Zelená kaše chutná v elfím světě jako pizza – Strážce ztracených měst

Empat. Telepat. Infliktor… Sophie neměla do nedávna tušení, že její telepatické schopnosti vlastně mají jasné odůvodnění. A když se před ní zčistajasna zjeví další telepat Fitz a oznámí jí, že je ještě k tomu elf, naše hlavní hrdinka je velmi zmatená. A kdo by taky nebyl? 

Mít telepatické schopnosti je věc jedna, ale dozvědět se, že nejste člověk? To je dost silný kafe i na mě. Každopádně kdybych elf byla, do tohohle světa chci ihned jít. A pokud si můžu vybrat svůj elfí doprovod, tak budu ještě radši. (Keefe, kde jsi? Hledám tě!)

Viděli jste v úvodce nakladatelství Ocelot? A zděsili jste se mého vysokého hodnocení? Nejde vám to dohromady? Věřte mi, já se vám nedivím. Taky na to vykuleně zírám. Ale chyba to není. Ocelot konečně vydal něco, co se mi líbilo.

Do třetice všeho dobrého, říkala jsem si, když jsem kývala na novou nabídku recenzáku. Zkusit jsem to musela. Námět mě zaujal, navíc to slibovalo fajnové fantasy a hlavní hrdince mělo být dvanáct, takže jsem to brala jako příjemnou změnu. A tahle příjemná změna mě děsně bavila.

Tímto tedy děkuji Lence a Hance z MegaKnih (které byly jako vždy milé, komunikace s nimi je zkrátka skvělá a mám dojem, že to jsou takové ty typy lidí, se kterými bych si někde sedla v kavárně a pokecala si) a nakladatelství Ocelot za poskytnutí recenzního výtisku. A Ocelotu vlastně děkuji i za tu šanci nad nimi nezlomit hůl. Ty dvě katastrofy před tím jsou díky překladu Strážce víceméně zapomenuty.

(anotace z webu databazeknih.cz)

Sophie je dvanáctiletá dívka, která vyniká chytrostí. Ve škole ale nemá moc kamarádů, spolužáci ji považují za šprtku a podivínku. Vše se však brzy změní, když potká Fitze, záhadného kluka, který jediný rozumí jejím problémům. Fitz jí ukáže místo, kam doopravdy patří a odhalí jí její zvláštní schopnost, o které jen tušila. Sophie je telepatka, dokáže slyšet a číst myšlenky ostatních. Ale aby mohla naplno rozvinout své schopnosti, musí opustit svou rodinu a svět, ve kterém dosud žila. Vztahy mezi lidmi a elfy jsou totiž zakázané…

Anotace ještě pokračuje, ale já vám ji tu stopnu. Tohle bohatě stačí, víc vědět nepotřebujete. A já osobně z ní nejsem tolik nadšená, dostal mě hlavně příběh, ne anotace.

U nakladatelství Ocelot si vždycky stěžuju na úpravu. V tom totiž Ocelotík trošku pokulhává. King a jeho mega divné členění odstavců? Nenechám tě odejít a rozdělení přímé řeči nepřirozeně na několik řádků? Na tyhle incidenty asi ve svým knihomolsko-recenzentským životě nikdy nezapomenu. Strážce ztracených měst není úplně bez chyby, nepřekvapuje mě to, ale je to opravdu velké zlepšení, za které chválím. I když… za ty prapodivné iniciály s uvozovkami a dotýkajícími se okolních písmen bych měla s tou chválou trochu šetřit. 

Mora se rozčiluje na Instagramu

Jo a taky ta jedna stránka napsaná tučně, která neměla žádné rozumné odůvodnění, na tu taky nezapomínám.

Strážce ztracených měst je první knihou od Ocelota, do které jsem se začetla okamžitě a až do konce mě to nepustilo. To mě nadchlo. A vlastně mě nadchl i ten námět.

Já jsem zkrátka člověk, který miluje fantasy a zrovna elfí svět je jednou z těch klasik, co zrovna tolik načtené nemám (to vílí speciality, ty znám mnohem víc).

A když jsem se dozvěděla, že hlavní hrdinka je elf, úplně jsem vypískla radostí. Elfové jsou totiž boží.

