pondělí 27. července 2020

Je snadné uvěřit, že je to jen náš problém – Meta

Příběhy o superhrdinech většinou slibují strhující akci a tisíce zvratů, které sotva stihnete pochytit mrknutím oka. Meta od Pavla Bareše si pro nás ale přichystala něco jiného, přestože se v ní superlidé také objevují. Použila jsem slovo superlidé. Záměrně? Zkuste na to přijít sami, třeba vám to dojde.

Nejsem člověk, který si doma střádá knihy jako zásobu potravin na válku. Když si chci něco přečíst, většinou si to půjčím, existuje pouze jen pár výjimek, které si to privilegované místo v mých šedých regálech zaslouží. Leigh Bardugo u mě má trvalou rezervaci hned na několika poličkách, Sebastien de Castell ozařuje celou knižní stavbu jako barevná discokoule, pár klasik si tam jen tak sedí s vírou v to, že je nikdy nedonutím odejít (a mají pravdu)… Pavel Bareš a jeho tvorba tam také patří, i když bych měla být radši zticha, protože Projekt Kronos doma do teď v tištěné podobě nemám a vím, že to nebudu měnit. Loni jsem ho dostala od webu eknihovna.cz na recenzi v (překvapivě) elektronické formě a poté jsem si dokoupila už jen Kronovy děti (které jsem stále nepřečetla, ale já to napravím!). Ovšem Meta je něčím úplně jiným. Od začátku to pro mě měl být příběh, ze kterého se mi zvedne žaludek. A taky že zvednul.

Jsem strašně slabá povaha, co se týče témat sexuálního obtěžování, stalkingu, psychologických pletek, které mají druhého člověka donutit udělat něco, co by normálně neudělal (jasně, říkejte si tomu manipulace, ale já jsem chtěla být originální a použít více slov), a tak dále. Proto mě Meta v tomto směru srazila na kolena.


S Metou jsem procestovala i ten zapadákov, kde trávím velkou část léta. 

Příběh se netočí kolem superhrdinů jako takových. Je to jen detail, který protnul dějovou linku v každém ohledu, ovšem myšlenka knihy je úplně jiná. Donutila mě se zamyslet nad lidmi (jako kdybych nad světem a lidským chováním nepřemýšlela už takhle dost často), obrátila mi žaludek naruby a ještě k tomu mi řekla, abych ji opečovávala s tou největší něhou, jaké jsem schopná.

Lenny je ten typ hlavní hrdinky, o které bych chtěla číst pořád. Lehce se s ní ztotožníte, je to holka, se kterou se život nepáral a optimistický pohled na život u ní už důležitou roli rozhodně nehraje. Není to ten člověk, který se do někoho bláznivě zamiluje, protože si myslí, že stalking je nejvyšší projev lásky. Právě naopak, Lenny ví, co je za hranou. Její uvažování je tu proto, aby nám vysvětlilo, že stalking není romantická záležitost, jak se nám to snaží ukázat spousta hnusných romantických filmů, které nedávají smysl snad ani v jedné části (moment, počkejte, odkašlu si… 365 dní).

Konečně jsem měla šanci vidět příběh, který se nepřehoupne do romantické linky poté, co se vše špatné mávnutím kouzelného proutku zamete pod koberec. Pavlova Meta vypráví o něčem, co se může stát každému z nás, a je děsivé, jak moc reálné to je. 


Focení byla rozhodně největší zábava. Nikdy jsem nezkoušela vytvořit své dvě verze.

Kniha vám uběhne jako nic, zasmějete se, budete obdivovat vše, co v ní najdete, udělá se vám zle, možná vám ukápne slza nad tím, když si uvědomíte, že právě tohoto je svět plný, ale i tak budete pokračovat dál, protože budete chtít vědět, kam se tato dějová linka bude ubírat dál a co dalšího vám bude chtít příběh sdělit. Protože těch důležitých témat je tu nastíněných a popsaných tolik, že je to snad na knihu takového rozsahu až protizákonné. 

Asi mám adepta na nejlepší knihu roku 2020. Protože Meta mi teď silně vybočuje z řady.

Pavel Bareš všechny důležité myšlenky skvěle sepsal, obalil je do superhrdinské folie a se svým humorem a narážkami na momentální situace a události je nacpal do Mety, kterou teď všichni obdivujeme. Nevím, co k tomu více říct, tato věta je totiž až příliš pravdivá. A já jsem nadšená, že jsem si Metu mohla přečíst. 

Dnes je to krátké, ovšem je to vlastně logické. Pořád si stojím za tím, co jsem řekla na Instagramu. Nepotřebujete toho vědět moc, prostě si to přečtěte a dojde vám, proč jsem z toho tak unešená. Protože tohle není jen tak ledajaká kniha a všechny myšlenky, které tu najdete, na prstech opravdu nespočítáte.

Superlidé existují. Ale žádný z nich není superhrdina.

Co vy a Meta? Četli jste ji, chystáte se? A pokud ne, doufám, že svůj názor přehodnotíte, za tohle bych vložila ruku do ohně.

Mora

4 komentáře:

  1. Metu mám rozhodně v plánu, ale nejdříve chci Projekt Kronos, na který bych se chtěla vrhnout až přečtu knihu Na kraj světa. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak tedy doufám, že se bude líbit i Projekt Kronos!

      Smazat
  2. Na Metu se těším od samého počátku, a na rozdíl od jiných knih mě záplava jen pozitivních recenzí neděsí, ale naopak láká ještě víc :D Četla jsem jedničku Krona a ten byl super, v Metu mám ještě větší naděje.

    OdpovědětSmazat

Komentáře mi vždy vykouzlí úsměv na tváři!