Když
jsem dnes usedla před počítač s poznámkami ke Krutému princi, docela jsem
se vyděsila. Nejen že moje připomínky k celému příběhu byly naprosto
nesmyslné a rozkouskované na jednotlivá, chválou přeplněná slova kvůli tomu,
jak strašně moc se mi knížka líbila, celý text poznámek zároveň obsahoval asi tak
tisíckrát slovo „boží“. Normálně bych se mohla na tuhle recenzi jednoduše
vykašlat, říct vám, že je to (jak jsem se vyjádřila ve svém mobilu a už výše) boží,
a jít od toho. Ale to bych vám neudělala. Vím, že jsou pro vás moje názory důležité
(egoista), takže se na tuto recenzi, už teď odsouzenou k zániku (přeháním),
raději ihned vrhnu.
Krutého prince jsem dostala
od Humbooku ve VIP tašce,
takže před nimi musím teď zpětně pokleknout, že mi dodali něco tak úžasného. Ze
začátku jsem vůbec netušila, že mě to bude tak moc bavit.
A kdo je tedy autor té pecky, která mě tolik zaujala? Nikdo jiný než Holly Black, spisovatelka, o které jsem si informace musela dohledávat.
A kdo je tedy autor té pecky, která mě tolik zaujala? Nikdo jiný než Holly Black, spisovatelka, o které jsem si informace musela dohledávat.
(z
jejího krátkého životopisu na webu databazeknih.cz)
Holly
Black je jedna z nejúspěšnějších amerických autorek příběhů pro děti a mládež
(zírám). Její smysl pro fantazii a tajemno si získal u spousty čtenářů velkou přízeň,
čemuž se nedivím, když to tak bylo i u mě. U nás v češtině vyšla například
pětidílná série Kronika rodu Spiderwicků,
která mi je známa alespoň svým jménem, ale k přečtení jsem se stále
nedostala. Dnes mám v ruce první díl nové série, a to Krutého prince,
na něhož se podíváme pod mou kritickou lupou (je asi nějaká rozbitá).
Vítejte ve světě, kterému
vládnou nelítostné víly!
Jude bylo sedm, když jí
zabili rodiče a unesli spolu se sestrami na proradný dvůr víl. O deset let
později ale netouží Jude po ničem jiném než patřit mezi víly. A to i přes to,
že je smrtelná. Většina víl lidmi pohrdá a nejvíce podlý princ Cardan. Aby Jude
získala vysněné místo u dvora, musí se princi postavit. Zaplete se však do
intrik, a když hrozí, že násilí zničí slavný dvůr, rozhodne se pro pochybné
spojenectví, které ji může stát život.
Hned
po této informaci následuje doporučení od slavné Leigh Bardugo, autorky série Šest vran (odkaz na recenzi druhého dílu), Wonder Woman: Válkonošky, Trnité řeči a série Griša (odkaz na recenzi třetího dílu). Možná mě trochu ovlivnilo, že tuto spisovatelku považuji za naprostou bohyni ve
světě fantasy, ale neřekla bych, že byl její vliv zase tak velký. Ha. Ha. Ha.
Anotace je povedená, přesně takovou si k tomuto námětu
představuji. I obálka má určité lehoučké kouzlo, není přeplácaná a jasně z ní
vypovídá to pořekadlo typu „v jednoduchosti je krása“.
(Je
na čase otevřít ty nesmyslné poznámky, sakra, sakra.)
Na
začátku jsem netušila, co od toho mám čekat. Prvních padesát stránek pro mě
bylo utrpením, protože jsem si nedokázala zvyknout na autorčin styl psaní – nevím,
čím to bylo, ale zkrátka jsem se do děje neuměla správně ponořit, ačkoli text
byl psaný poutavě a příjemně. Napadlo mě, že je to podobné jako s Leigh Bardugo
a jejími Šesti vranami, u kterých byl úvod stejný – krásný styl, skvělý děj,
výborný popis, a i přesto jsem se cítila v roli čtenáře, jako kdybych
poslouchala píseň, která postrádá důležitý text. Věděla jsem trochu, co
se děje, ale čtení mě nebavilo.
Naštěstí
se to ale zlomilo. Jasně si pamatuji,
jak jsem si začala uvědomovat, že se mi ta kniha strašně moc dostává pod kůži,
jak se modlím, aby mě nějaká postava neopustila, jak doufám, že bude mít Krutý
princ ještě tak dvojnásobné množství stran. Někdy jsem se usmívala, někdy ne,
všechny drobnosti na mě působily, za což musím autorce poděkovat. Vážně mě to
nadchlo.
Děj
krásně plyne, celé dílko jsem vlastně dočetla za jediný den. Nemohla jsem se
odtrhnout.
Probodnu ho pohledem. „Umím
dělat oči. Na tebe to zabralo, vzpomínáš?“
Obrátí oči v sloup. „Nečekej,
že budou ostatní sdílet můj dekadentní vkus.“
A
teď bych ráda vyzdvihla ještě pár (podívejte se znovu na to slovo „pár“ před
touto závorkou, až to všechno dočtete, dobrá?) drobností, které se mi líbily
víc, než je asi zdravé.
