Zmagořená kalkulačka a teorie hyperprostorových realit – Gemina

Kruté dobrodružství pokračuje. 

Tentokrát ovšem na jiném místě, které ale už dobře známe díky prvnímu dílu. Téměř ve stejnou dobu. Tohle je jen doplňující část toho, co se dělo dál. A je to sakra dobrý. A je toho sakra dost. Sakra. Sakra. Sakra. (A teď se uklidníme, ano?)

Myslím, že asi můžeme zahodit možnost, že tato recenze bude inteligentně sepsána a bude působit objektivnějším dojmem. Ani jednoho se asi nedočkáte, ale rozhodně je se na co těšit. Mám toho na srdci příliš mnoho.

Gemina je druhý díl úspěšné série Illuminae (což vám už pravděpodobně došlo, protože je to napsané jak na úvodní fotce, tak hned z kraje této recenze), která je zpracována ze záznamů z kamer, konverzací, vědeckých zpráv a z mnoha dalších "vylomenin". Jen kvůli tomu je to šíleně dobré, o tom není pochyb. 

Gemina je také první knihou z mé stanované letní výzvy, kterou jsem již dokázala přečíst. 

Příběh vypráví o drsném válčení vesmírných organizací. A aby to nebylo jen o tom (i když mně by to asi i vyhovovalo), hlavními hrdiny jsou mlaďoši (bože), kteří nám sem vnáší humor, ale i drobnou a milou romantickou linku.

Kdo nečetl Illuminae, tuto recenzi okamžitě zavírá. Může se ale mrknout na můj názor k prvnímu dílu, tam se vám nic stát nemůže. 

Neručím za to, že se nebudu vyjadřovat k událostem z jedničky. Takže radši ihned padejte.

A my, co už to známe, jedeme dál.

Monumentální vesmírná sága, která začala již v Illuminae, nyní pokračuje na palubě Skokové stanice Heimdall, která musí čelit pokusu BeiTechu o její zničení. Hanna je hýčkanou dcerou velitele stanice, Nik naopak rebelujícím členem ze špatné rodiny. A zatímco se oba potýkají se životem na tom nejnudnějším místě v celém vesmíru, netuší, že se k nim blíží zkáza. Avšak ihned po začátku útoku jsou oba odhodláni bránit svůj domov. Obránci ovšem umírají jeden po druhém, skoková brána je poškozena a hrozí, že po zhroucení červí díry by mohlo dojít k narušení časoprostorového kontinua a jeho roztržení na dvě části. Takže Hanna a Nik bojují nejen o život svůj a život posádky Hypatie, která se k nim blíží, ale i o osud celého vesmíru.

Za zapůjčení Geminy (a vlastně i Illuminae) děkuji Sol z Osolených knih. V ohledu půjčování knih je to opravdu zlato, ovšem ve fanartovém univerzu je to ďábel. Dejte na mě.

Toto jsou například záložky k Illuminae! 

Sledujte Osolené malůvky!

Dobře, jdeme na to. Dneska to bude dlouhé.

Geminu jsem začala číst už tak před měsícem, chvíli poté, co jsem dolouskala Illuminae, ale bohužel mě příliš nechytla. Nevím, čím to bylo. Ten začátek mě tolik nebavil. Po dlouhém uvažování mě napadlo, že by to možná mohlo být změnou hlavních postav. V Gemině totiž opouštíme náš krásný pár, Kady a Ezru, a jsme hozeni do úplně odlišného děje. Možná kvůli tomu mi tak dlouho trvalo se začíst. Do pokračování jsem se musela vyloženě nutit. Skončila jsem někde na straně sto, když jsem si řekla, že takhle to dál nejde, a se slovy „nehodlám se teď trápit“ jsem tuto knihu odsunula do letní výzvy.

Když ji začala číst asi tak před týdnem, můj problém stále nepolevoval. Až po dalších asi sto stranách mě ten příběh chytl. Je to hrozná škoda. Mohlo mě to bavit od začátku, ale nebavilo. Na druhou stranu… to, co přišlo potom, mi to vynahradilo.

Už jenom to, jak to vypadá, můj názor šíleně ovlivňuje (jen se podívejte na to, jak jsem si tu teď stěžovala, a srovnejte to s hodnocením v procentech). Kašleme na příběh, tak to prostě je.

