Oba dva měli uměleckou duši, jen ji každý dával jinak
najevo. V jinou dobu, jiným způsobem. Jeden z nich se jí rozhodl potlačovat,
další ji rozvíjel. Ale pak se strany mince obrátily.
Cesta těchto dvou duší je plná nástrah, překvapení a
napětí. Je to krásné a plynulé čtení, to vám řeknu už teď.
Začínám mít dojem, že se tento rok věnuji dočtení všech známých knih, které bych jako young adult milovník měla znát. A
zatím se mi to daří. Muffin a čaj, Illuminae, Rudá královna (jo, taky ji znám a
jsem strašně nadšená! To byla ironie, to jsme všichni poznali, že ano?), Sníh
nebo popel (bez tohohle dílka bych se teda taky obešla, když jsem ho dneska
zahlédla v knihovně, poplašeně jsem od té poličky odskočila) a mnoho
dalších.
Po Dám ti slunce jsem sáhla kvůli obálce, poznám ji na
dálku. A také kvůli všeobecné popularitě tohoto dílka. A taky k tomu přispěla
ještě jedna drobnost.
Jak všichni víte, díky Světu knihy jsem se potkala se strašně velkým množstvím
(to zní, jak kdybych chtěla něco péct, já vás upéct nechci!) skvělých lidí.
Jedním z nich je i milá dívenka z bookstagramu Knihy jako pihy.
Zrovna ta mi Dám ti slunce doporučila svým krásným příspěvkem. A já musím
uznat, že měla pravdu. Jistě, nebyla to hitparáda, ale bylo to miloučké. A to
mi k zalíbení stačilo.
Huh, na začátek chci ještě podotknout, že toto je první recenze po mé
týdenní pauze. Vtipný na tom je ten fakt, že jsem si tuto pauzu nestanovila
sama, ona ta pauza jaksi přišla sama společně se šmejdem (spíš šmejdkou) jménem
prokrastinace. To mi řekněte. Co vy a prokrastinace? Ničí vás stejně jako mě?
Jo! Už se vracím k recenzi!
(anotace z webu databazeknih.cz)
Jude a její dvojče Noah jsou si neuvěřitelně
blízcí. Když je jim třináct, Jude pochopí, že je krásná, a Noah zas, že je gay.
Třináctiletý Noah má kromě své sestry už jen jedinou lásku: kreslení. A dělá
všechno pro to, aby se dostal na prestižní uměleckou školu. Jude naproti tomu
víc řeší kluky. O tři roky později je všechno jinak. Na školu snů se dostala Jude, ale je z ní zakřiknutá šedá myška, co
se schovává za své výtvory. Z Noaha se stal pařmen a lamač dívčích srdcí. A
jejich máma je mrtvá.
Příběh začal pomalu a až do konce si své tempo vlastně nezměnil. Dějová
linie pozvolna plyne. Někdo, kdo má rád rychlejší spád, by Dám ti slunce možná
odsoudil, protože autorka se hodně věnuje myšlenkám hlavních hrdinů a často
uplynou dvě až tři strany než hlavní hrdina vůbec odpoví na položenou otázku v přímé
řeči.
Myšlenky, které v sobě nosí Jude a Noah, jsou
kompletně jiné a zároveň naprosto stejné (to je pěkná blbost, ale přesně tak to
cítím). Jen si vždy vyberou chvíli, kdy má ten druhý zrovna naprogramované
myšlení jinak. Naprogramované (a jsme na informačních technologiích, to to
chtělo).
Ačkoli příběh opravdu plyne pomaličku, je to nesmírně čtivé a vy zkrátka
pořád máte nutkání číst dál. Soukromá poznámka pisatelky recenze: Já jsem se
konečně zbavila čtecí krize, takže jsem vážně ráda, že to už můžu více
posoudit.