Hodně
se mi zamlouvalo jedno konkrétní odkrytí minulosti, jež začíná slovy „Tady jsou
tři věci, které jsem vám o sobě dosud neřekla“. Tyto úvody znám z deníků a
popravdě bych nečekala, že je najdu tady. A možná právě proto mi to tam tak
sedlo. Ta originalita z toho dost čiší.
Líbí se mi, že hlavní postava
má mozek. Někomu třeba není
sympatická, ale já si s tou holkou rozuměla hrozně moc (i když moc nemusím
to její jméno).
V tomto
světě se také něco považuje za dar. Víte, co by to mohlo být? Ne? Tak si
představte, že je to lhaní. Že je to blbost? Ne, celý svět pro to má jasné
vysvětlení, ačkoli mi tam chyběla jedna drobnost… kterou vlastně nemůžu
prozradit, protože bych vám řekla něco důležitého a vy byste se do té knížky už
nikdy nepustili. Ne, budu zticha.
Líbí se mi, že je tam taková ta část, kdy můžete říct „tak
tohle jsem nečekala!“.
Líbí se mi, že mě Krutý princ přinutil přemýšlet o tom,
že bych ve svém životě chtěla dělat špeha.
Líbí se mi, že ze mě kniha udělala paranoidního
šílence, který při každé romantické scéně podezřívá všechny možné postavy, že určitě
něco předstírají.
Líbí se mi týpci se jmény Přízrak a Šváb. To jsou
zkrátka borci.
Líbí se mi, že když jsem šla psát recenzi na Trnitou
řeč, nedokázala jsem se na ni skoro vůbec soustředit, protože pár metrů ode mě
ležel pohozený a rozečtený Krutý princ. Je fajn vědět, že mě to tak ovlivnilo.
Líbí se mi, že autorka umí skvěle popsat jídlo... No,
na jednu stranu vlastně ne. Docela mě iritovalo, jak má člověk při čtení pořád
na něco chuť.
To
už by mohlo stačit. Však jsem říkala, že je to pár drobností. Jenom pár. Pár.
Takže?
Bylo
to zkrátka boží. Nicméně i tak se mi tam nezamlouvala jedna drobnost, kterou
bohužel zase nemůžu prozradit. Mohu jen říct, že hrdinka má v jedné romantické
situaci trošku jiné myšlenky, než bych očekávala. Nesedlo mi, že předtím k tomu
byla postavená úplně opačně a pak najednou… Pokud víte, o čem mluvím, klidně mi
dejte vědět na Facebook, pokecáme si o tom.
Každopádně
je to ale rozhodně skvělé. Svět je promyšlený, děj plyne, a pokud přetrpíte
těch padesát stránek na začátku, které ničí celé hodnocení, čtení si rozhodně užijete.
Mohu doporučit.
Krutý princ vychází už 5.11., tak doufám, že jsem vás k jeho koupi
navnadila!
„Jak se tvůj dnešní večer
vyvíjí? Můj se točí kolem jalových konverzací o tom, jak se bude má hlava
vyjímat napíchnutá na kůlu.“
A
na závěr bych vás ráda poprosila o podporu na Facebooku. Má stránka určitě uvítá
další sledující, takže pokud vás má tvorba zaujala, budu jen ráda za like,
který mi tam hodíte. Zároveň vám musím také poděkovat za přízeň, protože návštěvnost
na blogu den ode dne stoupá. I můj Instagram je teď dost populární. Jsem za vás vážně moc ráda, moji čtenáři!
Mora
Strašne sa teším na Krutého princa. Už mesiac mu odolávam v kníhkupectve- anglickej verzii (nezabránilo mi to prečítať si prvú kapitolu) a ako náhle sa bude dať, tak si kupujem české vydanie, pretože to čakanie ma ubíja :D
OdpovědětVymazatUž v pondělí! To zvládneš! :D
VymazatJo, jo :) líbí se mi, jak jsi vychválila dílo mé oblíbené autorky :) knihu už mám objednanou a fakt se na ni těším. Jinak zkus mrknout na Nejchladnější dívku ve městě chladu. Je to od stejné autorky a taky je to super.
OdpovědětVymazatNení zač! :D Určitě se na ni dostatečně připrav. Je to skvělé!
VymazatRozhodně se po ní podívám, styl psaní autorky mi dost sedl. :)
Zítra si ho prostě koupím, díky ti za tuhle recenzi. Teď jsem ještě víc natěšená :D
OdpovědětVymazatNení zač! Užij si čtení! :)
VymazatMně se líbí tvoje recenze! :)
OdpovědětVymazatO knize popřemýšlím, kéž bych měla na čtení více času!
Tak to děkuji! :)
VymazatRozhodně popřemýšlej, snad budeš mít zase více času!