Knihohlavské shrnutí – červenec 2019

Díky Advíku nebyl na Knihohlavské shrnutí za červenec čas hned, ale poslední den (tedy včera), kdy jsem smutnila nad tím, že už Advík končí, jsem se po hlavě vrátila zpět do knižního světa, sedla jsem za komp a začala psát. A vzniklo z toho moje milované klasické shrnutí, u kterého jsem zjistila, že jsem přečetla šest knih. A to mě naprosto šokovalo. 

V létě nečtu tolik, jak bych mohla, loni jsem se rozjížděla mnohem více. Letos to totiž je složitější hlavně díky mým jiným koníčkům a mému mnohem aktivnějšímu a častějšímu sociálnímu životu.

S kamarády se vídám téměř každý den a cosplaye (to mi připomíná, že bych měla začít makat na svém kostýmu na Humbook, zase s tím začnu na poslední chvíli, i když mám jasnou představu o tom, jak by to mělo vypadat) jsou skvělá věc a já si to se svou partou zkrátka neskutečně užívám. Advík je taková ta akce, kdy se prostě setkají ty lidi, které mám tolik ráda, a poslední den už roním slzy nad tím, že to končí. Oukej, proč mám dojem, že tenhle úvod je naprosto nepochopitelný? Chci tím říct, že jsem zkrátka překvapená z toho čísla, které zdobí přečtené knihy za měsíc červenec. Přečetla jsem neuvěřitelných šest knih a všechny byly dost dlouhé. A už se tedy konečně půjdeme podívat na to, co to bylo. (Bože můj, v nejbližší době bych měla vydat nějaký kecací člověk, dlouho tu žádný takový nebyl a já si evidentně vážně potřebuje vylít své kamenné srdce.)

Červenec jsem započala knížkou Kulti (recenze), která mě dost zaujala a dostala jsem se k ní přes spolupráci s portálem eknihovna.cz. A když jsem ji dočetla, měla jsem na pár dní drobnou čtecí krizi, protože mě to hrozně chytlo. Kulti je něco, v čem je nenucená romantika, kde najdete humor, postavy, které budete nesnášet, ale občas pookřejete a některé ty věci, co udělaly, jim odpustíte, fotbalové prostředí… Ta romantika je samozřejmě nejdůležitější prvek knihy, na tom je to založené. A mně se to líbilo i přes to, že nejsem žádná zamilovaná duše. Tenhle typ romantických linek je ten jediný, který vážně skousnu. A navíc mi to připomnělo anime Kaichou wa Maid-sama, což je další jedna z mála romanťáren, se kterými jsem měla tu čest a mám ji ráda.

Další dílko, co se mi dostalo pod ruku, už si takovou chválu neodneslo. Jednalo se o Příběh (recenze), který mi zprostředkovala autorka D. D. Gabrová výměnou za recenzi. Bylo to zajímavé, to uznávám, ale vícekrát bych si to už nepřečetla. Zvláště kvůli tomu, že mi to prostě nesedlo. A jak řekla sama spisovatelka, tahle kniha není pro mladý. I když, co my víme, třeba to někomu mladšímu sedne, tady záleží hlavně na charakteru člověka.

Díky české autorce Martině Mouseové jsem měla šanci si přečíst i Tamaru (recenze). Knihu, o které jsem v životě neslyšela. Měla jsem velké štěstí, že mě autorka oslovila, protože se mi to líbilo. A mohu to doporučit jako takovou lehkou letní oddechovku. Koho by nebavilo prozkoumávat tajemství ruského rodu?

Pak přišla na řadu Replika od Lauren Oliver. Hodně zajímavá záležitost, to se musí nechat. Hlavně její forma je něco, co vás zaujme. I samotný námět je perfektní. Občas je to ale bohužel nudné a čtenář má nutkání některé pasáže přeskočit, protože ho to prostě nechytlo tak moc, jak by mělo. Fajnové, ale nic speciálního.

Za tento měsíc je to už čtvrtá spolupráce, ale měla jsem jako spousta dalších blogerů šanci nahlédnout do Strážce ztracených měst od Shannon Messenger. A tento příběh jsem si šíleně zamilovala. Když nebudeme nijak zvlášť řešit příšerné iniciály na začátku každé kapitoly, je to stoprocentně perfektní a já jsem šíleně ráda, že jsem se k tomu mohla dostat. A taky mé srdíčko plesá i kvůli tomu, že jsem nemusela zlomit hůl nad nakladatelstvím Ocelot. Tato kniha je totiž opět vydávaná pod nimi, a jak si jistě pamatujete, já se s knihami od nich nikdy zrovna nemazlila. Strážce ztracených měst byla poslední šance, jak trošku změnit můj názor, takže jsem ráda, že se to povedlo.

A poslední knihou, ke které mě donutila Solnička z Osolených knih, protože by pravděpodobně nepřežila, kdybych si to nepřečetla, je Snílek Neznámý. Nádherný příběh, který je psaný krásnou formou a je zkrátka radost to číst. Všechno, co se tam odehrává, plyne pomaličku, což by někomu mohlo vadit, ale já se mezi takové typy rozhodně neřadím. Je to úžasné. (A Solnička je spokojená, že se mi to líbilo, jak jinak.)

A to je tedy pro červenec všechno. Přejdeme k důležité otázce na závěr.

Které knížky jsem měla na hlavě?

Několikrát Ódinovo dítě, to se osvědčilo, protože dobře drží. A Na západní frontě klid, když jsem natáčela stories se čtecím updatem. A to je vše, pokud vím.

Teď mě čeká vytížený čtenářský měsíc, protože toho musím hodně dohnat i do školy, takže to bude něco. Jsem zvědavá, jak to půjde. Každopádně mi věřte, že váš věrný knihomol je z větší části zpět. Příští týden jedeme do Rakouska a já se vám odtamtud možná ozvu prostřednictvím Instagramu. Chci navštívit nějaké místní knihkupectví, takže jsem zvědavá.

Co vy a červenec? Čtete hodně, nebo si spíš více užíváte sociální život? 

Mora