletky a pak Oba na konci zemřou. Takže asi chápete, že mě to nadchlo, tímto způsobem přeci jen nechválím často.

Hlavní postavy vám přirostou k srdci a nebudete je chtít opustit. Mateo je takový roztomilý klučina (nutno podotknout, že popisem mi hrozně moc připomínal mého spolužáka z aplikovaný ekonomie, asi to bylo psané podle něj), Rufus je zase přesný opak, který má hrozně skvělý pohled na svět. Vývoj jejich vztahu mě samozřejmě bavil také, je to taková sladká tečka k tomu, jak mistrné to bylo z hlediska myšlenek. Myšlenky jsou přeci jen asi to nejdůležitější na tomto dílku. Je jich tam spousta. Od těch drobných, které říkají, že budování hlubšího vztahu trvá, ale zamilovat se můžete během chvilky, až po ty, kterými bychom se měli řídit, což je například žití každého dne tak, jako kdyby v něm měl uběhnout celý náš život.

Kompletní foto

Autor píše velmi milým stylem, který se k příběhu perfektně hodí a to čtení vás potom baví daleko víc. Někdy tam narazíte i na ironii, kterou byste tam vůbec nečekali, ale potom vám vlastně dojde, že tam skvěle pasuje. Navíc je to prokládané i pohledy jiných postav, které se tam vždy ukážou jen na chvilku, což umocňuje ten dojem, že Hodina smrti funguje opravdu všude.

A teď na závěr chci ještě zmínit takové drobnůstky, které jsou sice nepodstatné, ale mě zaujaly.

Jako první zmíním sociální sítě. Sociální sítě jsou v dnešní době už součástí života téměř každého (říká knižní bloger, který se z virtuálního světa velmi rád odpojuje), ale v knihách se s tím tak často zase nesetkáte. Nevím proč, zažila jsem to pouze u pár autorů, u většiny to zmiňované příliš není. A právě proto se mi líbí, že tady to je. A je to tam dané opravdu nenuceně.

Musím sklopit uši a přiznat, že mě ten příběh donutil se zamyslet nad tím, co bych dělala, kdyby se mi teď ta Hodina smrti ozvala. Co bych chtěla do 24 hodin stihnout? Docela vás to dostrká k přemýšlení o tom, co všechno chcete udělat před smrtí. A že já jsem toho zvládla vymyslet dost. Pár myšlenek bylo i dojemných, kdyby vás to zajímalo.

Jediné problémy jsou opět překlepy a chyby, ale nedivím se, je to CooBoo a všichni víme, jak to tam u nich s korekturami chodí.

Oba na konci zemřou je z mého pohledu opravdu něco, co stojí za to. Má to perfektní nápad, baví vás to, všechny myšlenky autora jsou naprosto skvělé. Osobně si o tom myslím, že to asi zařadím na seznam knih, které jsem přečetla za tento rok a vážně mě překvapily.

Popravdě něco takového jsem vůbec nečekala. A doporučuji to. A stále k tomu mám co říct, ale vím, že už trochu přesahuji i svůj limit slov na jednu recenzi, takže to musím ukončit.

Ještě jednou moc děkuji webu eknihovna.cz, že jsem dostala příležitost zrecenzovat tento skvost. 

(A také děkuji Ebi, která mi pomohla s rozhodnutím, zda si to mám opravdu přečíst.)

Co vy a Oba na konci zemřou? Četli jste, hodláte zkusit, nebo vás to zatím vůbec nezaujalo?

Mora