Ukládám si to pod B jako Bomba - Nyxia

Pojďte objevit Eden. Pojďte ovládnout Nyxii. Tento svět potřebujete znát!

Dejte si kafe nebo čaj, vypněte si wi-fi a sociální sítě a nenechte se rušit – přesně toto bych vám poradila. Tahle kniha totiž stojí za přečtení, a pokud ještě stále váháte, zda se máte do tohoto úžasného sci-fi pustit, začtěte se v mé recenzi. TOHLE MUSÍTE MÍT! Moro, klídek, oni tě vnímají i bez CapsLocku.

Nyxii jsem dostala ve vánočním balíčku od Knih Dobrovský a ze začátku jsem vůbec netušila, že v něm bude, protože nám to pod záminkou překvapení odmítli prozradit. Musím ještě jednou poděkovat za tuto jedinečnou příležitost! Nevím, jak mě na tom Instagramu našli, ale jsem z toho opravdu nadšená (ta kniha je prostě boží). V den, kdy jsem si pro ten balíček šla, jsem málem měla nervy v kýblu, ale nakonec jsem se z toho vyležela. Radost mě ale rozhodně neopustila. Vybalovala jsem přímo v obýváku, aby to viděla celá moje rodina. Jejich dcerka něco dokázala!

Dobře, co je tedy ta úžasná Nyxia, o níž stále mluvím? 

Je to první díl trilogie od Scotta Reintgena, který u nás má vyjít 11. února. Zároveň je to jedna z nejočekávanějších knih tohoto roku. Věřte mi, OPRAVDU to tak je, ty reklamy nelžou.

Troufám si tvrdit, že je to jeden z nejlepších sci-fi příběhů, které jsem doposud měla v rukou.

Nyxia – nejcennější látka ve vesmíru dokáže proměnit váš bídný život v lesk a slávu. Ale při pokusu o její získání můžete ztratit víc než jen čas. Troufnete si kvůli ní i zemřít?

Život Emmetta Atwatera rozhodně není procházka růžovou zahradou. Jeho matka bojuje s rakovinou, otec neustále pracuje, aby uživil rodinu. Jednoho dne se naskytne příležitost, jak rodinu navždy zabezpečit. Příležitost, která ho možná bude stát život. Přesto Emmet neváhá a přihlásí se do projektu Genesis 11, kde s dalšími chlapci a děvčaty z celého světa trénuje pro vesmírnou misi.

Pouze osm z nich bude vybráno pro cestu na planetu Eden, kde se nachází vzácná látka Nyxia, a získá bohatství a slávu. Jenomže cesta za vítězstvím je může stát život. Emmett se bude muset postavit tváří v tvář konečnému rozhodnutí: vyhrát za každou cenu, nebo najít způsob, jak bojovat a zůstat dobrým člověkem.

Už jen anotace naznačuje, že půjde o něco neotřelého. Originalita z toho jen čiší a vy dobře víte, že já něco neokoukaného miluju. Nad námětem mi vážně zůstává rozum stát.

Příběh mě vtáhl hned na první stránce, bylo to až příliš zajímavé, mělo to logiku, hlavní hrdina mi byl sympatický, i když se našlo pár situací, kdy jsem si myslela, že mi zase tak nesedne (přeci jen má trošku více výbušnější povahu, než mám já jako citlivý a miloučký ráček, že ano). Ale opak byl pravdou, ten člověk je super a jsem ráda, že byl děj vyprávěný právě z jeho pohledu. 

Vlastně všechny postavy jsou něčím charakteristické, a to se mi na tom hrozně moc líbí. Nestává se často, že všichni dostanou prostor, když je jich tolik. Na každého jsem si vytvořila pořádný názor, je tam spousta lidí, které obdivuji, a není tam nikdo s plochou povahou. Nejvíce se tam samozřejmě řeší hlavní desítka. Každý z nich je úplně jiný. Kaya jako úžasná holka a skvělý stratég, Emmett v roli sympatického hlavního hrdiny, který chce vyhrát kvůli své matce, uzavírající se Longwej prahnoucí po vedení, Katsu – rozený vtipálek, Azima, kvůli níž vzniklo mnoho vtipných scén… A kdybych tuto recenzi neměla rozplánovanou, mohla bych zvesela pokračovat ve jmenování dál.

