Pokud se neotrávím, bude těžší mě zabít - Krutý princ

Když jsem dnes usedla před počítač s poznámkami ke Krutému princi, docela jsem se vyděsila. Nejen že moje připomínky k celému příběhu byly naprosto nesmyslné a rozkouskované na jednotlivá, chválou přeplněná slova kvůli tomu, jak strašně moc se mi knížka líbila, celý text poznámek zároveň obsahoval asi tak tisíckrát slovo „boží“. Normálně bych se mohla na tuhle recenzi jednoduše vykašlat, říct vám, že je to (jak jsem se vyjádřila ve svém mobilu a už výše) boží, a jít od toho. Ale to bych vám neudělala. Vím, že jsou pro vás moje názory důležité (egoista), takže se na tuto recenzi, už teď odsouzenou k zániku (přeháním), raději ihned vrhnu.

Krutého prince jsem dostala od Humbooku ve VIP tašce, takže před nimi musím teď zpětně pokleknout, že mi dodali něco tak úžasného. Ze začátku jsem vůbec netušila, že mě to bude tak moc bavit.

A kdo je tedy autor té pecky, která mě tolik zaujala? Nikdo jiný než Holly Black, spisovatelka, o které jsem si informace musela dohledávat.

(z jejího krátkého životopisu na webu databazeknih.cz)

Holly Black je jedna z nejúspěšnějších amerických autorek příběhů pro děti a mládež (zírám). Její smysl pro fantazii a tajemno si získal u spousty čtenářů velkou přízeň, čemuž se nedivím, když to tak bylo i u mě. U nás v češtině vyšla například pětidílná série Kronika rodu Spiderwicků, která mi je známa alespoň svým jménem, ale k přečtení jsem se stále nedostala. Dnes mám v ruce první díl nové série, a to Krutého prince, na něhož se podíváme pod mou kritickou lupou (je asi nějaká rozbitá).

Vítejte ve světě, kterému vládnou nelítostné víly!

Jude bylo sedm, když jí zabili rodiče a unesli spolu se sestrami na proradný dvůr víl. O deset let později ale netouží Jude po ničem jiném než patřit mezi víly. A to i přes to, že je smrtelná. Většina víl lidmi pohrdá a nejvíce podlý princ Cardan. Aby Jude získala vysněné místo u dvora, musí se princi postavit. Zaplete se však do intrik, a když hrozí, že násilí zničí slavný dvůr, rozhodne se pro pochybné spojenectví, které ji může stát život.

Hned po této informaci následuje doporučení od slavné Leigh Bardugo, autorky série Šest vran (odkaz na recenzi druhého dílu), Wonder Woman: Válkonošky, Trnité řeči a série Griša (odkaz na recenzi třetího dílu). Možná mě trochu ovlivnilo, že tuto spisovatelku považuji za naprostou bohyni ve světě fantasy, ale neřekla bych, že byl její vliv zase tak velký. Ha. Ha. Ha.

Anotace je povedená, přesně takovou si k tomuto námětu představuji. I obálka má určité lehoučké kouzlo, není přeplácaná a jasně z ní vypovídá to pořekadlo typu „v jednoduchosti je krása“.

(Je na čase otevřít ty nesmyslné poznámky, sakra, sakra.)

Na začátku jsem netušila, co od toho mám čekat. Prvních padesát stránek pro mě bylo utrpením, protože jsem si nedokázala zvyknout na autorčin styl psaní – nevím, čím to bylo, ale zkrátka jsem se do děje neuměla správně ponořit, ačkoli text byl psaný poutavě a příjemně. Napadlo mě, že je to podobné jako s Leigh Bardugo a jejími Šesti vranami, u kterých byl úvod stejný – krásný styl, skvělý děj, výborný popis, a i přesto jsem se cítila v roli čtenáře, jako kdybych poslouchala píseň, která postrádá důležitý text. Věděla jsem trochu, co se děje, ale čtení mě nebavilo.

Naštěstí se to ale zlomilo. Jasně si pamatuji, jak jsem si začala uvědomovat, že se mi ta kniha strašně moc dostává pod kůži, jak se modlím, aby mě nějaká postava neopustila, jak doufám, že bude mít Krutý princ ještě tak dvojnásobné množství stran. Někdy jsem se usmívala, někdy ne, všechny drobnosti na mě působily, za což musím autorce poděkovat. Vážně mě to nadchlo.

