Pokud
chcete něco, s čím si budete moci sednout na gauč a mezi pohodlné polštáře,
zatímco venku bude pršet, a u čeho budete popíjet z hrnku čaj nebo kafe, Trnitá řeč od Leigh Bardugo by měla být jednou
z prvních knih, po kterých sáhnete.
Nějaký
moc recenzní začátek, nemyslíte? Asi jsem za ten týden neaktivity posbírala
více inteligence, než jsem vám tu ukázala za osm měsíců, co V záplavě knih
vůbec existuje. Hm, vraťme se raději k mým typicky zvláštním názorům,
dobrá?
Konečně jsem se dostala ke své milované autorce,
protože konečně vydala něco dalšího.
A já KONEČNĚ našla dostatek peněz (to
zní, jak kdybych je hledala na ulici), abych si objednala její Trnitou řeč. Pohádkovou knihu s příběhy, které
napsala sama půlnoc, jak se uvádí přímo na obálce.
Nejdříve
si ale pojďme něco říct k samotné spisovatelce, o které toho sama dost vím
(druhý Sebastien de Castell asi, většinou ty informace nemívám).
Leigh
Bardugo je moje bohyně. Narodila se v Jeruzalémě, ale od mala vyrůstala
v Americe. Svou spisovatelskou kariéru započala v roce 2012, kdy
vyšel první díl série Griša – Světlo a
stíny. Tu já osobně tedy nepovažuji za naprostou pecku, ačkoli vím, že
v Americe (a možná i v jiných zemích) to byl bestseller. Pro mě je
bestseller až kniha, která vyšla v roce 2015, a to je tedy dílo jménem Šest vran.
Leigh
Bardugo se měla dle všech plánů objevit i na letošním HumbookuFestu, což byl i jeden z důvodů, proč jsem se na něj
rozhodla jít, ale nakonec předčasně zrušila své evropské turné a nedorazila. Já
mám zkrátka vždycky smůlu, už bych si měla zvykat. To hlavní, co si však máte
z mého povídání odnést, je to, že dnes se podíváme na další dílo této úžasné
spisovatelky. (Pokud to čte ta stejnojmenná dívčina Kim, hádám, že se mnou
určitě nesouhlasí, že ano? Znám tvůj názor na Prohnilé město!).
Mrkneme
se tedy na Trnitou řeč, kterou jsem
dnes stihla zmínit již nespočetněkrát. Tak to bývá, když je člověk nadšen.
Vydejte se do
krajiny kouzel, kde vládne temná magie, protéká tudy neposlušná řeka a minout
vás může poslušná bouře. Přihlížejte pokoutním obchodům sjednaným pod rouškou
noci. Vstupte do měst, ve kterých straší, a do lesů, ze kterých nevede cesta
ven. Přečtěte si příběhy o mluvících zvířatech a oživlých figurkách z perníku.
V temných pohádkách je totiž možné všechno. Za každým rohem číhá zrada, msta,
obětování, ale třeba i láska…
Anotace
je skvělá. Stejně jako obálka, ta se vydařila opravdu úžasně. Celá kniha je
navíc doplněna o krásné ilustrace.
Děj
nás vtáhne do magického světa, který už všichni dobře známe. A ti, kteří
neznají, jsou zároveň ti, kteří nečetli ani Šest vran, ani Grišu. Povídky se
odehrávají totiž přesně v tomto světě a v každé z nich poznáme
jiný úsek, jiná místa, jiné krajiny.
Leigh Bardugo se pyšní
úžasným stylem psaním.
Dobře, kdybych měla přečtenou jen Grišu, tohle asi neřeknu. Tam mě její styl
tolik nezaujal. Ale když jsem nahlédla i pod desky neuvěřitelných Šesti vran,
zvykla jsem si na její detailní popisy, hezké metafory, nad nimiž vám zůstává
rozum stát, příjemné vykreslení prostředí a skvělé dialogy postav. A tady
v Trnité řeči na mě toho vybaflo ještě víc. Jsou to pohádky a v nich
je možné všechno. Autorka nám ukázala, že to celkové „všechno“ dokáže proměnit opravdu
v cokoli. Některé dějové linky jsou až příšerně
absurdní, ale to nic nemění na tom, že je to hrozně originální a že se to
skvěle čte. A já mám ráda příběhy, které se čtou jako jedna báseň.
Kalle pokynul sluhům a ti
přinesli tři truhlice perel. V první byly bílé a zářivé jako sníh, v další
stříbřitě šedé jako bouřkové mraky a ve třetí se leskly perly černější než
bezměsíčná noc.
Opravdu
mě knížka bavila. Vůbec jsem při tom (samozřejmě) nemyslela na to, že se
rozplývám štěstím, že Trnitou řeč vůbec držím v rukou. Ne, vůbec. To by mě
samozřejmě nenapadlo. Chápeme se. (Autorka článku na vás teď mrká.)
