Já, knižní recenzent – Odskočme si do zákulisí

Asi před měsícem jsem byla označena do tagu Já, knižní recenzent a vám je pravděpodobně jasné, že jsem s vyplněním otálela. Hodně dlouho. A to jen kvůli tomu, že je to téma, k němuž jsem se chtěla pořádně vyjádřit už nějakou dobu předtím, než jsem tento tag objevila.

Proto děkuji Knihomolce Alyss, která mě do něj označila. Upřímně nevím, zda bych se k sepsání takového článku dokopala, a kdyby vážně ne, myslím, že bych vás připravila o zajímavý knižní zážitek.

Takže tedy… já a recenze. Pojďte trošku nahlédnout za oponu toho, jak psaní recenzí probíhá zrovna u mě. Třeba to máme podobné. (Nu, a třeba taky vůbec ne.)

1) Kolik recenzí měsíčně vydáš?

Toto je otázka, na kterou hned z kraje odpovědět nedokážu, protože hodně záleží na tom, jaký měsíc zrovna nastal. Pokud je období, kdy čtu opravdu hodně, zvládnu klidně pět až sedm dlouhých recenzí měsíčně. Pokud ale momentálně nejsem ve čtecí náladě, je možné, že nevyjde ani jedna. Tohle je různé.

Například za prosinec jsem vydala jednu, a to ještě na knihu, kterou jsem přečetla v listopadu. Naprosto upřímně vám říkám, že nejsem člověk, který se do čtení nutí, čtu pouze tehdy, kdy mě to vážně baví, jelikož je pro mě čtení důležitým a oddechovým koníčkem. A právě v prosinci jsem na čtení neměla náladu vůbec, takže jsem nepřečetla nic a recenze vyšla jedna. A kdybych ji vydala už v listopadu, nevyšla by v prosinci žádná.

Jak říkám, je to různé.

2) Píšeš recenzi hned po dočtení knihy, nebo ji necháváš uležet?

Vtipné. Druhá otázka a já opět budu muset říct, že je to různé.

Vím, že když jsem s blogem začínala, většinou jsem recenze psala hned po dočtení, pak jsem tak den počkala, recenzi si přečetla znovu a bez větších cavyků ji publikovala.

Postupem času jsem ale zjistila, že mi nejde o názory, které rychle sepíšu a ani se nad tím tolik nezamyslím. Mé recenze ze začátku byly v podstatě takové ty dojmy, které vás po dočtení knihy přepadnou. A to se mi přestalo líbit.

Takže teď si nechávám názor uležet, ačkoli na druhou stranu existují knihy, u nichž mám tendenci vyjádřit se hned po dočtení kvůli tomu, že si myslím, že by se můj aktuální názor mohl vypařit. Každopádně i tyto prvotní názory potom projdou ještě velkými úpravami, některé větičky se promažou, některé naopak přidám.

Napíšu to jako u první otázky: Jak říkám, je to různé, ale názory, které si nechávám uležet, rozhodně převládají.

3) Máš nějakou přípravu, než se vrhneš do psaní?

Myslíte jako nějaký rituál, který si zopakuju jako básničku, než otevřu wordovej soubor a začnu ťukat do klávesnice? To popravdě ne. Ani nevím, jak by to vypadalo. Jsem zvyklá psát věci od svých jedenácti, dvanácti let a nikdy jsem žádnou vyloženou přípravu neměla, takže se to nezměnilo. Jediné, co možná tak dělám, je to, že se snažím utřídit si myšlenky předtím, než se do toho vrhnu. Alespoň trošičku, abych věděla, jak přesně začít.

4) Co ve tvé recenzi určitě nesmí chybět?

Humor, ironie, poznámky, které nedávají smysl, nějaké to drobné závěrečné shrnutí, rozhodně úvodní fotka s procentovým hodnocením… A mohla bych jmenovat dál. Mé recenze jsou dlouhé, jako fakt dlouhé. Když se porovnám s ostatními blogery, můj názor je tak dvakrát až třikrát delší, a to je kvůli tomu, že mám tendenci vyjádřit se ke všemu a chci, aby ten text působil dobře. Aby se to pěkně četlo, předalo to čtenáři pocit, že dobře zabil svůj drahocenný čas, a zároveň informace, které potřebuje.

