Pohyb v mysli s jistotou badatele a půvabem básníka – Múza nočních můr

Série s neskutečným světem pokračuje. Kouzelné město je zpět a ty dokonalé postavy s ním. Ačkoli teď je důležitějším charakterem Sarai, naše modrá múza nočních můr, v jejíchž kapsách nalezneme zralé, sladké švestky. Tedy spíše bychom je tam našli. 

Zajímavé? Ovšem, jako vždy.

Nebýt Sol, nedostanu se ke Snílkovi, nebýt Snílka, který mě nadchl, rozhodně bych se nepustila do Múzy (jakože logicky, Moro, vždyť to je druhej díl).

Múza nočních můr je dokonalým pokračováním skvěle rozjeté série. Autorka a její neuvěřitelná představivost nezklamaly ani tentokrát. Ne že bych Laini Taylor podceňovala, v součtu je to již má její třetí kniha, ale na druhou stranu... člověk přeci nikdy neví, co přesně má od čtení očekávat.

Předem varuji všechny zbloudilé duše, které sem nějakou náhodou (a třeba vlastně naprosto úmyslně) zavítaly a nečetly Snílka Neznámého (recenzi jedničky najdete na tomto odkazu). Opět se tu budu vyjadřovat k událostem z prvního dílu, takže pokud nechcete znát nějaké podrobnosti, které by vám mohly znepříjemnit čtení, tuto recenzi raději ihned zavřete (jak šlechetné varování, nechceš s těma svýma kecama jít do televize?).

Na druhou stranu ale těch informací moc není a nejsou nijak zásadní, spíš bych jen radila nečíst níže vloženou anotaci. Takže vstup je tak nějak na vlastní nebezpečí. Pokud ale dále nepůjdete, určitě mi do komentářů pod příspěvek napište, co si o této sérii myslíte, jak na vás působí a zda se na ni chystáte.

(anotace z webu databazeknih.cz)

Sarai vysílala každou noc své můry a myslela si, že už zná všechny hrůzy světa. Mýlila se. Po tragédii ani Lazlo, ani Sarai nejsou tím, čím byli dříve. Jeden bůh, druhý duch. Lazlo čelí nemyslitelné volbě – zachránit dívku, kterou miluje, nebo zachránit všechny ostatní a ji ztratit. A Sarai se cítí bezmocnější než kdy předtím. Na obzoru se objevují noví nepřátelé, ti staří znovu získávají sílu… Ale nejdůležitější ze všeho je otázka: Musí hrdinové vždy zabíjet nestvůry, nebo je místo toho mohou chránit?

Do Múzy nočních můr jsem se pustila těsně před koncem prázdnin, během toho jsem se také několikrát viděla se Sol, od níž jsem se dozvěděla, že mě čeká ještě mnoho zástav srdce. Jistě, pár věcí mě vykolejilo, ale naneštěstí mě to tak moc nedostalo. Lazlo, Sarai a i dějové linky ostatních byly nabité akcí, emocemi a zvraty, ovšem takový vliv to na mě zas nemělo. Kdybych měla být upřímná, Snílek Neznámý na mě v tomto případě asi zapůsobil o trošku více. Ale ne nijak převratně, to se zase nebojte, Múza je úžasná, nicméně z hlediska „psychických rozkladů“ vás k zemi nepoloží tolik jako první díl.

Párkrát mě to překvapilo, to také uznávám. Ovšem rozuzlení hlavní zápletky mě napadlo hned ze začátku, ačkoli k úplnému odhalení se autorka dostala až téměř ke konci. A pak teda ještě jeden detail o Thyonovi, jeho osoba je fascinující v mnoha ohledech. Jakože pardón, ale tuto drobnost jsem tušila vážně dlouho, možná na to už mám nainstalovaný nějaký radar ze sledování anime v jistém žánru… eh, dobře, radši budu mlčet (nebo spíš přestanu psát a půjdu si uvařit kafe, jo, to je dobrý nápad, velmi dobrý nápad).

Neříkám, že mi to vadí, ono v tomto příběhu jde hlavně o styl, avšak trošku mě to mrzelo. Aby to bylo to nejvíce dokonalé dílko na této planetě, chtěla bych, aby mě to překvapilo. Aby mi to vypálilo díru do mozku.

