Matrjošky zamotají hlavu každé živé bytosti – Přiveď mě zpátky

Pravda a lež, tak snadno se dají tato dvě slůvka promíchat. Zvlášť když tu hrůznou pravdu většinou nikomu nevykládáte. 

Jenže upřímnost je důležitá a lhářům jednoduše bodne kudlu do zad. 

Co přesně se stalo ten den, kdy zmizela jeho přítelkyně Layla? A proč se zničehonic kolem Finna začínají objevovat matrjošky, které s Laylou vlastně také souvisí? To jsou otázky, na které já už odpověď znám, ale vy ne. Vy určitě ne. Oči se přeceňují, uši vlastně také a pravda je pikantnější více než obvykle, pojďme vplout do dalšího thrilleru od B. A. Paris!

Dobře, moji drazí, jak jistě víte, nejsem člověk, který čte thrillery často. Jsem přeci jen bytost pocházející z fantasy světa a miluji to. Jenže občas mám přeci jenom náladu na něco jiného a v těchto chvílích většinou sáhnu po thrillerech (nebo nějakých propletenějších detektivkách). 

B. A. Paris je pro mě thrillerová bohyně, a tak není divu, že jsem se chtěla podívat i na nějaké její další dílko. Jako první jsem od ní před rokem četla V pasti lží, to mě ohromilo. To, jak autorka dokázala každou větou dohánět mysl čtenáře k šílenství… občas jsem měla takový dojem, že zešílím já sama. Poté jsem se dostala k Za zavřenými dveřmi (recenze). A to se mi možná zamlouvalo ještě o chlup víc.

Přiveď mě zpátky je třetí kniha od B. A. Paris, která se u nás přeložila, a doufám, že není poslední. Na další její příběhy se opravdu těším, mám k nim nějaký zvláštní citový vztah a nedokážu tuto autorku opustit. Podivné, a to velmi.

Také bych ráda poděkovala webu eknihovna.cz, který mi tento titul v rámci spolupráce opět mile zprostředkoval v elektronické formě. S eknihovnou je to zkrátka skvělé, vždy mají to, co potřebuji číst. To bude asi nějaká záhada knižního hlavolamu. Odbočila jsem, chtěla jsem jednoduše říct, že děkuji, takže… moc a moc děkuji!

A teď již k recenzi, vím, že mé dlouhé (předlouhé, až grafomanské) úvody přímo zbožňujete (Moro, tvoje ego se rovná velikosti hory knih vyskládaných z tvé knihovny, to je hodně zlý), ale někdy začít musíme.

(anotace z webu databazeknih.cz)

Byli mladí a zamilovaní. Na dovolené ve Francii zastavili u benzinové pumpy a Finn si odskočil. Když se vrátil, byla Layla pryč a už ji nikdy neviděl. Aspoň tak vypovídal na policii. O mnoho let později se Finn zasnoubil s Laylinou sestrou Ellen. Jenže najednou zavolala policie, že někdo Laylu spatřil. Začaly se objevovat dávno ztracené věci z její minulosti, tajné zprávy, různé stopy a varování. Co neznámý chce a kolik toho ví?

Protože jsem se na Přiveď mě zpátky opravdu těšila a byla jsem u B. A. Paris zvyklá na vysokou kvalitu, měla jsem hodně velká očekávání. A ta se mi na sto procent bohužel nenaplnila. Asi jsem čekala něco, co bude ještě o další úroveň výš, než byly příběhy předchozí, a toho se mi nakonec nedostalo. Ale ani tak jsem nebyla zklamaná, jen je to z mého pohledu autorčino nejslabší dílko. Je to povedené, jen ne… tak moc.

Jak bývá u Paris zvykem, zaskočila čtenáře hned na první stránce. Každý konec kapitoly opět rozvířil mou debatu se vzduchem v místnosti o tom, co se stane dál, co se událo v minulosti a tak podobně. U thrillerů většinou vždy přemýšlím nad různými teoriemi a často se stává, že si mluvím sama pro sebe. Takže tomu budeme raději říkat, že debatuji se vzduchem, abyste nemohli prohlásit, že vyloženě trpím samomluvou.

Problém však nastal v tom, že se první polovinu knihy tak nějak nic nedělo. Dobře, tohle vyznělo špatně. Ne že by se tam toho hodně nestalo, ale z větší části to bylo vlastně omílání pořád toho samého a pro oko čtenáře to bylo i trochu nezáživné. Velmi dobře se to četlo, párkrát jsem zatajila dech, ale v celku… něco mi v té první polovině asi chybělo. Z hlediska psychiky to na vás tolik nezapůsobí.

