Nikdo neví, co od krutého princátka čekat – Podlý král

Upozorňuji vás, že se v této recenzi nachází spoilery, které se týkají prvního dílu (a to tentokrát hned v mém úvodu). Pro vaše čtenářské bezpečí, pokud jste se ke Krutému princi ještě nedostali, vám radím jediné: Raději tento prostor opusťte. Ale vy, co jste Kruťátko četli, vítejte a pojďte blíž.

Jude se stala senešalkou nejvyššího krále a má ho nyní zcela ve své moci. To zní dobře. Z Jude se vyklubal zajímavý manipulátor, který se tímto vším snaží zamezit okamžitému dosazení Doubka na trůn. Ovšem… Cardan je ještě zajímavější charakter a ten její nešikovné pokusy trochu omezuje. Ne trochu, hodně. Mezi nenávistí a touhou je k našemu neštěstí pouze tenká hranice.

Protože mě Krutý princ okouzlil, není divu, že jsem po nedávno (ten měsíc je nedávno, jo?) vydaném pokračování ihned skočila. Čekala jsem dlouho, ale do slova a do písmene – opravdu jsem potřebovala vědět, co se bude dít dál, takže jsem to vydržela. Podobné pocity evidentně zažívaly i Anet z Knihy jako pihy a Sol z Osolených knih, protože jsme si Podlého krále koupily ve stejný den, na stejném místě, všechny společně (nebudu se vyjadřovat k tomu, že jsme se musely Solničce na Podlého krále složit, protože už byla bez peněz, to není podstatné). 

Jenže tohle se odehrálo v srpnu, a kdybych neměla zakázáno začít číst Podlého krále, dokud nebudou moci i holky, měla bych ho dávno přečteného a byla bych ve stádiu psychického rozkladu z toho, že chci vědět, co bude dál, již mnohem delší dobu. Podlý král byl ovšem zařazen do společného čtení (aka Osoleného čtení) za září, a tak jsem se musela zuby nehty držet, abych to nějakým způsobem přežila. Ale odkleplo první září, já vzala Podlého krále do ruky a má životní ruleta se opět pořádně roztočila.

(anotace z webu databazeknih.cz)

První lekce zní: zatvrď se. Poté co vyšlo najevo, že Doubek je ve skutečnosti dědicem vílího trůnu, musí Jude svému bratříčkovi zajistit bezpečí. A právě jen kvůli tomu k sobě připoutala podlého prince – teď už krále – Cardana a stala se šedou eminencí tahající za nitky celé říše. I kdyby se Cardan nechal snadno ovládat, bylo by pro ni těžké stále proplouvat bouřlivými vodami proměnlivé politiky a spojenectví vílího království. Král ale navíc dělá všechno, co je v jeho silách, aby ji ponížil a zesměšnil, ačkoli je lidskou dívkou stále fascinovanější. Když začne být jasné, že se Jude někdo v jejím bezprostředním okolí chystá zradit, ohrozit její život a životy všech, které miluje, musí smrtelnice odhalit, kdo jí jde po krku. Dokáže se navíc vyrovnat s komplikovanými city, které chová ke Cardanovi?

Mě osobně Krutý princ nebavil hned. To uznávám. Docela dlouhou dobu mi trvalo, než mě příběh chytil, ale jakmile se to stalo, bylo to pro mě něco neskutečného. A asi si všichni pamatujeme ten zvrat, co se stal na konci. To je věc, která podněcuje zvědavost. Cardan se stal novým králem, naprosto nečekaně. Kdo by nechtěl vědět, jak bude příběh pokračovat dál?

Podlý král vás vhodí do děje hned na prvních stránkách, to je perfektní. Až do konce vás nepustí, to je také perfektní. Příběh bude gradovat, i to je perfektní. Na závěr se budete cítit mizerně, protože vás zničí ten fakt, že čtení skončilo. Opět zopakuji, že toto je také perfektní. Ale co tedy tak perfektní není? Co tak kazí mé procentuální hodnocení? Podlého krále jsem nehodnotila nejvyšším číslem a vím, že vás jistě zajímá proč, protože jsem na Instagramu působila dost okouzleně.

