Mora nesouhlasí a zase plave proti proudu – Pád andělů

Minule jsem byla kvůli recenzi románu Hana velmi seriózní, dnes jsem zpátky ve své plné švihlosti. A s kritickou lupou v ruce.

Vítejte ve světe, kde lidi žerou lidi. Kde lidi žerou anděly. Kde je to divné. Kde hlavní hrdinka ztratila rozum (ne-li celý mozek). Mým dnešním úkolem je ukázat vám, proč z tohoto světa co nejrychleji vypadnout a nebýt jako Mora, která se ještě rozhodla, že se na své vlastní nebezpečí pustí i do druhého dílu.

K Pádu andělů jsem se dostala kvůli levné ceně a poukázce do Albatrosmedia.cz. Potřebovala jsem doplnit objednávku k Trnité řeči, a když jsem našla toto fantasy, které je velmi dobře hodnoceno na ostatních knižních webech a které stálo jenom šedesát korun, přihodila jsem ho do košíku i s jeho druhým dílem. Objednávka byla dokonána. A moje jízdenka do knižního pekla zakoupena (já si tak libuji v přehánění).

Pro začátek pár slov k autorce. Kdo to vlastně je? Sama to nevím.

(informace z webu databazeknih.cz + megaknihy.cz)

Susan Ee studovala tvůrčí psaní. Nejdříve na seminářích ve Stanfordu, dále pak v rámci The Iowa Writers Workshop a Clarion West. Miluje sci-fi, fantasy a horory s trochou romantiky. Bývala právničkou, ale v současnosti si užívá nezávazný spisovatelský život. Má na svém kontě právě fantasy sérii, která se stala bestsellerem a byla přeložena do více jak dvaceti světových jazyků. Tato série je zároveň tou, ze které dnes budeme čerpat. Podíváme se na zoubek Pádu andělů, což je první díl trilogie Penryn a konec dní (třetí díl ale dosud nebyl přeložen – štěstí?).

Takže… co kdybych s tím konečně začala?

Obálka je boží. (Jestli čekáte, že ještě něco dodám, tak čekáte marně.)

Je to šest týdnů, co andělé apokalypsy sestoupili na zem a zcela ovládli dosavadní poklidný chod moderního světa. Ve dne jsou lidé v San Francisku, kde žije i Penryn a její rodina, zastrašováni pouličními gangy, v noci tu panují strach a podezření. Penryn se snaží v chaotickém městě přežít a ochránit svoji rodinu, ovšem do té doby, než je její sestra Paige unesena anděly. Penryn je ochotná pro záchranu sestry udělat cokoli.

Cokoli, včetně uzavření obchodu s nepřítelem. Jen s pomocí Raffeho, anděla, kterému byla useknuta křídla jeho vlastními „lidmi“, může Penryn najít Paige. Ona potřebuje jeho, on ji. Navíc se mezi nimi vytvořilo zvláštní pouto, které je však v současném nastoleném pořádku absolutně nepřípustné.

Už jen anotace nám říká, že půjde o naprosto předvídatelný příběh, alespoň z hlediska romantické dějové linky. Já se tímto popisem extra nezabývala, ale kdybych už měla být konkrétní, je na mě příliš dlouhý. A to se mi k fantasy nikdy nehodilo a hodit nebude.

Ze začátku mi chybělo nějaké lepší uvedení děje. Autorka má totiž za to, že tyto informace získáme v anotaci a že v příběhu už být nemusí. Chyba lávky. Je to potřeba, protože jinak to není ono. Čtenář se ztrácí, ačkoli ty potřebné detaily vlastně zná ze zadní strany knihy. V příběhu to zkrátka být musí. A u tohoto námětu by bylo fajn, kdyby to přišlo hned nějak ze začátku.

Susan Ee svůj styl psaní okořeňuje hovorovou češtinou, která působí tak nějak „neomaleně“ (alespoň mně tedy). Zvlášť když je celá kniha psána z pohledu první osoby. K tomu Susan používá všechny možné trapné vtipy, které ji v době tvorby napadnou. Opakování slov je na stránkovém pořádku a stylistika taky značně pokulhává (tady bych ale měla námitky vznášet spíše korektorům, že?). 

Na druhou stranu se to hezky čte, i když ne vždy. Jsou tam části, kdy člověka celá kniha dokáže naprosto znudit, že by byl schopen ji snad i spálit, jen aby ji už nemusel louskat dál. Tohle je hlavně v první třetině, ale o Mořině rozdělení knihy do tří částí budeme mluvit až za chvíli.

Námět je ohraný a naprosto příšerně divný. Šílenost, které jsem z počátku nevěřila. Do tohoto tématu bych se jako spisovatelka nikdy nepustila. Možná i autorka s ním měla problémy, protože z mého pohledu se mi svět zdál nepromyšlený. Navíc se tu schází klišé navlečené ve zlatém kabátě s pitomostí v mozku hlavní hrdinky. Do toho ty všechny nesrovnalosti, kterých jsem si všimla, a vykvétá nám z toho příběh, jenž je naprosto padlý na hlavu.

V civilizovaném světě, kde existují zákony, banky a supermarkety, je paranoidní schizofrenie velký problém. Ale ve světě, kde banky a supermarkety využívají gangy k mučení, je být trochu paranoidní vlastně výhodou. Schizofrenie je ale problém pořád. Neschopnost odlišit realitu od fantazie má k ideálu daleko.

Při čtení jsem protočila oči tolikrát, že jsem chvíli uvažovala i o tom začít si to počítat, ale asi tak u čísla deset jsem toho nechala. 

Taky jsem zjistila, že jsem pravděpodobně sadista. Jak jinak bych si mohla vysvětlit skutečnost, že se mi nejvíce líbí části, kde hlavní hrdinku mučí? 

A hlavní hrdinka Penryn je (bohužel) kapitola sama o sobě, ale to bych ráda zahrnula do svého rozdělení, do něhož se pustíme hned teď.

Vyrobila jsem k tomu krásný obrázek, který za mě vysloví všechno, co jsem ještě chtěla do recenze přidat.

No, možná jsem krutá, ale ono jiné slovo než hrůza opravdu použít nejde. Nemůžu kvůli konci, který mě poměrně bavil, smazat všechny ty své poznámky, které jsem k ději pronesla. Všechnu tu kritiku, co ze mě vyskákala. Třeba bude druhý díl lepší, což hodně brzy zjistím, ale tohle bylo zklamání – a to velké. 

Zamlouvalo se mi jen pár úseků, líbilo se mi toho opravdu minimum. A to je špatné. Fantasy dílo, z něhož by se toho dalo tolik vyždímat. I ten námět, který drží částečku klišé, mohl být lépe zpracován. Vážně mohu jen doufat, že se Susan Ee s druhým dílem popasovala lépe.

Teď si hlavně připadám jako vyvrhel. Tato série je docela chválená a pak jsem tu já a můj názor, který jde úplně proti proudu. No, co s tím nadělám? Já jsem Mora a ta je přeci vždycky divná.

Četli jste Pád andělů? Souhlasíte se mnou, nebo vůbec? Pokud ne, rozhodně mi dejte vědět do komentářů, co přesně se vám na sérii líbí! Ráda bych to věděla.

Mora Leray