Co tedy v mé recenzi nesmí chybět? Taková ta nepsaná struktura, kterou mám v hlavě. Je těžké to vysvětlit. Mám určitý vzor, jak své recenze píšu, zároveň to tak ale nepůsobí. Pochopím to já, ale pravděpodobně ty souvislosti nepochopíte vy, takže dejme tomu, že nesmí chybět žádná z věcí, které v recenzi potřebuji. Zbytek si domyslete. (A představte si, že se usmívám od ucha k uchu.)

Vlastně si to představovat nemusíte, tady máte úsměv.

5) Jak dlouho ti trvá, než ji napíšeš?

Na tenhle dotaz jsem čekala a hrozně jsem se na něj těšila. Proč? Protože vás to možná šokuje. Mně napsání recenze trvá klidně několik hodin. 

Nejdřív záleží na tom, zda je to recenze, kterou píšu po uležení názoru, nebo ji píšu hned po dočtení. Ten prvotní výboj je většinou rychlejší, přeci jen to máte čerstvě přečtené, tak to jde samo. To mívám základní konstrukci recenze i do půl hodiny. Na druhou stranu… tento typ textu ale potom projde strašně dlouhou úpravou, kdy přepisuji každé slovo, přehazuji odstavce, aby to dávalo smysl, doplňuji poznámky. Takže tohle zabere tak dvě a půl hodiny + upravování recenze v editoru Bloggeru.

To byl případ jedna. Potom je tu případ dvě. To je recenze s uleželým názorem. U té vždy používám své poznámky a snažím se v nich zorientovat, proto samotné psaní zabere mnohem více času. Nicméně opravy jsou potom kratší, protože v psaní tohoto názoru se víc soustředím na to, jak text působí. Ten první výboj je prostě výboj, u něhož se soustředit na to, jak ten text vypadá, ani nedá.

Kdybych tedy měla říct, jak dlouho mi to zabere… jedna recenze bude tak do tří až čtyř hodin. Šokováni? 

Já jsem zkrátka perfekcionista.

6) Píšeš spíš kladné nebo záporné recenze?

Takto. Opět záleží na tom, jaké období zrovna je. Pokud přečtu knihy, které mě nadchly, je jasné, že budou recenze kladné. Pokud to bude něco, co mě zklamalo, neberu si servítky. 

Abych ale odpověděla na otázku, většina lidí si mě spojuje spíše s kritickými a zápornými recenzemi. Jsem přeci jen člověk, který se rýpe ve všem a na všem hledá chyby. Myslím, že hodně z vás si pamatuje aféry s Rudou královnu, Sněhem nebo popelem či snad Pádem andělů. Tady bylo zrovna jasně vidět, že já nejsem člověk, co by vše vychválil. Abych totiž mohla něco vychválit, musí to být dílo, které mě dostane. V dobrém slova smyslu samozřejmě.

Takže… abych vám udělala radost, řeknu, že asi píšu spíše záporné. (Je mi jasné, že byste byli sakra zklamaní, kdybych řekla, že jsem kladný recenzent. Všichni víme, že z větší části nejsem. A vím to i já.)

7) Pověz nám o tvé první recenzi (a připoj odkaz).

Né. Opravdu musím? Je to nutné?

Vždy když si vzpomenu na svou první recenzi, trošku trpím, protože vím, že to byl takový ten první výboj myšlenek. A hlavně… tímto způsobem bych recenzi už v životě nenapsala.

Má první recenze byla zároveň recenze, která mě přivedla k blogu a ke knižní komunitě. Zrovna jsem dočetla Zaklínače (povídkový díl) a dostala jsem strašně zajímavý nápad na to, že bych se k tomu mohla vyjádřit. A vzhledem k tomu, že už mě nudilo psát své názory pouze na Databázi knih, rozhodla jsem se, že bych si mohla zřídit svoje stránky. Takhle vzniklo V záplavě knih.

A tady je ta osudná recenze. (Momentálně trpím kvůli tomu, že ji sem vážně dávám.)

Názor na povídky ze světa Zaklínače 

8) Kterou tvoji recenzi bychom si měli přečíst?

