Psychologická bomba, která zatřese s každým - V pasti lží

Větší psychologický nářez jsem v ruce snad ještě neměla. Třetí kniha z letní sedmičky přečtena a blázen se ze mě nestal, takže pojďme na to. Ačkoli si pořád připadám, jako kdybych byla uvnitř děje V pasti lží, půjdu se urychleně probrat.

Autorka B. A. Paris je pro mě opět velmi neznámá osoba. Tentokrát jsem ale trošku v obraze, jelikož znám alespoň název knihy Za zavřenými dveřmi, což je prý také solidní trhák a vlastně autorčina prvotina, kterou to hned při vydání pořádně rozbombila, když to řeknu svým divným způsobem.

Dneska tu ale mám V pasti lží.

Co se týče anotace, tak ta je vážně skvělá, k thrilleru skvěle sedí a myslím si, že to je přesně ten typ popisu, jenž by dobrá kniha měla mít, protože láká k otevření.

Komu můžete důvěřovat, když ani sobě ne?

Cass si konečně dala svůj život do pořádku, je šťastně vdaná a pracuje jako učitelka. Jedné deštivé noci se ale na neosvětlené lesní cestě stane něco, co jí převrátí život naruby.

Paralyzovaná výčitkami zapomíná, kde nechala zaparkované auto, jestli si vzala prášky nebo že si domluvila schůzku. V hlavě má jen zmatek a mrtvou ženu, kterou možná mohla zachránit. Je blázen? Nebo si s ní zahrává její mysl?

Můžu odpřísáhnout, že hned při první větě se dostanete do děje. Styl psaní je poměrně zvláštní a chvilku trvá, než si na něj zvyknete. Občas pozlobil i slovosled, někdy se mi nezamlouvalo dost okaté opakování slov.

A pak je tady samozřejmě "autorčina specialita", jak jsem pracovně ten "jev" nazvala. Jedná se o přílišně časté používaní slovíčka "ale" na místech, kde vůbec nemusí být. Vytváří to podivný dojem - jako kdyby to tam Paris prostě potřebovala nacpat, i když to tam vůbec být nemusí. Mě to tedy vytáčelo šíleně a vážně jsem si na to ani za těch tři sta stránek úplně nezvykla.

Zavěsím. Jsem podrážděná, že jsem musela vstát z postele. Mělo by být nějaké pravidlo, že by se nemělo volat tak brzy.

Myšlenka příběhu je ale výborná, čtivost a plynulost jakbysmet. Děj opravdu skvěle ubíhá.

Po dlouhé době nemám čest s fantasy, ale s něčem o životě. Nutí vás to přemýšlet o sobě samých a vašich vlastních činech, sami se prověřujete, jestli jste v pořádku. Zjistila jsem, že je to četba, která by se neměla číst najednou, potřebujete čas, abyste strávili, co se stalo. Sama jsem si musela dávat přestávky a vyháněla ty divné pocity z hlavy, protože bych se pak nedokázala soustředit na nic jiného. Vážně to není četba pro slabší povahy, na psychiku je to dost náročné.

Někdy mi připadalo, že jsem součástí příběhu, což mě vzhledem k okolnostem a dějové lince poměrně děsilo. Stav demence a postupného šílenství popsala autorka opravdu výborně a v kůži hlavní hrdinky bych být nechtěla ani za milion.

Jen musím dodat maličký technický detail - policie by měla být schopna vysledovat člověka, který volal z telefonní budky, alespoň v dnešní době. Každopádně si ale nemohu stěžovat, protože nevím, jaký systém měli zrovna v tamtom místě a nejsem si jistá tamější policií. To jen tak na okraj.

Zvedne hlavu a podívá se na mě. "Je to jen něco na stres. Klidně to neber, jestli to zvládneš i bez toho." Dutě se zasměje. "Možná si to radši vezmu sám."

Konec mě překvapil i nepřekvapil. Už dřív jsem vlastně odhadla, jak to dopadne. Problém je jen v tom, že jsem tu myšlenku nechala zapadnout do hlubin zapomnění a vytáhla ji až v době, kdy mi toto řešení potvrdila i kniha. Rozhodně je ale konec působivý a velmi dobře sepsaný. Navíc je to i uzavřeno výbornou situací a jednoduchými a přesto výstižnými slovy.

Něco se opravdu nedalo komentovat jinak než mou oblíbenou poznámkou "sakradrát, co to je?!". Nedávno jsem se naučila nadávat bez sprostých slov, s dvouletým bráchou to fakt nemám lehké.

Chtěla bych mu říct, že i pohodoví piloti v důchodu kolem šedesátky mohou být vrazi, ale vím, že to nechce slyšet, natož aby o tom říkal policii.

Na závěr bych ještě chtěla dodat něco k postavám. Ze začátku se mi zdály dost ploché, ovšem jenom ty vedlejší. Hlavní hrdinka je promyšlená do detailu a její charakter je skutečně perfektně promyšlený.

A abyste se trošku pobavili (hovořím k těm, kteří moje recenze znají), víte, že je v téhle knize další Alex? Já už myslela, že je to vtip, ale on tam fakt je. Měla bych na tuhle alergii začít brát nějaké prášky, existuje to vůbec?

Takže co z toho plyne? Opravdu se mi to moc líbilo, je to výborný psychologický thriller a B. A. Paris mě skutečně velmi překvapila. Až na pár drobných detailů, které mi trošku nesedly, je tato kniha skvělá a mohu ji rozhodně, rozhodně, rozhodně doporučit. Jsem šíleně ráda, že jsem V pasti lží zařadila do své letní sedmičky.

Mora Leray