Ani
si nedokážete představit, jak jsem se tvářila, když jsem v knihovně našla Dívku, která nikomu nechyběla. Už
v ten moment jsem v rukou jen tak tak zvládala držet pět knížek, ale
během pár vteřin se z výsledného půjčeného počtu stalo šest a já si musela
od knihovnice vyžádat tašku, protože jinak bych to domů bez újmy na zdraví asi
nedotáhla.
Hned jak jsem dorazila, vytáhla jsem Hakana Nessera na svůj kritický stůl (mám dokonce i takovej stůl, vidíte, recenzentka tělem i duší) a pod svou kritickou lupu a setkala se s ním tváří v tvář. A mé úžasné výrazy mísící se s překvapením a uznáním byly od té doby stále častější.
Hned jak jsem dorazila, vytáhla jsem Hakana Nessera na svůj kritický stůl (mám dokonce i takovej stůl, vidíte, recenzentka tělem i duší) a pod svou kritickou lupu a setkala se s ním tváří v tvář. A mé úžasné výrazy mísící se s překvapením a uznáním byly od té doby stále častější.
Takže,
teprve teď oficiálně začínáme. Říká vám něco jméno Hakan Nesser? Doufám, že ano, protože i mně byl tento autor
povědomý.
Jedná se o švédského spisovatele, trojnásobného držitele ceny nejlepší krimi román. Dokázal nadchnout všechny a poraženecky se přiznávám, že nadchl i mě. Jen tak mimochodem, knížka, se kterou dnes budete mít čest, cenu získala také a byla vydána v roce 2016, takže se vlastně jedná o poměrně novější čtivo. Ne jako Kouřová clona od Dicka Francise, s níž jsem tu byla minule a která k novějším kouskům opravdu nepatří.
První dojem byl super, přiznávám ale, že jsem se do knížky pustila především kvůli obalu a autorovi. To ale nic nemění na tom, že anotace je perfektní, napětí vylíčí dokonale a že čtenář zkrátka nestačí zírat hned na začátku. Až tak dobré to je.
Je parné léto a komisař Van Veeteren už se nemůže dočkat dovolené. Dokonce má jisté plány s jistou dámou. Jenže právě v té době se z dívčího tábora náboženské sekty ztratí jedno z děvčat. A nedlouho po něm druhé. Komisaři nezbývá než splatit starý dluh a ujmout se podivného případu. Jak má ale něco zjistit, když všichni svědci zarytě mlčí?
Po nálezu mrtvých těl, k nimž policii dovedl anonymní volající, se vyšetřování zaměří na vůdce sekty Oscara Jellinka, už dříve podezřelého ze zneužívání mladistvých. Ten však beze stopy zmizí a členové sekty o tomto „svatém muži“ nehodlají kriminalistům nic prozradit. Komisař Van Veeteren tak musí bojovat s mlčením i vlastním vyčerpáním. Nezbývá mu než spolehnout se na intuici a provést rafinovaný první tah…
Námět se mi zamlouvá. Jsem asi blázen, ale mně se témata náboženství a rituálů v detektivkách prostě nějak líbí nebo co.
Úvod nás vtáhne skvěle. Celou dobu se vlastně střídají pohledy postav, takže se o každé dozvíte tak akorát, stejně je nejhlavnějším charakterem komisař Van Veeteren. Dějová linka je nadupaná od začátku do konce, prostoje tam člověk zase tolik nenajde, i když někde v polovině začíná pokulhávat detektivní zápletka a do popředí se dostává spíš komisařův život, který bohužel není tolik zajímavý, jak bychom očekávali. Dávala bych přednost spíše kompletnímu řešení případu. Samozřejmě je mi jasné, že nemůže být celá kniha jen detektivní (za co mě máte? Taky chápu, že lidi maj nějakej život.) a že náznak normálního chování mimo případ se tam ukázat musí, ale tady by to chtělo omezit. Tyto úseky byly, alespoň pro mě, dost nezáživné.
„Výbuch byl slyšet v celém centru města, ale jak jsem říkal, škody byly malé, protože granát vybuchl pod pódiem. To už mimochodem neexistuje. Kapela, která tam hrála deset minut předtím, pořád existuje… ale asi jí není zrovna do zpěvu.“
Musím ale rozhodně pochválit humor, což vlastně souvisí i se stylem psaním autora. Hakan Nesser píše odlehčeně, ale zároveň věcně, a to se pro krimi žánr hodí. Nejlepší na tom je, že se celou dobu při čtení strašně bavíte. Není tam jediná stránka (a to myslím vážně), kde byste nenašli nějakou vtipnou poznámku, která vás donutí třeba i jen pozvednout koutky úst.
A jeho hlavní postava Van Veeteren je komik sám o sobě. Působí jako sympaťák, vtipálek. Čtenář si ho zamiluje už při prvních odstavcích, kdy se na scéně objevuje. A Reinhart a Suijderbeck jsou charaktery, které si zapamatujete vážně rychle. Moji oblíbenci, kolegové vyšetřovatelé.