Najdete tam od všeho trochu. Humor, poznámky typu „ale
k tomu se vrátíme až později“, které jsou mě osobně hrozně moc sympatické,
protože si pamatuji, že jsem to používala při psaní i já, drobnou romantiku
(nad kterou jsem sice občas protočila oči, čemuž jsem zkrátka nemohla zabránit,
pořád se ve mně ozývá to, že jsem emocionální šutr) a co je hlavní, postavy,
nad kterými můžeme snít a můžete s nimi sympatizovat.
Noah a Jude jsou neotřelí hlavní hrdinové. Noaha si zamilujete snad ihned,
zato u Jude chvilku potrvá, než si na ni zvyknete. Zvlášť u ní jsem ze začátku
ty oči protáčela opravdu často, protože... nu, nechci prozrazovat, já myslím,
že vám to dojde. Ale vrátím se k tomu, o čem jsem mluvila (oprava, psala)
předtím. Na Jude si zvyknete a pak je váš požitek ze čtení mnohem větší.
Mně se to líbilo. Nemůžete od toho čekat nic velkého, nic světoborného, ale
je to krásná a roztomilá oddechovka, která za pozornost rozhodně stojí. Pokud
se vyžíváte v pomalejších rozjezdech a plynulém příběhu obaleném cukrovou
vatou, rozhodně do toho jděte. Myslím, že litovat nebudete. Je to prostě
roztomilé (a i mě jako emocionální šutr to vzalo za srdíčko).
Co vy a Dám ti slunce? Četli jste, dlouho se chystáte, nebo se teď chystáte
jenom pár minut kvůli mojí recenzi (jo, to se většinou nestává, ale třeba jo!)?
Mora
Myslím, že po těch všech detektivkách by se mi oddechovka hodila. Díky za tip! 😊
OdpovědětVymazatNemáš zač, je to miloučké čtení. :)
VymazatDám ti slunce je nádherný příběh ♥ Dostala jsem chuť si to přečíst znovu, díky :D
OdpovědětVymazat(Btw, Rudá královna :D Nevím, jestlis četla i pokračování, ale to je děs běs. Královnu jsem četla asi v patnácti a to mě uhranulo, loni jsem si dala pokračování a to byla hrůza. Pořád nevím, jestli chci v té sérii pokračovat :D)
Není za co! :D Já ráda doporučuji věci, které už miliony lidí přede mnou četlo, takže jistě... musíš to číst znovu. :D
VymazatNebudu číst pokračování, to by mě někdo musel chtít umučit. :D
Už jsem ti řekla, že tvoje recenze jsou fakt boží? Jestli ještě ne, tak to teď zmiňuji. :D
OdpovědětVymazatJinak prokrastinace mě taky ničí. Zrovna čtu knihu, která mě moc nebaví, takže místo čtení radši prokrastinuji. Je to zajímavější. :D
Tak a teď k Dám ti slunce. Na knihu jsem narazila tedy už několikrát, ale nějak ani nemám v plánu ji číst. Spíše dám přednost jiným knihám, na které mám zálusk. Třeba taková Illuminae. Už brzy se k ní dostanu a nehorázně se na ni těším.:D
Já si myslím, že z tvých komentářů je jasné, že se ti mé recenze líbí. Jinak by tady ty komentáře nebyly a já ti za to moc děkuju! Jsem neskutečně ráda, že se ti mé názory líbí! :)
VymazatNu, jsem teda zvědavá, co povíš na Illuminae! :)
Dám ti Slunce jsem četla v létě 2016 a... nepamatuji si z toho vůbec nic! :D Ale moje hodnocení na Databázi knih je stejné jako tvoje, takže hádám, že se mi to muselo líbit. :D Nevím, jestli si někdy dám rereading, i když mám doma to anglické ilustrované vydání, ale určitě se chci mrknout po té druhé knize autorky, Nebe je všude. :D
OdpovědětVymazatDám ti slunce je prostě takové to roztomilé letní čtení, oddechovka. A ty já můžu. :D
VymazatJá osobně se na Nebe je všude zatím nechystám, ale třeba někdy v budoucnu... :D