Mořin průvodce (Humbook 2018) - Naštěstí to bylo v Praze

Kdo četl minulý průvodce ze Světa knihy v Plzni, asi je mu jasné, že moje orientace v cizích městech (a samozřejmě i v cizích zemích) není dobrá, že jsem celkově šíleně zmatený člověk a že dokážu hodiny zírat na všechno, kolem čeho projdu (viz Sebastien de Castell). Musela jsem proto absolvovat i letošní HumbookFest, abych si procvičila své orientační schopnosti a trochu více se zapojila do knižní komunity. Objevila jsem se tam poprvé a vůbec nelituji! Lepší den jsem dlouho nezažila.

Pro negramoty, kteří nemají páru, co to Humbook vlastně je, vkládám sem do článku tuto větu:

Humbook je knižní akce, na které jako knihomolové nesmíte chybět!

Chápete? Doufám, že ano, protože celý dnešní článek bude zaměřen právě na tento super festival. A možná bude i takovým lákadlem pro ty, kteří se stále rozhodují, zda se tam příští rok také ukázat.

Několik měsíců před Humbookem jsem řešila opravdu velké dilema. Jít, nebo nejít? Nechtělo se mi zase být tím osamoceným ptáčátkem a bloudit tam stejně ztraceně jako v Plzni (ačkoli tam mi ta samota nevadila, jelikož jsem potkala fajnové lidi, s nimiž jsem vždy prohodila pár slov). Nakonec jsem se však na popud Ki Rinne z blogu Stopy lišek rozhodla pro utracení svých veškerých peněz a při prodeji vstupenek jsem sáhla po VIP vstupu, protože když už jsem měla jít na tenhle fesťák, tak to mělo být Něco. Něco s velkým „N“.

A tak to všechno začalo (sakra, tuhle frázi nenávidím, tak proč tady je?). Ve svých dřívějších článcích jsem zmiňovala, že na letošní Humbook vytahuji cosplay Inej z Šesti vran, a to jsem nakonec vážně uskutečnila. Domluvila jsem se s Tess, dívčinou z instagramového účtu knizni.dvur (padejte ji sledovat, to je rozkaz), že se spolu vyfotíme, protože naše cosplaye k sobě kvůli tématu pasovaly. Měla jsem se také sejít s již výše zmiňovanou liščí dívkou Ki (ale nevyšlo to a vy se brzy dovíte, proč tomu tak bylo). Navíc jsem se moc těšila na výhody z VIP vstupu, za který jsem si několik stovek připlatila. Díky tomuto jsem tedy byla připravena se socializovat a akci si užít. A vyšlo to. Mně, asociálnímu introvertovi, to fakt vyšlo.

A jak to tedy na Humbooku probíhalo? 

Já vím, že už vás ty moje úvodní řečičky nudí, ale dnes to bude ještě dlouhé.

Nemusela jsem vstávat kolem páté ráno, takže jsem měla rozhodně více hodin spánku než před dvěma týdny při cestě do Plzně. Sice jsem usnula až po dvou hodinách, co jsem se o to marně pokoušela, ale přece. Nějakých těch osm hodin spánku jsem na kontě měla a ráno jsem plna energie vyskočila z postele, nasnídala se a dala se do příprav.

S cosplayem jsem se moc nepárala. Nic těžkého, normální oblečení, které jsem sehnala za pár hodin v obchodním centru. Barvy kostýmu jsem sladila spíše do tmavších odstínů, přes hlavu jsem si přehodila černou šálu a použila jsem tmavý make-up (normálně jsem totiž poměrně bledá). Ráno tedy stačilo vyřešit jen připevnění pásků kolem nohou, abych vypadala jako holka z krutého Ketterdamu, obléknout se, zkulturnit se, naházet věci do tašky a vyrazit. 

Na hlaváku jsem se sešla hned se dvěma knižními nadšenci, s nimiž jsem se domluvila nějak den předem, ačkoli jsem je absolutně neznala. Musí se jim však nechat, že přivítání naprosto cizího člověka jim jde. Pokud tu někde jste, díky vám! Jste super! 

