Zlaté příběhy, které vyprávěla sama půlnoc - Trnitá řeč


Pokud chcete něco, s čím si budete moci sednout na gauč a mezi pohodlné polštáře, zatímco venku bude pršet, a u čeho budete popíjet z hrnku čaj nebo kafe, Trnitá řeč od Leigh Bardugo by měla být jednou z prvních knih, po kterých sáhnete.

Nějaký moc recenzní začátek, nemyslíte? Asi jsem za ten týden neaktivity posbírala více inteligence, než jsem vám tu ukázala za osm měsíců, co V záplavě knih vůbec existuje. Hm, vraťme se raději k mým typicky zvláštním názorům, dobrá?

Konečně jsem se dostala ke své milované autorce, protože konečně vydala něco dalšího. A já KONEČNĚ našla dostatek peněz (to zní, jak kdybych je hledala na ulici), abych si objednala její Trnitou řeč. Pohádkovou knihu s příběhy, které napsala sama půlnoc, jak se uvádí přímo na obálce.

Nejdříve si ale pojďme něco říct k samotné spisovatelce, o které toho sama dost vím (druhý Sebastien de Castell asi, většinou ty informace nemívám).

Leigh Bardugo je moje bohyně. Narodila se v Jeruzalémě, ale od mala vyrůstala v Americe. Svou spisovatelskou kariéru započala v roce 2012, kdy vyšel první díl série Griša – Světlo a stíny. Tu já osobně tedy nepovažuji za naprostou pecku, ačkoli vím, že v Americe (a možná i v jiných zemích) to byl bestseller. Pro mě je bestseller až kniha, která vyšla v roce 2015, a to je tedy dílo jménem Šest vran.

Leigh Bardugo se měla dle všech plánů objevit i na letošním HumbookuFestu, což byl i jeden z důvodů, proč jsem se na něj rozhodla jít, ale nakonec předčasně zrušila své evropské turné a nedorazila. Já mám zkrátka vždycky smůlu, už bych si měla zvykat. To hlavní, co si však máte z mého povídání odnést, je to, že dnes se podíváme na další dílo této úžasné spisovatelky. (Pokud to čte ta stejnojmenná dívčina Kim, hádám, že se mnou určitě nesouhlasí, že ano? Znám tvůj názor na Prohnilé město!).

Mrkneme se tedy na Trnitou řeč, kterou jsem dnes stihla zmínit již nespočetněkrát. Tak to bývá, když je člověk nadšen.

Vydejte se do krajiny kouzel, kde vládne temná magie, protéká tudy neposlušná řeka a minout vás může poslušná bouře. Přihlížejte pokoutním obchodům sjednaným pod rouškou noci. Vstupte do měst, ve kterých straší, a do lesů, ze kterých nevede cesta ven. Přečtěte si příběhy o mluvících zvířatech a oživlých figurkách z perníku. V temných pohádkách je totiž možné všechno. Za každým rohem číhá zrada, msta, obětování, ale třeba i láska…

Anotace je skvělá. Stejně jako obálka, ta se vydařila opravdu úžasně. Celá kniha je navíc doplněna o krásné ilustrace. 

 
Děj nás vtáhne do magického světa, který už všichni dobře známe. A ti, kteří neznají, jsou zároveň ti, kteří nečetli ani Šest vran, ani Grišu. Povídky se odehrávají totiž přesně v tomto světě a v každé z nich poznáme jiný úsek, jiná místa, jiné krajiny.

Leigh Bardugo se pyšní úžasným stylem psaním. Dobře, kdybych měla přečtenou jen Grišu, tohle asi neřeknu. Tam mě její styl tolik nezaujal. Ale když jsem nahlédla i pod desky neuvěřitelných Šesti vran, zvykla jsem si na její detailní popisy, hezké metafory, nad nimiž vám zůstává rozum stát, příjemné vykreslení prostředí a skvělé dialogy postav. A tady v Trnité řeči na mě toho vybaflo ještě víc. Jsou to pohádky a v nich je možné všechno. Autorka nám ukázala, že to celkové „všechno“ dokáže proměnit opravdu v cokoli. Některé dějové linky jsou až příšerně absurdní, ale to nic nemění na tom, že je to hrozně originální a že se to skvěle čte. A já mám ráda příběhy, které se čtou jako jedna báseň.

Kalle pokynul sluhům a ti přinesli tři truhlice perel. V první byly bílé a zářivé jako sníh, v další stříbřitě šedé jako bouřkové mraky a ve třetí se leskly perly černější než bezměsíčná noc.

Opravdu mě knížka bavila. Vůbec jsem při tom (samozřejmě) nemyslela na to, že se rozplývám štěstím, že Trnitou řeč vůbec držím v rukou. Ne, vůbec. To by mě samozřejmě nenapadlo. Chápeme se. (Autorka článku na vás teď mrká.)

