Na hvězdy, které naslouchají, Feyre – Dvůr mrazu a hvězd

Kdo miluje Dvory od Sarah J. Maas, považuje je za svou naprosto nesmrtelnou srdcovku a nemůže už žít bez skvělých postav z Velarisu, je jeho povinností přečíst si i Dvůr mrazu a hvězd. Takový člověk tu najde všechno. Autorka totiž znovu ukázala, že umí psát. Ukázala, že dokáže i z příběhu, ve kterém se téměř nic neděje a nějakou akci v něm budete hledat opravdu těžko, vytvořit krásnou novelku, přetékající vtipem, úžasnou atmosférou a celkově tím typickým kouzlem celého světa série Dvůr trnů a růží.

Její styl psaní je dokonalý. Myslím, že bych od ní dokázala číst cokoli (už bych se možná mohla vrhnout na ten Skleněný trůn). Jak mi jednou řekl můj origoš kamarád „dokázal bych od tebe číst všechno“ a „tvůj styl psaní bych poznal, i když bych nevěděl jistě, že to seš ty“, nějak takto to mám já se Sarou J. Maas. Ona píše skvěle. Tak rychle se do děje dokážu dostat vždy jen u ní. Všechny Dvory jsou něčím výjimečné. Řekla bych, že už navždy (to ale nemohu vědět, odhaduji) budou takovou mou klasikou. Srdcovkou, ke které se vracím, když si chci připomenout vtipné okamžiky, když ze mě radost nevyzařuje tak, jak by měla…

Dobře, moji drazí, kdo ještě nečetl žádný díl ze série Dvorů, ale má to v plánu, ať tuto recenzi okamžitě zavře!

Kdo četl pouze dva díly a třetí mu stále zbývá, může se mrknout na recenzi třetí části – Dvora křídel a zmaru. Všichni ostatní ale pryč. Chcete snad nějaký spoiler? Velmi klíčový spoiler? Nechcete. To vím jistě. To nechce nikdo. Prostě si jděte přečíst Dvůr trnů a růží a padejte odtud. Hlavně se ale nenechte odradit prvním dílem. Ten je dle mého ze série nejslabší (něco mi tam bohužel nesedí). Prostě to překousněte, dočtěte, zafixujte si v hlavě postavy, které vás zaujaly, a skočte do druhého dílu. 

A my, co to známe, jedeme dál!

Autorka Sarah J. Maas je má oblíbenkyně a hádám, že to moji stálí čtenáři i vědí (Kim? Ty to víš určitě!). Zmiňuji je dost často v souvislosti s romantickou linkou, protože je to jedna z mála sérií, kde se mi ta romantika fakt líbí. Je to posypané slabou vrstvou moučkového cukru (děkuji, Kim, za tuto skvělou větu, bylo nutno ji použít) a okořeněné divokou nespoutanou vášní mezi Feyre a Rhysandem. Krása. Boží. Pecka.

Dvůr mrazu a hvězd nás zavádí do světa, kde se dává celý Velaris dohromady, blíží se oslavy slunovratu, a co je hlavní, Feyre už žije s Rhysandem. Znovu se tu setkáme se všemi úžasnými postavami. 

Naší hlavní hrdinkou Feyre, kterou mám ráda, ale nemohu jí upřít to, že v tomto díle jsem ji chtěla jednou klepnout pánví po hlavě (ale to se dá přehlédnout). 

S úžasným Rhysem, jehož dokonalost se obklopuje kolem všeho a jehož magie zaplavuje okolí jako vlna tsunami z černé tuše. Jeho dokonalost nezná mezí (což by nás možná mohlo vytáčet, ale vlastně vůbec nevytáčí, protože někoho takového v životě prostě chceme i my – a ne že ne –, je fajn si představit, jak by měl náš dokonalý vypadat). 

S Azrielem, stínopěvcem, který vám ukradne srdce a ponechá si ho ve svých zjizvených rukou.

S Mor, jejíž charakter vás bude hřát jako slunce žár. A tak dále.

Všichni milovníci Dvorů tu známou skupinu před sebou jasně vidíme stát. A všichni známe Velaris. A všichni víme, s jakou lehkostí Sarah J. Maas píše.

Ale musím to uznat. Dvůr mrazu a hvězd není žádné pokračování příběhu z celé série, není to žádná dravá akce, je to jenom malá čtenářská jednohubka, kterou zhltneme, když se chceme s našimi oblíbenci opět setkat. 

*Mora si hraje na vznešenou vílu*

V tomto díle se nic neděje. Vážně nic, ale přesto jsem si čtení maximálně užila (a vůbec jsem to nečetla ve škole na účetnictví, vůbec ne). Já Saru J. Maas prostě žeru. Trochu mi tam však chyběl vývoj vztahů mezi dalšími postavami. Tohle se totiž točí pouze kolem Feyre a Rhyse (fakt neříkám, že mi to vadí, protože jejich scény jsou mega povedené), ale já čekala i trochu více Aze. 

Co je rozhodně plusem, je celkové vyprávění. Setkáme se tu i s kapitolami z pohledu Rhysanda (lidi, já vím, že v jiném díle už byly!). Krapet mě to překvapilo a chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvykla, ale i tak to bylo boží. Další šok nastal v okamžiku, kdy jsem zjistila, že jsou i kapitoly z pohledu ostatních (a z pohledu Aze zase nic!). A nejvíce divné bylo, že Feyre a Rhys byli psáni v první osobě a zbytek ve třetí. Zvláštní střídání. Docela těžké na zvykání.

Ale lidi, věřte mi. Sice se tam nic neděje, ale Dvůr mrazu a hvězd musíte mít ve své knihovně. Už jen z toho důvodu, že je to krásné doplnění série, pořádně se u toho nasmějete a znovu se setkáte se svými oblíbenými postavami. Doporučuji všem, kteří milují Dvůr tak jako já. Tato kniha je totiž určená pro nás.

...

A musím se vám pochlubit. Umístila jsem se druhá v Knižním skokanovi roku 2018! Jsem hrozně moc nadšená! Přesně tohle mě vždy motivuje k tomu pracovat dál a dovádět svůj recenzentský styl k dokonalosti. Jste úžasní a moc děkuji za všechny hlasy! A samozřejmě gratuluji Knihomolskému deníku, která zvítězila na plné čáře, Ki ze Stop lišek, která se umístila hned za mnou, a i všem ostatním z dalších kategorií. 

Mora