Příběh byl opět psaný z více úhlů, což je skvělé. Čtenář má díky tomu možnost nahlédnout do mysli každého a celá dějová linie mu díky tomu dává větší smysl. Přestože se z větší části motáme v hlavě Sarai a Lazla, můžeme se mrknout i k Minye – a to chcete. Tohle místo zkrátka prozkoumat potřebujete, pokud byste rádi porozuměli mnoha důležitým bodům ze situací, co se v tomto příběhu odehrály.

Problém pro mě tentokrát představovala čtivost (bohužel a nevím proč, ale jedná se pouze o menší nedostatek), pár desítek stran za polovinou mě totiž dost nudilo (znovu zopakuji, že nevím proč přesně). Jinak se to četlo nádherně. Nic jiného by ani nebylo možné, je to přeci Laini Taylor.

A pak takový zádrhel, který je ale směřován v pozitivním smyslu, mi připravil telepat Ren. To byla docela podpásovka, to vám povím. Postavy s tímto jménem jsou pro mě fakt prů… dobře, problémeček (áh, pořád jsem si neuvařila to kafe a je to sakra vidět). Protože pokud tady někdo sleduje anime a zná Uta no prince-sama, tak ví, že tam Ren je a že to je jen tak mimochodem charakter, co na mě má sakra velký vliv, takže tohle jméno… ještě pro telepata… jo, to je zkrátka smrt. Víte, jak rychle ten Ren z této knihy získal podobu toho z anime? Nepotřebovala jsem na to ani dvě vteřiny. (Nutno podotknout, že jeho nové vzezření absolutně nepasuje k tomu autorčinu popisu, ale to se pokuste vysvětlit mé představivosti. Hodně štěstí.)

A pro tento díl si mě dost získal Thyon, o němž jsem mluvila už před chvilkou. Tak nějak vyžehlil své chování ve Snílkovi ke... Snílkovi. Uh, to zní prapodivně (samý citoslovce tady).Všichni víme, že Thyon je jako charakter dost složitý, ale právě jeho určitá změna názorů, které jsme tady svědky, je skvělá.

Focení Múzy bylo zajímavé, hlavně to stříhání můr. 

Občas mi začínala lézt na mozek ta romantika, já na tohle bohužel nejsem, ale i tak je to krásné (a sladké, jak kdybych s každým slovem snědla jednu lžičku cukru). Když se podíváte na Sarai a Lazla, vidíte, že si jsou souzení a je proto naprosto pochopitelné, že se tak milují. Ale říkejte to mému šutrovému srdci, tohle na mě bylo až moc a moc sladké. 

A další detail… stále musí autorka, když píše Lazlův pohled, přirovnávat Saraiin ret ke zralému ovoci? To mě už postupem času také začalo dosti vytáčet.

A ještě něco sem chci doplnit. Docela ráda bych viděla i větší rozvinutí vztahů mezi ostatními. Protože přestože se na ně autorka zaměřila, hlavní pozornost dostali Lazlo a Sarai. Ostatní toho prostoru přeci jen mohli mít více.

Hodně se mi zamlouvala myšlenka o tom, že se ve snech dá něco skrýt. Že je to jakoby v mlze. Tohle zní skvěle.

Dobře, tohle stačí. Jak se mi to líbilo? 

Líbilo se mi to hodně, ale nemůžu se zbavit pocitu, že mě to nenadchlo tolik jako první díl. Měla jsem tu spoustu věcí, které se mi vyloženě nelíbily, pak těch pár stran, co mě nebavilo, nedostatek prostoru pro vztahy ostatních, Saraiin ret. Upřímně… té drobné kritiky je poměrně dost. Takže se to promítne i na hodnocení (což nahoře asi logicky vidíte) a stovka to nebude.

Jinak je to ale krásné pokračování, o tom žádná, jen se mi asi více líbil první díl. Múza je skvělá, jen ne tak moc.

Co vy a Snílek Neznámý? Povídejte!

A na závěr nádherná a pravdivá myšlenka:

„Přání se jenom tak neplní. Je to jenom terč, který si namaluješ kolem toho, co chceš. Trefit ho pořád musíš sama.“

Mora