Jak to má Mora s výběrem knih?

Další klidnej večer s šálkem kafe v ruce a Mora se po hodině přemýšlení konečně rozhodla, že začne se slíbeným článkem.

Kdo sleduje můj Instagram, moc dobře ví, že mám teď napilno. Plnění letní sedmičky jsem vzala dost vážně, takže už vlastně louskám čtvrtou knihu ze seznamu. Navíc chystám i "tajemnou osmičku", což je dílo, o kterém nevíte vůbec nic, ale během léta se k němu rozhodně dostanu, protože mě k němu dohání povinná četba. Jo, mám v plánu sfouknout povinnou četbu včas díky tomu, že to slíbím vám. Chytré, co?

Za týden u mě v pokoji navíc proběhne drsná rekonstrukce, při které se předělá snad všechno možné. Modré stěny půjdou na bílo, přičemž na jednu se dá i tapeta, po níž pokukuji už několik let. Koberec odhodím pryč, aby byla konečně vidět podlaha, která vypadá úžasně a já nechápu, proč tady tu divnou žmolkovitou věc, co si říká koberec, vůbec mám.

Po dvou letech v té dětské kleci si budu ve svém pokoji připadat jako já, jako Mora, jako šílená knihomolka a amatérská spisovatelka se silně popletenou hlavou.

Kvůli této rekonstrukci budu mít chvilku problém s připojením na internet, ale doufám, že to nějak vyřeším. Něco snad zvládnu přes mobil (takže o fotečky na Instagram se určitě postarám) a občas můžu přijít s psíma očima za mamkou a prosit ji, aby mi půjčila její přenosnou flešku od T-mobilu (teda myslím, že to je od tohohle operátora). Navíc přes tento kolaps budu úplně mimo domov, což tak nějak znamená, že budu pořád jen číst, připravovat články a vymýšlet design, který hodlám už nějakou dobu změnit a který bude k blogu sedět mnohem více. To, co je tu teď, je totiž stále můj prvotní výboj z Photoshopu, když jsem se Záplavou knih začínala.

To by bylo k úvodu, teď pojďme k tomu podstatnému. Tématem dnešního článku je to, co pro mě bývá podstatné u knih hned na první pohled. Takové rozhodnutí, jestli tomu mám dát šanci, nebo ne.

Vezmeme to v bodech, co vy na to?

1) Název musí být pecka, protože jinak autora odsoudím za nedostatečnou originalitu.

Tohle je něco, co řeším hodně. Když procházíte knihkupectví, tak si většinou všímáte dvou věcí - obálky a nápisu na ní. Pokud vás i název naprosto šíleně vyvede z míry, je to znamení, že byste tuto knihu měli začít zkoumat podrobněji.

2) I dobrá obálka není na škodu.

Kdo v dnešní době neřeší grafický vzhled? Neříkám, že je to ta hlavní věc, která by nás u knihy měla zajímat, ale přiznejme si to - když je přebal krásný, neláká nás to ještě víc k tomu určité dílko otevřít? Například takových Šest vran je jedna z těch knih, které mě nadchly svou obálkou a která je vlastně i jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec.

Toto byla spíš ta otázka prvotních dojmů, zbytek je z jiného soudku.

3) Pokud mi nesedí námět a žánr, automaticky odkládám.

No, tohle platí jen v případě, že je to kniha, kterou si zvolím sama. Ve školní povinné četbě po nás občas chtějí něco, co není úplně můj šálek kávy, a musím pak teda číst například Staré řecké báje a pověsti, které nemám ráda ani za milion, i když jsem se k nim snažila najít si cestu už několikrát.

Takže při výběru potřebuji námět, který zní naprosto úžasně a zároveň jde ruku v ruce s žánrem, jenž mi není nijak proti srsti. Což je docela snadné, když si uvědomím, že mám ráda téměř všechny žánry.

4) Záleží mi spíše na poutavém úvodu než anotaci.

To koukáte, co? Možná jste si mysleli, že anotaci řeším nejvíc, ale ono to tak není.

Jasně, poutavá, úderná a skvělá anotace, která nám nastíní, o co se bude jednat a doslova nám vyrazí dech, je výborná věc, ale sama vím, že napsání dobrého popisu je někdy dost složité. Osobně anotaci využívám k tomu, abych odhadla žánr, jaký bude kniha mít. Hned potom si jdu přečíst prvních pár vět - a přesně tady je to poslední místo, kdy se rozhoduji, jestli to zaklapnu a odložím zpátky, nebo jestli se do toho pustím.

A tohle je vlastně všechno. Pokud má kniha trefný název, obálku, která nedonutí přivřít deset očí, sedí mi žánrem, líbí se mi její námět a zaujme mě začátek, je to četba, na kterou bych se měla vrhnout.

Samozřejmě jsou tu i výjimky - někdy jdu po svém tzv. "výběru naslepo", co dělám v knihovně a který spočívá v tom, že vždy náhodně vytáhnu jednu knihu, na kterou se pozorněji podívám až v pohodlí domova.

Nebo taky ta věc, že si někdy nechám něco doporučit, po prvním zkoumání mě to příliš nenadchne, ale nakonec se do toho stejně pustím, protože chci vědět, kde přesně je schované to kouzlo, které moje známé tak zaujalo.

Co se ale týče základu, ty horní čtyři body jsou přesné.

Můžu to ukázat třeba na Renegátech.

1) Název je pecka. Tečka. Tady fakt nemám co dodat.

2) Obálka je perfektní, skvěle odpovídá sci-fi a temnější atmosféře, která příběhem celou dobu prochází.

3) Námět jsem ohodnotila jako výborný (a zatím je i jeho zpracování skvělé. Že by další kladná recenze?) a sci-fi žánr mám ráda, takže fajn.

4) První stránka knihy mi hned řekla, že toto bude četba pro mě. Anotace mě v tomto případě tolik nezaujala, ale zvládla mi nastínit část děje, který se mi zamlouval už od začátku.

A jak to skončilo? Momentálně tu knihu čtu, což je asi extrémně překvapivé, že?

Krásný zbytek večera, moji drazí mimozemšťané!

(Sušenky s Renegáty na závěr...)

Mora Leray