Zlatý listy, tak tohle bylo sněhově špatný – Sníh nebo popel

Jednoho dne budeme víc než jen slova ve tmě.

Svět, který je rozdělený podle ročního období. To zní zajímavě, no ne? Lidé Zimy, lidé Podzimu… Tak hezké! Tak krásné! 

Ale když přijde na věc a vy nahlédnete pod desky, které tento svět slibují, je po všem. 

Jako kdyby ten dojem zmizel a vy jste propadli do nějaké hluboké jámy plné předvídatelného děje, nesympatických postav a paskvilů v podobě milostných trojúhelníků.

To jsem se zase na začátek předvedla, já vím, ale na mou obranu – psala jsem to, co po mně mozek chtěl. Víte, ještě teď je totiž se svou inteligencí pod bodem mrazu (asi u Zimanů), tak se chce probrat a vrátit do normálu. Ale po této zkušenosti… nevím, jestli to bude možné.

Zvláštní, mluvím o tom, jako kdyby nastala třetí světová, jako kdybych při čtení málem zemřela, ale ono to nakonec nebylo tak špatné. Teda, bylo to špatné, jen ne tak moc, jak jsem očekávala.

Všichni mě varovali, že je to hrůza. Že je to ještě horší než Rudá královna, kterou jsem tady ztrhala před několika dny. Ale víte co? Pro mě to bylo vlastně dost podobné, ne horší, prostě stejné, podobná úroveň kvality. Takže děs, ale ne že by to bylo vyloženě horší. (Mora se škodolibě usmívá.)

(anotace z webu albatrosmedia.cz, která se mi opravdu líbí!)

Dívka se zlomeným srdcem a nelítostná bojovnice.  

Mírné jaro, krušná zima? Kdepak, v tomto světě platí jiná pravidla! Jaro před šestnácti lety dobylo Zimní království. Jedinou nadějí zničené země je osm přeživších a Meira je jednou z nich. Celý život prožila jako uprchlík, nepoznala své rodiče a vychovali ji jako válečnici. Avšak i jako nelítostná bojovnice se zamilovala. Nešťastně. Ani zlomené srdce ji ale nezastaví – udělá cokoliv, aby její království získalo svobodu.

Jak jsem již zmínila, má očekávání od tohoto dílka byla opravdu hodně nízká. Díky všem, co mi to tu zkritizovali, jsem alespoň nečekala hory doly plné zlata.

Právě proto mě překvapilo, že se mi úvod poměrně líbil, že mi byla sympatická hlavní hrdinka a že svět působil hezky. Jo, těch prvních deset stran jsem si říkala, co proti tomu všichni máte. Pak jsem na to přišla.

Svět je sice zajímavý a rozhodně originální – rozdělení světa podle ročních období zkrátka působí dobře – ale ukazuje se v nedokonalém světle. Oku čtenáře se zdá příšerně nedomyšlený.

Hlavní hrdinka Meira se sice ze začátku taky jeví jako milé děvče, ale pak se začne ukazovat její pubertální (alá „já chci spasit svět!“) povaha, která mi není vůbec blízká, takže nejsem schopna ji chápat. (Pokud vím, rozuměla jsem jí asi jenom v jedné scéně, jinak vůbec.) Meira je prostě na facku. Další postavy mi zase připadají hrozně ploché. Jediný, kdo mi trochu přirostl k srdci, byl Theron (zajímavé princátko), protože jako jediný má nějaký jiný zájem, který na mě hezky působí. (Ale co jsem tak četla komentáře k druhému dílu, tak tam už je Theron taky na shození z mostu, tak já teda nevím!)

Děj se v jednu chvíli zdá extrémně zajímavý, v té další nás ale zase „překvapí“ svou předvídatelností. Čtenář během minutky odhadne, kdo se na scéně objeví a kam se příběh posune.

Do toho to není ani čtivé. Do pokračování jsem se ve většině případů nutila. Výjimkou je pouze dnešní ráno, kdy jsem si řekla, že to prostě dočtu, ať to stojí, co to stojí. A navíc… ten konec se mi líbil a možná pro mě bude takovým háčkem pro to pustit se i do dalšího dílu. Bohužel mě ale ovlivňuje vlna negativních komentářů, takže radši zůstanu u toho, co jsem doposud přečetla. A budu žít v domnění, že je alespoň jedna postava trochu normální a nezaslouží si upálení v ohni. Skutečně si nehodlám zničit názor i na další postavu! Ne!

S tímto člověkem samozřejmě souvisí i milostný trojúhelník a romantická linka, která se nám tam ukazuje. Mather, budoucí král Zimy, a Theron, princ, se oba dva zamilují do naší hlavní hrdinky! Jak překvapivé!

A nutná vsuvka: Víte, jak jsem si minule v Prokleté krvi stěžovala, že se hlavní upír asi tak tisíckrát pousmál? Tak tady Meira asi tak tisíckrát zrudla.

Kritiky už bylo dost, co vám také říct něco z toho, co se mi trošku líbilo? Je to jenom pár věcí. Myslím, že bych to mohla srovnat do „kladové tabulky“, co říkáte?

Nebyl to takový propadák, jak jsem očekávala, ale ani tak se Sníh nebo popel nějak zvlášť nevyznamenal. Podprůměrné fantasy s další hrdinkou, kterou bych shodila pod vlak (Mora je milost sama). Tomu ale říkám nádherné zakončení!

Určitě mi nezapomeňte dát vědět, co si o knížce myslíte vy!

A pokud se vám můj blog líbí, přidejte se i k pravidelným čtenářům! Tabulka je v menu vpravo!

Mora