Přelepená páskou a zavražděná vysavačem – DNA

 

Našli ji v hrůzném stavu. S hlavicí vysavače v ústech, oblepenou lepicí páskou. V uších jí jistě stále zaznívaly poslední hlásky, které unikly ze rtů neznámého vraha, ačkoli byla již dávno po smrti. 

DNA popisuje příběh, který skvěle plyne a přijde s neskutečně výborným závěrem. Zároveň z něj kape absurdita, ale řekněme si to upřímně – přesně tohle je to, co vás nutí pokračovat dál.

Zatímco Karl seděl a soustředěně poslouchal, moucha se naposledy vrhla proti sklu a mrtvá klesla na parapet.

Připadá mi to jako věčnost od doby, kdy jsem naposledy psala recenzi. Co se to děje? Karanténa mění mé časové režimy, čtu mnohem méně, recenze se nehrnou tak jako dřív a začínám přemýšlet nad tím, že občas začnu psát i taková životní povídání než vyloženě recenze a knižní články. Zvláštní. 

Nu, dobře, proč tu dnes jsme? Už před nějakou dobou jsem dostala skvělou příležitost od nakladatelství Grada, které spustilo aplikaci Bookport. Jedná se o elektronickou knihovnu, v níž najdete mnoho knih od různých nakladatelství (jmenovitě třeba Jota, Cosmopolis, Metafora, Portál a další). Já jsem do této knihovny získala přístup v rámci spolupráce a díky tomu jsem si mohla přečíst například Zlatou klec, která byla skvělá. Ale v porovnání s DNA to bylo hodně slabý kafe. Tohle chcete číst.

Já tímto moc děkuji za možnost do Bookportu nahlédnout. Určitě na to mrkněte, podle mě to za pokus stojí, pokud zrovna nemáte co číst, či vám docházejí studijní materiály, protože Bookport má v tomto ohledu rozhodně co nabídnout. Navíc první dva týdny v aplikaci jsou za jednu českou kačku, a (vítejme v teleshoppingu) to se vyplatí.

Nuže, co tedy přináší to slavné DNA? K němuž jsem nafotila příspěvek, kterého bych se v noci lekla i já sama, ehm, ehm.

Zajímavý příběh s nádechem absurdity, propletený vyšetřováním, vraždou, která se zdá býti neuvěřitelná, a šifrovanými zprávami. To je DNA. Pojďme to vzít od začátku.

(anotace z webu cbdb.cz, pokud o ni máte zájem, nalákat určitě umí, ale jestli ji nechcete, tak přeskočte kurzívu a pokračujte dál se mnou)

Brutální vražda jako trest - jaký skutek si ale zaslouží tak hrůzostrašnou odplatu?

Mladá žena byla brutálně zavražděna. Jediným člověkem, který by snad mohl zodpovědět mnohé z otázek, je její sedmiletá dcerka, která se v době vraždy ukrývala pod postelí. Ta však mlčí.

Čerstvě povýšený detektiv Huldar se obrací na psycholožku Freyju a Dětský dům, zabývající se dětskými traumaty. Freyja, která nedůvěřuje policii a už vůbec ne Huldarovi, není nadšená. Jejich spolupráci totiž komplikuje skutečnost, že se spolu nedávno vyspali po seznámení v baru, kde se Huldar vydával za někoho jiného. Přesto souhlasí a je rozhodnuta postarat se o bezpečnost malé Margrét.

Vrah mezitím pokračuje v zabíjení, zdá se, že je vždy o krok napřed a zanechává za sebou nesmyslné stopy: číselné řady, varovné SMS, záhadné výpočty načmárané na útržcích papíru. Poodhaluje se temný příběh, který měl zůstat zapomenut. Lze rozlousknout šifrované vzkazy včas? Kdo je další na řadě?

DNA jsem si vybrala z jednoho prostého důvodu – od stejné autorky, Yrsy Já-si-to-jméno-pořád-nepamatuju, jsem totiž dříve četla Plavbu smrti a hrozně moc se mi to zamlouvalo, hlavně ta lehká duchařina, která celý příběh ozvláštňovala. Spisovatelku jsem si díky tomuto dílku oblíbila, jenže jsem se dlouhou dobu nedostala k ničemu dalšímu. A když jsem obdržela nabídku od nakladatelství Grada, prošla jsem si o tom všechny informace a zjistila jsem, že v této eknihovničce můžu najít i knížky od Metafory, u které u nás v Česku vycházejí Yrsiny knihy, byla jsem ještě více nadšená. A protože po DNA jsem již nějakou dobu koukala, byla má volba jasná. Nelituji ničeho, sice mě některé situace straší ve snech (začínám se bát, že se proti mně vzbouří i vysavač), ale fakt to byl parádní zážitek.