Děj krásně plyne, celé dílko jsem vlastně dočetla za jediný den. Nemohla jsem se odtrhnout.

Probodnu ho pohledem. „Umím dělat oči. Na tebe to zabralo, vzpomínáš?“

Obrátí oči v sloup. „Nečekej, že budou ostatní sdílet můj dekadentní vkus.“

A teď bych ráda vyzdvihla ještě pár (podívejte se znovu na to slovo „pár“ před touto závorkou, až to všechno dočtete, dobrá?) drobností, které se mi líbily víc, než je asi zdravé.

Hodně se mi zamlouvalo jedno konkrétní odkrytí minulosti, jež začíná slovy „Tady jsou tři věci, které jsem vám o sobě dosud neřekla“. Tyto úvody znám z deníků a popravdě bych nečekala, že je najdu tady. A možná právě proto mi to tam tak sedlo. Ta originalita z toho dost čiší.

Líbí se mi, že hlavní postava má mozek. Někomu třeba není sympatická, ale já si s tou holkou rozuměla hrozně moc (i když moc nemusím to její jméno).

V tomto světě se také něco považuje za dar. Víte, co by to mohlo být? Ne? Tak si představte, že je to lhaní. Že je to blbost? Ne, celý svět pro to má jasné vysvětlení, ačkoli mi tam chyběla jedna drobnost… kterou vlastně nemůžu prozradit, protože bych vám řekla něco důležitého a vy byste se do té knížky už nikdy nepustili. Ne, budu zticha.

Líbí se mi, že je tam taková ta část, kdy můžete říct „tak tohle jsem nečekala!“.

Líbí se mi, že mě Krutý princ přinutil přemýšlet o tom, že bych ve svém životě chtěla dělat špeha.

Líbí se mi, že ze mě kniha udělala paranoidního šílence, který při každé romantické scéně podezřívá všechny možné postavy, že určitě něco předstírají.

Líbí se mi týpci se jmény Přízrak a Šváb. To jsou zkrátka borci.

Líbí se mi, že když jsem šla psát recenzi na Trnitou řeč, nedokázala jsem se na ni skoro vůbec soustředit, protože pár metrů ode mě ležel pohozený a rozečtený Krutý princ. Je fajn vědět, že mě to tak ovlivnilo.

Líbí se mi, že autorka umí skvěle popsat jídlo... No, na jednu stranu vlastně ne. Docela mě iritovalo, jak má člověk při čtení pořád na něco chuť.

To už by mohlo stačit. Však jsem říkala, že je to pár drobností. Jenom pár. Pár.

Takže?

Bylo to zkrátka boží. Nicméně i tak se mi tam nezamlouvala jedna drobnost, kterou bohužel zase nemůžu prozradit. Mohu jen říct, že hrdinka má v jedné romantické situaci trošku jiné myšlenky, než bych očekávala. Nesedlo mi, že předtím k tomu byla postavená úplně opačně a pak najednou… Pokud víte, o čem mluvím, klidně mi dejte vědět na Facebook, pokecáme si o tom.

Každopádně je to ale rozhodně skvělé. Svět je promyšlený, děj plyne, a pokud přetrpíte těch padesát stránek na začátku, které ničí celé hodnocení, čtení si rozhodně užijete. Mohu doporučit.

Krutý princ vychází už 5.11., tak doufám, že jsem vás k jeho koupi navnadila!

„Jak se tvůj dnešní večer vyvíjí? Můj se točí kolem jalových konverzací o tom, jak se bude má hlava vyjímat napíchnutá na kůlu.“

A na závěr bych vás ráda poprosila o podporu na Facebooku. Má stránka určitě uvítá další sledující, takže pokud vás má tvorba zaujala, budu jen ráda za like, který mi tam hodíte. Zároveň vám musím také poděkovat za přízeň, protože návštěvnost na blogu den ode dne stoupá. I můj Instagram je teď dost populární. Jsem za vás vážně moc ráda, moji čtenáři!

 Mora