Nenechte se zmýlit, okouzlená stále jsem, ovšem asi jsem měla větší očekávání, než bych měla mít. A… za ty dva týdny, co uběhly od přečtení knihy, se mi to dost rozleželo v hlavě.

Hlavní hrdinka Jude mi v tomto díle připadala mnohem více naivní. To je škoda, ona je skvělá postava a její charakter, který z jedné strany touží po moci, ale z té druhé se snaží chránit bratra, je zajímavý dostatečně. Ovšem některé situace se daly odhadnout dost jednoduše a Jude z nich vždy udělala bůhvíco. Vždy ve všem hledala něco víc, nějaký skrytý potenciál, ale závěrečné řešení bylo vlastně úplně prosté. Sama jsem několik takových schovaných zápletek rozluštila.

S tím souvisí velká předvídatelnost. Zrádce, o němž se mluví na prvních stránkách, se mi podařilo odhalit mrknutím oka, a to je další věc, která mě mrzí. Prostě jsem se řídila svou běžnou taktikou vylučovací metody a tohle mi vyšlo. Myslím, že se na to podaří přijít většině. Nedokážu ale posoudit, zda to byl autorčin záměr, či nikoli. Že by se nám snažila dodat pocit toho, že jsme chytří, že jsme zrádce odhalili? Nebo to bylo tím, že si neuvědomila, že nebude těžké si dorovnat spojitosti? Či jsem já nějaká nadprůměrně inteligentní bytost? Jistě, tahle poslední možnost to asi logicky nebude, stále nejsem dostatečně při smyslech ve škole, natož aby mi to myslelo během čtení.

Takže jo, zklamalo mě to, alespoň v tomhle ohledu. Nenávidím pocit toho, že něco už dávno vím, a pak s tím autor na konci přijde jako s největším tajemstvím, během toho vyletí fanfáry a začne hrát dramatická hudba. Bohužel, při tomto se mé překvapení nekonalo. Spíš ze mě vypadlo něco v tom smyslu „hm, takže jsem se trefila, co jsem říkala?“.

Co se třeba zase týká konce, ani ten mě extrémně nepřekvapil. Hodně to souvisí s naivitou naší Jude (která mi v tomto díle prostě, nevím proč přesně, byla trošku proti srsti svými názory a svým chováním). Ačkoli jsem se totiž tuto teorii snažila zahnat do koutku mysli, nakonec se přesně toto událo. A právě proto jsem nezůstala šokovaně zírat s otevřenou pusou na slova, co jsem zrovna četla. Prostě jsem opět pokrčila rameny a… nechala to tak nějak plynout.

Nicméně mě rozhodně zajímá, jak tohle bude pokračovat dál, takže… už se těším na další díl, ačkoli tento mě v několika ohledech zklamal.

Rozhodně bych se ale ještě chtěla vyjádřit k největšímu plusu knihy – ke Cardanovi, našemu milovaného podlému králi. Mám dojem, že tady se Cardan asi stává jednou z postav, které mám na svém seznamu oblíbenců. Jeho charakter… to je něco nevyzpytatelného. Nikdo neví, co od něj má očekávat. V jednu chvíli si myslíte, že je tedy nakloněn tomuto, potom se ale jeho názory otočí o sto devadesát stupňů a vy jste opětně zmatení z toho, co si o něm máte myslet. To, co ve mně Cardan vzbuzuje, je více než zvědavost a zvlášť na něj jsem natěšená, až se budu pouštět do třetího dílu, který doufám přeloží co nevidět (na druhou stranu ale se Zatoulanou knihomolkou přemýšlíme, že bychom to zvládly v angličtině, jenže… kdo ví).

Pokud chcete vědět, jestli za to Podlý král stojí, tak ano. Je to fajnové čtení, ale i tak jsem z toho trošku smutná. Je to z mého úhlu pohledu trošku propadnutí laťky (počkat, cože?).

Co vy a Podlý král? Chystáte se? Překvapilo vás něco?

Mora