Kůži měla modrou a krev rudou – Snílek Neznámý

Sny, nitky představivosti, které se nám proplétají v mysli. 

Magická podívaná, kouzelní tvorové, neuvěřitelné situace…

Tohle všechno sny nabízejí a ukazují. Bohužel jsou tady ale i noční můry a ty tak růžové obrázky už neposkytují. Lazlo je naštěstí ten první případ a jeho myšlenky jsou barevné a zářivé, zato ty Saraiiny… vás budou děsit stejně jako ji samotnou.

Snílek Neznámý, kniha, která obletěla knižní svět. Víte, kolik z vás mi ji doporučilo? A kolik zase naopak ne, protože je to prý příliš pomalé? Vaše názory jsou hrozně rozporuplné. A to je ten důvod, proč jsem si chtěla Snílka konečně přečíst. Nenávidím ten pocit, že na něco nemám svůj názor. (Dobře, může za to i Sol, ta Snílka totiž miluje, nebudu dělat, že mi ho zrovna ona nevnutila. Naše přátelství se naneštěstí řídí podle jednoduchého vzorce. Pokud se ti nebude líbit Snílek, přestáváme se bavit. To je její pravidlo. U mě platí stejné ohledně Šesti vran, takže bacha na mě. Fajn, tak tvrdé to zas není. Jsem milé děvče.)

Všichni mi říkali, že tou nejkrásnější věcí na tomto příběhu je jeho forma. Autorčin styl psaní. A já s nimi musím jedině souhlasit. Četla jsem od Laini Taylor už jednu knihu, a to před dvěma lety Dceru kostí a dýmu, která se mi dost líbila, ale tady… autorka píše tak nádherně, že… vám během čtení dojde dech z jejích bravurních slovních obratů. Je to úžasné. To, jak to Laini Taylor píše, dává příběhu ještě magičtější nádech. (Nejlépe nádech modrých zralých švestek, kdybychom chtěli zabruslit do podrobností.)

Smekám svůj imaginární klobouk před autorkou, že to dokázala vůbec napsat, a překladatelkou, že se s tím v našem překladu tak skvěle popasovala. (A chválím i korektory, je tady minimum chyb, což je nezvyk, když jde o CooBoo.)

Občas něco vidíte i z více pohledů, což je perfektní.

Dobře, nebylo to tak dokonalé. Nějaká ta chybička se přeci jenom najde (ovšem dá se opravdu lehce přehlédnout). Ze začátku jsem měla trošku problém se začíst, protože jak jsem již řekla, ten styl je dosti neobvyklý. Ale je to krásné, o tom nemůžeme diskutovat. Když jsem se do toho dostala, nemohla jsem se odtrhnout a pamatuju si, že jsem kvůli čtení Snílka nešla ani ven s kamarádkami. Vidíte? Tohle to s vámi udělá. Nechcete se pouštět do ničeho jiného.

I samotný námět je vynikající (přešla jsem od recenze knihy k recenzi jídla?). Nápad se sny je sám o sobě dost povedený, ovšem to je jen takový malý švestkový bonbónek. Teprve ten jeho obal je… něco neskutečného. Autorka má zkrátka velikou fantazii a právě z toho důvodu mi je tak sympatická. Opravdu ráda bych ji potkala osobně, strašně moc bych si s ní chtěla popovídat (jo, já vím, že bych se do té doby musela naučit více anglicky, ale to se nějak vyřeší, v Rakousku jsem se poměrně dobře domluvila, takže slavím svůj maličký úspěch, gratulujte mi).

Lazlo je velmi sympatický hlavní hrdina, Sarai vás nadchne stejným způsobem. Nic lepšího než fajnové postavy, se kterými se ztotožníte a občas se podivíte nad jejich uvažováním, co se města Pláče týká, vám autorka nabídnout prostě nemůže. Miluji je.

Mezi všemi se navíc perfektně vyvíjí vztahové linie a u nikoho to není nijak unáhlené, což je přesně pro mě. Laini Taylor si se vším krásně vyhraje. Například jejich konverzace, to také stojí za zmínku. Humor, sarkasmus, ironie, drama, takhle ty rozhovory probíhají. Na čtenáře působí promyšleně a vy hned víte, že autorka moc dobře ví, co se bude dít dál. A tak čtete a čtete, protože to chcete vědět taky. Chcete poznat ten vymyšlený svět, u něhož z části doufáte, že by mohl být skutečný.

Lazlo vás vlastně provede celou tou nádherou, protože jeho očka vidí (nebo spíše potřebují vidět) jen neskutečné věci. A tenhle svět už neskutečný je, takže je Lazlo velmi spokojený.

Snílek Neznámý je něco, co vážně nesedne lidem, kteří chtějí prožívat rychlý spád a nemají rádi pomalou dějovou linku, která stále odbočuje někam do neznámých zákoutí, autorka je totiž schopná na celé stránce popisovat půvabné pohyby a vzhled bílého ptáka (nemůžeme se ale dohadovat o tom, že je to prostě nádherný popis a já stále zírám a zírám).

To, jak to pomaličku plyne, mě zkrátka hrozně moc bavilo.

Na závěr chci ještě zmínit, že je tady perfektní ukázka toho, že nenávist je silný faktor a že změna názoru na něco, co máte už od narození vštípené do hlavy, je těžká. Je tu vidět beznaděj a tu beznaděj cítíte i vy, i když do toho příběhu oficiálně nepatříte. Ovšem emocionálně tam jste zasazení až po uši a cítíte se stejně beznadějně jako ostatní.

Snílek je pro mě jednou z nejlepších knih za tento rok a jednou z nejlepších knih vůbec. 100 % jsem nedala pouze kvůli tomu začátku. Ovšem kdybych to teď četla znovu, mé hodnocení na té stovce bude. Byla to nádhera. A už se moc těším na další díl, protože zkrátka potřebuji vědět, jak bude děj pokračovat (fajn, tahle recenze má stejné zpoždění jako já, druhý díl mám již dávno přečtený, ale pšt).

Sol, ještě jednou ti děkuji za to, že tu knihu tolik miluješ. Dostala jsi mě k něčemu neskutečnému.

Předpokládám, že Snílka Neznámého znáte. Četli jste ho, chystáte se, nebo to není nic pro vás? Já vám ho doporučuji, ovšem pokud jste typ čtenáře, který potřebuje něco extrémně rychlého a akčního, říkám vám dopředu, že toto ve Snílkovi nenajdete.

Krásný den, moji drazí!

Mora