Popravdě ani nejsem schopná říci, jestli se mi nějaká povídka nelíbila. Všechny byly skvělé, svým způsobem jiné. Hodily se k období, které teď zrovna máme. Polovinu knihy jsem slupla, když za okny pršelo a byla jsem ráda, že nemusím vycházet z bytu. Že si můžu užívat čtení s kafem v rukou.

Nevím, co k tomu dodat. Možná jen ta osudná slova, která člověk používá, když chce něco vyzdvihnout výše. Doporučuji.

„Můj otec mě slitování nenaučil.“

„Copak se nedovedeš učit sám?“



Mora Leray

Komentáře

  1. Jsem ostuda, od autorky )tak známé autorky!) jsem ještě nic nečetla, ale zrovna (pro mě je to překvapení) Trnitá řeč mě láká, je nádherně zpracovaná a celkově by mohla být moc fajn, promyslím, jestli si ji nepřidám na seznam knih k Vánocům. :-D
    Super recenze! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc! To je fajn, když člověka někdo pochválí. :d
      A rozhodně si ji na seznam přidej. Je to skvělé a mohu jen doporučit, z recenze ti to musí být jasné. :)

      Vymazat
  2. Super recenze! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Musím říct, že si na Grišu dělá ségra zálusk už nějakou chvíli. Říkala jsem si, že bych ji koupila k Vánocům, ale... po tvé recenzi přemýšlím, že bych se přiklonila spíš k téhle knize:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těžko říct, co se jí bude líbit víc. A taky se to dá určit i podle cílové skupiny. Pokud je to nějaký mrňous, tak by ji možná více zaujala Griša, ale nemohu soudit, když neznám její zájmy. :) Každopádně myslím, že Trnitou řečí nic nezkazíš, protože je to opravdu boží, kdybych se měla vyjádřit naprosto "nerecenzentsky". :D

      Vymazat
  4. Na její knihy se chystám, ještě jsem se k žádné nedostala, ale i tato vypadá dobře, hezká recenze.

    OdpovědětVymazat
  5. Za dva dny přečtený?! O_O To jsem kolikrát ráda, že přečtu všechny tvoje články, které se vždy tak nahromadí.. ._."
    Hej! Co mě pomlouváš! xD Za to nemůžu! :D Neměla udělat to, co udělala! :D
    Stává se, že jedna jediná věta je mnohem zajímavější a kouzelnější, než celý odstavec anotace. A ten případ je právě tady. (Aspon v mém případě.) :D
    Oh! Ty ilustrace jsou vážně k sežrání! *Q*
    *mrká zpět*
    Jo, tak to vypadá fakt dobře! :D Universe Šesti vran/Prohnilého města (Grišu jsem nečetla) se mi moc líbí a pohádky mám taky moc ráda! Takže jo, tohle si (jednou) přečtu! ;D Kdo ví, třeba pak začnu mít tuto kouzelnou autorku raději. ;D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že z mých článků by se někdy mohla vydat nějaká velmi kvalitní sbírka. Myslím, že bys měla co číst. A to do konce života. :D Trnitá řeč se četla hrozně dobře, rychlé, svižné, ale přesto kouzelné!
      Kdo by tě pomlouval? Tady je naprosté ticho po pěšině. :D
      Hele, taky se mi to líbí, hodně to s celkovou anotací soupeří. xd
      *též mrká, bohužel u toho ale vypadá jako postižený králík, takže toho raději nechává*
      Já se o to postarám. Trnitou řeč si musíš přečíst a změnit názor, zkrátka musíš! :D

      Vymazat
    2. Jako jo... •.• Pak se k tomu přidá ty románové zprávy z instagramu a to počteníčko xD
      Neboj, už to mám v seznamu čtení. :D Ale nejdřív dočtu sérii Nástroje smrti a Pekelné stroje, který je ze stejného universu. ;D
      No jasně... Mě se to spíše zdá jak ticho před bouří... →.→
      *nechápavě zvedá jedno obočí - sice to vůbec neumí, ale to nikdo neví*
      Ať napíše bonus, kde ho vzkřísí a budu spokojená! xDD

      Vymazat
    3. Někdy to vydáme a vyděláme balík. Bude to spadat dle mého do žánru humor a obsadí to první příčky! :D
      *krčí čelo, protože nechápe, o co se ta holka snaží*
      Když to by už nebylo ono... a nemělo by to to kouzlo. :D (Teď mě ta Kim zabije za to, že nechci vzkřísit Matthiase)

      Vymazat
    4. Jo! To je nápad za všechny prachy! xD
      *protáčí oči a plácá se do čelo - to je domluva
      →.→
      ...
      ←.←
      ...
      *nenápadně se rozhlíží*
      ...
      *jde hledat nějaký mučící nástroje*
      ...
      Jé! Ahoj! Ty jsi ještě tady? xD

      Vymazat

Okomentovat

Napiš sem, cokoli budeš chtít, ráda si počtu, poutníku.