Mořin průvodce: Knihohlavský sraz – V kůži organizátora

Kdybyste mi tak před rokem a půl oznámili, že budu schopná zorganizovat vlastní sraz, usmála bych se na vás a mile poděkovala za vaši důvěru, ale s největší pravděpodobností bych vás poslala někam do neznámých končin. Nikdy jsem nebyla typ člověka, který by si ukousl takové sousto a doufal, že se s tím úspěšně popere. Jenže jisté důvody byly daleko podstatnější než moje stále trochu nervózní povaha, a tak se rozhodlo.

V říjnu se konal Humbook (report) a já ho prožila úplně jinak než ten rok předtím. Miluju tu komunitu, nikde jinde nenajdete tak úžasné osoby, věřte mi (jasně, máme tady nějaké ty lidičky, které mi třeba tolik nesedí, ale opravdu jich není moc). Díky knihomolům a blogu jsem získala spoustu přátel, bez kterých si teď už svůj život nedokážu představit (vtipný, tohle je jak z nějakýho americkýho filmu). A právě proto jsem uspořádala sraz. Abych mohla znovu vidět ty lidi, pobavit se s nimi, probrat knihy, spolupráce a další typické knižní blbůstky a užít si to. To je ten hlavní důvod.

Plánování srazu začalo nevábně. Vybírání termínu bylo za mě asi nejtěžší. U každého data totiž byl minimálně jeden člověk, který ten den nemohl. Musela jsem se tedy smířit s tím, že někteří lidé na tom srazu zkrátka nebudou. (Věřte nebo ne, ale pro mě tohle bylo sakra těžké. Chtěla jsem tam mít každou živou duši, která chtěla dorazit.)

Určilo se datum 7. 12. 2019 a jelo se dál. Teď to chtělo prostor. Protože to bylo stanovené na prosinec, bylo jasné, že venku asi nebudeme (ledaže bych z vás chtěla vytvořit rampouchy, ne že by to nevypadalo inovativně, ale asi bychom si příliš nepokecaly (tvrdé y, protože jsme byly pouze v dámské společnosti a já chci, abyste to věděli)). Musela jsem tedy najít něco uvnitř. Po mnoha diskuzích se Sol a El (tedy mými pomocnými organizátory) jsem se vydala na prohledávání internetu. V ten moment jsem objevila Dílnu (a spoustu dalších jiných možností, které jsem postupně zavrhla, ale nebudu vás okrádat o váš čas jejich jmenováním). A bylo to jasné.

(Tímto ještě jednou naposledy děkuji Er za to, že byla ochotná nechat na sebe sepsat dohodu o zapůjčení prostoru, jsi zlatá.)

Tvorba programu také nebyla nejrychlejší, ale protože jsem idiot, tvořila jsem otázky do Knihohlavského battleu (který jen tak mimochodem fungoval na stejném principu jako Humbook battle) den předtím. Jak typické pro mou osobu.

Ani asi nemusím říkat, že jsem se celou dobu, než ke srazu došlo, starala o informování na Facebooku a Instagramu. Některé diskuze zabraly poměrně dlouho.

Hm, fajn. Nemusíme chodit kolem horké kaše. Potom přišla ta osudná sobota. Dorazilo vás neskutečně moc a já se upřímně bála, abychom nepřevýšily (ano, dámská společnost, zopakuju to znovu) kapacitu Dílny, ale nějak jsme to daly. Když jsem se dívala na společnou fotku, bylo nás asi 28. Při začátku plánování srazu jsem očekávala, že vás dorazí maximálně 10. Vy jste můj původní tip třikrát vynásobily (a je jedno, že je to nepřesné, berme to prostě zaokrouhleně).

Většina věcí šla podle plánu, když nepočítám například ten telefonát, kdy mi provozovatelka knihovny sdělila, že jsme hlučné a že se máme ztišit. Nebo to, jak jsem na poslední bod programu přehodila svou roli mluvčího na Sol, protože Sol má pronikavější hlas. A tak dále. Failů bylo dost. Ale vyšlo to.

Seznamovací hra se povedla velmi, každý se dal s někým do řeči (a právě proto, že u nás bylo rušno, v tuto dobu jsme obdržely ten telefonát). Z tomboly si každý odnesl pár knížek, někdo dokonce z donucení. A Knihohlavský battle pobavil každou živou (i temnou, viď, Ebi) duši. Zbytek srazu se už nesl v duchu uvolněného povídání. 

Jediná kompletní fotka, co máme. Ale není na ní Ebi,

protože ta to fotí. Děkujeme ti, příště na ní budeš!

Vím, že nám to vyšlo, ačkoli ze svého úhlu pohledu vidím spoustu nedostatků. Ale… já jsem tak hrozně moc spokojená a neskutečně nadšená z toho, že jste se všechny vážně bavily!

Další Knihohlavský sraz nás určitě čeká. Mám v plánu si opět vzít na starost organizaci prostoru a smlouvání dat, protože na to jsem asi ta pravá. Jen to vrchní vedení programu na místě přehodím na Solničku a El. Víte, já jsem taková ta administrativní kancelářská krysa, to mi sedí. (Mám určité obavy, že v budoucnu fakt skončím jako nějaká zapadlá účetní a budu chlastat čaj zavalená papírama, fakturama a dalšíma dokumentama. Super vyhlídky.)

Neskutečně moc jsem si to užila, moc ráda jsem vás všechny viděla. Nečekala bych, že vás dorazí tak hodně (ale to už jsem říkala) a já jsem za to moc vděčná (a to jsem určitě říkala už taky).

Pořád jsem v hrozné euforii, nedokážu se jí zbavit, a když vidím někde něco, co mi připomene sraz, začnu se náhle usmívat jako měsíček při úplňku. Děkuju za to, že mi rychle vykouzlíte úsměv na tváři, a to s vámi ani nejsem. 

(Jen tak mimochodem... nemám žádné fotky kromě té jedné kompletní. Třeba se mi příště povede cvaknout alespoň jednu. Fajn, nepovede, ale dáme si nějakou tu falešnou naději, dobře?)

Takže co… uvidíme se někdy příště na Knihohlavském srazu? 

Mora