Ačkoli je to krimiromán, humor tam prostě nechybí. Mně osobně třeba tento styl vtipu hrozně sedí a postavy jsou pro mě mnohem více realistické.
Byl roztěkaný a unavený posluchač, který místo aby naslouchal a snažil se hodnotit vyřčená slova (a jejich eventuální důvěryhodnost), většinu času přemýšlí o tom, co to před ním sedí za podivné blábolící (nebo šišlající) stvoření. Které prdí z pusy nesmyslné výplody postrádající jakékoli ukotvení v realitě nebo aspoň logickou strukturu. Slova, slova, slova. V jazyce, kterému nerozuměl.
Dokázala jsem se dějem prokousávat v kteroukoli denní dobu, nešlo se odtrhnout. Což vlastně moc nedává smysl, protože jsem to stejně četla poměrně dlouho. Jo, dobře, dneska nejsem v poho.
Překvapilo mě a zároveň zděsilo, že skutečné vyšetřování začíná v den mých narozenin. To asi nebude čest, spíš hrůza a moje jediné kritické štěstí. Nádhera, to je asi taková drobná připomínka toho, že bych mohla bejt v jiný dimenzi vrah, možná, možná.
A teď teda k těm mínusům.
V jedné části nám autor naservíroval příliš mnoho informací a člověk vážně nebyl schopný si je zapamatovat, možná by to chtělo jasnější a jednoduché vysvětlení. Třeba formou dialogu. Já při čtení většinou informace tolik nevstřebávám.
Občas to bylo trochu přehnaně sprosté, umírnění by stálo za zvážení.
Všude se používá allright, což mě vždy rozesmálo. (Moment, tohle neměl být zápor, tak co to v tomhle oddělení dělá?)
Ne jednou tam na mě vybafla nepřeložená anglická fráze, které jsem ani za mák nerozuměla a stejně jsem ji nakonec přeskočila, protože – věřte mi – já při čtení fakt neotvírám google translate.
„Jak vám to jde?“ křičel Sujderbeck do mikrofonu. „Nemůžete vypnout ten debilní motor, já vás takhle vůbec neslyším!“
„Bez motoru se vrtulníkem létá špatně,“ vysvětlil hlas.
Takže si to shrneme!
Líbilo se mi to. Opravdu. Sice ten výčet záporů o pár řádků výše nevypadá zrovna příznivě, ale jako celek se mi knížka zamlouvala a čtení jsem si hrozně moc užila. Humorná forma je, jak jsem již několikrát zdůrazňovala, perfektní a celý děj šlape jako hodinky. Bylo pár věcí, co mi nesedlo, ale to je minimum a musím vám prostě neodborně říct, že tohle za přečtení fakt stálo!
Jedná se o švédského spisovatele, trojnásobného držitele ceny nejlepší krimi román. Dokázal nadchnout všechny a poraženecky se přiznávám, že nadchl i mě. Jen tak mimochodem, knížka, se kterou dnes budete mít čest, cenu získala také a byla vydána v roce 2016, takže se vlastně jedná o poměrně novější čtivo. Ne jako Kouřová clona od Dicka Francise, s níž jsem tu byla minule a která k novějším kouskům opravdu nepatří.
První dojem byl super, přiznávám ale, že jsem se do knížky pustila především kvůli obalu a autorovi. To ale nic nemění na tom, že anotace je perfektní, napětí vylíčí dokonale a že čtenář zkrátka nestačí zírat hned na začátku. Až tak dobré to je.
Je parné léto a komisař Van Veeteren už se nemůže dočkat dovolené. Dokonce má jisté plány s jistou dámou. Jenže právě v té době se z dívčího tábora náboženské sekty ztratí jedno z děvčat. A nedlouho po něm druhé. Komisaři nezbývá než splatit starý dluh a ujmout se podivného případu. Jak má ale něco zjistit, když všichni svědci zarytě mlčí?
Po nálezu mrtvých těl, k nimž policii dovedl anonymní volající, se vyšetřování zaměří na vůdce sekty Oscara Jellinka, už dříve podezřelého ze zneužívání mladistvých. Ten však beze stopy zmizí a členové sekty o tomto „svatém muži“ nehodlají kriminalistům nic prozradit. Komisař Van Veeteren tak musí bojovat s mlčením i vlastním vyčerpáním. Nezbývá mu než spolehnout se na intuici a provést rafinovaný první tah…
Námět se mi zamlouvá. Jsem asi blázen, ale mně se témata náboženství a rituálů v detektivkách prostě nějak líbí nebo co.
Úvod nás vtáhne skvěle. Celou dobu se vlastně střídají pohledy postav, takže se o každé dozvíte tak akorát, stejně je nejhlavnějším charakterem komisař Van Veeteren. Dějová linka je nadupaná od začátku do konce, prostoje tam člověk zase tolik nenajde, i když někde v polovině začíná pokulhávat detektivní zápletka a do popředí se dostává spíš komisařův život, který bohužel není tolik zajímavý, jak bychom očekávali. Dávala bych přednost spíše kompletnímu řešení případu. Samozřejmě je mi jasné, že nemůže být celá kniha jen detektivní (za co mě máte? Taky chápu, že lidi maj nějakej život.) a že náznak normálního chování mimo případ se tam ukázat musí, ale tady by to chtělo omezit. Tyto úseky byly, alespoň pro mě, dost nezáživné.
