Od opic, co četly, až ke knihomolo sapiens aneb Vývoj knižní komunity


Určitě víte, že se ráda účastním všech projektů, které mě nějakým způsobem zaujmou. Třeba taková štafeta na Furyborn, kde jsem měla možnost číst knížku hned po několika lidech, pak ji obohatit svými, ne zrovna kladnými poznámkami a poslat ji dál dalším čtenářům. Jo, to byla záležitost, které se směju do teď, a ačkoli Furyborn z celého srdce nesnáším, jsem ráda, že jsem mohla být součástí štafetového řetězce. Nebo spousta instagramových výzev na různá témata, kde musíte občas zapojit i mozek, abyste byli schopni vymyslet něco, co bude mít šťávu.

To, že jsem tady dnes s něčím jiným než recenzí, má jen jeden důvod. A to je projekt s názvem Měsíc bookstagramu, který vymyslela naše úžasná Sára z účtu Dívka mezi stranami. A jelikož je to boží, musím se zúčastnit.

Říkala jsem si, jakým způsobem toto téma pojmu. Bylo totiž nesčetně možností. Sepsat článek na motivy toho, jak to na některých knihomolských frontách může vřít? Moc drsné, jsem přeci milá (ha). Nebo se spíše uchýlit k vývoji mě samotné? Těžko říct. Nakonec jsem se rozhodla vzít to tak nějak všeobecně (a neuvěřitelně zmateně).

Když jsem se začínala pohybovat v naší slavné komunitě knihomolů, byla jsem ještě takový neandrtálec, který nevěděl, co má dělat. Především kvůli tomu, že jsem byla blogger, ne bookstagramer.

Velká část knižních recenzentů začíná na Instagramu, a tam také zůstává. Jenže já jsem člověk, který na Instagram přišel na popud vzniku blogu. Protože V záplavě knih vzniklo původně jenom jako blog. A ačkoli byl ze začátku Instagram pouze blogový doplněk, je pravda, že většina aktivit se nakonec přesunula tam. Sleduje vás tam víc očí, dostanete mnohonásobně větší zpětnou vazbu, stačí fotka a k tomu nějakej hlubokomyslnej popisek. Kdo by se pídil po blogu, když může v pohodlí surfovat v bezpečí instagramových moří? Je to jednodušší, na blog se musíte sami transportovat. A pak přetrpět nějakej ten dlouhej článek, co nakonec třeba stejně nedočtete.

Mně osobně byly blogy vždy bližší, jako mladší jsem jich zkoušela vést spousty a znala jsem díky tomu takové ty klasické blogové zkratky (esbéčka byla naším životem, kdo neměl spřátelené blogy, jako by v té době neexistoval). Jenže žádný z blogů mi nevydržel déle než sedm měsíců. To teprve V záplavě knih v roce 2018 bylo revoluční tah!

Nicméně sama musím uznat, že Instagram to jisté kouzlo má. A že má tvorba tady na blogu už není tak častá jako dřív. Což je ale na druhou stranu zase způsobeno tím, že není příliš čas, protože mám až příliš mnoho zájmů a koníčků, ale o tom zase někdy jindy.

Co u mě bylo a asi vždy bude pravidlem? 

Na blog přibývají hlavně delší recenze, na Instagram moje názory (korektury, ehm) a všetečné otázky, které víří diskuze (za což jsem neskonale vděčná, člověk si pak vážně připadá, jako by něco dokázal). Obě formy tvoření si užívám. A to i po těch dvou letech.

Ačkoli se prostředí kolem mě docela mění, komunita má mezi sebou rozepře, které se těžko chápou, ale to je všude (kdekoli můžeme narazit na něco, co nesedí, to mají všichni, ať to chtějí, nebo nechtějí), pořád to tu zbožňuju.

Ačkoli jsem na spoustu věcí změnila názor a nesnažím se o to, o co jsem se snažila dřív, protože mým hlavním cílem je sdílet své názory, povídat si o tématech s ostatními, nebát se říct to, u čeho víme, že to možná ostatní slyšet nechtějí, či jen tak šířit pozitivitu, pořád to tu mám ráda a jsem nadšená z toho, že tu můžu být.

Ačkoli jsem začínala jako blogger a pak se přesunula na Instagram, kde tvořím trochu víc, stále používám obě dvě platformy.

Ačkoli jsem nikdy netušila, že knihy na hlavě budou moje značka, teď se to děje.




Do světa knižní komunity jsem vstoupila jako naprostý neznalec, začátečník, který nevěděl, co od toho všeho má čekat. Po dvou letech si už jako začátečník nepřipadám a vím, jak to chodí. Jen se za tu dobu, co si plavu v těchto vodách, pár věcí změnilo. Ale jsem tu. A ještě dlouho budu. A tím myslím na obou platformách, protože ani po dvou letech nemám v úmyslu opustit blog, přestože už to není místo, které je zaplněné tak, jak bývalo dřív.

Nejsem si jistá, zda můj dnešní výlev dává smysl. Někdy se člověk zamotá do svých vlastních myšlenek kvůli tomu, že potřebuje vystihnout téma přesně. To tu asi nevyšlo. I když… na druhou stranu možná ano. Zmatenost je často tím nejlepším vysvětlením toho, jak to s některými věcmi máte. Nemůže být všechno jen pozitivní či naopak negativní, nebude to mezi, já jsem občas zkrátka zmatená. A ten pocit není vůbec k zahození.

Co vy a vaše začátky v knižní komunitě? 

