Rozhovory s Morou - Knižní zklamání roku 2018

Minule se řešilo to nejlepší, co se tedy podívat i na ty největší propadáky? 

„Tak, Mor, hádej, co bude teď.“

„Úplný opak toho, co jsme řešily před chvílí?“ zeptá se s úsměvem a natáhne se po skleničce vody na stole. „Loni jsi to udělala stejně,“ dodá a napije se.

„Taky pravda,“ připustím a mrknu se do sešitu. Další otázka je naštěstí o něčem jiném. To by čekat nemusela. Snad. „Dobře, takže… co nejhoršího se ti dostalo do rukou za rok 2018?“

Položí skleničku zpátky na stolek a na chvilku se zamyslí. „Tohle už není moc složité. Možná jsi tím měla začít hned.

Na špičce bude určitě Pád andělů od Susan Ee. Kdo četl moji recenzi, okamžitě pochopí. První kniha, u které jsem dokonce vytvořila tabulku příšernosti. Nedalo se to.“

V ten moment mi dojde, že vím, o čem mluví. Tu recenzi jsem četla. „Počkej, to je taková ta zelenobílá obdélníková tabulka?“

„Jo, to je ono.“

„To je ta hrůza, klišoidní hrůza a zvláštní hrůza?“

Kývne hlavou na souhlas.

Zasměju se. „Tak to se pak nedivím. Pokračuj.“

Odpovědí mi je úšklebek. „S radostí.

Hodně jsem také očekávala od Kinga, kterého jsem dostala jako recenzní výtisk od MegaKnihy.cz a nakladatelství Ocelot. Byl na něj hrozně velký ohlas, recenze bořily hranice normálu, pořád dostával pět hvězdiček z pěti… Jo, a pak jsem ho dostala do ruky já a bylo to v háji,“ uchechtne se. „King jako rádoby drsňák rozhodně neměl žádné kouzlo, které by mě uchvátilo. Byl to prostě namachrovanej týpek, nad kterým jsem měla slintat asi jako všechny čtenářky, ale to se nestalo. Do toho se nám tam ukázala další hrdinka Doe, která mi k srdci skutečně nepřirostla, a vulgarita, co nás provázela celou knihou… Ne a ne, nebavilo mě to, ale na svoje vlastní nebezpečí chci zkusit druhý díl.“

Vytřeštím oči. „Proč proboha?“ zeptám se, ačkoli je mi jasné, proč to chce udělat. Jako bych tu holku neznala.

Protočí oči v sloup. „Je to výzva, Paolo.“

 „I kdyby ti to mělo přivodit smrt?“

„I tak do toho půjdu.“

„Blázne,“ povzdechnu si.

Poklepe prsty na stůl. „Kde jsem to skončila? Ach, jasně, King. Tragédie světová. 

Nesmím zapomenout zmínit ani scénář Harry Potter a prokleté dítě, který vyšel s podobným popraskem. Jenže to byla taková neslaná, nemastná, ještě k tomu nepovedená fanfikce na Harryho Pottera. Pro mě série končí Relikviemi, tohle tam nepatří. Je to jednohubka, která by měla splnit čtenářskou touhu návratu do Bradavic, ale neřekla bych, že ji plní dobře. Spíš se mi zdálo, že se tento scénář snažil svět Harryho Pottera zničit.

Potom tu byla i Bodyguardka. Další katastrofa prvního stupně. Bylo to strašně pomalé, rozvláčné. Chybělo tomu napětí, vlastně mě ani moc neoslovil nápad.

A nakonec bych ještě zmínila Caraval, který mě svým námětem strašně moc zaujal, ale jeho čtivost jaksi zmizela hned po prvních padesáti stránkách. Pak už se bohužel nevrátila. Tak úžasný nápad to byl!“

„Magie a kouzla?“ vložím se do toho.

Mora přikývne. „Přesně, miluji magii. Tohle mohlo mít budoucnost, ale nemělo. V mým podání by to rozhodně dopadlo mnohem líp,“ mávne rukou do neznáma a zakoulí očima.

Tlumeně se zasměju nad jejím sarkasmem. „Egoisto.“

A co vaše největší knižní zklamání roku 2018? Opět opakuji, že nemusí jít o knihy, které v tomto roce vyšly, nýbrž o ty, které jste vy přečetli. 

Mora/Paola