Rudá v roli Stříbrné organizuje státní převrat? – Rudá královna

Žila jako odpad, jako podřadná složka společnosti, jen jako děvče s rudou krví. Nyní se ale stala Stříbrnou, vysoce postavenou a zajímavou osobou s nadpřirozenou schopností. Rudá královna ukazuje přechod mezi společenskými vrstvami, který nemusí být vždy snadný!

Jo, říkala jsem si, že někdy zkusím napsat začátek recenze, co vás třeba víc zaujme. Povedlo se? Ne? Přestávám se snažit. Mám chuť to smazat. A Rudou královnu podpálit zapalovačem. Viděli jste tabulku hodnocení, že jo? Tak se snad téhle poznámce nedivíte.

Když jsem tento titul našla v knihovně, měla jsem již v náručí docela slušný kopec knih. Jenže… tohle jsem tam přece nemohla nechat. Název mi byl dost povědomý a obálka je skutečně velmi zapamatovatelná a krásná, proč bych si tedy takový skvost ke svým vybraným knížkám nepřidala? Ha, ha, to sis myslela, jakej to bude skvost, a nic z toho.

Dobře, co víme o Rudé královně z prvních dojmů?

Napsala ji Victoria Aveyard, která se narodila ve městě, kde je ten nejhorší kruhový objezd ve Státech vůbec. Důležitá informace, to si pamatujte. („Proč si to mají pamatovat?“ „Protože jsem to řekla, ale k ničemu to nevyužijí“).

Dále víme, že to má být fantasy, kde se řeší vrstvy ve společnosti. Jak je napsáno i na obálce, je to zkrátka svět rozdělený krví.

(anotace z webu cooboo.cz – ta na přebalu knihy je příšerně dlouhá a prozradí vám téměř celý děj)

Chudobou sužovaní Rudí jsou prostí občané žijící pod krutovládou Stříbrných, špičkových válečníků s božskými schopnostmi. Sedmnáctiletá Mare Barrowová patří mezi Rudé a bere to jako fakt, na kterém se nikdy nic nemůže změnit. Podaří se jí získat práci ve Stříbrném paláci, uprostřed těch, které z duše nenávidí. A rychle odhalí, že navzdory barvě své krve dostala do vínku také jednu vražednou schopnost. Takovou, která může ohrozit a svrhnout vládu Stříbrných. Ale se sílou je nebezpečné si zahrávat. Kdo může v tomto světě rozděleném krví vyhrát?

Opravdu musí být ti válečníci špičkoví? A musí mít božské schopnosti? Tato přídavná jména mě iritují.

Celkově mi teď ta anotace přijde dost vtipná. Čtu si ji s takovým dramatickým podtónem a vůbec netuším, proč to dělám. Možná už jsem ovlivněná tím, že to mám dočtené. A že můj názor na to není nejkladnější.

Nebudu vůbec zakrývat fakt, že jsem čekala mnohem, ale mnohem víc. Absolutně to neukojilo mou potřebu po sakra dobrém fantasy. Rudá královna má skvělý námět, bohužel je ale málo využitý. Kontrast společnosti by byl fajn – i to, že se hlavní hrdinka Mare najednou dostává z plevelu do zlata (?). V tomto ohledu mi to dost připomíná Selekci. A proč ne? Nápad je vážně dobrý. Jenže celá kniha na mě křičí to, že ho absolutně nechce využít.

Prvních sto stran jsem si myslela, že to vyhodím z okna. Ani nevíte, kolikrát jsem to chtěla zaklapnout a sáhnout po něčem jiném. Ale bohužel. Jsem to já? Jsem. Moje touha hledat poklady se ukázala i tentokrát, a tak jsem přeskakovací metodou pokračovala (v mučení) dál. Zastavila jsem ji až někde v první třetině.

Tam se mi teprve zdálo, že se to alespoň trošku rozjelo. Sice jsem se stále nezbavila dojmu, že mě to zatraceně nebaví, ale už jsem aspoň měla nějaký cíl to dočíst. Došlo tam totiž k hodně věcem, u kterých mě i zajímalo, jak skončí. Četla jsem dál.

A bylo to lepší. Ne o moc. Styl psaní se mi pod kůži nikdy úplně nedostal. To se stalo pouze v případě, že šlo o nějakou hodně emotivní scénu. To autorka umí. Umí dobře zametat s pocity čtenářů, takže výboje smutku, co vysílala do hlavní hrdinky, a výboje vzteku, které aranžovala všude okolo, byly vždycky dobré.

Platí tady kvůli tomu takové zajímavé tvrzení: smutná scéna = dobrá scéna

Co se tedy čtivosti týče, nic moc, jsem ráda, že jsem to doklepala, a už se těším na Sníh nebo popel, který na mě čeká.

Hlavní hrdinka mi k srdci taky příliš nepřirostla. Občas jsem její jednání absolutně nechápala.

A navíc je to ještě jedinečné děvče, které by mělo být spasitelkou světa! Tyto typy zápletek taky miluji!

Rudá královna – aranžované, velmi kvalitní foto

To ale ještě není všechno. Máme tady i romantickou linku! Jinak by to nebylo žádné pořádné young adult fantasy, no ne?

Milostný trojúhelník, skoro až hraničící čtyřúhelník, byl snesitelný pouze z jedné strany. A to od mladíka Mavena. Tam to ještě v rámci možností šlo (opravdu ale jenom v rámci možností!). Ale zbytek? Ten bych postřílela vzduchovkou. 

- Když se Mora snaží být objektivní a brát věci vážně, ale nejde jí to.

Názor na určité postavy jsem za celou dobu čtení několikrát měnila. Možná za to může můj otravnej brácha, co mě asi tak tisíckrát vyrušil s tím „já ti potřebuju něco říct!“.

Zvrat na konci příběhu poměrně ušel. Mrzí mě, že jsem na to nepřišla. (HZJAPB – rozluštění této šifry dávám pouze těm, co to četli, nebo těm, kteří chtějí znát spoilery.) Sice jsem celou dobu něco v tom smyslu říkala, ale mé emoce nakonec zvítězily, takže jsem tuto teorii zavrhla. Teď už vím, že jsem to neměla dělat! Má pitomost mě teď štve!

Celkově je konec stravován takovou zajímavou krvežíznivou myšlenkou, kterou já osobně nechápu, ale tak nemohu ani říct, že je to špatné. Já jsem spoko. Třeba se kvůli tomu konci někdy vrhnu do druhého dílu (vysoce nepravděpodobné, ale to jsem o Arkádii říkala taky a stejně už mám dvojku doma).

Jak asi tušíte, Rudá královna je pro mě velkým zklamáním. A rozhodně vám ji nedoporučuji, protože já z ní opravdu nejsem nadšená.

Průzkum na konec dne: Tak kdo si to přečte jenom kvůli tomu, že to nedoporučuju? Všichni takoví lidičkové se mi hlaste v komentářích!

Lucas mi dal chvilku času, načež poznamenal: „Když tady nebudeš stát jako solný sloup, dostaneme se tam rychleji.“

Mora