TOP knihy roku 2019

Tohle je typ článků, který se mi nikdy nechce psát. 

To vám říkám se vší upřímností. Vážně se mi to ze začátku nechce psát, ale když se do toho dostanu, tak mě to nakonec baví. Vím totiž, že je pro mě vždy hrozně těžké vybrat pár titulů, které mě opravdu ohromily a úplně tím neurazit ty ostatní. Ale uvidíme… snad to letos tak složité nebude. Ha, ha, stoprocentně bude. Už teď se mi vybavují jisté problematické knihy, u nichž si nejsem jistá, zda se mi líbily tak moc, abych je mohla zařadit sem.

(Nutno podotknout, že tu nejsou jen knihy vydané v roce 2019. Já to beru zkrátka tak, jako co jsem v tomto roce přečetla já. Jak to berete vy, mě momentálně upřímně nezajímá. (Za tuto větu si doplňte můj miloučký úsměv.))

Nyxia + Nyxia: Nespoutaná – Scott Reintgen

Nyxia je něco, co se dá popsat jako skvělé, nadupané a perfektně napsané sci-fi. Scott Reintgen ví, jak udělat nějaký text poutavý, takže si osobně myslím, že od něj bych si klidně přečetla i nákupní seznam.

Celkově Nyxia obsahuje všechno, co by dobrá kniha obsahovat měla. 

Postavy, které si zamilujete (a že jich není málo), zápletku, která vás okouzlí a často i dovede k slzám, a nápad, nad kterým vám bude rozum stát. Obě knihy v sérii jsou extrémně povedené a já už se nemůžu dočkat pokračování. Je to opravdu něco, co mohu doporučit. A zároveň něco, u čeho mi docházejí slova, když na to přijde řeč. 

Má recenze na 1. díl: Ukládám si to pod B jako Bomba
Má recenze na 2. díl: Stojíme při sobě, nebo nestojíme vůbec

 

Zloději dýmu – Sally Green 

Zloději dýmu pro mě představují takový drobný návrat k Šesti vranám. Vím totiž, že když jsem je četla, dost mi to připomnělo styl psaní a trošku zápletku z mé nejoblíbenější knihy vůbec. Není to ale tím, že by to bylo stejné, jen tam bylo pár prvků, které se mi na Šesti vranách velmi líbí a tady se odlišným způsobem opakovaly také.

Jedním z nich je například střídání pohledů postav. A vzhledem k tomu, že tady těch postav není málo, jen to umocňuje ten dojem, že se děj knihy odehrává opravdu na hodně místech.

Celkově je i námět obdivuhodný… a já tomu nemám co vytknout. Je to boží. Přečtěte si to. Další kniha, která si získala mé srdce.

Má recenze na Zloděje dýmu: Neskutečný dým, albinky a boží příběh

Oba na konci zemřou – Adam Silvera

Příběh Matea a Rufuse mě dojal. Jakože fakt dojal. (A k čertu s tím, že jsem tento článek chtěla napsat jako pravý blogger, který si umí hezky hrát se slovy a opravdu dobře se vyjadřovat. Asi to opět nevyjde. Neměla bych od sebe mít tak vysoká očekávání. Pak se sama zbytečně zklamu… Ach, Moro, přestaň psát nesmysly a soustřeď se na hodnocení Oba na konci zemřou, děkuju.)

Tohle bylo tak dojemné. Tak krásné. Dlouho jsem nebyla z žádné knihy tak na dně, jako to bylo v tomto případě. Adam Silvera si mě získal svým skvělým stylem psaní, námětem Hodin smrti a nádherným popisem toho, že poslední den života si musíme užít. Hrozně moc mě to uchvátilo, přineslo mi to spoustu nových myšlenek a zároveň mi to ukázalo, že některé myšlenky mám s autorem hodně podobné. Jsem překvapená, jak moc mě to dostalo. Přeci jen… neměla jsem zrovna malá očekávání, čekala jsem, že je to prostě dobré. A ono je to přímo magické.