Námět je opravdu skvěle promyšlený, svět mě hrozně moc oslovil. Styl psaní knize dodává na efektu. Normální mluva, sci-fi termíny nejsou příliš zásadní a časté, rychle se to čte. Je to šik. Teď jsem okopírovala jednu větu z knihy, ale o tom můžeme pomlčet. Hned z kraje mě trošku vytáčelo slovo cool, ale nakonec jsem zjistila, že do toho příběhu prostě patří. Autor čtenáře na každé stránce rozesmívá, ale dokáže ho dohnat i k slzám. Po dlouhé době mi nějaké sci-fi proměnilo oči ve sklo (smekám svůj imaginární klobouk, moji drazí). A v jeden moment se mi málem zastavilo srdce... Kdo to četl, ráda si o tom s ním pokecám. 

Ačkoli úplně všechno hltáte, někdy tam jsou scény, které… hltáte ještě mnohem víc!

A konec? To byla teda další pecka. Jednu jeho část jsem si tipla správně, další zlomek jsem si dala dohromady  v průběhu, ale jinak mě překvapil. Závěr je skutečně perfektní a zůstává toho mnoho nedořešeného, takže jsem opravdu hrozně natěšená na další díl, který bych potřebovala ihned!

*Z Mory je ještě větší cvok než normálně*

Nejvíce mě na tom asi zaráží, že některé části se dají odhadnout a některé vůbec. Celé se to tak kombinuje. Myslíte si, že víte, ale pak přijde něco úplně z cesty a vaše teorie jsou rozlámané.  

Strašně moc mě zaujalo myšlení hlavního hrdiny. Svůj pocit si ukládám pod H jako Hněv. 

Nazvala jsem to jako „šuplíkování mysli“. Je to něco jako obrana proti výbuchům vzteku. Zapamatujete si to (uložíte si to do šuplíku v hlavě) a potom to ze sebe dostanete, když na to budete mít čas. Skvělý nápad!

Také se mi hodně líbila (přiznejme si to – všechno se mi líbilo, jasný?) atmosféra. Soutěživá, ale přesto v rámci možností přátelská. Bojují, ale zároveň spolu spolupracují. Šílené, ale perfektní. 

Co se ještě těch vztahů týče, najde se tady i drobná romantická linka, ale ta je tak minimální, že je jen takovým lehkým bonusem, který hezky dokresluje celý vzduch (vzduch, jo, jasně…). Ale když se ten náznak objevil poprvé, myslela jsem, že se to tam vůbec nehodí. Ale ne, sedí to tam, možná až moc. Vše do sebe pěkně zapadá.

Hm, a víte, jak jsem nedávno říkala, že se mi už dlouho vyhýbá jméno Alex? Tak hádejte, kdo tady v té knize byl. Musela jsem se smát. Dlouho se neobjevil.

Opravdu mě to nadchlo, strašně moc se mi to líbilo a mohu to doporučit tak všemi třinácti! Už se ani nedivím, že mi říkali, že se mi to bude na 99,9 % líbit, protože je to pravda. I když… vlastně není, mně se to líbí na 100 %!

Nyxia vychází už 11. února, tak si ji neváhejte předobjednat na webu knihydobrovsky.cz!

„Počkejte, s kým že to bojuju?“ ptám se a očima sklouznu na Defoa. 

Defoe trochu pozvedne obočí. „S Antonem přece.“

„Aha,“ říkám a dívám se na Antona. „A kde je?“

Defoe tentokrát neodpovídá. Slyším, jak se Katsu směje, a Antonovi se tváří rozlévá červeň. Natahuju krk a mhouřím oči.

„Aha, tady jsi! Promiň, nějak jsem tě neviděl.“

Tak co, nalákala jsem vás? 

Mora