Zabiješ bez zaujatosti, předsudků nebo úkladů – Smrtka

"Co je to rýma?" zeptala se Citra.

"Nejspíš nějaká nebezpečná nemoc z věku smrtelnosti."

Druhá kniha z letních sedmi plánovaných je za mnou. Docela se rozjíždím, ne? Asi sice ne tolik jako Citra nebo Rowan z mé nově přečtené Smrtky, na kterou se dneska společně zaměříme, ale i tak. Určitě to zvládnu, věřím si, sedm knih není mnoho, teď už ale půjdu splnit to, co jsem slíbila. Druhá recenze přichází na scénu.

Smrtka je dílo od Neala Shustermana a hned po vydání měla obrovský úspěch. Díky tomu byla tato kniha přeložena i do češtiny, abychom si ji mohli přečíst i my a nemuseli ji louskat v jiném jazyce. Jak znám sebe, díky svému překladu bych celý děj kompletně překroutila.

Co se autora týče, je pro mě dost neznámou osobou, ale strejda Google mi zjistil, že v roce 2015 získal tento spisovatel National Book Award za literaturu pro děti a mládež a že dokonce píše scénáře k filmům. To mi říká jediné - ten člověk bude mít knihy nadupané pořádnou akcí.

Svět bez hladu, bez nemocí, bez válek, bez utrpení. Nad tím vším lidstvo zvítězilo a porazilo nakonec i smrt. Technologie lidem nyní umožňuje žít věčně. Jedinými, kdo smí ukončit život, jsou smrtky - a dělat to musejí, aby udržely velikost populace pod kontrolou.

Dva mladí lidé, Citra a Rowan, jsou vybráni, aby se stali učedníky tohoto řemesla - což je role, po níž ani jeden z nich zprvu netouží. Jejich učitel, ctihodný smrtka Faraday, je ale postupně učí závažnosti a vznešenosti úkolu, ke kterému byli povoláni.

Jenže pak se něco strašlivě zvrtne. Jejich mistr za nevysvětlitelných okolností zemře a Citra a Rowan jsou postaveni proti sobě. Jen jeden bude přijat do cechu - a toho druhého pak musí sám zabít. Za dokonalý svět je třeba zaplatit vysokou cenu…

Anotace je dlouhá, to uznávám i já, ale doufám, že jste si ji opravdu přečetli, protože ačkoli by mohla být kratší, je výborná a na nastínění děje perfektní. To samé bych mohla říct i o obálce, ze které vyzařuje naprosto úžasné kouzlo. Skoro jako by nám oznamovala, že půjde o něco speciálního. A ze zadní strany dokonce vidíme část přikázání smrtek, což je věc, co taky stojí za to, protože to váš první dojem ještě zlepší.

A můžu vám s radostí říct, že mé dojmy se nezměnily, ani když jsem začala číst. Hned při úvodu jsem se ponořila do děje a vylezla jsem z něj až u konce. Všechno jede, neuvědomujete si, kolik času jste čtením strávili, ale stále chcete víc a víc. Možná je to námětem, který je dle mého názoru odzbrojující, dokonalý a výborně zpracovaný. K tomu samozřejmě ještě přispívá Shustermanův osobitý styl psaní, jenž dokáže výborně vylíčit situaci snad každého druhu a který mi v určitých ohledech dosti připomíná i můj vlastní.

"Fakt nechci znít jak masovej vrah, ale práce smrtek je svým způsobem zajímavá. Neříkám, že bych ji chtěla dělat, k zabíjení mám jako každej normální člověk odpor, ale je zvláštní si o tom číst. Žiješ, nesmrtelnost s tebou a najednou tě z kolejí fajn života vyhodí smrtka. Zajímavá věc."