Na druhou stranu jsem ale to, co jsem nedostala předtím, získala na stříbrném podnose v druhé polovině knihy. Tam se toho stalo tak moc, že… jsem to nestihla pobrat. A opět se potvrdilo to, že B. A. Paris celé řešení ráda dává až na konec, evidentně její specialita.

A kdybych měla ještě něco dodat k spisovatelčiným specialitám, rozhodně tady zmíním slovo „ale“ používané zvláštním způsobem, s čímž jsem se setkala i u předchozích knih od ní. Nevím, čím to je, ovšem každá krátká věta, kde se slůvko „ale“ vyskytuje, působí dost kostrbatě.

Focení tentokrát probíhalo 

v duchu vystřihování matrjošek.

Co se hlavního řešení zápletky týče, překvapilo mě, protože jsem nečekala, že autorka s něčím takovým přijde, ačkoli na druhou stranu… nechápu, jak jsem to nemohla čekat, protože B. A. Paris a její náměty… jsou v mnoha ohledech hodně (hledám správný výraz, pár hodin počkejte) překombinované, možná? Dá se to tak říct?

Myslím, že jsem v tom hledala něco trochu jiného. To, s čím se autorka nakonec vytasila, mě hodně zaskočilo. Navíc si i dovolím to drobně zpochybnit, nemohu to rozvést, ale… že by se oči přeceňovaly? Nejsem si jistá, jestli to takto funguje, nedokážu si to představit. A raději už budu mlčet, ať vám nějakou záhadnou cestou neprozradím kus děje. (Ovšem kdo to četl, určitě mi napište na Instagram či do komentářů, ráda to s vámi proberu.)

Ráda bych také podotkla ještě jednu věc. A ta se týká Layly, konkrétně její osobnosti, kterou tu dostáváme po kouskách ze vzpomínek Finna. Mám trošku dojem, že ta dívčina je až příliš naivní. V jistém ohledu. A opět nemohu prozradit ve kterém. Není to chyba, ale nejsem si jistá, jestli to tam autorka dala schválně, či si to neuvědomila a přišlo jí to v pořádku. O tom můžeme asi pouze spekulovat.

Za zajímavé bych možná označila i to, že to některým postavám moc nemyslí. Sice se to dá pochopit, v té situaci, kterou mám na mysli, ovšem… na druhou stranu, opět si nejsem jistá, zda šlo o autorčin záměr, či nikoli.

Finn jakožto charakter rozhodně má co nabídnout, ale to všechny postavy, které tu jsou zmíněny. U Finna je ale typické hlavně to, že ho ze začátku považujete za sympaťáka, dokud si nepřečtete pár jeho vzpomínek. Ten dojem sympaťáka následně lehce mizí, pomaličku se vypařuje.

Jedna z knih od B. A. Paris.

Celý příběh je psán formou minulosti a přítomnosti, což je fajn. Navíc v každé linii se na konci vždy dozvíte něco jiného… a pak bum, jsme opět v jiné časové ose. Je to od autorky poměrně mučení.

Konec mě jako vždy citově rozložil a já jsem mohla pouze křičet do vesmíru slova, která říkám vždycky, když dočtu thriller od této spisovatelky. „Miluju tě, B. A. Paris!“

Fajn, co si o tom myslím celkově?

Musím uznat, že se mi to líbilo, bavilo mě to, celé jsem to měla přečtené za dva dny (za to ale může i to, že jsem ležela doma s nemocí). Z mého pohledu se jedná o autorčino nejslabší dílko, ale to nic nemůže ubrat na tom, že je to skvělé. Není to nejlepší, ale mně se to líbilo. Pokud jste ale od Paris ještě nic nečetli, doporučuji začít spíše s V pasti lží nebo Za zavřenými dveřmi. Tohle mi tak nějak přijde jako… matrjoškový dodatek pro autorčiny fanoušky.

Na hodnocení se má kritika samozřejmě promítla, bez toho to nešlo.

Ještě jednou moc děkuji eknihovně za to, že mi e-knihu Přiveď mě zpátky zaslala. Pokud vás dílko z mé recenze zaujalo, určitě se mrkněte na jejich stránky, kde můžete knihu sehnat. A jestli vás třeba zaujala i další dílka této autorky, určitě je na stránce eknihovna.cz najdete. Je to dobré v tom, že si nemusíte kupovat celou knihu. Když se vám pak nebude líbit, e-kniha je skladnější a místo vám nezabere.

Mějte se krásně, moji drazí. 

A do komentářů mi rozhodně napište, co si myslíte o B. A. Paris a jestli vůbec čtete thrillery. Jsem zvědavá! 

Mora