Mráz po zádech a globální oteplování – Dám ti slunce

Oba dva měli uměleckou duši, jen ji každý dával jinak najevo. V jinou dobu, jiným způsobem. Jeden z nich se jí rozhodl potlačovat, další ji rozvíjel. Ale pak se strany mince obrátily.

Cesta těchto dvou duší je plná nástrah, překvapení a napětí. Je to krásné a plynulé čtení, to vám řeknu už teď.

Začínám mít dojem, že se tento rok věnuji dočtení všech známých knih, které bych jako young adult milovník měla znát. A zatím se mi to daří. Muffin a čaj, Illuminae, Rudá královna (jo, taky ji znám a jsem strašně nadšená! To byla ironie, to jsme všichni poznali, že ano?), Sníh nebo popel (bez tohohle dílka bych se teda taky obešla, když jsem ho dneska zahlédla v knihovně, poplašeně jsem od té poličky odskočila) a mnoho dalších. 

Po Dám ti slunce jsem sáhla kvůli obálce, poznám ji na dálku. A také kvůli všeobecné popularitě tohoto dílka. A taky k tomu přispěla ještě jedna drobnost.

Jak všichni víte, díky Světu knihy jsem se potkala se strašně velkým množstvím (to zní, jak kdybych chtěla něco péct, já vás upéct nechci!) skvělých lidí. Jedním z nich je i milá dívenka z bookstagramu Knihy jako pihy. Zrovna ta mi Dám ti slunce doporučila svým krásným příspěvkem. A já musím uznat, že měla pravdu. Jistě, nebyla to hitparáda, ale bylo to miloučké. A to mi k zalíbení stačilo.

Huh, na začátek chci ještě podotknout, že toto je první recenze po mé týdenní pauze. Vtipný na tom je ten fakt, že jsem si tuto pauzu nestanovila sama, ona ta pauza jaksi přišla sama společně se šmejdem (spíš šmejdkou) jménem prokrastinace. To mi řekněte. Co vy a prokrastinace? Ničí vás stejně jako mě? 

Jo! Už se vracím k recenzi!

(anotace z webu databazeknih.cz)

Jude a její dvojče Noah jsou si neuvěřitelně blízcí. Když je jim třináct, Jude pochopí, že je krásná, a Noah zas, že je gay. Třináctiletý Noah má kromě své sestry už jen jedinou lásku: kreslení. A dělá všechno pro to, aby se dostal na prestižní uměleckou školu. Jude naproti tomu víc řeší kluky. O tři roky později je všechno jinak. Na školu snů se dostala Jude, ale je z ní zakřiknutá šedá myška, co se schovává za své výtvory. Z Noaha se stal pařmen a lamač dívčích srdcí. A jejich máma je mrtvá.

Příběh začal pomalu a až do konce si své tempo vlastně nezměnil. Dějová linie pozvolna plyne. Někdo, kdo má rád rychlejší spád, by Dám ti slunce možná odsoudil, protože autorka se hodně věnuje myšlenkám hlavních hrdinů a často uplynou dvě až tři strany než hlavní hrdina vůbec odpoví na položenou otázku v přímé řeči.

Myšlenky, které v sobě nosí Jude a Noah, jsou kompletně jiné a zároveň naprosto stejné (to je pěkná blbost, ale přesně tak to cítím). Jen si vždy vyberou chvíli, kdy má ten druhý zrovna naprogramované myšlení jinak. Naprogramované (a jsme na informačních technologiích, to to chtělo).

Ačkoli příběh opravdu plyne pomaličku, je to nesmírně čtivé a vy zkrátka pořád máte nutkání číst dál. Soukromá poznámka pisatelky recenze: Já jsem se konečně zbavila čtecí krize, takže jsem vážně ráda, že to už můžu více posoudit.

Najdete tam od všeho trochu. Humor, poznámky typu „ale k tomu se vrátíme až později“, které jsou mě osobně hrozně moc sympatické, protože si pamatuji, že jsem to používala při psaní i já, drobnou romantiku (nad kterou jsem sice občas protočila oči, čemuž jsem zkrátka nemohla zabránit, pořád se ve mně ozývá to, že jsem emocionální šutr) a co je hlavní, postavy, nad kterými můžeme snít a můžete s nimi sympatizovat.

Noah a Jude jsou neotřelí hlavní hrdinové. Noaha si zamilujete snad ihned, zato u Jude chvilku potrvá, než si na ni zvyknete. Zvlášť u ní jsem ze začátku ty oči protáčela opravdu často, protože... nu, nechci prozrazovat, já myslím, že vám to dojde. Ale vrátím se k tomu, o čem jsem mluvila (oprava, psala) předtím. Na Jude si zvyknete a pak je váš požitek ze čtení mnohem větší.

Mně se to líbilo. Nemůžete od toho čekat nic velkého, nic světoborného, ale je to krásná a roztomilá oddechovka, která za pozornost rozhodně stojí. Pokud se vyžíváte v pomalejších rozjezdech a plynulém příběhu obaleném cukrovou vatou, rozhodně do toho jděte. Myslím, že litovat nebudete. Je to prostě roztomilé (a i mě jako emocionální šutr to vzalo za srdíčko).

Co vy a Dám ti slunce? Četli jste, dlouho se chystáte, nebo se teď chystáte jenom pár minut kvůli mojí recenzi (jo, to se většinou nestává, ale třeba jo!)?

Mora