Yrsa píše velmi čtivě, procházet dějovou linkou vás baví už jen kvůli tomu, jak svižně to ubíhá. Má to pár hluchých míst, to nepopírám (a to je důvod, proč jsem nedala stoprocentní hodnocení), ovšem tohle taky v některých situacích může být způsobeno tím, že poslední dobou je má chuť ke čtení téměř nulová. Ačkoli čtu něco, co mě baví. Vždy mi trvalo, než jsem se ke čtení opět dostala a než jsem se pořádně začetla. Ale jakmile jsem byla zase ponořená do děje, nemohl mě vytáhnout téměř nikdo. Takhle jsem tu knihu vlastně dočítala – poslední čtvrtinu jsem přečetla na posezení. A pak jsem jen na konci vyslovila svou oblíbenou větu „ty jo, to bylo dobrý“. Jak vidíte, jsem odjakživa skutečně konstruktivní kritik.

Nebudu lhát, celou dobu mě nejvíce fascinoval námět. Právě příběh mě donutil vyfotit snímek s vysavačem a lepicí páskou (tohle už v životě neudělám, po přilepené pásce na obličeji mě pak asi hodinu štípala kůže, na druhou stranu stálo to za to, je to hustý, dokázala jsem tím vyděsit sama sebe, jak jsem říkala již předtím).

Focení nebylo nikdy zajímavější.

První věc, kterou nám autorka ve svém díle představuje, je rozmluva matky se svou dcerou. Holčička prý v obývacím pokoji někoho zahlédla, a tak se její maminka vydá na troufalý průzkum domu. Následně jsme svědky vraždy (poměrně inovativní vraždy, troufnu si tvrdit – Moro, oficiálně tě přestávám považovat za milou a citlivou dívku, pokud to potřebuješ vědět, přestaň tady komentovat vraždu slovy, že to bylo inovativní), rozjíždí se ta pravá zápletka a na seznamu vraha jsou další oběti. A vy celou dobu chcete zjistit, kdo za tím vším vlastně stojí.

První polovina je pomalejší, je tam více vidět uvažování hrdinů, nejistota, výborně je tu popsána dětská psychologie – hrozně moc mě bavilo sledovat, jakým způsobem vyzpovídají tu malou holčičku. Druhá část vám pak přinese už velkou snahu zjistit, kdo je vrahem, objevuje se čím dál tím více pojítek a vy se bojíte být sami doma (můj případ, nemohla jsem to číst, když jsem věděla, že budu doma sama přes noc, asi budu potřebovat ochranku, hlásí se někdo?).

Vyšetřování jde pozvolna. Někdy se to táhne, to jsou ta určitá hluchá místa, o kterých jsem mluvila předtím, zato se ale pomaličku dozvídáte tajemství, která vám vyrazí dech a váš názor opět zvrátí k tomu kladnému.

Co se týče postav, Freyja byla jako hlavní hrdinka skvělá, Huldar taky, někdy dokázal připomenout, že můžeme řešit i jiné věci než vysavačovou vraždu, a to bylo osvěžující. Pokud vím, DNA patří do série knih, kde jsou Freya a Huldar vždy hlavními postavami. Určitě se na další dílka chystám. 

A závěr? Ten vás donutí říct si jednu ze dvou následujících vět. Která to bude, to už záleží jen na vás.

1) Sakra, já to věděl/a, proč jsem se té své teorie nedržel/a.

2) Jsem blbec, přiznávám, to je skvělý.

Jestli je skvělá ta kniha, či jen ten fakt, že jste blbec, taky samozřejmě záleží jen a jen na vás.

Osobně mě to opravdu bavilo a za mě to má co nabídnout. A řekla jsem si tu první větu, pokud vás to zajímá.

Moc děkuji Bookportu za možnost číst knihy v této aplikaci, je to skvělé. A DNA s radostí a upřímností doporučuji dál. Kdo chce zkusit něco jiného, tak je to ideální. Milovníci detektivek, které mají nádech absurdity – tohle je pro vás. Za mě je to i suprové čtení do karantény, ubíhá to parádně a krásně tím zabijete svůj drahocenný čas. Stojí to za to, tak to zkuste.

Co vy? Četli jste něco od této autorky? Či se na něco chystáte?

Mora