A právě tenhle elfí svět je naprosto perfektně promyšlený. Roztomilý, krásný, kouzelný, bombově popsaný. Neskutečný. A já tyhle neuvěřitelné věcičky celým srdcem zbožňuji, ne že ne. Hrozně mě bavilo společně se Sophií ten svět objevovat. Navíc Sophie je fajnová hlavní postavička.

Celkově všechny postavy měly co nabídnout. Jsou promakané. Sophie nás celým světem skvěle provázela, i když (jak jsme diskutovaly s Mayou z Maya and books) její „vyškubávání uvolněných řas z nervozity“ bylo fakt divné. Ale víš co, třeba kvůli tomu, že je elf, to možné je. (Mrkám na tebe.) 

Taky jsem u ní občas došla k závěru, že se chová vyspěleji, i když opět můžu polemizovat o tom, že je to prostě kvůli tomu, že je elf a jejich uvažování je zkrátka jiné než to naše. Strašně se mi líbí, že se Sophie musí vyrovnávat s tím, že není nejlepší, že se musí učit, že to má těžší než ostatní a že jí to nejde hned. Jak známe z jiných YA, většina hrdinek všechno hned zvládá. Ona ne. A to je na tom super. Sophie je vážně inspirativní, a ačkoli je výjimečná, je zkrátka super. A už se o ní nebudeme bavit, protože to by bylo na dlouho. (Měla jsem tu nějaký dodatek o častém červenání, ale to jsem vzhledem k věku hlavní hrdinky zavrhla.)

Abychom tedy neřešily jenom Sophii… bože můj, tady je takových skvělých postav! Každý si tu najde své oblíbence. Fitz, Alden, Elwin, Dex, Keefe… (Ta poslední jména nejsou tučně jen tak náhodou.)

Dex! To je třeba můj jahodový drahokam. Moc mě totiž zaujal jeho vstup na scénu a popis jeho vzhledu. Jsem asi divná, ale mně se hrozně moc zalíbilo to, v jakém světle ho autorka ukázala. Dex má, prosím pěkně, rozcuchané plavé vlasy s jahodovým nádechem. Vážně, teď mnou klidně opovrhujte, ale tohle… je zatraceně boží a já asi umírám.

A pak Keefe. To je taky dokonalý člověk. Hlavně jeho první zjevení v příběhu bylo boží. Výjimečně jsem u této knihy četla i poděkování (což je u mě fakt divný a je to jen známka toho, že se mi to skutečně líbilo, poděkování čtu většinou jen u Sebastiana de Castella) a musím uznat, že se přidávám do Teamu Keefe, jehož zakladatelkou je Sarah Wylieová. To je prostě ten typickej vtipálek, který já v knihách můžu. (Takže jo, já chci být elf. A chci Keefeho jako svého elfího průvodce.)

Konec se mi moc líbil, čekala jsem ho, ale to nic nemění na tom, že se povedl. Sice řešení hlavní záhady mě napadlo hned na začátku, ale pak jsem to nějak zatlačila do kousku mysli.

Jo. Teď něco, co potřebujete vědět. Prachy se v elfím světě počítají ve třpytkách.

Poslední věc, kterou zmíním, je, že mi to v jednu chvíli připomnělo Dvory od S. J. Maas kvůli komunikaci v mysli ostatních. To byla moje první asociace, později mě to už nenapadlo. A ta podoba mi pak vůbec nevadila.

Dobře. Končíme. Myslím, že je všem jasné, že se mi to líbilo. Nadchlo mě to. Miluji ten svět. Miluji ty postavy. A jsem ráda, že mi konečně Ocelot udělal radost.

Doporučuji vám to! To je snad jasné! Pojďte se mnou prozkoumat elfí svět!

Knihu můžete sehnat tady a já ještě jednou moc děkuji MegaKnihám a nakladatelství Ocelot za zaslání! Jsem happy jak dva grepy. (Já tu angličtinu použít zkrátka musela a to ji nemusím! Vážně je to boží, přečetla jsem to de facto za dva dny.)

Tak co? Pustíte se do toho?

Mora