Sedm knižních otázek a sedm knižních odpovědí

Wren se už asi po desáté ptal, proč přesně se dobrovolně sešel s Joem. Proč mu proboha navrhl, že spolu večer zajdou na čaj? Možná proto, že Lisandro nebyl k nalezení, protože se mu od včerejšího setkání v kavárně neozval, Gemma stejně tak a jeho další přátelé byli někde na dovolených. Léto, typické léto. Jen Wren trčel kvůli plánu převratu organizace tady. Příští rok se někam vydá. Třeba pojede navštívit mamku do Polska. Kamkoli. Ačkoli Prahu miloval, někdy jí měl už dost tím, jak nepřetržitě a beze změny v ní žil.

„Hej, Wrene, vnímej mě, kluku,“ křikl na něj Joe s úšklebkem.

„Nevnímám tě. Přemýšlím, co tady s tebou dělám,“ přiznal Wren, pokrčil rameny a usrkl si z čaje. Už chápu, proč je tahle čajovna tak vyhlášená, napadlo ho.

„Sám ses mě zeptal, víš to, že jo?“ 

Wren kývl hlavou, znovu zasažen tím faktem, že si to naplánoval sám. „Vím. Začínám litovat,“ pronesl ponuře.

Jsem tady a zdravím všechny pozemšťany, nepozemšťany, asociální knihomoly a mé milované přátele, kteří mě v tento moment jistě sledují! Vítám vás V záplavě knih! Tento týden poprvé. 

Na začátek jsem vám sem přidala další ukázku ze své práce, na které zrovna dělám, aby to tu nebylo tak suché. Tady je to totiž vždycky strašně suché, jasné, Moro. Jedná se o krátký úryvek z díla, jehož příběh jsem vymyslela na základě soutěže Hvězda inkoustu od Fragmentu. Právě totiž plním svou spisovatelskou výzvu, která vznikla právě kvůli zadání této soutěže. Napsat minimálně dvacet pět tisíc slov do konce listopadu, už mi chybí jen kousek a celý příběh bude brzy dokončen! Přeju pak lidem ve Fragmentu příjemné počtení, hádám, že to vyhodí do koše hned po prvních pěti stránkách (autorka článku se zase příšerně směje).

K věci. O čem bude dnešní článek? Chtěla jsem se zaměřit na svůj začátek psaní, ale nějak na to nemám náladu, takže se hodlám pustit jen do takové sedmičky knižních otázek, kterými vám vlastně ještě více přiblížím svou knihomolskou stránku (jako kdybyste mě za ten půl rok z recenzí ještě neznali, že jo). To ale až za chvíli.

Kdo sleduje Facebook V záplavě knih, jistě si všiml změny profilové fotky. Také jsem aktualizovala informace týkající se stránek, kde mě ještě najdete, a také jsem vyměnila úvodku. Trochu změny, to víte. Pokud mě chcete podpořit i na tomto místě, budu jen ráda.

Co se blogu týče, začala jsem se prezentovat dvěma větami, které mě skvěle vystihují. Myslím, že jsem konečně našla něco, co se mi líbí a co mi k mé bloggerské identitě vážně sedí. Co tedy na každém místě najdete? (Ještě budu muset aktualizovat blog, chystám menší úpravy designu a celého menu vlevo.)

Mám pruhované vlasy, divný život a originalitu v krvi. Jsem recenzentka, které švihlost říká pane.

Potom jen přihlédnete k té fotce, kterou momentálně všude používám, a máte jasno. Buď v této šílené skořápce (proč… jsem to... nazvala jako skořápku?) vydržíte, nebo odběhnete se strachem v očích pryč. Já hledám jen odolné čtenáře, to mi věřte.

Myslím, že už jsem se dostatečně vykecala. Už jsem vám sem hodila ukázku svého momentálního psaní, zděsila vás úvodem, v němž jsem vás nazvala mimozemšťany, informovala vás o všech novinkách a stále jsem se prostě nedostala k tomu, po čem se dnešní článek jmenuje.

Zdravím tě, já jsem Lora a budu tě provázet dnešním rozhovorem. Co kdybychom tedy začaly?

Souhlasím, Loro, ať je ti měsíc svědkem.

Jakou knihu jsi naposledy četla, kterou máš právě rozečtenou a kterou plánuješ číst jako další?

Momentálně procházím mezi reálným životem a příliš sladkými sny v Knihkupkyni od Cynthie Swanson. Musím zatím uznat, že je to dost čtivé, styl vyprávění autorky se mi zalíbil a rozhodně se mi zamlouvá i námět, který je podáván moc pěkně. Naposledy jsem přečetla mého milovaného Divotvůrce. A co se týče mých plánů, po Knihkupkyni bych se ráda vrhla na Krutého prince. Mám ho jako reading copy z Humbooku, takže jsem na něj dost zvědavá a chtěla bych ho přečíst ještě před jeho vyskočením na pulty knihkupectví.

Jaké žánry ti nejvíce sedí?

Nejsem zrovna vybíravá. Pokud je to dobře napsané, zaujme mě námět a kniha je svým dějem opravdu poutavá, skousnu všechno od romantických příběhů (u kterých občas házím šavli do kýblu vedle postele, protože tam bývá až moc cukru), přes detektivky až po fantasy a sci-fi. Vážně nepohrdnu téměř ničím, za poslední dobu jsem si oblíbila i psychologické thrillery. Jako každý správný knihomol své generace ale spadám mezi milovníky fantasy a sci-fi. Obdivuji všechno, v čem se fantazie autora potýká s naprosto nemožnými věcmi.