Popravdě
ani nejsem schopná říci, jestli se mi nějaká povídka nelíbila. Všechny byly
skvělé, svým způsobem jiné. Hodily se k období, které teď zrovna máme.
Polovinu knihy jsem slupla, když za okny pršelo a byla jsem ráda, že nemusím
vycházet z bytu. Že si můžu užívat čtení s kafem v rukou.
Nevím,
co k tomu dodat. Možná jen ta osudná slova, která člověk používá, když
chce něco vyzdvihnout výše. Doporučuji.
„Můj otec mě slitování nenaučil.“
„Copak se nedovedeš učit sám?“
Mora Leray
Jsem ostuda, od autorky )tak známé autorky!) jsem ještě nic nečetla, ale zrovna (pro mě je to překvapení) Trnitá řeč mě láká, je nádherně zpracovaná a celkově by mohla být moc fajn, promyslím, jestli si ji nepřidám na seznam knih k Vánocům. :-D
OdpovědětVymazatSuper recenze! :-)
Děkuji moc! To je fajn, když člověka někdo pochválí. :d
VymazatA rozhodně si ji na seznam přidej. Je to skvělé a mohu jen doporučit, z recenze ti to musí být jasné. :)
Super recenze! :-)
OdpovědětVymazatDěkuji moc! <3
VymazatMusím říct, že si na Grišu dělá ségra zálusk už nějakou chvíli. Říkala jsem si, že bych ji koupila k Vánocům, ale... po tvé recenzi přemýšlím, že bych se přiklonila spíš k téhle knize:D
OdpovědětVymazatTěžko říct, co se jí bude líbit víc. A taky se to dá určit i podle cílové skupiny. Pokud je to nějaký mrňous, tak by ji možná více zaujala Griša, ale nemohu soudit, když neznám její zájmy. :) Každopádně myslím, že Trnitou řečí nic nezkazíš, protože je to opravdu boží, kdybych se měla vyjádřit naprosto "nerecenzentsky". :D
VymazatNa její knihy se chystám, ještě jsem se k žádné nedostala, ale i tato vypadá dobře, hezká recenze.
OdpovědětVymazatLeigh Bardugo je zkrátka skvělá. Děkuji moc! ^^
VymazatZa dva dny přečtený?! O_O To jsem kolikrát ráda, že přečtu všechny tvoje články, které se vždy tak nahromadí.. ._."
OdpovědětVymazatHej! Co mě pomlouváš! xD Za to nemůžu! :D Neměla udělat to, co udělala! :D
Stává se, že jedna jediná věta je mnohem zajímavější a kouzelnější, než celý odstavec anotace. A ten případ je právě tady. (Aspon v mém případě.) :D
Oh! Ty ilustrace jsou vážně k sežrání! *Q*
*mrká zpět*
Jo, tak to vypadá fakt dobře! :D Universe Šesti vran/Prohnilého města (Grišu jsem nečetla) se mi moc líbí a pohádky mám taky moc ráda! Takže jo, tohle si (jednou) přečtu! ;D Kdo ví, třeba pak začnu mít tuto kouzelnou autorku raději. ;D
Já myslím, že z mých článků by se někdy mohla vydat nějaká velmi kvalitní sbírka. Myslím, že bys měla co číst. A to do konce života. :D Trnitá řeč se četla hrozně dobře, rychlé, svižné, ale přesto kouzelné!
VymazatKdo by tě pomlouval? Tady je naprosté ticho po pěšině. :D
Hele, taky se mi to líbí, hodně to s celkovou anotací soupeří. xd
*též mrká, bohužel u toho ale vypadá jako postižený králík, takže toho raději nechává*
Já se o to postarám. Trnitou řeč si musíš přečíst a změnit názor, zkrátka musíš! :D
Jako jo... •.• Pak se k tomu přidá ty románové zprávy z instagramu a to počteníčko xD
VymazatNeboj, už to mám v seznamu čtení. :D Ale nejdřív dočtu sérii Nástroje smrti a Pekelné stroje, který je ze stejného universu. ;D
No jasně... Mě se to spíše zdá jak ticho před bouří... →.→
*nechápavě zvedá jedno obočí - sice to vůbec neumí, ale to nikdo neví*
Ať napíše bonus, kde ho vzkřísí a budu spokojená! xDD
Někdy to vydáme a vyděláme balík. Bude to spadat dle mého do žánru humor a obsadí to první příčky! :D
Vymazat*krčí čelo, protože nechápe, o co se ta holka snaží*
Když to by už nebylo ono... a nemělo by to to kouzlo. :D (Teď mě ta Kim zabije za to, že nechci vzkřísit Matthiase)
Jo! To je nápad za všechny prachy! xD
Vymazat*protáčí oči a plácá se do čelo - to je domluva
→.→
...
←.←
...
*nenápadně se rozhlíží*
...
*jde hledat nějaký mučící nástroje*
...
Jé! Ahoj! Ty jsi ještě tady? xD