Asi víte, že mám strašně ráda divné a originální věci. Předpokládám, že jo, sama jsem divná existence. A právě proto se mi série Illuminae hrozně moc zamlouvá svým zpracováním. Je to nádherné, každá stránka vám vyrazí dech (nebo vypálí oči svými úmyslnými chybami) a napětí, které se díky tomuto provedení stupňuje mnohem ráznějším způsobem než obvykle, je zkrátka neskutečné. Tohle není klasická kniha (což není ani Illuminae, celá série je prostě jiná). A to je na tom to nejzajímavější. Takže ačkoli mě tolik nezasáhl začátek a grády to pořádně nabralo až později, stále to mohu považovat za jednu z nejpovedenějších knih, jaké jsem kdy držela v rukou.

Amie Kaufman, Jay Kristoff = to je dvojka naprostých géniů. Smekám před nimi svůj imaginární klobouk za to, že něco takového vymysleli.

Občas tu knihu musíte otočit vzhůru nohama, abyste vůbec mohli číst dál. U něčeho přemýšlíte, ze kterého směru máte začít. Některé části dokonce luštíte. Víte, jak dobrodružné to je? Miluji to!

Hrozně dobře se v tom hledá. Znáte takový ten pocit, kdy uvažujete nad teorií příběhu, která může spasit lidstvo, a potřebujete si k tomu něco dozjistit? Tady se opravdu lehce zorientujete. Kde to asi bylo? Tmavá stránka? Hledáte zvenku tmavou ořízku. Něco ze zprávy od analytiků (jen tak mimochodem, tyhle části jsou dokonalé, úžasný humor)? Tak hledáte bílou. Informace z whisperNetu? Světle šedá. Každá stránka je umělecké dílo.

Námět je stejně skvělý jako v minulém díle. Já tohleto prostě můžu. Jediné, co mě v tom stále trochu zaráží, je to, že se nikdy kompletně nedozvíme, proč přesně se ty válečné stavy odehrávají. Očekávám, že úplné vysvětlení nás čeká v Obsidiu (anebo se to už někde vysvětlilo, ale já jsem zrovna byla myšlenkami někde na Uranu, to je taky možnost, no, nebo mi už můj mozek neslouží tak, jak by měl, venku je horko, nemůžete se mi divit).

Těšíte se v Gemině na Kady a Ezru? Doufáte, že tam budou, ačkoli v anotaci o nich nepadla ani zmínka? Můžu vám říct jediné: Dočkáte se. Já skákala radostí. Kady je jednou z mých oblíbených hrdinek, takže jsem byla nadšená, když se objevila.

Taky se mi moc zamlouvá jeden (poměrně šílenej) fakt. Středobodem Geminy je písnička o lízátkách od Lexi Blue. Vždycky jsem se smála, když tam byla zmíněná. Vezměte si, že se třeba s někým perete, jde vám o život, praštíte ho tak moc, že se skácí k zemi, tím si získáte náskok a dáte se na útěk. Jediná možná cesta pryč je výtah. A když se otevřou jeho dveře, tak se ozve tahle „libová“ píseň.

„Sladký jako cukr, sladký jako med. Dej mi pusu a bude to hned.“

Dokonalý kontrast akční scény a této blbůstky.

Propojování dějových linií je tady zkrátka majstrštyk.

Trošku se mi nelíbilo, že jsou ty konverzace mezi mladými na jedno brdo, ale jednou větou, která se tam později ukázala, se můj názor změnil. Později si vážně uvědomíte, že jsou ty charaktery úplně jiné, i když se vám to tak třeba vůbec nezdá. A navíc… ty postavy prostě projdou velkou proměnou, ať tomu chcete věřit nebo ne, ta změna tam prostě je.

Velkým plusem je akční lízátková atmosféra. Nikdo neví, jak to můžete dopadnout, komu může věřit, jestli je smrt už blízko, či stále v nedohlednu. Všechno se vždy stane tak rychle, že to ani nečekáte. Ty zvraty jsou vážně náhlé. A to mám ráda. Některé momenty vás donutí ke křiku. Je jedno, jestli budete křičet vzteky či smutkem.

A co teprve konec? To je tak zatraceně zajímavý pletenec událostí! Boží.

Páni, já to vážně chtěla zkrátit, ale jak vidím, ono to opravdu nejde. Co k tomu ještě říct? Přestože mě tolik nebavil ten začátek, za přečtení to rozhodně stojí. Je to obstojné pokračování skvěle rozjeté série, i když kvůli tomu úvodu musím říct, že je to trošičku horší než jednička. Ale kdo ví, třeba na to budete mít názor jiný.

Co vy a Illuminae? Jaký na tuto série máte názor? Těšíte se na Jaye Kristoffa?

Mora