Co se neutopilo v záplavě knih: Láska je na prd – Wibke Brueggemann

Nedávno mě příjemně překvapila Láska je na prd od autorky Wibke Brueggemann. Není to kniha, do které bych se pustila sama od sebe, to rozhodně ne. Za prvé sám název mě lehce odstrašil svou komičností (anglická varianta Love Is For Losers na mě zkrátka působí lépe), za druhé to úplně není můj žánr, i když dobře postavená romantika mě u srdce zahřeje (ale na to tu mám svá čínská a korejská dramata... Moment, uděláme tady rychlou odbočku, kterou můžete klidně přeskočit, pokud jste přišli výhradně kvůli knize, ale teď mě to trklo a nedá mi to spát.

Před několika dny jsem dokoukala You Are My Glory, a to byla zkrátka taková třešnička na dortu. Jistě, možná trochu naivní, které drama není. Ale způsob, jakým se seriál vyrovnal se zdravým vztahem hlavních protagonistů, je prostě perfektní. You Are My Glory je směsí komedie, romantiky, nějakého toho mixu z leteckého a kosmického průmyslu od hrdiny číslo jedna a pak ze showbyznysu od hrdinky číslo dvě. Já osobně jsem u toho trávila každé ráno, schválně jsem kvůli tomu před prací vstávala dřív, abych si stihla vypít ranní kafe v klidu a pustila si k tomu jeden nebo dva díly. Všichni hrdinové jsou tu většinou neuvěřitelně sympatičtí a snadno si k nim najdete cestu. Je to ideální oddechovka a vážně chytne. Nebo alespoň mě chytla. Dobře, toť k doporučení, které se netýká hlavního tématu článku. Pokračujeme.

Před svým odskokem od tématu jsem mluvila o romantice, o tom, jak úplně není pro mě. A v knihách zkrátka moc není. V seriálech jsem schopná toho vydržet víc. Možná je to tím, že díky seriálu člověk nemusí většinu času nahlížet na myšlenky zamilovaného člověka a sleduje to více z profilu diváka, v knize jsme de facto v hlavě hlavního hrdiny či hlavní hrdinky. Nové začátky od Lily Lucas mě zrovna nezaujaly, ale Láska je na prd je v něčem trošku odlišná. Za doporučení moc děkuji Týně z účtu Zatoulaná knihomolka!

Jistě, je odlišná ve více věcech. Sledujeme lehký vývoj queer vztahu mezi dvěma postavami, ovšem celá dějová linie je nám servírována ve formě deníkových zápisů, takže kniha ubíhá pod rukama neuvěřitelně rychle. Občas to na mě bylo až příliš jednoduché a říkala jsem si, že tohle už nějak není čtení pro mě, potom ale stačila jedna poznámka a byla jsem do děje vtažená zpátky. Já jsem si to prostě a jednoduše užila. 

Hlavní hrdinka je taky zajímavá osobnost. Kniha nás totiž ze začátku hodí do momentu, kdy se kamarádka hlavní hrdinky zamiluje a začíná se tak více věnovat svému příteli než své nejlepší kamarádce. Naši hlavní postavu, Phoebe, to samozřejmě pěkně štve a umane si, že jí se tohle nikdy nemůže stát, že nepodlehne té děsivé nemoci zamilovanosti, protože podle jejího názoru se tak z lidí stávají šílenci. Co si budem, byla zábava sledovat, jak se její názor postupně mění, jak je nucena ho přehodnotit, jak se nám před očima vlastně staví do situace své kamarádky a prožívá to samé, i když si to stále odmítá přiznat. 

Neskutečným plusem celé knihy je pohled na queer vztah jako takový. Nedělá se tu z toho velké haló a bere se to zkrátka úplně normálně, jak by to mělo být, a to mi přišlo skvělé. Pohled z druhé strany může být také zpracovaný dobře, to určitě ano, ale takhle to celé působilo velmi svěže a kniha na mě dýchla trochu jinak. 

S četbou této jednohubky jsem strávila asi den dva. A já čtu pomalu, protože dělám hrozně moc dalších věcí, takže tohle bych považovala za úspěch. Posílám za vámi doporučení. Pokud do toho půjdete s tím, že se chcete odreagovat, pobavit, párkrát uculit nebo si jen říct "proč to vlastně čtu" s takovým tím pochybujícím úsměvem na tváři, zklamaní nebudete. Běžte do toho!

Co vy? Četli jste Láska je na prd, nebo se chystáte? A prosím vás, řekněte mi, že nejsem jediná, kdo se do teď zoufale směje názvu. Dejte mi vědět v komentářích!

Mora