Hrstka nudných dějových linek – Studna na konci světa

Příběh slibující pomalou, napínavou a dobrodružnou pouť Ralfa, mladého rytíře, který se i přes zákaz odjet vydal do světa. A cestou necestou se hned na první stránce objevil v té nudné hrstce dějových linek, kterou já osobně nemám ráda. 

Pročpak se to asi stalo? To se za chvíli možná i dozvíme. (A možná taky ne, protože mám recenzi pod taktovkou já. A u mě se přece nikdy přesně neví, kam to všechno povede.)

Asi jsem již za tento rok zhýčkaná skvělými knihami, a tak se knihomolský bůh rozhodl mi to překazit. Zloději dýmu, Kouzelnice, Nyxia, Naslouchač,… To všechno jsou tituly, které opravdu stojí za přečtení. Dílka, která mě něčím okouzlila a vryla se mi do mého kamenného srdíčka. Ovšem má šťastná ruka používaná při výběru knih zhruba tak před týdnem a půl přestala fungovat.

Pokud si pamatujete na poslední vydanou recenzi (bože, teď to zní, jak kdybych ji publikovala před 10 lety), víte, že jsem šíleně zkritizovala Nenechám tě odejít (a že jsem si tu kritiku taky neskutečně užila, protože mi už chyběla). Ale to se nedá nijak srovnat s tím, co přináším dnes. 

I když na druhou stranu možná dá. Nenechám tě odejít byla kniha, s níž jsem měla spoustu problémů, které se týkaly děje a nesrovnalostí v něm. Studna na konci světa je zase něco, co mi jako čtení absolutně nesedlo, a tak toho nemůžu z hlediska děje zase tolik vytknout.

Předem se omlouvám a zároveň i děkuji nakladatelství Černý drak, které mi knížku nabídlo. Jinak bych se k ní rozhodně nedostala (a měla bych díky tomu štěstí, vážně někdy lituji toho, že mě nakladatelství oslovují, ale bohužel).

Černý drak se mi ozval s nabídkou chvilku předtím, než mě kontaktovala Hanka z MegaKnih, proto se mi to trošku nakupilo. Potom do toho přišel náročný Animefest a na recenze nebyl čas. Musela jsem proto čtení přerušit (ne že by mi to vadilo).

Studna na konci světa je celosvětově uznávaný román, což není mé tvrzení, ale tvrzení zadní strany knihy. Já to nemohu posoudit, toto dílko u nás není příliš známé a já o něm před dvěma týdny slyšela poprvé. 

Další věc, která rozhodně stojí za zmínku, je to, že se jeho dílem inspiroval Tolkien. Ovšem je nutno podotknout i to, že Tolkien mě bavil (ačkoli jsem od něj četla pouze první díl Pána prstenů), toto již ne.

(anotace z webu databazeknih.cz)

Romantický příběh o cestě mladého rytíře Ralfa za dobrodružstvím vám připomene středověkou literaturu, okouzlí vás poetickým jazykem a překvapí neobvyklou příběhovou skladbou. Kdo se nenapil ze Studny na konci světa, nemůže si myslet, že má obšírnější představu o čarovnosti a bohatosti nejkrásnějšího literárního žánru. Pro milovníky fantasy je povinný doušek ze Studny dalším obohacujícím zážitkem.

Kniha mě zaujala svou anotací a svým nápadem. Kdyby to tak nebylo, spolupráci bych odmítla stejně rychle, jako když trefíte raketou tenisový míček (toť k tomu, že skutečně umím používat zajímavá přirovnání). Proč? Jasně, kvůli časovému přetížení, ale ono to sakra vypadalo tak dobře. 

Tak co se to s tím stalo? Podobným dojmem na mě působila například Sara Raash a její Sníh nebo popel, a jak všichni víme, tuhle věc jsem taky ztrhala (a poštvala jsem tak proti sobě hromadu fanoušků této série, nu, bohužel, ještě jednou pardón, moji drazí).

Příběh začal nevábně. Pomalu. Jako kdybych stála vedle dějové linie a dívala se na ni koutkem oka. Neprožívala jsem ji. A ve stejném duchu se nesl i zbytek knihy. Nudné, nečtivé. Děj, kde se toho dělo strašně málo a zároveň hrozně moc. Výsledek se tedy drží v nudné rovnováze.

Nesympatický hlavní hrdina. Ploché vedlejší postavy (a i ten hlavní hrdina má charakter plochý jako prkno, víceméně). Jediné, co na mě vlastně udělalo dojem, byl autorův květnatý jazyk. Jeho formulace oplývaly nádechem skvostu. Krásně propletená sousloví, hezký dojem. Ovšem ani styl psaní to nezachránil, protože to bylo nezáživné. Ten styl psaní se zkrátka vůbec neprobil na světlo dějové linky.

Co víc k tomu říct? Čtení, do kterého se musíte nutit, není dobré. Byla tam jen jedna čtivá scéna, která mě i bavila, což byl moment, kdy Ralf osvobodí náhodnou dívku a nechá ji ujet. Nic jiného na mě dojem neudělalo.

Dočetla jsem to zhruba do jedné čtvrtiny, víc jsem již nedokázala. Nešlo to. Každá stránka pro mě byla čirým utrpením a… upřímně, myslím, že jsem se překonala v tom, jak daleko jsem se dostala.

Ještě jednou se z celého srdce omlouvám nakladatelství Černý drak, ale bohužel. Toto mě vážně neoslnilo a hrozně mě to mrzí. Fajnový první dojem a dopadlo to… tak, jak to dopadlo. Nesedlo mi to.

Radím vám, abyste se Studně na konci světa vyhnuli, pokud vážně nemáte rádi příběhy se složitějším květnatým jazykem a rozvleklým dějem. Takové čtení byste nemuseli zvládnout. Asi tak jako já.

Ale třeba něco takového oceníte. Já v tom tu krásu evidentně najít nedokázala.

Slyšeli jste o Studně na konci světa? 

Mora