Jsem silnější než jakékoliv spalující plameny – Furyborn

Zmatený svět. Nepříjemné hlavní postavy, co si o sobě evidentně hodně myslí. A celkově příběh, který vás bude spíše iritovat, než že by vás oslnil. To je Furyborn v kostce, moji drazí přátelé.

Dnes mám náladu hodnou knihohlavské kritičky a myslím si, že už i ten úvod mluví za vše. Furyborn je něco, co mě vytočilo stejně jako Rudá královna či Sníh nebo popel. Což znamená, že mírná nebudu ani v nejmenším.

Kniha Furyborn se dostala do populárního pole zájmu díky propagaci Knih Dobrovský a jejich blogerů, kteří ji dostali na recenzi ve formě recenzáku (který má mizernou kvalitu, ale o tom pomlčíme). Mě to zaujalo, a jakmile jsem se dozvěděla, že bude Kája z Kájin svět pořádat s tímto dílkem štafetu, rozhodla jsem se zapojit. Popravdě… stále nevím, jestli toho lituji či ne. Na jednu stranu to byla knižní štafeta a já si mohla číst poznámky ostatních, dalším plusem je rozhodně i to, že si můžu po dlouhé době pořádně zakritizovat, ovšem to nic nemění na tom, že se neustále nemůžu zbavit dojmu, že jsem mohla svůj volný čas obětovat něčemu kvalitnímu. Tohle pro mě totiž kvalitní není, to zásadně zdůrazňuji.

Ještě bych předtím, než začnu, také ráda podotkla, že nebýt to štafeta, tak to ani nedočtu. Až tak moc se mi to nelíbilo, jo, přesně tak.

(anotace z webu databazeknih.cz)

Furyborn je první díl bestsellerové trilogie Empirium. Neuvěřitelně originální fantasy (Mořina poznámka: spíše neuvěřitelně nesmyslné fantasy), které by vám rozhodně nemělo uniknout, vypráví příběh dvou nezávislých mladých žen, které od sebe dělí celá století a které mají moc zachránit svůj svět. Anebo ho zničit.

Když útočníci přepadnou jejího nejlepšího přítele, Rielle Dardenne riskuje všechno, aby ho zachránila. Aby prokázala, že je jednou z prorokovaných královen – královny světla a královny krve – musí jako královna Slunce podstoupit sedm magických, elementárních zkoušek. O tisíc let později je královna Rielle pro Elianu Ferracoru jen pohádkou. Do momentu než se sama zaplete do kosmické války a než se jejich příběhy navzájem propletou.

Příběh začal nevábně, autorka nás vhodila do děje a čekala, že ihned budeme vědět, o co jde. To jsme nevěděli. Tenhle pokus o zaujetí bych pochopila v případě, že tak po 30 stranách už budeme dějovou linii chápat. Mohu vás ujistit, že tohle se skutečně nestalo. Děj jsem upřímně nepochopila do teď, bylo to chaotické. A to nesmírně. Ani po dočtení nevím, o co tam šlo. Celá linka je plná tisíců nesrovnalostí. Nevím, jestli to holky přede mnou zkrátka nevnímaly kvůli tomu, že se jim to líbilo, ale já tam toho vidím mraky.

Charaktery postav jsou taky pěkně na… fajn, měla bych být slušná. Postavy jsou otravné a vážně mi nesedí, ničím vás jako čtenáře neokouzlí a nebudete s nimi moci sympatizovat. Především ty dvě hlavní, Rielle a Eliana, jsou hodné toho, abych je hodila pod vlak nebo zakopala (volba jejich smrti je na vás, pomozte mi s tím). Dle mého názoru to stoprocentně nejsou milé dívky, mají příliš vysoké ego, myslí si, že všechno zvládnou a nikdo je nepřemůže, několikrát se vzhlíží v zrcadle a obdivují svou postavu, občas jejich myšlenkové pochody nechápete ani z jedné dvanáctiny celku.

Simon, kterého vidíme na začátku, má zase povahu typu přelétavého chlapce. V jedné vteřině daného člověka nenávidí, v té další ho miluje. Jak, řekněte mi, jak je tohle vůbec možné?

Eliana stejně jako Simon neví, co chce. Její charakter je sice zajímavý v oblasti vražd a v tom, jak se to všechno snaží zvládat, ale ne… ne.

Jediná postava, která mi sedla a kvůli které jsem se alespoň trochu snažila knihu dočíst, je Vlk. Hotovo, konec. 

Nu a ještě možná trochu ten námět, který není zlý, jen je zkrátka zpracovaný opravdu prazvláštně.

Troufnu si říct, že Bílá nemoc, kterou jsem četla ve stejný čas, byla mnohonásobně lepší.

Nutná vsuvka: Díky autorčině špatnému vnímání reality jsem se popadala za hlavu, když jsem se dozvěděla, že jednu z postav v dětství – to slovo je důležité – vzrušovaly doteky jejího přítele.