„Výbuch byl slyšet v celém centru města, ale jak jsem říkal, škody byly malé, protože granát vybuchl pod pódiem. To už mimochodem neexistuje. Kapela, která tam hrála deset minut předtím, pořád existuje… ale asi jí není zrovna do zpěvu.“
Musím ale rozhodně pochválit humor, což vlastně souvisí i se stylem psaním autora. Hakan Nesser píše odlehčeně, ale zároveň věcně, a to se pro krimi žánr hodí. Nejlepší na tom je, že se celou dobu při čtení strašně bavíte. Není tam jediná stránka (a to myslím vážně), kde byste nenašli nějakou vtipnou poznámku, která vás donutí třeba i jen pozvednout koutky úst.
A jeho hlavní postava Van Veeteren je komik sám o sobě. Působí jako sympaťák, vtipálek. Čtenář si ho zamiluje už při prvních odstavcích, kdy se na scéně objevuje. A Reinhart a Suijderbeck jsou charaktery, které si zapamatujete vážně rychle. Moji oblíbenci, kolegové vyšetřovatelé.
Ačkoli je to krimiromán, humor tam prostě nechybí. Mně osobně třeba tento styl vtipu hrozně sedí a postavy jsou pro mě mnohem více realistické.
Byl roztěkaný a unavený posluchač, který místo aby naslouchal a snažil se hodnotit vyřčená slova (a jejich eventuální důvěryhodnost), většinu času přemýšlí o tom, co to před ním sedí za podivné blábolící (nebo šišlající) stvoření. Které prdí z pusy nesmyslné výplody postrádající jakékoli ukotvení v realitě nebo aspoň logickou strukturu. Slova, slova, slova. V jazyce, kterému nerozuměl.
Dokázala jsem se dějem prokousávat v kteroukoli denní dobu, nešlo se odtrhnout. Což vlastně moc nedává smysl, protože jsem to stejně četla poměrně dlouho. Jo, dobře, dneska nejsem v poho.
Překvapilo mě a zároveň zděsilo, že skutečné vyšetřování začíná v den mých narozenin. To asi nebude čest, spíš hrůza a moje jediné kritické štěstí. Nádhera, to je asi taková drobná připomínka toho, že bych mohla bejt v jiný dimenzi vrah, možná, možná.
A teď teda k těm mínusům.
V jedné části nám autor naservíroval příliš mnoho informací a člověk vážně nebyl schopný si je zapamatovat, možná by to chtělo jasnější a jednoduché vysvětlení. Třeba formou dialogu. Já při čtení většinou informace tolik nevstřebávám.
Občas to bylo trochu přehnaně sprosté, umírnění by stálo za zvážení.
Všude se používá allright, což mě vždy rozesmálo. (Moment, tohle neměl být zápor, tak co to v tomhle oddělení dělá?)
Ne jednou tam na mě vybafla nepřeložená anglická fráze, které jsem ani za mák nerozuměla a stejně jsem ji nakonec přeskočila, protože – věřte mi – já při čtení fakt neotvírám google translate.
„Jak vám to jde?“ křičel Sujderbeck do mikrofonu. „Nemůžete vypnout ten debilní motor, já vás takhle vůbec neslyším!“
„Bez motoru se vrtulníkem létá špatně,“ vysvětlil hlas.
Takže si to shrneme!
Líbilo se mi to. Opravdu. Sice ten výčet záporů o pár řádků výše nevypadá zrovna příznivě, ale jako celek se mi knížka zamlouvala a čtení jsem si hrozně moc užila. Humorná forma je, jak jsem již několikrát zdůrazňovala, perfektní a celý děj šlape jako hodinky. Bylo pár věcí, co mi nesedlo, ale to je minimum a musím vám prostě neodborně říct, že tohle za přečtení fakt stálo!
Mora Leray
Krásná obálka a znám jí, ale ještě jsem knihu nečetla, každopádně vypadá zajímavě :) asi si časem přečtu (můj seznam se asi stane nekončícím).
OdpovědětVymazatSkvělá recenze.
Děkuji moc! Rozhodně za přečtení stojí!
VymazatPoslední dobou nějak stále více přicházím na chuť detektivkám, asi to bude tím, že jsem dlouho žádnou nečetla, jenže na ně nějak nemám čas, moc knih k přečtení na mě čeká! Každopádně tahle vypadá dobře, takže se po ní někde podívám, sice si nejsem jistá, jak se mi bude zamlouvat autorův styl psaní (ukázky na mě působí dost zvláštně, ale zajímavě), za zkoušku to určitě bude stát! ^^
OdpovědětVymazatI já mám za poslední dobu v seznamu přečtených knih dost detektivek. Asi se mi to začíná zamlouvat víc a víc. Určitě si ji taky přihoď na seznam, je to povedené!
Vymazat