Organizuješ si knihovnu?

Ne. Ne. Já fakt ne. Házím to tam, jak se mi zlíbí, protože mám jen jeden takový regálek a skříňku, ale v nejbližší době samozřejmě plánuji menší úpravy. A nové poličky, protože mám na zemi docela místo, takže bych si to mohla dát i nějak esteticky dohromady.

Který z autorů, o nichž se v knižním světě hodně mluví a kteří jsou velmi vychvalováni, ti svou tvorbou nesedí?

Jednoznačně John Green. Četla jsem od něj Jednu želvu za druhou, kterou jsem dostala jako recenzní výtisk od Megaknihy.cz (můžu vám znovu poděkovat, jestli chcete), ale dvakrát nadšená jsem tedy nebyla. Čekala jsem bůhvíco, ale nakonec mě to tedy nedostalo. Nevím, proč je to tak populární. Proč je Green tak známý.

Každopádně se ale nevzdávám – doufám, že alespoň nějaký jeho příběh mě přesvědčí o tom, že si zaslouží, aby o něm knihomolové tak mluvili.

Dokážeš určit svou nejoblíbenější knihu za rok 2018? Samozřejmě se řiď slovem „zatím“, tento rok ještě neskončil.

Ne. Sice bych se mohla pokusit pořádně se zamyslet, ale pochybuji, že bych dospěla k závěru. Bylo tu až moc skvělých kousků. Tenhle rok se hrozně moc podařil. Jsem na sebe zvědavá, až budu sestavovat ten seznam doporučovaných děl, která jsem objevila v roce 2018. Protože se vlastně bude jednat o všechny knihy, které jsem přečetla, nejen o díla vydaná v tomto roce. Proto to bude ještě mnohem těžší. Už teď ale vím, že tam najdete Prohnilé město od Leigh Bardugo, Divotvůrce od Sebastiena de Castella nebo třeba Stíny nad zálivem od Lucy Clarke. Bude toho dost.

Chodíš do knihovny?

Knihovna je hned po mém pokoji mým druhým domovem. Radši ani nechtějte vědět, jak dlouho tam zvládnu strávit. Jsem tam klidně až do zavíračky a čtu si. To už mi pak musí knihovnice nenápadně sdělit, že už budou zavírat.

Jsi spokojená s povinnou četbou k maturitě?

Jak se to vezme. Mám ráda čtení, to ano. Vyžívám se v některých žánrech tak moc, že se při hodinách literatury usmívám jako měsíček na hnoji, ale jsou zkrátka věci, které mě nebaví. A to je bohužel dost knih ze seznamu maturitní četby.

Jsem člověk, který miluje divadelní hry a jejich čtení. Nevím proč, dobře se mi to čte, takže se na to tak nějak se svou vlastní maturitou, která mě čeká za dva roky, spoléhám.

Vím, že se do těchto seznamů dávají knihy starší. Od autorů, jejichž jména nám musí něco říkat. Ty, které probíráme v literatuře, abychom věděli, jak se český jazyk formoval, kdo s čím přišel, kdo udělal velkou díru v jakém žánru, ale zdá se mi, že pomalu zapomínáme i na novodobé autory. Osobně bych byla třeba pro zařazení Harryho Pottera, protože ten už je tak profláklý, tolik známý a tolik oceňovaný, že už by tam zkrátka patřit mohl. Stejně tak Pán prstenů, Eragon, ale i třeba nová Smrtka, aby tam bylo i něco aktuálnějšího. 

Neříkám, že bych měnila celý seznam, souhlasím s tím, že bychom tato díla měli znát, ale dle mého by se četba měla alespoň trochu inovovat. Na některých školách už jsou v maturitě zařazeny knihy nové (například ten Harry Potter), ale u nás to tak není. To víte, obchodka, která si o sobě hodně myslí, ta se s tím nepárá. Mám velké štěstí, že ten seznam poskytuje dostatek divadelních her, abych si jich mohla zvolit šestnáct.

Co jsem tím teda chtěla říct? Mám dojem, že jsem se v tom hrozně zamotala.

Zkrátka si myslím, že by se maturitní četba mohla trochu změnit. Za sto let už bude Rowlingová historií a důležitým bodem v seznamu povinného čtiva se stane její známý Harry Potter, tak proč ji tam nemůžeme zařadit už teď?

Díky ti za rozhovor, jsi milé děvče, tak zase příště!

Jasný, Loro, příště vymysli nějaké zajímavější otázky, děkuju.

…

Doufám, že jsem vám tímto článkem znovu trochu přiblížila svou osobnost. A ráda bych znala váš názor ohledně té maturitní četby. Shodnete se se mnou na tom, že by se měla zařazovat i nějaká novější díla, nebo si stojíte za tím, že by to mělo zůstat takové, jaké to je? Či byste maturitní četbu nejraději zrušili a skládali zkoušku z novodobého fantasy a novodobého sci-fi? Vaše názory na toto téma mě vážně zajímají, takže pište dolů!

Mora Leray