Vztahy. To je taky mínus. Vztahy typu „miluju tě, nenávidím tě“ nedávají sebemenší smysl. Například v Krutém princi bylo tohle skvěle promyšlené, tady… ani nevím, proč to tady vůbec figurovalo. Nemyslím si, že je to tam potřebné, a dle mého názoru to opravdu celý příběh ještě zhoršuje.

Musím uznat, že mi vlastně ani příliš nesedl styl psaní. Je to ploché a nevýrazné. Mé srdce si to bohužel nezískalo.

V námětu celé knihy se trošku ukazuje krev. To pro mě už ze začátku byla taková předzvěst toho, že to bude zlé. A bylo. Měla jsem se řídit svým „krvavým“ super instinktem. Díky předvídatelnému ději jsem dostala příležitost věštit budoucnost.

Také bych ráda podotkla, že díky prologu vidíte v dějové linii neuvěřitelný časový skok, který – přiznejme si to – téměř nedává smysl.

A co se týče konce, ten je snad ještě více zmatený než celá kniha. Za mě je Furyborn něco, s čím jsem ztrácela čas.

Nebavilo mě to. Vůbec. Vážně ne. Holky přede mnou (tedy kromě Vandy) byly nadšené a já upřímně nechápu z čeho. Tohle mě neuvěřitelně zklamalo. (A kdo sledoval mé mluvené příběhy, to zoufalství na mně musel vidět.) Rozhodně to není něco, co bych vám mohla doporučit. Raději se tomu vyhněte.

Děkuji za pozornost.

Mora

Komentáře

  1. Tahle kniha musí být fakt špatná. :D Už jsem slyšela pár negativních recenzí od blogerů, kteří dostali recenzák, a očividně je to ještě horší, než jsem si představovala. :D No, aspoň vím, čemu se vyhnout velkým obloukem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já osobně znám pár lidí, kterým se to i líbilo, ale je pravda, že hodně z nás to opravdu zkritizovalo. :D
      Vyhni se tomu, nestojí to za to. :D

      Vymazat
  2. Wow, to je síla. :D Mluvené stories na insta nikdy nesleduji. Všude kde někdo mluví, tak přeskakuji. :D Ale i tak jsem si všimla tvých příspěvků o "skvělém" Furyborn. :D
    Na tu knížku koukám už od doby, co vyšla a to jen kvůli tomu obalu. :D Ten je luxusní! ♥ (Asi museli vykompenzovat vnitřek?) Ale bohužel mě nezaujala ani anotace, přijde mi...taková...nemastná neslaná. :D

    Ale podobný stav teď zažívám u Skleněného trůnu. :D Ten příběh a námět jsou suprový, ale ta hlavní hrdinka je taková kráva! "Já nevím jestli chci jeho nebo jeho... Já jsem nejlepší nájemná vražedkyně, i když si vůbec nedávám pozor, když spím a každý se dokáže vloupat do mé ložnice." Oh, jak já ji nenávidím, to je tak namyšlená kráva... :D Čekala jsem od toho mnohem víc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéžiš, ty jsi tady! Co tady děláš? Dlouho jsem tě tady neviděla! :D
      Myslím, že mluvené příběhy ohledně Furybornu jsou tak jediné, které u mě fakt za něco stály, protože jsem to celou dobu kritizovala. :D

      Obal je hezký, to je pravda, ten může za to, že jsem tomu nedala těch 10 %, co jsem chtěla. :D Ne, dělám si srandu, obal jsem do toho ani nepočítala, fakt to nekompenzuje to, co je uvnitř. :D

      Skleněnému trůnu se vyhýbám jako čert kříži a budu se mu určitě vyhýbat tímto způsobem dál. :D

      Vymazat
    2. Jo! Já jsem tady! xD Na tuhle recenzi jsem tu čekala fakt dlouho a stalkovala jsem to tady! :D
      Možná se na ně někdy podívám, když máš na insta ten jejich výběr. :D

      Jen vyhýbej. :D Mě zajímalo, co na tom všichni tak žerou a jak teď vyšel ten šestý(?) díl, tak jsem to viděla úplně všude, a na dovolené jsem se zakecala s jednou češkou, která mi převedla nějaké knížky ze své čtečky do mojí a i celou serii Skleněného trůnu, tak jsem si řekla, že to konečně zkusím, když kolem toho tak dlouho chodím. :D Ale takovou větší krávu jsem jakživ neviděla. :|

      Vymazat
    3. Tak až se někdy budeš extrémně nudit, jdi do toho. :D

      Upřímně tisíc stran číst nehodlám, nechci se Skleněným trůnem ztrácet svůj čas. :D

      Vymazat
  3. Tak to je pěkná kritika, tvoje Stories ohledně Furyborn mě tedy bavily. :D A tedy knize se vyhnu a dám přednost něčemu lepšímu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, to jsem ráda, že někoho má kritika v příbězích fakt baví! :D
      A taky jsem ráda, že dáváš na mě a vyhneš se tomu. :D

      Vymazat

Okomentovat

Napiš sem, cokoli budeš chtít, ráda si počtu, poutníku.