Cosplay sundán, paruka pryč aneb Mora je zpět ve světě blogerů

Kafe mi pomalu, ale jistě vychládá, zatímco se tu mořím se začátkem článku. Zase netuším, jak originálně bych měla tento skvost zahájit.

Konečně jsem zase zpátky, čtyřdenní super akce je za mnou a já mám v úmyslu vám trošku vylíčit, o co vlastně šlo. Žiju (a to je hlavní!) a díky tomu se s vámi můžu podělit o své skvělé zážitky. Později samozřejmě narazím i na to, co se tady na blogu během dalších týdnů objeví, protože toho rozhodně není málo. To ale až později.

Takže… kde jsem byla, když to vypadalo, že se má osobnost odpařila ze světa? Na Advíku, přátelé. Na anime akci, kde to všechno (a to fakt všechno) jelo. Utratila jsem dost solidní obnos peněz (no, pardón, ale když tam mají tolik věcí? Nemůžu to tam nechat!) a vyzkoušela čtyři různé cosplaye. Bylo to poprvé, co jsem se do toho s kamarádkami tak pustila.

Živě v paměti mám den první, kdy jsem šla za Sashu Braus ze Shingeki no Kyojin, měla jsem v ruce pytel baget a lidi na mě pokřikovali, jestli mám všech pět pohromadě. Nakonec jsem ale musela vše odložit kvůli šílenému vedru. V bílých hadrech, bundě a plášti se dá umřít hodně rychle, pokud si nedáte pozor.

Pak následoval den druhý, který je asi můj nejoblíbenější. To jsem se stala Yonou, princeznou a skvělou postavou z anime Akatsuki no Yona. Ačkoli jsem měla v oku jen jednu fialovou čočku - protože jenom Mora může mít takové štěstí, aby se jí čočka roztrhla ten den ráno - lidé si toho ani nevšimli a získala jsem spoustu pochval. Dokonce i od další Yony, v pátek nás tam bylo totiž více stejných.

Na sobotu padl Light aka Kira, který ani na vteřinu nedal z ruky svůj deníček.

A celou perfektní akci jsem zakončila dnes jako Misaki z Kaichou wa maid-sama. Na tu holku, která se přede mě postavila, ukázala na mě prstem a řekla "To je z cosplay z Kaichou wa maid-sama, tu uniformu poznám!", asi nikdy nezapomenu.

Bylo to prostě úžasné a moc se těším na další rok, to teď ale není důležité. Pojďme se vrhnout na něco podstatnějšího, co se blogu a Mory Leray týká.

Přikládám fotečku svého nákupu. A pokud chcete vidět i nějaké fotografie z našeho cosplaye, napište mi na Instagram a já vám něco naposílám.

Už mám poměrně zajímavý rozpis toho, co bych měla stihnout za srpen, případně za září. V úterý či ve středu vyjde článek z rubriky Z Mořina deníku amatérského psaní. Už ho mám napsaný, ale musí projít korekturou (hodně drsnou korekturou, zatím to vypadá, jak kdyby to psal můj brácha, a to se Moře nelíbí).

Hned po něm by měla následovat recenze na Jednu želvu za druhou od Johna Greena, tudíž na můj první recenzní výtisk. Zatím jsem ale s knížkou ještě nezačala, což asi kvůli tomuto čtyřdennímu šílenství, které jsem absolvovala, chápete. Rozhodně se do ní ale dnes večer pustím!

Určitě na vás někdy vybafne článek o knižních peckách vydaných v roce 2018. Bylo toho už dost, ale pokusím se sestavit dobrý a úderný seznam. Vypadá to tak na pět titulů, mezi nimiž budete moci najít například Smrtku, která mě naprosto uchvátila, nebo třeba V pasti lží od autorky B. A. Paris.

Taky se těšte na recenzi na převyprávěného Robinsona Crusoa, kterého musím přečíst před začátkem školy, takže se do toho taktéž brzy pustím.

Už nějakou dobu přemýšlím o tom, že bych mrkla na sérii Léto od autorky Jenny Han a porovnala své dřívější dojmy s těmi, které získám při čtení teď. To se ale zatím jen plánuje a vůbec nevím, jestli se k tomu dostanu - rozhodně je to ale zajímavý nápad, za který tak nějak děkuji Ki, liščí autorce, to ona mě k tomu přivedla.

Každopádně pro vás mám ještě informaci z Instagramu. Přibližně za týden spustím soutěž o jednu knižní pecku, kterou už mám dávno připravenou doma. Zatím ale neprozradím, o co se jedná, můžu vám jen říct, že to bude stát za to. Určitě se zapojte!

To je tedy pro dnešek všechno, užijte si posledních pár hodin horké neděle a brzy se uvidíme! Článek o mém amatérském psaní nadchne každého z poloviny šíleného poutníka!

Moje super knihovna na závěr. Že je malá? Nebojte, ještě mám další skříň.

Mora Leray