Takovou uklízečku ve svém životě (ne)potřebujete – Božka

Uklízečky mají složitý život. To přeci musíme vidět. 

Uklízet všechno, co po nás kde zůstane... Mnohdy je to vážně nepěkné. Ale že pro ně bude složité i normální vytření podlahy a umytí oken, když je to jejich nejvíce typická práce? To se zas tak často nevidí. A právě Božka je příkladem uklízečky, která má problém s každou drobností. Opravdu s každou. 

Ale na druhou stranu je to tak zajímavá postava, že vás bude bavit si o ní číst.

Humorná beletrie mě vždy zajímala, ovšem nikdy jsem se k ní přímo nedostala. Vždy jsem si říkala „přečtu si něco vyloženě humorného, potřebuji to, bude to nová zkušenost“ a nakonec jsem jako obvykle sáhla po nějakém fantasy, které bylo vtipné dost, i když to do žánru humoru nepatřilo. Božka proto pro mě byla první humornou beletrií vůbec. 

Já tímto tedy děkuji autorovi, který mi knížku poskytl. Byla jsem příjemně překvapená, když mě Ivo Toman oslovil, protože ho jako spisovatele dobře znám. Nejen že byl dost propagovaný díky knize Kurvítka v hlavě, která se u nás stala bestsellerem, ale potkávala jsem ho i ve skupinách ohledně vydávání knih na Facebooku. Takže moc děkuji za šanci si Božku přečíst! 

Nebudeme tady dlouho debatovat o tom, jaké to bylo (ha, ha, dlouhé to bude tak jako tak, ale lepší uvedení mě bohužel nenapadlo), protože je to útlá knížečka s velkými písmeny. A pokud si to pamatuji dobře, měla jsem ji přečtenou za dvě hodiny. Vážně vám to ubíhá hrozně rychle a vzhledem k tomu, že se u toho na každé stránce smějete, je váš požitek z toho ještě větší. 

Celé je to psané dosti jednoduchým stylem, na který jsem si sice ze začátku musela zvykat, ale později mi už k ději ani jiný neseděl. Stručné, jasné a vždy s vtipným zakončením. Skutečně je to hodně odpočinkové čtivo. I moje mamka, věrný nečtenář, říkala, že by tomu dala šanci. Nutno podotknout, že jí věřím, protože tuhle větu jsem od ní ještě v životě neslyšela a vážně si myslím, že by jí to mohlo sednout. Ráda jí Božku půjčím a doufám, že si ji užije. Přeci jen... třeba ji to hodí do knižního světa... Teď jsem díky povídání o rodičovském nečtenářství odbočila od tématu, super (bohužel si někde postěžovat musím, nemám si s kým doma pokecat o čtení!).

Božka se mnou lezla i po skalách u Orlího hnízda.

Božka je vtipná a to je to nejdůležitější, co je třeba u humorné beletrie. Já jsem si čtení moc užila, autorovo vykreslení naprosté beznaděje v některých situacích je více než skvělé a Božka sama o sobě je úžasný charakter, který vás bude vážně bavit – někdy nebudete snad ani věřit, že někdo takový existuje, občas třeba zase budete soucítit s jinou postavou, když ji Božka nějakým zázrakem zachrání z bryndy. 

Musím říct, že jsem vážně spokojená. Knížku bych doporučila někomu, kdo se chce pořádně uvolnit a na nic nemyslet. Božka si vás získá svou lehkou čtivostí a donutí vás uvažovat nad něčím úplně jiným než nad tím, co byste řešili normálně. To odplutí do jiných vod za to zkrátka stojí. 

Ještě jednou moc děkuji autorovi za poskytnutí recenzního výtisku, Božku vám můžu jako nenáročnou četbu vážně doporučit. Jsem moc ráda, že jsem konečně zkusila něco z tohoto žánru a rozhodně opět někdy po něčem v podobném duchu sáhnu. Vážně je to fajn oddechovka a oddechovat (a relaxovat a nechávat pročistit hlavu bychom měli, zrovna před chvílí se mi totiž připomnělo něco nepěkného a teď se to zase snažím zahrabat zpátky, aby to tady neoxidovalo, takže… tak, musíme vypnout, je to důležité, ale… o tom zase někdy jindy).

Co vy a humorná beletrie? Čtete, nečtete, chystáte se číst?

Mora