Musíš znát svoje možnosti, svoje chyby, svoje nedostatky – Faja

Jsou různé vytvořené světy. Každý z nich má své kouzlo, ale tenhle… ten je skutečně jedinečný. 

Pojďme společně prozkoumat tajemství sklenitu, záhady úžasné pětadvacítky a zákoutí celého příběhu. Tohle všechno můžeme sledovat z pohledu Ilan, skvělého děvčete, které nejde neobdivovat.

Faja je druhým dílem velice povedené série Naslouchač, kterou napsala česká spisovatelka Petra Stehlíková. Proto vás varuji. Pokud jste ještě nečetli Naslouchače, tuhle recenzi ihned zavřete. Můžete se mrknout na mou recenzi prvního dílu. Kdo se ale informací z jedničky nebojí, ať klidně pokračuje. Avšak… já vás varovala, tak si pak nestěžujte.

Díky Sol, která mě zhruba před dvěma měsíci dokopala k přečtení Naslouchače, jsem na dost dlouho dostala čtecí krizi. A teď ji mám evidentně znova. Faja byla totiž ještě lepší!

Kdyby mi ale jedna dívčina na Instagramu nenapsala, že bychom mohly uspořádat společné čtení, tak se k tomu tak rychle nedostanu. A vím, že bych si to zase strašně vyčítala, protože tohle bylo vážně dokonalé (opravdu mám poslední dobou kliku na dobré knihy, co? After se blíží!).

(anotace z webu databazeknih.cz)

Návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději téměř zapomnělo.

Ilan vstoupila do nížin, které jsou pro ni světem naprosto odlišným od toho sklenařského. Přátelství s kapitánem pětadvacítky je stále nové a Ilan si uvědomuje, že takový vztah nevzniká jen tak. Zvlášť když se jedná o pětadvacet bojovníků, jejichž nohy kráčí po zemi dlouhá léta a kteří za svůj život ovlivnili mnoho dění ve světě. Aby mohla o lidech, kteří zotročili její lid, smýšlet jako o přátelích, musí se hlavně naučit odpouštět.

Klid ve sklenařských městech je ke všemu narušen, když se po mnoha generacích znovu objevuje starodávný nápis, jen krátká věta, která kdysi byla součástí svobodného sklenařského světa. Ale kdo ji píše na zdi palatulů a sklenařských ghett, když ti, kdo znali její význam, jsou dávno mrtví? Jaký příběh vypráví ta tři slova, na první pohled tak jasná, přesto nepochopitelná?

Ilan bude muset čelit mnohým nebezpečím, aby odhalila význam starobylého odkazu a objevila v něm nové poselství.

Příběh nás prvním slovem vtáhne do sebe, zamotá nám hlavu a přesně v tomhle stavu nás vypustí zase zpět do reality. Asi tohle je důvod toho, že jsem se po dočtení složila na gauč, zadívala se do stropu a opět pronesla svá oblíbená slova (která ale vlastně zároveň nesnáším, protože mi znesnadňují bytí): A co mám jako teď dělat se životem?

Hrozně obdivuji autorčin styl psaní, který celý děj ještě zlepšuje. Už jenom se zaměřovat na používané výrazy je jako… koukat se na… (Mora přemýšlí) zlaté hvězdy (a Mora to vymyslela).

Celou dobu jsem měla dojem, že jsem součástí knihy, a to je podle mě jeden z těch nejkrásnějších pocitů, které při čtení existují (i když vám to někdy vyvede srdce ze správného rytmu). Dýchala jsem stejný vzduch, mluvila jsem s ostatními postavami stejně jako Ilan, žasla jsem nad sklenitem.

Je to skvělé, ale… teprve teď vám řeknu všechny důvody, proč přesně tomu tak je.

Duvaly, vybroušené a neskutečné meče pětadvacítky, jsou opravdu povedeným středobodem děje. Líbí se mi, že tak zapadají do celé té kostry příběhu. A je to perfektně vytvořené (což jsem již říkala, mockrát). Autorka nám krásně umožňuje proniknout do jejich tajů.

Každá postava je charakteristická – ať už je to samotná Ilan, kterou opravdu obdivuji, protože je skvělé ji sledovat, jak se se vším vypořádává, tak i pětadvacítka. V ní zkrátka neexistuje člověk, kterého bych neměla ráda. Darius s bolavým kolenem, odrzlý, ale spolehlivý a mlčenlivý Raven, milý Vargas (kterého mám jen tak mimochodem asi raději, než by bylo zdravé)…

Moc se mi zamlouvá, že je přátelství dost zásadním námětem celé série. Mám z toho ten pocit, jako jsem měla u Šesti vran, Nyxie, Krutého prince, Illuminae (a teď třeba i u Zlodějů dýmu),… vrývá se mi to do srdce.

Je nutné ještě dál chválit? Tenhle svět je vážně kouzelný.

Takovéto knihy mi vždy připomenou, že i u nás jsou úžasné spisovatelské perly, které za to přečtení prostě stojí.

(Jen ta korektura, to zas bylo něco. A teď určitě najdete někde v mojí recenzi chybu a podáte si mě, že si stěžuju na něco, co sama neovládám. Už to vidím.)

Četli jste Naslouchače? A Faju? Co říkáte na tuto sérii?

Mějte se krásně!

Mora