Mám pár recenzí, na které jsem hodně hrdá, klidně to egoisticky otevřeně přiznám. Asi nejvtipnější na tom ale je ten fakt, že všechny recenze, na které jsem já osobně pyšná, jsou kritické.

Nejvíce mám asi ráda Rudou královnu, přeci jenom je to jedna z prvních knih, které se za mnou táhnou do teď jako stín a spousta lidí si ze mě dělá srandu kvůli tomu, jak to nenávidím. Vím, že nějak chvíli po tom, co jsem ji vydala, kamarádka četla na internetu nějaký článek o tom, že by mohla vyjít filmová adaptace Rudé královny. Potom mě označila na Instagramu se slovy „tohle se Kiře asi líbit nebude“. Takže Rudá královna je za mě takový ten bodík, který si se mnou spojují lidé do teď. Je to zajímavá kritika, proto tu recenzi dost doporučuji.

Nemůžu sem nepřihodit svůj názor na Pád andělů, bez toho by to nešlo. Vytvořila jsem kvůli tomu i tabulku hrůzy.

A abych nebyla jen negativní, má poslední vydaná recenze rozhodně taky stojí za to. Oba na konci zemřou je něco, co obdivuji, a v té recenzi je to skvěle vidět. (Vůbec to není nenápadné podstrčení k tomu, abyste si to přečetli také.)

9) Existuje naopak nějaká, za kterou se stydíš?

Rozhodně to budou ty první recenze, které jsem psala. Zaklínače už jste měli možnost vidět před chvílí. I mé recenze na Selekci byly dost nepovedené z mého úhlu pohledu.

A teda taková jedna, kterou bych ještě ráda zmínila, je na Dvůr křídel a zmaru. Byla to totiž recenze, kterou jsem napsala bez toho, aniž bych si nechala svůj názor projít hlavou. A je to tam hrozně moc vidět. Teď postupem času své tehdejší myšlenky už vůbec nesdílím a myslím si, že bych zrovna tuto recenzi měla přepsat, protože nevystihuje můj názor.

10) Máš svoje osvědčené tipy, triky a rady pro ostatní, jak napsat dobrou recenzi?

Ne, popravdě nevím, co bych poradila. Já jsem se do psaní recenzí pustila kvůli tomu, že jsem chtěla něco psát a zrovna názory na knížky mi přišly jako ideální téma, protože si můžete najít svůj vlastní styl a být kreativní. Můžete si zkrátka psát tak, jak chcete vy.

Nemám žádné triky, které používám, ani rady, co můžu dát, protože já píšu to, co mě napadá. A přesně v tomto asi spočívá kouzlo mých recenzí.

Jediné, co bych tak mohla říct, je tohle: Rozhodně si nechte uležet své názory, protože toho potom můžete litovat. Můžete publikovat něco, s čím za chvíli nebudete souhlasit. To je přesně můj případ u Dvora křídel a zmaru. Možná ho přeci jen nepřepíšu a nechám ho jako takovou názornou ukázku toho, jak recenze nemáte psát.

(Je pravda, že nemůžete čekat na uležení názoru rok (ok, jako můžete, ale chápeme se), ale rozhodně je lepší nějakou chvilku vyčkat. Pravděpodobnost, že si budete myslet něco jiného, už potom přeci jenom není tak extrémně velká.)

Takže asi jen na tohle pozor, jinak nevím, co bych k tomu řekla.

Být knižním recenzentem je skvělé a neuvěřitelně mě to baví. Zároveň proces psaní mých recenzí by mohl někoho dost zděsit a odradit, ale tady záleží hlavně na člověku, jak přesně se psaní názorů zhostí. Já jsem v srdci perfekcionista, tudíž než vyšvihnu recenzi, která se bude líbit i mně, dlouho to trvá. Dokud nejsem spokojená, nemůžu ji vyslat ven do světa. 

Doufám, že vás se mnou bavilo proběhnout se zákulisím mého blogu. Přemýšlela jsem, že bych něco podobného sepsala i v rámci instagramového účtu, protože i tam to v zákulisí vypadá dost zajímavě.

(Nikoho do tagu neoznačuji. Kdo bude chtít, ten to vyplní.)

Co vy? Jak to máte? Jak píšete své recenze?

Mora