Život za cenu kapesních hodinek – V šedých tónech

Poslouchat můžeme kdeco. Hudbu, výklad učitele, pláč, smích... Ale audiokniha? To je teprve poslech. Poslech, který lahodí uším tak jako balzám rtům.

Autorka Ruta Sepetys nás ve svém díle zavede do pracovního tábora na Sibiři, abychom společně s Linou pozorovali lidskou krutost a boj o holý život. Je to příšerné, ale ještě příšernější je na tom ta představa, že toto dokázali činit ti, kteří mají stejné srdce jako my, to lidské.

Hm, nikdy jsem zatím neudělala tu věc, kterou jsem udělala před pár vteřinami. A to tu, že jsem začátek této recenze okopírovala ze svého příspěvku na Instagramu. Jsem s tím nějak až moc spokojená, čím to asi je? To netuším, asi se mi to zkrátka líbí natolik, že to musím vtěsnat i sem.

Díky mé milované knižní komunitě a skupině Humbook blogerů, které jsem již nějaký ten pátek členem, jsem se opět dostala ke skvělé příležitosti. Mohla jsem si poslechnout audioknihu V šedých tónech, kterou namluvila Marie Štípková. 

Abych řekla pravdu, nečekala jsem, že mám v tomto konkurzu vůbec šanci, protože jsem toho od Humbooku měla už poměrně dost, ale nějakým zázrakem jsem uspěla a jsem za to neskutečně ráda. Tohle bylo úžasné! (Že by se má šťastná ruka pro výběr knih záhadně vrátila zpět tam, kde má být? Kéž by!) (Na druhou stranu, dnes tu budu zase chválit a je těžké se rozhodnout, co je zajímavější. Jestli přehnaná chvála nebo kritika… Dobře, Bětko, všichni známe správnou odpověď, kritizování je úžasné.)

V šedých tónech mě dokonce uchvátilo tak moc, že jsem se sama a dobrovolně na pár minut postavila před kameru a řekla o tom něco i svým "vysoce kvalitním a naprosto perfektním" mluveným projevem. Kdo se na to chce podívat, ať si to najde. Není to těžké, ale já vám to fakt neusnadním.

Pojďme už ale přejít k recenzi!

Ruta Sepetys je autorka, které u nás už vyšly v překladu tři knihy. Potrhaná křídla pojednávají o New Orleans v padesátých letech a Sůl moře se vrací k tématu druhé světové války. V šedých tónech je ale její debut, což je fajn, protože jsem si jako první dílko od ní mohla přečíst právě její prvotinu. Po dalších jejích knížkách se budu určitě ještě sápat jako pavouk, ne že ne.

Tahle obálka je třeba úplně boží!

(anotace z webu albatrosmedia.cz)

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera ale k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění.

Protože jsem příběh poslouchala, dostala jsem se do něj ještě rychleji, než kdybych ho četla tak jako obvykle. Nevím proč, audioknihy mě do sebe většinou vtáhnou okamžitě (netřeba zmiňovat, že jsem zatím poslouchala jenom dvě, takže toho o tom vím fákt strašně moc).

Dějová linie je napínavá, plná lidské krutosti a zvratů, které někdy opravdu nejsou pro slabé povahy. Na konci mi málem ukápla slza, ale naštěstí k tomu nedošlo, protože jsem V šedých tónech poslouchala venku, na čerstvém vzduchu, zkrátka na veřejnosti. A během poslouchání audioknihy nikdo nechce, aby se ho ostatní ptali na to, co se mu stalo. A proč sakra brečí.

Fotit audioknihu, když tu audioknihu vlastně ani fyzicky nemáte v ruce, je docela obtížnej úkol. A jo, tady na tý fotce máme můj výraz, když kolem projel nějakej cyklista. Miluju ty divný pohledy.

Nutno podotknout, že úprava fotek byla zajímavá.

Marie Štípková celé knize dodala neuvěřitelný rozměr. To, jak prociťovala každé slovo, se přenášelo i na čtenáře. Když se jí drobně zachvěl hlas, věděli jste, že se k něčemu schyluje. Když se v půlce věty najednou odmlčela, bylo vám jasné, že jde o dramatickou pauzu před tím, než se dozvíme něco příšerného, děsivého.

Ze začátku jsem si lámala hlavu s tím, že mi její hlas vůbec nesedí, protože je dost specifický, a ačkoli se hodí k prostředí knihy, tak k hlavní hrdince, které je patnáct, už tolik ne. A vlastně to nebylo jenom ze začátku, taková myšlenka mě provázela celou dobu, ale vždy byla přebita informací, že je to zkrátka načtené dokonale a kdo by řešil hlas narátora (strašně moc jsem chtěla použít slovo namlouvač, ale už jsem poučena o tom, že je to prostě narátor… nu, ale přiznejme si, že namlouvač je prostě inovativní pojmenování, ne?).

Co celé audioknize ještě dodává na výjimečnosti, je její zvukové podkreslení. Můžete slyšet například zvuk jedoucího vlaku. Já když jsem to zaregistrovala poprvé, zrovna jsem byla na cestě za kamarádkou a musela jsem se zastavit, abych pochopila, co se děje. Několik minut jsem dokonce přemýšlela, jestli nemám slyšiny. Hrozně mě to překvapilo. A ohromilo. Tohle je tak zatraceně vymakaná věc!

Hlavní myšlenka celého díla je ale samozřejmě snaha zachovat si své lidství a ta je tam promítána opravdu celou dobu. Každý dělá všechno pro to, aby mu bylo lépe, i kdyby se v ten moment jednalo o naprosto triviální věcičku. Hledají veselé okamžiky, vzpomínají na cokoli, co jim vykouzlí úsměv na tváři.

Myslím, že všichni víme, co si o tom myslím. Je to skvělé a takovéto příběhy bychom měli znát. Hrozně moc V šedých tónech doporučuji, a pokud budete moci, jděte do té audioverze. Stojí to za to!

Ještě jednou moc děkuji Humbooku za poskytnutí audioknihy (tzv. listeningcopy)! 

Audioknihu V šedých tónech můžete sehnat tady!

Mora