- Mora Leray, 3. 7. 2018

I když jsem vlastně odhadla, jak to dopadne, konec mě překvapil. K tomu, co jsem si myslela, že se stane, došlo trochu jinak, než jsem čekala. Pár desítek stran před koncem se mi v očích dokonce zaleskly slzy, což se teď dost dlouho nestalo - evidentně jsem neměla v ruce knihy, co by se ve mně tak usadily. Navíc mi také přišlo, že od začátku příběhu uběhla hrozně dlouhá doba, ačkoli jsem se Smrtkou začala teprve před čtyřmi dny. Je tam vidět opravdu velký časový posun, který nutí čtenáře nostalgicky vzpomínat na scény z prvních stránek.

U některých momentů jsem měla dojem, že mi asi nadobro zamrzly svaly v obličeji. Fakt, nedělám si legraci, přísahám, že jsem jednou koukala nehnutě do jednoho místa a pomalu ani nedýchala. Tím chci říct, že Smrtka napětí a vyvolávání šoků skutečně nepostrádá. Napětí je něco, co mám osobně hned na prvních příčkách důležitosti při závěrečném hodnocení, a tady je splněno na výbornou.

"Dokážeš nahlédnout pod fasádu světa, Citro Terranovová. Byla by z tebe dobrá smrtka."

Citra se zhrozila. "Nikdy bych nechtěla být smrtka."

"To je první požadavek," řekl.

Pak odešel zabít jejich sousedku.

Co se postav týče, asi všichni jsou nezapomenutelní. Faraday - skvělé jméno mimochodem - jakožto velmi dobře promyšlený charakter a skvělá smrtka (jeho smrt mě rozesmutnila, i když o ní psali už v anotaci, takže pozor na to). Smrtka Curieová a její povahové vlastnosti, které bych do ní neřekla. Goddard a jeho zvláštní myšlení, které se mi sice nezamlouvalo, ale bylo svým způsobem dost zajímavé. Volta, nižní smrtka ze skupiny barevných magorů od výše zmíněného Goddarda a zároveň jedna z mých nejoblíbenějších postav z knihy.

Lidí tam bylo vážně hodně, a i tak bych zvládla vyjmenovat všechny. A to platí i pro ty postavy, které se tam objevily jen na chvilku - pamatuji si je, protože představovaly příjemné zpestření už tak dobře nadupaného děje.

Menší vsuvka: V téhle knize je opětně další Alex, tentokrát tedy ve formě Alessandra, ale je tam. Pokud někdo četl mé dřívější recenze, tak ví, že jsem se setkala s Alexem jako postavou v knize za poslední dobu asi tak pětkrát. Už na to mám fakt alergii (Mora se momentálně směje svému divnému humoru).

Zamlouvalo se mi, že mezi každou kapitolou byl vždy vložen záznam z deníku kosení určité smrtky. Nutilo to k zamyšlení, protože každý zápis byl odlišný a navazoval na to, co se v knize dělo.

Rozhodně se mi líbí i názvy. Taková StředoMerika zní skvěle. Nebo je dost působivé, že se zabíjení ve světě Smrtky vlastně říká kosení.

"Pokosíme nejdřív jeho, pro příklad ostatním."

Ale vedoucí smrtka zavrtěl hlavou. "Ze všeho nejdřív schovej tu věc, v letadle si s ohněm hrát nebudeme. Za druhé, dávání příkladu předpokládá, že zůstane někdo, kdo by se z něho mohl poučit. Pokud není komu dát příklad, postrádá to smysl."

Abych to tedy nějak ukončila, Smrtka je opravdu skvělá záležitost. Moc se mi to líbilo, příběh jsem si zamilovala a rozhodně se vrhnu po druhém dílu, až u nás bude přeložený. Nemám jedinou věc, co bych vytkla, možná tak občasné překlepy a chybějící uvozovky, za které jsem chtěla někomu utrhnout hlavu a které o dvě procenta shodily mé hodnocení. Jinak je tato kniha naprosto dokonalá a zařadila se mezi mé nejoblíbenější za poslední dobu. S klidným srdcem vám mohu nakázat, abyste si to vážně přečetli, protože o něco tak skvělého přijít nemůžete.

Prosím o vaši podporu i na Instagramu!

Mora Leray