Mora

Komentáře

  1. Nejdřív ti chci poděkovat za zapojení do projektu a za to, že jsi ho posunula mimo instagram, aby se dostal i k těm, co ho třeba nemají. A článek je naprosto boží, jeho čtení jsem si fakt užila a ve spoustě věcí na tom jsme stejně (já třeba taky začínala s blogem a až po nějaké době si k němu založila i bookstagram). No nebo to množství prvotních blogů, i když teda všechny moje výtvory před Dívkou mezi stranami vydržely tak týden? Dva maximálně :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec není zač, je to skvělý projekt! Moc děkuju! Ono založit blog a vydržet u toho je složité, člověk musí najít to, co ho baví a naplňuje. :D

      Vymazat
  2. Já budu vždycky tíhnout k blogu. Ne, že bych někdy neměla zaječí úmysly. Přece jen ho vedu už poměrně dlouho a ta aktivita návštěvníků není až tak veliká. A to dokonce ani na instagramu, kde v podstatě nevím, jak těm číslům pomoct. Insta beru spíše jako takovou galerii (což se stále učím, protože si neumím ujednotit styl, ani fotit pěkné fotky). Blog byl první a všechny ostatní sítě přibyly později kvůli propagaci. A když padne blog, padne asi všechno, alespoň u mě :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám dojem, že většina lidí, co mě zná, ke mně dorazila přes Instagram, ale na druhou stranu je tu zase hrozně moc vytrvalých duší, které se mnou táhnou už od založení blogu. :D

      Vymazat
  3. Konkrétně u tohoto blogu a asi většiny,postavených na blogspotu je to,že srdoaznr čtou na mobilu. Responsive je už dnes nutnost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Responsive jsem už nějakou dobu chtěla nastavit, takže mě k tomu tento komentář konečně přinutil. Mělo by to být oukej, děkuju za připomenutí! :D

      Vymazat
  4. Blogy vs instagram je nekonečná téma, a hoci obidve platformy majú čo ponúknuť, tak pre mňa blog bude stále na prvom mieste. Ale chápem, prečo je instagram populárnejší. Keď som začínala, tak instagram ešte asi ani nebol, prípadne bol v plienkach a iná možnosť tu ani nebola, len blog. A ak si chcela, aby ťa brali vážne, musela si prežiť prvých 6 mesiacov, ktoré boli najkritickejšie, aspoň ja som to tak vnímala :D Ale trochu ma to desí. Doba ide veľmi rýchlo a tak ako blogy vystriedal instagram, tak som zvedavá, že čo ho v blízkej budúcnosti nahradí. Veľmi vydarený článok :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zní to jako taková šestiměsíční zkouška, zda uspěješ, či nikoli. :D Ale chápu to, já jsem taky první půlrok příliš netušila, co dělám, jestli to dělám dobře a zda se u toho vůbec udržím. A podařilo se. Po takové době by člověk svůj výtvor ani zahodit nechtěl. :D A upřímně mě taky zajímá, jaká bude další knižní platforma, kde se bude tvořit. Ale já budu asi stále za veterána se svým blogem. :D

      Děkuju moc! :)

      Vymazat
  5. Měly jsme dost podobné začátky. Dříve jsem měla články ještě na blogu, ale nikdy mi to dlouho nevydrželo. Když to vezmu, tak teď na blogspotu je to nejdelší doba, kdy trávím blogu. :D
    Instagram mám spíše jako doplněk k blogu, kam dávám fotky toho co právě čtu a sem tam nějaká ta otázka. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si právě na Instagramu vždy užívám to rozbouření diskuzí, je super vidět, že se lidé vyjadřují. O to mi jde. Díky tomu vždy začnu uvažovat, zda je blog vůbec nutný, když je odezva na Instagramu skvělá a baví mě to. Ale blog je srdcovka a nakonec pokaždé dojdu k závěru, že to zkrátka nechci opustit. :D

      Vymazat
  6. Dobře napsaný článek :-) Sama jsem také srdcařem blogů a ten svůj píšu už šest let a nehodlám přestat. Instagram beru jako doplnění nebo možnost spojení s dalšími lidmi. Je škoda, že už blogy nejsou tak populární, jako dřív. Smutné na tom všem je to, že na blogy nemají čas ani jiní blogeři, zkrátka a dobře, že se nepodporujeme navzájem :-( KDdysi to bylo prostě jiné :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! Jsem ráda, že se líbilo. :) Hrozně moc tleskám za to, že ses na blogu udržela už šest let, kam se já hrabu se svými dvěma lety. :D

      Já se na blogy jiných bloggerů ráda koukám, číst články mě baví, jen jak říkáš, není tu ten čas. Dřív jsem si říkala, že bych vymyslela nějaký projektík, který by mohl blogy zachránit, ale pak jsem od toho upustila. Třeba je čas se k tomu návrhu vrátit. :D

      Kdysi to bylo jiné, frčelo to neuvěřitelně, ale když se nevzdáme, nějakou část bloggerů ještě stále udržíme při životě. :D

      Vymazat
  7. Skvělý článek! Já u něčeho takového vždycky cítím takovou nostalgii, že mám problém spatlat něco smysluplného. :D Začínaly jsme stejně, a co čtu tady v komentářích, blog byl asi pro většinu jakýmsi odrazovým můstkem :D Taky mám ráda obě platformy, jak blog, tak IG, ale pořád víc tíhnu k blogu, kde prostě svůj názor můžeš pořádně rozepsat a skutečně tam jde o to, co s těmi slovy umíš. A jak píšeš, rozepře jsou furt, je jedno, kde se dějí. Pamatuju si i tu rozsáhlou debatu, která taky tehdy dělila blogery, jestli bychom měli psát články typu unboxing, nebo ne :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! :) To je pravda, nostalgie je to obrovská. A jsem ráda, že té debatě o unboxingu jsem se vyhnula. :S

      Vymazat

Okomentovat

Napiš sem, cokoli budeš chtít, ráda si počtu, poutníku.