Oba na konci zemřou je hlavně jedna z těch knih, která má opravdu dokonalý námět. Byla jsem z toho na větvi, a jak jsem říkala už ve své recenzi, kdybych si měla vybrat za tento rok knihy s nejlepším nápadem, budou to Zloději dýmu, protože je to prostě pecka, potom Zmizení Sáry Lindertové za to, že středobodem zápletky je metro, a nakonec Oba na konci zemřou, protože to v sobě má spoustu důležitých myšlenek, o nichž si myslím, že by se na ně nemělo zapomínat. 

Má recenze na Oba na konci zemřou: Ze smrti jsem měl vždycky strach 

Tohle je za mě taková ta nejdůležitější trojice, i tak bych ale ráda zmínila pár dalších děl, která jsou rovněž skvělá a nemohu je opomenout, protože bych toho pak litovala.

Illuminae – Amie Kaufman, Jay Kristoff

Byla bych barbar, kdybych sem tuto dokonalost nezařadila. To, jak je to zpracované, je největší kouzlo této knihy (a vlastně celé série). Vážně zírám. Jak toto mohl někdo vytvořit. Je to skvělé a určitě si to zaslouží vaši pozornost. Hlavně SPIRO si zaslouží vaši pozornost. Ptáte se, kdo to je? Tak si to přečtěte a hned to zjistíte. (Toto je nenápadné postrčení k tomu, abyste si to opravdu přečetli. Proč mám dojem, že to nevyjde?)

Má recenze na Illuminae: Mám jenom dvě ruce a nejsi tady sama

Naslouchač + Faja – Petra Stehlíková

Čeští autoři jsou úžasní, ne že ne. Já jsem za tento rok dostala příležitost setkat se s Petrou Stehlíkovou a jejím Naslouchačem. A byla jsem ohromená. Naprosto. I tohle je něco, co byste neměli přehlížet.

Má recenze na 1. díl: Naslouchej sklenitu, jednoho dne pochopíš
Má recenze na 2. díl: Musíš znát svoje možnosti, svoje chyby, svoje nedostatky 

Snílek Neznámý + Múza nočních můr – Laini Taylor

Laini Taylor je autorka, od níž jsem dříve četla Dceru kostí a dýmu a byla jsem z toho nadšená. Letos jsem si přečetla duologii Snílka a teda… mám dojem, jako kdyby to psal někdo jiný. Každý autor, který ze svého běžného stylu přejde do toho metaforického, potom působí na čtenáře úplně jinak. A případ Laini Taylor je magický. Když čtete Snílka, jen se usmíváte nad těmi slovy, která vidíte. Tak to je.

Na mě to občas bylo až příliš sladké, ale je to skvost… už jen kvůli tomu, jak je to napsané.

Má recenze na 1. díl: Kůži měla modrou a krev rudou
Má recenze na 2. díl: Pohyb v mysli s jistotou badatele a půvabem básníka 

Strážce ztracených měst – Shannon Messenger

Určitě víte, že s nakladatelstvím Ocelot mám sakra špatnou zkušenost. Je to nakladatelství, které posílá knihy prostřednictvím Megaknih. Většině blogerů také nabízí knihy k recenzi. Takhle jsem se dostala ke dvěma naprostým propadákům (ty jo, a já chtěla být na ten začátek roku mírnější). Strážce ztracených měst je ale jiný. A stojí za to.

Má recenze na Strážce ztracených měst: Zelená kaše chutná v elfím světě jako pizza 

Audioknihy: Šest vran + V šedých tónech

Letos jsem měla šanci poslechnout si skvělá audia, která rozhodně mohu doporučit dál. Odkazuji vás na recenze, protože upřímně nevím, co vám o nich mám říct kromě toho, že se mi to neskutečně líbilo a že to za to stojí.

Má recenze na audioknihu Šesti vran: Zlodějská výprava do nedobytného paláce
Má recenze na audioknihu V šedých tónech: Život za cenu kapesních hodinek 

Tohle je tedy za mě výběr toho nejlepšího, co se mi dostalo pod ruku.

Co vy? Co vás nejvíce oslnilo v roce 2019?

Mora