 

Myslela jsem, že omdlím, když jsem viděla frontu do kongresáku, kde se Humbook konal. Čekala jsem hodně věcí, ale… tohle… teda… ne! Sice jsme tam nestáli tak dlouho, ale že by to bylo příjemné, se opravdu říct nedalo (rozhodně se to ale nemůže srovnávat s autogramiádou, kde jsem se ocitla s Divotvůrcem v rukou pár hodin po tomhle).

Každopádně se to vykompenzovalo hned, když jsem vstoupila dovnitř a dostala jsem VIP Humbook tašku. Ta byla perfektní, takových věcí a k tomu ještě kniha (která dokonce zatím ani oficiálně nevyšla, takže na ni v nejbližší době očekávejte recenzi). Letošní VIP si pochvalovali i ti, kteří už minulé ročníky absolvovali. Prý to letos bylo mnohem výhodnější a já jsem teda nadšená. Jen posuďte sami.

Program byl rozhodně pořádně bohatý. Kdybych to měla shrnout, účastnila jsem se několika skvělých a zajímavých přednášek. Hned ze začátku mě čekal workshop o aplikaci Storki by Humbook. K tomu se prosím vážně jeden krátký příběh, takže…

Víte, já se nijak nehrnula do nějakého pomáhání Humbooku (ačkoli příští rok bych se zapojila ráda), vlastně jsem o to ani nežádala. Jak je tedy možné, že jsem asi patnáct minut po příchodu na akci byla takovým tím pomocníkem, který rozdává letáčky a všechny okolo svou přítomností irituje? Stal se ze mě takový ten člověk, co chodil a všem říkal „Znáte aplikaci storki? Ano? Tak v půl jedenácté je v sále dvě workshop a v chillout zóně probíhá soutěž o super ceny!“. Jo, téměř nikdy jsem to nedořekla, protože ty lidi, kolem kterých jdete, stejně mlčí, a když se zeptáte na první otázku, odpověď zní „děkuju“.

„Znáte aplikaci Storki?“

„Děkuju.“

Kde je logika, moji drazí?

Musím Barče poděkovat za to, že mi to dohodila, byla to hrozná zábava, ostatně jako celý den s ní.

A tohle jsem měla připnuté na svetru, abych reprezentovala.

Dobře, kde jsem to skončila?

Storki workshop se mi moc nelíbil svou zdlouhavostí, ale nevadí.

Pak přišel čas na setkání s Tess a na naše společné vyfocení. Tou dobou jsem našla naprosto skvělé parťačky, se kterými se určitě uvidíme i na příštím Humbooku. 

(Moje parta, poznáte mě?)

Také jsem se měla sejít s Ki, jak jsem zmiňovala již nahoře. Ale nedopadlo to. Sice jsem ji už téměř našla (jsem si na 99 % jistá, žes to byla ty, děvče!), ale něco mi do toho vlezlo, a nakonec jsme nepokecaly ani vteřinu. Příště to dám!

Nejvíce se mi asi líbil rozhovor se Sebastienem de Castellem. Ten autor je zkrátka hrozně moc sympatický, vtipálek a padne vám do oka. Nechala jsem si od něj na závěrečné autogramiádě (kde jsem myslela, že zemřu) také podepsat Divotvůrce a vyfotila se s ním (nicméně na té fotce vypadám stejně jako… fajn, nebudeme přirovnávat).

Jedna věc mě ale naštvala. A to moje platební karta, která se u pokladny rozhodla, že nebude fungovat. Člověk na ní má tři tisíce a ona si řekne, že to prostě nepůjde. To je také důvod, proč jsem si na Humbooku nic nekoupila, což mě mrzí (jediné štěstí je, že jsem měla ten VIP vstup a odešla jsem s plnou taškou věcí, které by dohromady stály několik stovek).

Celkově se mi Humbook strašně líbil, hrozně jsem si ho užila. Ať už jde o infarkty, které jsem utrpěla při prvním setkání se Sebastienem de Castellem, když si úplně na pohodu procházel po chodbě mezi všemi návštěvníky Humbooku, ať už jde o tu hodinu a půl ve frontě na autogramiádu, ať už jde o ty báječné lidi, které jsem potkala…

Moc děkuji všem! Užila jsem si to neskutečně moc! A za rok znovu!

Byli jste na Humbooku? Jak se vám líbil? A co jste si koupili? Předpokládám, že vy jste přístup k penězům měli.

Mora Leray