Mám jenom dvě ruce a nejsi tady sama, trpělivost – Illuminae

Na začátku všeho nám tu hraje hlavní roli neznámá planeta. Kerenza IV. 

Náš příběh ale začíná ve chvíli, kdy je tato chuděrka pod útokem a její obyvatelé z ní prchají. Jenže v patách se jim drží i smrtící epidemie. A umělá inteligence, u níž neví, co od ní mají očekávat. A také organizace, která je chce zničit. No není to milosrdné?

Dobře (proč mám dojem, že většina mých recenzí po tom úvodním, samozřejmě extrémně kvalitním, proslovu začíná tímhle slovem? Prostě dobře, dobře všechno… Měla bych zapracovat na větší originalitě. Vždyť recenzuji Illuminae, tady to bez originality nepůjde... Jo, je čas ztichnout, už mlčím.), myslím, že není pochyb o tom, že tuto sérii znáte alespoň od vidění (či jste jenom někde zaslechli ten název). Vím, že spousta z vás, kteří teď tuhle recenzi čtou, mají už Illuminae za sebou. A taky vím, že tu je určitě i nějakej ten přeborník, jako jsem byla já, co se téhle sérii vyhýbá. A já ti, můj drahý přeborníku, dobře radím, nedělej to. Změň to.

 (anotace z webu databazeknih.cz, zatraceně dobrá)

Píše se rok 2575 a korporátní těžební kolonie na planetě Kerenza IV je napadena korporací BeiTech. Obyvatele před útokem nikdo nevaroval, nikomu na nich nezáleží a pro BeiTech jsou jen potenciálním zdrojem problémů. Kady Grantová, její bývalý přítel Ezra a několik tisíc dalších lidí dokáže utéci díky intervenci lodě pozemské vlády Alexandr. Jenže po celé planetě se šíří zmutovaná epidemie. Úniková flotila se snadno může stát pastí a jejich hrobem.

A jedna z lodí BeiTechu se přibližuje, rozhodnuta dokončit, co začali.

Co vám k tomu mám říct? Pořád jsem z toho emočně (poslouchejte, emocionální šutr zase mluví o svých emocích, šokující) naprosto vyřízená, pořád si stojím za tím (a fákt hodně dlouho si za tím ještě stát budu), že je to jedna z nejlepších a nejvymakanějších knih, které jsem kdy četla, a pořád děkuju Sol z Osolených knih za to, že se obětovala a s knížkami se táhla až do Prahy. Jinak bych se k Illuminae takto rychle nedostala.

(Krátká vsuvka: Sol mi také darovala několik svých úžasných fanartů, z něhož jeden pasuje i k Illuminae. Určitě se k ní podívejte, má krásnou tvorbu!)

Illuminae fanart

OSOLENÉ MALŮVKY

Co se děje týče, ubíhá vám hrozně moc rychle. Illuminae je bichle. Velká bichle. A i tak jsem ji zvládla přečíst za necelé tři dny. Kdybych k tomu nemusela řešit i jiné věci, celý den nevylezu z domu (a možná ani z postele). Proč? Protože je to prostě boží. A protože je to opravdu skvěle zpracované. Normální text jako v každé jiné knize tady najdete pouze v menších úsecích, zbytek je laděn do konverzací (jako kdybyste to měli v Messengeru), odborných zpráv, deníkových záznamů... A to se mi na tom strašně zamlouvá. Vůbec to není tuctové. Toto zpracování dodává knize úplně nový rozměr.

Námět sám o sobě je skvělý, o tom žádná, ale to zpracování to tak hrozně moc vylepšuje… Nedokážu si představit, že bych tento příběh četla v jiné podobě. Je to zkrátka skvost. Co k tomu dodat?

Seznámíte se se spoustou zajímavých postav. Ezra Mason je takový ten typický blbeček, kterého byste normálně nemuseli mít rádi, ale tady prostě máte. Kady Grantová je zase cílevědomá, odvážná, mladá holka, kterou výjimečně prostě nechcete profackovat, protože jí rozumíte a vidíte se v ní. A pak mnoho vedlejších postav… u některých mi dokonce oči protkala síť vodních proudů, které si hledaly cestu ven. Počkat co? Proč nemůžu psát normálně? Stručně a jednoduše řečeno, měla jsem v očích slzy. Vlastně i teď, když píšu tuhle recenzi, si vzpomínám na ten okamžik… Oukej, ticho. (Ale víte, co je divné? Zrovna tato scéna nikoho tak nedojala, nebo jsem o tom alespoň neslyšela. Kdo to četl, tomu povím, co to bylo.)

A u jedné postavy jsem taky měla zajímavou rozmluvu sama se sebou, která rozhodně stojí za zmínku. Přepíšu ji sem:

Dobře, tohle je až moc velký šmejd. Fajn, tak není. No, tak počkat, je, nebo ne?

Co tím chci povědět? Některé charaktery na vás budou působit každou chvíli jinak a vy si nebudete jistí, jak na ně teda pohlížet.

Co dál? Mám tady jeden mínus, který mění celé procentové hodnocení ze stovky na devadesát osm (tak moment, vždyť tady na to celou dobu pěješ ódy, tak jakej mínus?). V jednu chvíli se mi jaksi zdálo, že postavy až moc řešily emoce. Ehm, když mi jde o život, dívám se radši kolem sebe, no ne?

To bylo jen Mořino moudro dne, pojďme se vrátit k recenzi.

Jednou za celou dobu čtení jsem autorům nevěřila… a udělala jsem správně. Asi mám dobré cítění (opět: kdo to četl, tomu povím, co to bylo).

Tato recenze nebere konce. Oficiálně to prohlašuji. Takže to pojďme ukončit. A shrneme si to. Co si z toho máte odnést? Pokud jste to nečetli, (tady si představte, že vy jste maličká kulička prachu a já jsem vysoká mohutná skála, ze které jde strach) okamžitě se do toho pusťte, protože tohle nemůžete ve svém knihomolském životě vynechat. A pokud třeba žánru sci-fi neholdujete, protože ho nechápete, ale rádi byste si z něj něco přečetli, tohle na začátek klidně zkuste.

Za mě je Illuminae rozhodně jednou z nejlepších knih za tento rok. To můžu říct už teď. Mám momentálně nějaké štěstí na tu četbu, co? Boží mlýny mi asi oplácí to předchozí utrpení u Rudé královny. 

Mora