Dala jsem si radši kafe – Muffin a čaj

Muffin a čaj dokáže zázraky, to je pravda. Samotný název zaujme, ale... příběh už tolik ne. Jak je to jen možné?

Protože ráda chodím proti proudu, půjdu proti němu i dnes. Alespoň z části. Jako kdybych si prostě radši dala kafe než čaj (což souhlasí).

Dlouho to tak nebylo. Poslední dobou jsem si knihy užívala plnými doušky, a jak jsem se obávala, nějaké to drobné zchlazení mého nadšení nakonec opravdu přišlo. Škoda, ale všichni víme, že to někdy přijít muselo. Sice by bylo fajn číst jen knihy, které jsou skvělé, ale ona by to asi nebyla zase taková zábava, kdybych si nemohla tak šíleně stěžovat na určité drobnosti, co mě dokážou rozžhavit doběla. A navíc? Kritičtější recenze jsou někdy i lepší (Pád andělů, kde jsem vytvořila tabulku hrůzy?).

Dobrá, Muffin a čaj, pojďme k této knize blíž. Pokud jste knihomolové a rádi zajdete do knihkupectví na menší obhlídky nově vydaných knih, Muffin a čaj vám asi neunikl. Neunikl totiž ani mně, a tak není žádným tajemstvím, že jsem mamce poradila, ať mi ho dá k Vánocům jako dárek (nenápadně jsem se o něm zmiňovala tak dlouho, až se tam nakonec objevil).

S literaturou LGBT se nesetkávám příliš často. Nevadí mi, ale nemohu říct, že bych ji zrovna vyhledávala. Nepotřebuji to, ale zároveň proti tomu nic nemám. A po knížce Líbali jsme se od Davida Levithana, kterou jsem přečetla v září, proč bych nezkusila další? 

Muffin a čaj měl dost předpokladů pro to, abych si ho vybrala. Super název. Milá anotace. České dílo. Řekla jsem si, že letos toho dám z české literatury mnohem více. Ať už z klasiky či nověji vydávaných, budu zkrátka české autory podporovat. 

#pojdmecistceskeautory

Tenhle úvod je sakra dlouhý, takže už konečně postupme dál.

(anotace z webu databazeknih.cz)

Daniel a Kit jsou dva šestnáctiletí spolužáci, kteří snad ani nemůžou být rozdílnější. Jeden je nejlepším studentem na internátě, k okolí se chová odměřeně a úzkostlivě si střeží své soukromí. Druhý má umělecké nadání, pořádek považuje tak trochu za zbytečnost a často dřív mluví, než myslí.
Zdálo by se, že přátelství mezi nimi je nepravděpodobné a cokoli hlubšího rovnou nemožné. Jenže muffin a čaj přece dokáží zázraky, to je známé přísloví. A pokud není, tak by mělo být…

Ještě než se dostanu k ději, opět se tu s vámi na moment pozastavím u dvou hlavních slov, která celou knihu provází. Líbí se mi, že toto dílko skutečně má důvod se tak jmenovat, že to není jen náhodné seskupení dvou pěkných slovíček. 

Začátek je na můj vkus hrozně moc rozvleklý. Nedokázala jsem se do děje lehce ponořit a tak to bylo zhruba až do poloviny, což mě neskutečně mrzí. Zvláštní styl psaní, na který jsem si moc nedokázala zvyknout, tomu také nepomohl. Autor příliš často používá slova, která se tam nehodí. V určitých místech mi také příběh připadal předvídatelný a klišoidní. Na mé poměry – upřesním, na poměry emocionálního kamene – to bylo někdy až příliš sladké a já slaďárny nemám ráda (a to všichni dobře ví). A v závěru výčtu chyb... no, možná bych měla radši pomlčet o tom, že mi postavy nebyly zrovna nejsympatičtější.

Vážně nevím, co si mám o první polovině myslet. Něco mi tam hrozně moc nesedělo. Možná atmosféra, možná klišé námět a scény, možná postavy, možná předvídatelnost, možná všechno dohromady. Nepůsobilo to hezky.

Druhá polovina byla ale o poznání lepší. Už není tak přelepíkovaná papírky s kritickými poznámkami a děj mě bavil mnohem více než předtím, ačkoli se pořád nemohu zbavit dojmu, že na tom prostě bylo něco špatně. 

Opravdu hodně oceňuji myšlenky hlavních postav, přestože mě někdy iritovaly svou jednotvárností – jako kdyby oba dva uvažovaly úplně stejně, i když jsou jejich povahy kompletně jiné (taková inteligentnější věta, no ne?).

Čtivost je velkým plusem, ale zároveň i mínusem. Druhá část knihy je skutečně šíleně čtivá a děj skvěle plyne, to bohužel nemohu říct o tom špatném začátku. Škoda, škoda.

Co dodat? Byla to miloučká oddechovka. Na posezení u odpoledního kafe je to ideální, já jsem knížku přečetla za několik hodin (a to jsem poměrně šnek). Do srdce mi to díru sice nevypálilo, ale… nebylo to špatné. Jen to z mého pohledu zkrátka není taková hitparáda, jak jsem původně očekávala. Miloučké, pěkňoučké, slaďoučké počteníčko.

A co je na tom zajímavé? I když to není něco, co by mě strašně moc zaujalo, už několikrát jsem se přistihla, že se ke knížce v myšlenkách vracím. Asi to má zkrátka vliv na další úvahy. Do dalšího dílu se hodlám také pustit, tedy až vyjde.

Myslel si, věřil, že už uplynulo dost času. Neříká se snad, že čas léčí všechny rány? Dost možná vsadil víc, než měl v úmyslu, dost možná doufal ve víc, než si připouštěl.

A chcete říct ještě něco? Kvůli téhle fotce jsem obcházela celou Prahu, abych si mohla koupit muffin. Protože mít Muffin a čaj bez muffinu... ne, to jsem si jako švihlej blogger nemohla dovolit.

Mora